Petr Adler: Florida Panthers jsou štikou ligy. Jak to?

Florida Panthers hýbou ligou a znalci místních poměrů se předhánějí v tvorbě nejrůznějších teorií, čím to asi může být.

A přitom řešení je tak prostinké: není za tím nic víc (a nic méně) než tvrdá a cílevědomá práce lidí, jejichž tváře sice širší veřejnost nezná, ale na jejichž dřinu se spoléhá vedení mužstva.

No a? Dřou snad přece všechna mužstva, ne?

Ano. Dřou. Rozdíl je v přístupu.

Když Wayne Huizenga, majitel sítě půjčoven filmů na videopaskách (Blockbuster Video) získal před 23 roky povolení NHL postavit nové mužstvo na Floridě (tentýž den získal podnik Disney Corp. povolení, aby postavil mužstvo v Anaheimu), nevěděl o hokeji zhola nic. Sice už tehdy vlastnil baseballové mužstvo i klub americké kopané, takže by se dalo s trochou důvěry očekávat, že ví něco o vedení profesionálního sportovního mužstva, ale baseball i americká kopaná se od hokeje přece jen trochu liší.

Co na tom, že klub dostal jméno po floridských panterech, krásných divokých kočkách tenkrát téměř na vyhynutí, a že Huizenga slíbil, že část zisku věnuje na úsilí o jejich záchranu, když floridské občanstvo, zvláště to v okolí Miami, nemělo o hokej zájem, neboť mu nerozumělo?

A kdyby jen to: prvními šéfy klubu byli Bill Torrey a Bobby Clarke, chlapíci, kteří by měli mít hokej jako podnik v malíčku, jenže to byla mylná představa. Torrey zúspěšněl teprve ve chvíli, kdy mu začal u New York Islanders našeptávat rady do ouška Al Arbour, zatímco Clarke mohl být úspěšný útočník Philadelphia Flyers (a jeden z mála špičkových sportovců, kteří se dostali na vrchol i přesto, že měli cukrovku), ale jeho srdce zůstalo ve Philadelphii.

Ale i kdyby ti dva byli ve stavbě mužstva polobohy, ti, bez nichž se profesionální sportovní klub neobejde, totiž odborníci přes prodej, tenkrát sami veřejně přiznávali, že nemají o hokeji ani páru.

To se to pak prodává, když nevíte, co to vlastně prodáváte, čili ani nevíte, jak to máte prodávat! O tom komu ani nemluvě!

Rozporuplné pocity

Nicméně, ku obrovskému údivu všech zúčastněných, Panthers přece jen vzbudili určitý zájem mezi floridskými. Ovšem: nikoliv mezi místními. Spiše mezi Kanaďany, kteří si krátili dlouhé zimy teplým podnebím. Mezi ostatními mužstvy ale vzbudili odpor: jejich tehdejší kouč Roger Neilson, dobře si vědom, že to potrvá pár sezón, než bude mít k ruce hráče, kteří dovedou hrát tvůrčím útočným způsobem, předepsal tzv. obrannou past (defensive trap). Soupeři měli obrovskou potíž, aby se vůbec dostali před brankáře Johna Vanbiesbroucka, natož aby na něj mohli vystřelit. A jelikož Vanbiesbrouck chtěl dokázat New York Rangers, že to byla obrovská chyba, že se ho zbavili v tzv. rozšiřovacím výběru (expansion draft), během něhož všechna mužstva musela dát určité množství hráčů k dispozici nováčkům soutěže, Florida ve svých začátcích měla poměrné úspěchy.

Pak zasáhla náhoda. Jednoho krásného dne běžela přes kabinu krysa, útočník Scott Mellanby zvíře trefil (a zabil) hokejkou, věc se rozkřikla, a místní fanoušci si začali kupovat plastikové krysy, které házeli na led, když se někomu z Panthers podařilo dát tři branky za zápas. Z pojmu hat-trick (kdy se na led hází pokrývky hlavy) se stal pojem rat-trick.

Jinak se ale Panthers potáceli mezi ligovým průměrem a podprůměrem, přesto, že se několikrát dostali do soutěže o Stanleyův pohár a v roce 1996 se dokonce dostali do finále. Hned další rok rozjeli sérií sedmnácti utkání bez porážky, a pak to šlo od desíti k pěti. Přesněji: následovalo patnáct porážek v řadě.

A tak to šlo nahoru a dolů, s občasnými změnami majitelů, s výměnami, které braly znalcům dech tím, jak moc byly hloupé, až přišel 17. květen 2010. Generálním manažerem se stal Dale Tallon, muž, který udělal mistry z Chicago Blackhawks a byl odejděn z větrného města (Windy City je přezdívka Chicaga) po podivných souhrách podivných náhod a intrik.

Karta se neobrátila hned tentýž den.

Jednou jsi dole, jednou nahoře

Jistě, ve chvíli, kdy tento text vzniká, mají Panthers na účtu jedenácté vítězství za sebou. Kouč Gerard Gallant ale varuje: tohle nemůže trvat do nekonečna.

Kromě toho, známé staré sportovní přísloví zcela bezohledně tvrdí, že to se to vyhrává, když to mužstvu jde. Bude se vyhrávat, když přijde pokles formy?

Panthers tvrdí, že ano.

A jejich příznivci, zdá se, je konečně našli. V BB&T Center, domově Panthers v Sunrise, je teď pravidelně vyprodáno. Obecenstvo jásá. Klub také.

Okresní úřad Browardu, kam Sunrise patří, nedávno schválil veřejný příspěvek ve výši celých 86 miliónů dolarů, aby stadión Panthers i nadále patřil k těm modernějším. Vlastníci prodloužili generálnímu manažerovi Tallonovi smlouvu, Gallant se dočkal podobné odměny.

Mužstvo je konečně složeno tak, aby nebylo partou jednotlivců. Vztahy mezi mladíky, z nichž někteří ani nebyli na světě, kdy klub vznikal, a veterány, kteří si pamatují, jak ostatní mužstva měla pro Panthers jen slova posměchu, jsou vyrovnané.

Na rozdíl od, například, Columbus Blue Jackets, kde kouč John Tortorella zcela otevřeně doufá, že jeho mladíci nebudou přebírat zvyky jeho veteránů.

A třeba takový bývalý brankář, dnes televizní komentátor Martin Biron jen vzdychá. Ve svých čtrnácti letech si přehrával (na páscích, jakápak DVD nebo počítače) akce Jaromíra Jágra. Potom se dostal do NHL a hned ve svém prvním zápase (a hned v první třetině) dostal od Jágra dvě branky. Jednu hezčí než druhou, říká dnes. Tenkrát, přiznává se, se mohl potrhat vzteky. Jenže, dodává, ten Jágr ty góly dává dodnes, zatímco on už je několik let televizním komentátorem.

A podobně, dodal Biron, je na tom ve svém vztahu k dnešní brankářské jedničce Panthers, Robertu Luongovi.

Avšak, a to je ohromně důležité, mužstvo dnes táhnou mladíci jako třeba Alexander Barkov, Jonathan Huberdeau nebo Aaron Ekblad. Všechny vybral Tallon, který pozorně naslouchá názorům svých vyzvědačů, cizí řeči skautů. A jeho slídilové, zdá se, mají dobrý čich na hráče, kteří mají nejen nadání, ale jsou také ochotni tvrdě dřít.

Do práce s písní na rtech

Jak říká obránce Erik Gudbranson, všichni hráči se těší jak na tréninky, tak na zápasy.

Pro zajímavost, Gudbranson je prvním hráčem, kterého vybral Tallon.

Jistě, říká zmíněný Gudbranson, je to zaměstnání, je to podnik, ale není nad to, když zaměstnanci chodí do práce s úsměvem. Tohle v Sunrise dřív nebývalo. Už proto ne, že trvalo několik let než se mužstvo ustálilo.

Jak dlouho to vydrží? Zkušený obránce Brian Campbell doufá, že dlouho. I jeho, mimochodem, přivedl Tallon. Už proto, říká Campbell, že vidí, jak mladí hráči přebírají v mužstvu vedení.

Kouč Gallant k tomu dodává, že hráče jako jsou Luongo nebo Jágr nemusí trénovat. Ti, vysvětlil, mu pomáhají trénovat ty ostatní. Už tím, jak na sobě pracují oni sami.

Florida Panthers budou mít koncem ledna v Nashville na Zápasu hvězd čtyři zástupce. Kromě Jaromíra Jágra, zvoleného fanoušky, NHL pozvala Luonga a Ekblada, a kouč Gallant bude stát za střídačkou.

A kdo za to může? Všichni.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter