bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Petr Adler: Kanada láká hvězdy výletem do Jižní Koreje

24. srpna 2017, 3:10

Petr Adler

Jestli Shane Doan a Jarome Iginla (na obrázku spolu při vhazování za starých dobrých časů) kývnou na pozvání generálního manažera kanadského národního mužstva Seana Burkeho, podívají se sice do Jižní Koreje, ale jejich dráhy v NHL tím prakticky skončí.

Burke totiž prozvonil zástupce obou hráčů a ve vší zdvořilosti se poptal, jak se cítí a co míní dělat v nastávající sezóně: oba jsou zcela volnými hráči (UFA, plnou řečí unrestricted free agents), mohou se tedy upsat komukoliv, jehož nabídka jim vyhovuje. Jenže, soudě podle všech dostupných náznaků, se to zatím nabídkami nehemží. Přinejmenším ne těmi, po nichž oba pánové touží nejvíce.

Než se rozloučil, řekl Burke oběma zástupcům, že kanadské národní mužstvo, které staví pro olympiádu roku 2018 v jihokorejském Pyeongčangu, by si přítomnosti obou hvězd náležitě považovalo. Oba totiž hokej pořád ještě dovedou. A dobře. Potíž je pouze v tom, že většina mužstev NHL se alespoň prozatím soustřeďuje na mladší hráče.

Burke ovšem oprávněně zdůrazňuje, že by ale nebylo možné, aby i tak dobří hráči ode dneška pouze trénovali, čas od času si zahráli s národním mužstvem (třeba na nadcházejícím finském poháru Karjala), a pak aby naskočili rovnou na olympijský led.

“Chceme probrat všechny možnosti,” řekl Burke, “ale všichni musí mít nějaký dlouhodobější plán, protože olympijský hokej se bude hrát velice naplno. Bude to jistě vynikající hokej. Kluci budou muset mít nějaký plán přípravy.”

A takový plán znamená i to, že v době mezi srazy a zápasy národního mužstva budou všichni hokejisté někde hrát. V té nejvyšší možné soutěži, ale NHL to být nemůže. Ta se olympiády nezúčastní.

Ovšem, jak Doan, tak Iginla jsou přesvědčeni (podobně, jako třeba Jaromír Jágr), že naděje umírá poslední. Proto ani není nijak podivné, že Don Meehan, který zastupuje Iginlu, sdělil doslova: “V tuto chvíli se opravdu nezabýváme něčím podobným.”

Otázka ovšem je, jak dlouho bude moci čekat národní mužstvo. Má za sebou dvě soutěže. Použilo dvou úplných sestav: o olympijskou účast bojovalo v ruském Soči, a v turnaji k uctění památky legendárního sovětského brankáře Nikolaje Pučkova v St. Peterburgu, celkem 45 hráčů. Byli mezi nimi i bývalí členové mužstev NHL: Derek Roy, Mason Raymond, Max Talbot, Gilbert Brule, i brankáři Ben Scrivens (dříve Edmonton Oilers a Toronto Maple Leafs), Justin Peters (v uplynulé sezóně chytal třikrát za Arizona Coyotes), a Kevin Poulin (50 utkání za New York Islanders).

Jenže mezi jmenovanými na jedné straně a Doanem s Iginlou na straně druhé je podstatný rozdíl. Ti dva posledně jmenovaní jsou nejen veteráni. Oni jsou také hvězdy. Pohasínající, možná, ale přece jen hvězdy.

Winnipeg Jets v létě 1995 nevěřili svému štěstí: vybírali si v tehdejším Northlands Coliseum, nakonec Rexall Place, dnes opět Northlands, bývalém sídle Edmonton Oilers, a když jako sedmí v pořadí přišli na řadu, spadl jim Doan do klína. Oilers si z důvodů, které jejich tehdejší president a generální manažer Glen Sather nedovede vysvětlit dodnes, vybrali jako šestého hráče v pořadí Stevea Kellyho.

Edmontonští fanoušci tenkrát bučeli jako pominutí a vůbec se tvářili nespokojeně: když totiž hlasatel řekl, že nyní jsou na řadě Oilers, hlediště burácelo jedním jménem: Doan, Doan, Doan.

Sather to pak vysvětloval, že středních útočníků je jako šafránu, a že Kelly je neuvěřitelný rychlík. Kelly během devíti sezón odehrál za pět mužstev celkem 149 utkání.

Rozdíl spočívá v tom, že Doan odehrál v NHL (jak doufá, zatím) 21 sezón, a vlastně nikdy nezměnil barvy: přestěhoval se s Jets do Arizony, a léta sloužil jako nejoblíbenější kapitán Coyotes.

Iginlu si v tomtéž ročníku vybrali Dallas Stars jako jedenáctého hráče v pořadí, jenže o pár měsíců později získali jeho práva výměnou za Joea Nieuwendyka Calgary Flames. Stars měli kliku, protože Nieuwendyk se hádal s Flames o novou smlouvu, a calgarské vedení vědělo moc dobře, že jeho požadavek je oprávněný, jenže si ho nemohlo nebo nechtělo dovolit.

Iginla přišel k Flames ve chvíli, kdy mu skončila sezóna v juniorských Kamloops Blazers (Western Hockey League, čili WHL), a naskočil rovnou do soutěže o Stanleyuv pohár.

Zajímavý ročník

V onom výběru roku 1995 v Northlands Coliseum si Ottawa Senators zvolili jako jedničku obránce Bryana Bedarda, New York Islanders si vzali jako dvojku dalšího obránce, Wadea Reddena, a Los Angeles Kings si (do třetice všeho dobrého) jako trojku vybrali obránce Akiho Berga.

Všichni tři byli úspěšní, a všichni tři neskončili tak, jak by si bývali přáli. Berard málem oslepl po nešťastném zásahu vysokou holí do oka. Reddena stál kariéru inflační výbuch mezd hráčů NHL. Berg se po výluce roku 2004 rozhodl, že tohle mu nestojí za to, a zůstal v Evropě.

Útočník Chad Kilger se stal jako čtyřka členem Anaheim Mighty Ducks, ale o deset let později se stal Doanovým spoluhráčem ve Winnipegu jako součást výměny za Teemua Selänneho.

Tampa Bay Lightning si jako pátí v pořadí vybrali dalšího budoucího Doanova spoluhráče Daymonda Langkowa.

A pak přišli na řadu Kelly a po něm Doan.

Pro zvědavce, zde je úplný seznam vybraných hráčů roku 1995. Povšimněte si laskavě drobné zajímavosti, která dokazuje, že výběr neznamená skoro nic: z 234 vybraných hráčů zmíněného ročníku 1995 si v NHL nakonec zahrála necelá polovina (přesněji: málem 48 procent).

Proč ten shon?

Sean Burke doufá, že bude mít letos v listopadu připravenu alespoň základní kostru mužstva, které by se mělo objevit pod olympijskými kruhy (chráněná obchodní značka) v Jižní Koreji.

Kanada se totiž na podzim zúčastní poháru Karjala ve Finsku. Většina ostatních mužstev bude mít patrně tou dobou už určitou představu o svých olympijských sestavách. Burke by nerad zůstal pozadu.

Proto se na Doana a Iginlu ptal už teď. Přinejmenším proto, aby oběma hráčům dal už teď najevo, že by si mohli v nastávající sezóně zahrát špičkový hokej na olympijské úrovni.

“Právě jsme si zahráli několik utkání v srpnu,” řekl Burke. “Jejich rychlost a jejich intensita byly znamenité. Tohle se, jak budeme pokračovat, jenom zvýší a zlepší. Kdokoliv si bude chtít zahrát pod hlavičkou Kanady, bez ohledu na rodokmen nebo na to, čeho dosáhli v minulosti, zvážíme všechny a všechno.”

Burke si odehrál v NHL 18 sezón, nastoupil celkem k 820 utkáním v barvách New Jersey Devils, kteří si ho vybrali v roce 1985 jako 24. hráče v pořadí (třetího ve druhém kole), Hartford Whalers, Carolina Hurricanes, Vancouver Canucks, Philadelphia Flyers, Florida Panthers, Phoenix (dnes Arizona) Coyotes, Tampa Bay Lightning a Los Angeles Kings.

Ale hlavně: padesátiletý generální manažer kanadského národního mužstva hájil barvy své země na olympiádách 1988 (Calgary) a 1992 (Albertville). Zažil hry bez účasti hokejistů z NHL, takže ví, že Pyeongčang nebude procházkou růžovým sadem, a obhajoba zlata že bude děsná fuška.

O to je jeho snaha získat Shanea Doana a Jaromea Iginlu pochopitelnější.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.