Petr Adler: Montadorovi pozůstalí chystají bitvu proti NHL

13. května 2015, 6:31

Petr Adler

Patologičtí anatomové z torontské kliniky pro výzkum otřesů mozku v universitním Krembilově ústavu pro nervové vědy využili skulinky v kanadských zákonech a zveřejnili výsledek pitvy, kterou provedli na nedávno zesnulém hokejistovi Stevu Montadorovi (na snímku).

Tato skulinka jim umožňuje podobné zveřejnění, je-li to je ve veřejném zájmu. O tom, zda to je nebo není v onom zájmu, rozhodují do značné míry vědci sami; musí ale mít svolení pozůstalých.

Montadorovi pozůstalí, když slyšeli výsledky, souhlasili se zveřejněním a nyní zvažují žalobu vůči NHL.

Co by tomu asi říkal sám Steve Montador?

Výsledek pitvy hovoří jednoznačně: chronická traumatická encephalopathie, zkráceně: CTE.

Lékaři napsali, že takové změny jsou následkem řady neléčených otřesů mozku. Odborníci říkají, že otřes mozku se dá léčit jedině klidem. To by tedy znamenalo, že někdo Montadorovi nepopřál po zranění klidu, on šel zpátky do bitev nedoléčen, a nakonec zemřel - ale jak? Tohle vlastně nikdo neví. Náhodou? Vztáhl ruku sám na sebe? Nebyl by ani první, ale ani poslední, protože CTE obvykle doprovází stavy těžkých depresí.

Jestli je pravda, že Montador spáchal sebevraždu, jeho pozůstalí mohou těžko počítat, že jim něco zaplatí pojišťovna. Ale jestli je pravda, že nastupoval do zápasů v době, kdy ještě měl ležet doma a nechat si nosit jídlo do postele, jen aby se moc neunavil, pak za to někdo může. Kdo? Zaměstnavatel. Čili: NHL.

A v tom případě je jedno, zda Montador skonal náhodou nebo ne.

Zástupce komisaře NHL Bill Daly reagoval na zprávu o možné žalobě okamžitě: NHL sdílí zármutek po Montadorovi, avšak rozhodně nesouhlasí, že by pitevní zpráva a zprávy o možné žalobě jakkoliv dokazovaly spojení mezi Montadorovou smrtí a jeho kariérou v NHL.

A co jiného mohl říci? Že se NHL bije v prsa, sype si popel na hlavu a volá spisovnou latinou: “Mea culpa, mea maxima culpa?”

O čem bude žaloba?

Právníci očekávají, že pakliže opravdu dojde k žalobě, jsou dvě možnosti. Buď půjde o žalobu Montadorovy rodiny. Nebo půjde o přičlenění k žalobě bývalých hráčů, kteří tvrdí, že jim liga nikdy neřekla, jak moc nebezpečné jsou takové otřesy mozku. Otázka zní: co je pro Montadorovy pozůstalé výhodnější. Je to krutá věta, ale tak hovoří skuitecnost.

Jak budou moci dokázat, že mužstva, za která Montador během své kariéry nastupoval, hráče nutila, aby nastoupil, ač nedoléčen? Jak dokáží, že lékaři mužstev, za něž hrával, Montadorovi neposkytovali patříčnou péči? Jak dokáží, že lékaři nepoužili ten či onen způsob vyšetřování nebo ošetřování, když není známo, zda ten způsob byl v době, o níž jde, nejen znám, ale také vyzkoušen klinicky a tudíž povolen? A že ani není jisto, o kterou dobu vlastně šlo? Který okamžik v rozmezí nejméně desíti let byl rozhodující?

Vyjádření patologů totiž není ani zdaleka nejjednoznačnější.

Mluví ve své zprávě o několika výsledcích. Jeden je Montadorův, druhý se týká bývalého hráče kanadského fotbalu (odrůda americké parodie na rugby), třetí neznámého dárce. Fotbalista zemřel z nějakého jiného důvodu, řekla zpráva, zatímco neznámý občan měl CTE. Zpráva se ale ani nezmiňuje, zda ten neznámý byl profesionálním sportovcem nebo se jenom uhodil v opilství při pádu hlavou o chodník.

“Výsledky naznačují,” pravila zpráva, “že v případě některých sportovců vedou vícenásobné otřesy mozku k nástupu CTE, ale také, že určití jednotlivci mohou být citlivější na následky otřesů mozku než jiní.”

Ne, že by patolozi vyvrátili (nebo měli v úmyslu vyvracet) spojení mezi otřesy mozku a CTE. Jenom naznačili, že věc není úplně přesně jednoznačně známá. Tohle často dobrému právníkovi stačí k tomu, aby zakalil vody tak, že není vidět. A je po případu.

Špatné je, že diagnosa CTE se dá určit až při pitvě. Ví se, že CTE je nějakým způsobem spojena s Alzheimerovou chorobou, a ví se také, že ti, u nichž se později zjistí, že trpěli právě CTE, byli agresivní, trpěli ztrátou paměti a byli náchylní k návyku na alkohol a drogy.

Věděl Montador co dělá?

Tady začne práce pro detektivy. Krátce před smrtí v půli letošního února totiž najal pětatřicetiletý Montador chicagského právníka Billa Gibbse, aby ho zastupoval v žalobě proti NHL. Obviňoval ligu, že je vinna jeho otřesy mozku.

Gibbs se sice zatím nevyjádřil, zda půjde o samostatnou žalobu nebo o připojení k oné kolektivní žalobě, ale rozhodně zahájil bitvu na poli psychologického nátlaku. Montadorově dlouhodobé přítelkyni se totiž narodil čtyři dny po Montadorově úmrtí syn. Jmenuje se Morrison, a právník Gibbs zdůrazňuje, že syn v životě neuvidí svého otce. To ovšem je tragédie, o tom není pochyb. Je-li to také důkaz viny pro soudce, to už je zase jiná otázka.

Právnická specializace?

Mointadorův právník Bill Gibbs také zastupuje rodinu Dereka Boogaarda. Ten zemřel v roce 2011 proto, že předávkoval drogy a patrně je také neopatrně zapíjel alkoholem.

Žaloba Boogaardovy rodiny viní NHL, že vůbec připustila Boogaardova zranění (a jak jim asi měla nebo mohla zabránit?), ale také proto, že nezasáhla, když Boogaard získal návyk na prášky proti bolesti. On si totiž nekupoval nějaké levné tabletky, které jsou k dostání volně. Boogaard používal obzvláště silné léky, které jsou dostupné pouze na zvláštní předpis. Tyhle předpisy jsou velice přísně hlídané a ošetřující lékař dostává zprávu pokaždé, kdy nějaký jiný lékař podobný lék předepíše jeho pacientovi. Dostane také další zprávu v každém případě, kdy si jeho pacient vyzvedne takový lék v lékárně.

Tady je liga na tenkém ledě.

Gibbs ovšem tvrdí, že NHL požádala soudce v Boogaardově případu, aby rozhodl, že mu vůbec nepřísluší věc řešit. Rodina se prý má obrátit na arbitráž, protože otázky zdraví a bezpečí hráčů spadají pod kolektivní smlouvu. Očekává se, v tomto případě padne rozhodnutí až na podzim.

Podstatné v Boogaardově situaci je, že jestli arbitráž rozhodne, že je NHL vinna, nezakládá tím soudní precedent, a - to hlavně - odměny v takových rozhodnutích jsou mnohem nižší než ty, které může přiřknout soud.

Podle názoru ligy by hráči měli sami vědět, jaké následky mohou mít srážky a střety na ledě.

K tomu, aby věděli úplně nebo skoro všechno o možných následcích těchto zranění, tvrdí liga, si mohli pravidelně číst v novinách. NHL kromě toho tvrdí, že spojovat CTE s otřesy mozku je poněkud předčasné. Není žádných důkazů, které by věc vyjádřily stoprocentně, tvrdí liga. Tady má ovšem pravdu.

Nic z toho nepomůže ani Montadorovi, ani jeho rodině.

Montador je pátým hráčem NHL, o němž se ví, že ho následky otřesů mozku tak nebo onak stály život. Těmi ostatními jsou Derek Boogaard, Rick Martin, Bob Probert, a Reggie Fleming.

Kolik je těch, o nichž se to neví (a také se na to už asi nikdy nepijde)?

Montador odehrál v NHL deset sezón. V 571 zápasech hrál za šest mužstev, vstřelil 33 branky, přidal k tomu 98 nahrávek a celkově si odseděl 801 minut na trestné lavici.

Utrpěl během kariéry řadu otřesů mozku. Naposledy se na ledě NHL objevil před třemi roky.

Poté často, a veřejně, hovořil o svých zraněních a o depresích, jimiž trpěl v následků těch zranění.

A nakonec ho ty následky stály život.

I kdyby jeho pozůstalí vyhráli desetinásobek toho, oč budou žádat, život Stevu Montadorovi nevrátí.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.