Petr Adler: hokejisté už ví, kolik se jim bude srážet z mezd

Každý hráč NHL přijde v této sezóně o patnáct a půl procenta hrubé výplaty: tato částka mu bude stržena a liga ji uloží do zvláštního rezervního účtu jménem “escrow.” Tak se NHL dohodla se svými odboráři (NHLPA). Hokejisté ovšem nakonec o své peníze nepřijdou, nebo alespoň ne o všechny: liga, společně s odbory, spočítá hokejové příjmy za sezónu 2016-2017, a ty se pak rozdělí rovným dílem mezi NHL a hráče.

Většina hokejistů považuje slůvko “escrow” za sprostý výraz, který v nich vzbuzuje představy bezuzdného násilí.

Není jasné proč. Poslední dvě kolektivní smlouvy totiž daly hráčským odborům (tedy hráčům) neslýchaná práva k zasahování do rozhodování ligy. Obrazně řečeno, vedení ligy nevypustí větry (ať za hlučného rachotu nebo zticha) bez písemného souhlasu NHLPA. Když odbory na nějaký návrh odpoví, že nikdy, je po návrhu. I kdyby byl sebeužitečnější.

Zásada zní, že součet hráčských mezd nesmí přesáhnout rovnou polovinu tzv. hokejových příjmů ligy (hockey-related revenue se tomu říká). Když už se během poslední výluky lize podařilo prosadit, že se tyhle příjmy nebudou dělit bratrsky, ale naopak, budou se dělit spravedlivě, trvalo ještě nějaký čas, než se obě vysoké jednací strany dokázaly domluvit, co teď jsou a co zase nejsou hokejové příjmy a jak se počítají. I přesto, že tenhle spor vlastně vyřešila už předchozí kolektivní smlouva.

Hráče nejvíce popuzuje hlavně ta nehoráznost majitelů, kteří lpí na tak jednoduše logické myšlence, že když už se hokejisté chtějí podílet na rozhodování, měli by se také podílet na riziku podnikání. Tak ať vlastníci nepodnikají, soudí odborově zaměření hráči, a nebudou se vystavovat nebezpečí, že prodělají kalhoty.

Na otázku, zda jim to nepřijde trochu sebestředné, se několik hokejistů zatvářilo nechápavě. Připomínka, že NHLPA se svého času nechala slyšet, že nevidí jediného důvodu, proč by měli hráči přispívat na udržení mužstva ve Phoenixu, jim řekla málo. Včetně dodatku, že kdyby Kojoti natáhli bačkory, přišly by jejich odbory o nejméně 23 členů (tolik smí mít mužstvo NHL hráčů na soupisce). Někteří pohotově opáčili, že v takovém případě by se mohli pouštní psi přestěhovat do Québec City. Už se jednou stěhovali (z Winnipegu), takže už jsou zvyklí. Otázku, proč asi NHL neschválila přihlášku Québec City o návrat do ligy, nechali stranou. Jen pár zpozornělo a poptalo se na důvody. Zpráva, že Québec City, jakkoliv je ten městys přeplněn hokejovými nadšenci, nemá širší ekonomické pozadí, a že právě tento nedostatek před lety odvedl tehdejší Nordiques do Denveru, je trochu překvapila.

Nakonec, není divu: předmětem jejich zájmu je hokej, nikoliv hospodářské otázky zábavního průmyslu.

Hokejisty ovšem zlobí ještě něco jiného. Totiž to, že nikdy nedostanou zpátky vše, co jim liga strhla. Z jejich hlediska jde o srážku že mzdy, nikoliv o svého druhu půjčku vlastníkům.

Na tom něco je. Po sezóně let 2014-2015 liga hráčům strhávala po 15 procentech, ale vrátila jim pouze něco přes dvě procenta. Takže hráči vlastně dostávali pouze něco přes 87 procent smluvených mezd. Na druhé straně ale, všechny daně, a všechny poplatky zástupcům, se počítaly jen z těch 87 procent.

Třeba takový Shea Weber, dnes zaměstnanec Montreal Canadiens, tehdy jest hráč Nashville Predators, měl podle platné (a zveřejněné) smlouvy dostat 14 miliónů dolarů. V sezóně let 2014-2015 zaplatil do onoho záchranného účtu 1,8 miliónu dolarů.

Součet hokejových příjmů za minulou sezónu ještě není znám, takže hráči zatím netuší, kolik dostanou zpátky.

Procento srážek se mění dokonce během sezóny podle toho, jak cinkají mince v pokladnicích. Loni srážky začaly u 16 procent, zvýšily se na 18 procent, a skončily u 17 procent.

Jelikož mzdový strop stojí a padá s hokejovými příjmy, teoreticky dává jednotlivým mužstvům určitou jistotu.

A teď přijde zásadní rozpor, který dost šeredně zkouší hráčskou sebestřednost. Liga a odbory NHLPA se dohodly, že letošní mzdový strop se zvedne o 1,6 miliónu dolarů na mužstvo. Mnozí členové odborů protestují a tvrdí, že to je zbytečně moc. Je? Není? S touhle odpovědi přijdou účetní. Jedno je ale jisté: nízké nebo žádné zvýšení mzdového stropu způsobuje, že spousta veteránů přichází o místa.

Čili: teorie, že nynější mladíci jsou nadáni tak ohromně, že jedině proto se prosazují do sestav, vypadá v omto světle zcela zcestně.

Hráči, kteří přežili výluku let 2012-2013 se ale mohou těšit, že dostanou jakési dorovnání. Složité výpočty přivedly k částce 190 tisíc dolarů na každý smluvně stanovený milión. Třeba: Alexander Ovečkin měl tehdy vydělat devět miliónů. Jistě s radostí přijme 1,71 miliónů.

A když už jsme u peněz: členstvo NHLPA konečně odhlasovalo, jakým způsobem se rozdělí podíl odborů ze Světového poháru. Prý to je buď 70 procent ku 30 nebo 65 ku 35 pro hráče, kteří hráli v porovnání s hráči, kteří nehráli. Pakliže je pravda, že podíl NHLPA je 25 miliónů dolarů, dostane každý ze 170 hokejistů z NHL málem 103 tisíce dolarů, zatímco ostatních 550 hráčů NHL dostanou každý po zhruba třinácti a půl tisíci dolarů.

I to je lepší než nic. Už proto, že během tréninkových táborů se jinak dřou zadarmo.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter