Petr Adler: jak vznikají drby, dohady a fámy. I v NHL

Ottawa Senators jsou na prodej! Přesune je jejich nový majitel do příznivějších krajů? Bude dosavadní majitel mužstva Eugene Melnyk konečně schopen vykoupit své letadlo? Tyhle titulky se objevily kvůli jednomu jedinému příspěvku na sociální síti jménem Snapchat. Osoba podepisující se co Kathryn Kraft tam zveřejnila obrázek z haly Canadian Tire Centre, domova Senators v předměstí Ottawy Kanatě (viz shora, to je on), doplněný kratičkou poznámkou, že tohle se moc líbí jejímu dědečkovi.

Součástí obrázku byly také internetové zkratkovité značky (emoji): pytel peněz, pár rukou potřásajících si na znamení buď pozdravu nebo souhlasu, a usmívající se tvář, jíž (stydlivě?) zakrývá roztažená dlaň, žádající o ticho.

Jediný Kraft, který by si mohl dovolit koupit mužstvo NHL, zaplatit za ně hotovými, a ještě by mu zbylo na láhev lepšího šampaňského k oslavě uzavření kšeftu, se jmenuje Robert Kraft. Ten pán vlastní jedno z dnes nejúspěšnějších mužstev americké fotbalové soutěže NFL, New England Patriots. Nikdo neviděl důvodu, proč by se neměl chtít vetřít do přízně příznivců hokeje. Jeho kopálisti sídlí v Bostonu, takže: co když se pan Kraft někdy zašel podívat na nějaký zápas místních Bruins, zalíbilo se mu to, a jelikož Bruins nejsou na prodej, začal se ohlížet jinde? A co bystrý obchodník se nechal informovat o dění v NHL, takže zjistil, že dosavadní majitel Senators se doslova topí v dluzích. A hodil udičku.

Zní to logicky? Zní. Stejně, jako každá pořádnější spiklenecká teorie.

Sportovní reportéry nenapadlo nic lepšího než se nejdříve zeptat Senators, a když se odtud dozvěděli, že vedení mužstva o ničem takovém neví, zeptali se v kancelářích NHL, kde byli snad ještě překvapenější než zaměstnanci klubu v hlavním městě Kanady.

Když se o tom všem (po dotazu jednoho zvědavějšího novináře) dozvěděl sám Robert Kraft, odpověděl jednoduše: pokud ví, nemá žádnou vnučku jménem Kathryn.

Nezmínil se ovšem ani slůvkem o svých nákupních touhách: i kdyby ho Senators nezajímali dnes, kdo ví, co ho bude zajímat zítra. Nakonec, jeho podnikatelské zájmy zahrnují podniky vyrábějící balicí zařízení, vlastní sportovní mužstva (i se stadióny), nemovitostí, rozsáhlé kapitálové účasti v řadě průmyslových odvětví, jakož i neobvyklé erotické choutky, o nichž svědčí právě probíhající skandální soudní pře ohledně jeho návštěv v dosti neobvyklém masážním salónu na Floridě.

Není zatím známo, kdo se skrývá za jménem Kathryn Kraft. Jelikož se nestal žádný zločin, nemá Snapchat za nezbytné zjistit a zveřejnit o té osobě cokoliv bližšího.

Nic nového pod sluncem

Tyhlety (následoval neslušný výraz) sociální sítě mě už (následoval další neslušný výraz), řekl před začátkem nynější sezóny generální manažer Montréal Canadiens Marc Bergevin.

Slova padla poté, kdy se ho někdo z přítomných reportérů těsně před zahájením letošního výcvikového tábora (alias training camp) zeptal na výměny, k nímž mělo dojít během léta, ale nedošlo.

Každý neumětel, zahájil Bergevin ráznou a říznou odpověď, který obývá v rodičovském domku volný pokojík v suterénu, aby ušetřil na nájemném, si myslí, že je kdoví jaký znalec hokeje, píše o tom různé koniny, a vymýšlí si nejrůznější výměny a podobně obchodní transakce v naději, že bude moci dostat v Torontu akreditaci a smět chodit na jejich zápasy zadarmo, a po zápasech i do kabiny. Tím Bergevin narážel na to, že Maple Leafs skutečně dávají novinářské akreditace bezmála každému, kdo se prokáže něčím, čímkoliv, zveřejněným, i když je to jenom na jeho osobních stránkách, ať jako tzv. blog, nebo na těch nejrůznějších sociálních sítích, které jdou Bergevinovi (a nejen jemu) tolik na nervy.

Pohovořil také o nabídkové listině, kterou předložil Sebastianovi Ahoovi z Carolina Hurricanes. Generální manažer carolinských Don Waddell vzápětí nabídl finskému útočníkovi totéž, a Aho musel přijmout, že bude dalších pět let hrát (za celkovou částku 42.270 miliónů dolarů) za mužstvo, které si ho v BB&T Center v Sunrise na Floridě vybralo v roce 2015 jako pátého hráče druhého kola, celkově pětatřicátého v pořadí.

Bergevin řekl, že by se nakopal však víme kam, kdyby to nezkusil, avšak současně všechny ostatní články o tom, co dělal v létě, označil za blbé hovadiny, které mu nestojí za další komentář.

Tu nabídkovou listinu ovšem Ahoovi poslal na základě fámy, že Aho chce z Caroliny pryč.

Všechny ty neověřené články, zvolal Bergevin rozhorleně, pocházely z Toronta, a uzavřel celé téma slovy, že on za to nemůže, že jsou profesionální novináři dnes tak líní, že slepě převezmou naprosto nesmyslné žvásty a dávají jim tím pádem zdání vážnosti.

Bergevin ovšem nezmínil další možnost: čas od času se stává, že generální manažer vypustí, prostřednictvím někoho třetího, drb, dohad nebo fámu jen proto, aby zkusil zjistit několik věcí.

V první řadě se třeba chce zbavit nějakého hráče, nebo chce získat jiného hráče, a zjišťuje zcela nezávazně, neboť nejmenovaně, zda je takový obchod vůbec uskutečnitelný.

Druhý důvod zní zlověstněji: generální manažer chce zjistit, kudy do světa unikají důvěrné informace.

A ve všech případech mu zůstávají dokořán otevřena zadní vrátka: za všechnu šlamastyku mohou zhovadile nezodpovědní novináři.

Známé fámy a neznámé fámy

V jednom raději nejmenovaném kanadském deníku měli hokejového reportéra, který lezl většině dalších členů redakce silně na nervy. Psát také moc neuměl, ale byla kolem něj pověst, že snad je nějakým příbuzným většinového podílníka, takže hoch si vyskakoval, zatímco ostatní za něj uklidňovali průšvihy.

Až to prasklo. Bylo to ještě pár let před výlukou, která skončila zavedením mzdového stropu.

Reportér přišel do redakce, a na stole našel kartičku od redakčního kolegy: podle mých zdrojů vyjednává (jméno generálního manažera) s (cizím mužstvem) o výměně (jméno současné hvězdy domácích) za (jméno jedné z největších hvězd té doby), jeden za jednoho (říká se tomu v řeči NHL straight up).

Místní hvězdě měla po sezóně vypršet smlouva a bylo zřejmé, že bude vyžadovat částku, kterou majitel šmahem zamítne. A ta cizí hvězda měla smlouvu rozloženou tak, že chlap pobíral tou dobou něco málo nad ligové minimum. To kvůli výběrčímu daní.

Reportér prozvonil kolegu: kdo jsou ty zdroje?

Kdybych ti to mohl říci, děl kolega, tak bych ti to napsal.

Ten kolega se znal s místním generálním manažerem a poprosil ho o spolupráci. Generální manažer ji přislíbil.

Reportér tedy zavolal generálnímu manažerovi, a ten odpověděl, že no comment. A pak, jako by náhodou, dodal: sakra, v tomhle podniku už nedovede nikdo držet hubu.

To stačilo. Reportér usedl a sepsal článek, který by zabral zhruba polovinu novinové stránky tzv. světového formátu. Sdělil veřejnosti, co se chystá a vysvětlil všechna pro i proti chystané výměny.

Druhého dne byl reportér nepříjemně překvapen, když zjistil, že jeho článek nejen nezdobí první stránku listu, ale vůbec se do novin nedostal. Krajně nespokojen šel za šéfem sportovní rubriky: co to znamená? Sepsal jsem sólokapra a …

Vedoucí sportovní rubriky ho přerušil: sepsal jsi fámu s jedinou skutečnou citací: bez komentáře, tady už nikdo neumí držet hubu. To u mne není zpráva.

A tak tahle famózní zpráva nikdy nespatřila světlo světa.

PS: onen reportér se naštval a odešel ke konkurenci. V jeho původním listě si oddechli. Konkurenční redakce nenaletěla na fámu, že je nějakým příbuzným nějakého většinového podílníka. Jisto je, že o něm od té doby v onom městě neslyšeli.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter