Petr Adler: loterie NHL je skandál, říká Shane Doan

Jestli Edmonton Oilers v sobotu 30. dubna znovu vyhrají první cenu v loterijní soutěži o první místo v letošním výběru hráčů (draft), dojde v NHL patrně k revoluci. Nebo alespoň k řádnému zemětřesení.

Není divu: Oilers vyhráli v roce 2010 (Taylor Hall), 2011 (Ryan Nugent-Hopkins), 2012 (Nail Jakupov), 2016 (Connor McDavid).

Ne, že by jim to nějak moc pomohlo. Ale při představeních tohoto druhu platí více než okamžitý výsledek odpověď na otázku: co tomu řeknou lidé?

Jistě, Toronto Maple Leafs si pro letošek zajistili nejvyšší (dvacetiprocentní) naději, jenže Oilers se párkrát podařilo trefit do černého, ačkoliv byli mezi předposledními.

Není tedy moc divu, že lidé začínají zuřit. Vztekají se jak příznivci hokeje, tak lidé s hokejem spojení jako se svým zaměstnavatelem. Ovšem, kromě (v tomto případě) Edmonton Oilers, kteří na nedokonalosti loterie vydělávají jako stařenky u jednorukých banditů v kasinech v Las Vegas.

Ať žijí neschopní?

Jako vždy v době skřípání zubů se začínají objevovat návrhy, jak tu celou věc změnit. Současný stav zvýhodňuje neschopnost. Je to tak v pořádku?

Není, řeknou vám vysoce postavení papalášové NHL, ale lize jde hlavně o to, aby byla soutěživá a vyrovnaná. Proto dává mužstvům, jímž se loni nedařilo, možnost, aby si polepšila.

Bezvadný argument. Chce se tím snad říci, že si Oilers polepšili? Nebo že se, nedej přírodo, zlepšili?

Po výběrech, na nichž se podíleli tři generální manažeři (Steve Tambellini, Craig MacTavish, Peter Chiarelli), kteří měli uspokojit sedm hlavních koučů (Pata Quinna, Toma Renneyho, Ralpha Kruegera, Dallasa Eakinse, opět MacTavishe, Todda Nelsona a Todda McLellana) získali do svých řad čtyři jedničky. Po ukončení draftu byla po NHL vždycky spousta řečí o tom, že teď, ano, právě teď ukáží Oilers celému hokejovému světu, jak se hraje hokej.

Ukázali? To byla řečnická otázka.

Nicméně, svět NHL se obává, že v případě, že Oilers vyhrají znovu, získá liga pověst neodolatelných šašků, kteří už ani nedovedou pořádně švindlovat.

A tady vstoupil do hry kapitán Arizona Coyotes Shane Doan.

Jistě, otázka loterie se týká jeho mužstva také, a Doan to nepopírá. Navíc, a to si uvědomilo dost málo pozorovatelů, Doana zajímají Oilers více než mnohá jiná mužstva. V roce 1995 se výběr hráčů konal v Edmontonu. Místní si vybírali ze šestého místa. Když přišli na řadu, ječelo přítomné obecenstvo, aby si zvolili Doana. Oilers si za hlučných výrazů nevole vybrali Stevea Kellyho. Že prý je ohromně rychlý. To dokázal tím, že vypadl z ligy skutečně neslýchanou rychlostí.

Winnipeg Jets si tenkrát vybírali sedmí. Vybrali si Doana. A ten je dodnes hvězdou mužstva.

Když promluví Doan, liga naslouchá.

Myšlenka je prostinká

A Doan promluvil o tom, že loterie jak funguje teď odměňuje neschopnost, případně záměrné prohry. A že tu je mnohem lepší způsob: začít počítat získané body od chvíle, kdy je zcela zřejmé, že se dotyčné mužstvo nedostane do pohárové soutěže. V řeči hrdého Albionu: eliminated mathematically. Nový plán navrhuje, že čím více bodů mužstvo získá od této smutné chvíle, tím více se mu zvýší naděje na výběr z prvního místa.

Na Doanově nápadu je krásné také to, že nejhorší mužstva mají pořád nejblíže k zisku jedničky: vypadávají totiž ze soutěže o postup do poháru mezi prvními. Maji tedy více času, aby nastřádala co nejvíce bodů. Důležité je, že od chvíle, kdy vypadla ze soutěže o postup, mají tato mužstva neuvěřitelnou pobídku, aby se neflákala a hrála na doraz.

Nejen to: příznivci těchto mužstev lehčeji překousnou zklamání z toho, že jejich miláčci (opět) nepostoupili, protože je uvidí hrát jako o život.

Tím také skončí zcela zhovadilé řeči některých hokejistů o tom, jak moc je nebaví hrát utkání, která nemají smysl.

Mimochodem, za podobná tvrzení by zasloužili nakopat a vyhodit ze závodního hokeje: jako dostatečný důvod by jim měla sloužit okolnost, že si spousty lidí koupili vstupenky. Řečičky ohledně “meaningless games” jsou trestuhodné, a liga by proti ním měla zakročit co nejrázněji.

Staronový nápad

Myšlenka, kterou prosazuje Doan, není úplně nová. Před čtyřmi roky s ní přišel tehdejší posluchač marylandské university Adam Gold na mezinárodní konferenci o analytických propočtech ve vrcholovém sportu. Gold za své vystoupení získal místo sportovního komentátora v Kalifornii. Jenže myšlenka se moc neujala.

Doan doufá, že jí pomůže ke znovuzrození.

Je pravda, že Doan vzbudil o ten nápad zájem, jenže se objevili mnozí, kteří tvrdí, že to nejde.

Jsou mezi námi tací, kteří tvrdí, že není třeba bránit ligu proti zahazování zápasů, protože není známo, že by to byla pravda.

Inu, je pravda, že tohle málokdo dokáže. Nakonec, jistě, mužstva, která už nemají naději, musí někdy vyzkoušet mladíky, kteří nastupují v nižších soutěžích. Zajisté, jenže i takhle vede současný způsob loterie příznivce jednotlivých mužstev k tomu, aby se netrápili prohrami. Čím více prohraných zápasů, tím větší naděje, že si miláčci budou vybírat jako první.

Z hlediska soutěživosti to je výsměch.

Jou také tací, kteří říkají, že kdyby se Goldova a Doanova myšlenka prosadila, budou některá mužstva prohrávat záměrně mnohem dříve v sezóně, jen aby byla vyloučena z postupu a mohla začít sbírat body, které povedou k vytoužené metě.

Možné je všechno, ale zatím se nenašel generální manažer, který by vyměnil hned po vánocích všechny hvězdy svého mužstva za mladíky, někdy třeba i nadějné. Mimochodem, kdyby se našel takový papaláš, stál by před otázkou: to opravdu věříte tak málo svým hráčům a svým trenérům, že pořádáte výprodej už na tři krále?

Nemluvě už ani o tom, že by bylo okamžitě zřejmé a dokazatelné, že to či ono mužstvo vypouští sezónu. Příznivci takového mužstva by svým drahouškům rychle ukázali, zač je toho loket.

A generální manažer by měl rychle dogenerálně-manažerováno.

Někteří vyjadřují obavy, že by uplatnění nového plánu pohřbilo uzávěrku výměn. To by jistě byla pravda, kdyby uzávěrka výměn měla vůbec nějaký smysl. Ta už má z hlediska hokeje dávno odzvoněno, zajímá pouze mluvící hlavy (tak se v Severní Americe s oblibou říká televizním komentátorům: talking heads). Bez uzávěrky výměn by přišli o jeden okruh zcela zbytečných otázek, na které stejně ve většině případů neznají odpovědi.

Dobrá, namítají jiní, ale co si o tom mají myslet mužstva, kterým sklapne těsně před ukončením pravidelné soutěže?

Na to je odpověď zázračně prostinká: no a? Zvýší se podíl nahodilosti. Kolik utkání rozhodla zcela nahodilá branka, která padla těsně před poslední vteřinou?

Kdo si zaslouží ztrestat?

Další obava: tím, že je celá věc vázána na vypršení naděje na postup do pohárové soutěže, trestáte skutečně slabá mužstva ve slabých divizích, a dobrá mužstva v silnějších divizích na tom vydělají.

Bravo, odpovídají zastánci plánu. Cílem každého mužstva NHL od samotného začátku sezóny má být postup do pohárové soutěže. Dobré mužstvo obklopené dobrými mužstvy si zasluhuje pomoc, zatímco slaboši mezi slabochy mají výhodu v tom, že začínají střádat body o něco dříve než ti ostatní.

A co když mužstvo, které ví, že pohár je jen snem, najednou sáhne až na dno a už se nedokáže odrazit?

Inu, takové mužstvo pak má asi trochu víc potíží než jen postavení v hráčském výběru několika příštích sezón.

Jak už řečeno, staronový plán má spoustu výhod i spoustu nedostatků.

Jedno se mu ale musí přičíst k dobru. Snaží se napravit věci, které se nejen neosvědčily, ale ani nedávají moc naděje, že by se někdy v budoucnu zlepšily.

V angličtině se říká, že když to není porouchané, neopravuj to (if it ain’t broke, don’t fix it).

Současná loterie je beznadějná.

Shane Doan a Adam Gold mají naprostou pravdu.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter