Petr Adler: Ken Hitchcock chce odhalit závoj nad tajemstvími NHL

Víte, co znamená LBI? A UBI? To je zavedený těsnopis Národní hokejové ligy, abychom nezůstali u zkratek. Podle NHL to první je zranění dolní části těla (lower-body injury), to druhé znamená zranění horní části těla (upper-body injury). Podle kouče Dallas Stars Kena Hitchcocka je používání těch zkratek, a tajuplnost v oznamování, co se hráči stalo, krajní nesmysl.

Tajuplnost ohledně zranění původně začala v době zahájení soutěže o Stanleyův pohár. Generální manažeři a trenéři ji zdůvodňovali tím, že mužstva na sebe naráží v každém kole nejméně čtyřikrát (nebo také až sedmkrát). Dejme tomu, říkali, že se hráč zraní, sedí ale jen jeden zápas, pak se vrátí, a co teď? Když prozradíme přesně, co se stalo našemu hráči, soupeří budou vědět, kde je ta bolístka, zaměří se na ní, a změní ji za chvíli v bolest.

Potvrdili tím starou známou pravdu profesionálního sportu o tom, že není důležité vyhrát, vyhrát je nejdůležitější.

Ne, že by si Hitchcock nebyl vědom této staré pravdy, jenže si není jist, zda je to opravdu pravda, nic než pravda, a k tomu nám dopomáhej příroda.

“Domnivam se, že tohle pohrávání asi nesnášíme vsichni,” řekl Hitchcock.

A jelikož mluvil s novináři, rozhodl se, že je pro jednou pohladí po srsti, místo proti ní.

“Chci tím říci asi tohle: my vám řekneme, že jde o horní část těla, vy jdete k telefonu, pak jdete hledat (na internetu), nebo prozvoníte nějakého lékaře, jen proto, abyste zjistili, o jakou horní část těla vlastně jde. Když vám řekneme pravdu, ulehčíme vám práci.”

A pokud jde o teorii, že když soupeř ví, kde je hráč zraněný, zaměří se na to místo, a bude tam šťouchat tak dlouho, až hráče vyřadí ze hry na delší dobu, Hitchcock zastává úplný opak: “Takhle nepřemýšlí nikdo. My (neřekl přesně, kdo, takže možná používal vyjádření královské výsosti), my se domníváme, že vám prostě řekněme, o jaké jde zranění, a jedeme dál, nechme toho tančení kolem horké kaše.”

Inu, možná má Ken Hitchcock pravdu. Možná také ne.

Něco výhrad

V první řadě tu je takový prapodivný zákon, kterému se říká zachovávání lékařského tajemství. Lékaři se zavazují je dodržovat slavnostní přísahou ve jménu svého předchůdce Hippokrata.

Zajisté, když onemocní president, je to na prvních stránkách a v televizi ukazují barevné snímky jeho vnitřností. Rozdíl spočívá v tom, že president je osoba veřejná. Jeho zdravotní stav může mít zásadní vliv na život zbytku společnosti. Nemusí, ale může.

My všichni ostatní jsme soukromníci. Do toho, jak nám je, je něco našim rodinám a naším zaměstnavatelům, kterým posíláme lékařskou omluvenku, že nám je šoufl a příštích (doplňte dobu) nás neuvidí, protože nechceme roznášet nákazu. Případně proto, že jsme si na několika místech něco zlámali tak dokonale, že bychom se práce nedobelhali, a i kdybychom se dobelhali, byli bychom tam celkem zbytečné, neboť nás oblbly prášky proti bolestem.

Profesionální hokejista patří hokejovým fanouškům i jiné veřejnosti 60 minut zápasu, případně dalších pět minut nastavení, a když na to dojde, i během nájezdů. Když se zraní, nebo když onemocní, a nemůže tudíž nastoupit, oznámení, kde zhruba se zranil hraničí s porušením lékařského tajemství, a kdyby po tom vyjel šikovný právník, zle se lize povede.

Kde jsou odbory?

Na první pohled by se zdálo, že si takového právníka najme právě NHLPA. Jenže ta se k věci nevyjadřuje. Ví totiž, že určitá ztráta soukromí je cenou za zájem obecenstva. Bez toho zájmu nebude profesionálních sportů. Někdo musí zaplatit ty nehorázné účty. Ne, že by je platili fanoušci sami, to by museli platit za už bez tak předražené vstupenky několikanásobně víc.

Platí podporovatelé (sponsoři) a podnikatelé, kteří nechávají spojovat svá jména s hokejem prostřednictvím nejrůznějších reklam. A ti svá jména neposkytnou, když budou vidět prázdná hlediště. Hokejový (sportovní vůbec) příznivec by patrně nepřežil, kdyby neznal sebemenší bebíčko svého oblíbeného atleta. Proto ten kompromis, a proto to odborové ticho.

Další potíž je v tom, že žádný lékař neodpoví na zvídavou otázku dotěrného reportéra: viděl jste včerejší zápas? Co myslíte, že se asi stalo obránci XYovi, když vletěl plnou rychlostí do hrazení?

Za prvé se nesluší stanovovat diagnosu po telefonu po shlédnutí nehody na televizní obrazovce. Tohle je legrace, která by lékaře mohla stát jeho licenci.

Za druhé, lékař, i ten, který je posedlý hokejem, je profesionál. Diagnosy stanovuje po patřičném vyšetření, kdy si pacienta prohlédl, prohmatal, poklepal a poslechl. Případně ho poslal k dalšímu prohlížení za pomoci drahých přístrojů. Za vyšetření dostává zaplaceno. Za stanovení léčby a její provádění dostává zaplaceno. A teď má riskovat živobytí jen proto, že zvídavý reportér chce zvědavému nadšenci sdělit, že obránce XY bude skoro určitě v nejlepším pořádku a při plné síle, jen co se probere, což se očekává v nejbližších několika týdnech, avšak není zatím přesně známo, o kolika týdnech se bavíme?

Několik klubových lékařů, poté, co se ujistili, že jejich jména i klubová příslušnost zůstanou utajena, se vyjádřilo poměrně výsměšně. Za všechny to shrnul jeden, který Kena Hitchcocka zná už léta: “No jo, to víte, Hitch už nějakou dobu nebyl v titulcich.”

A uzavřel to reklamním heslem Města hříchu v nevadské poušti: co se stane v Las Vegas, zůstane v Las Vegas.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter