Petr Adler: definice nedohledna? Nová hala pro Calgary Flames

Pokud jde o vytváření tzv. zástupných témat, vede Calgary Sports and Entertainment (CSEC) nad podobnými skupinami s náskokem několika koňských délek. Stavba zbrusu nové haly pro Calgary Flames je pro budoucnost města mnohem méně důležitá než vyřešení otázky, co s jeho hospodařením. Jeho hlavní opory, naftařské podniky, z řady ekonomicko-politických důvodů lapají po dechu. A calgarský starosta Naheed Nenshi, ve své snaze o znovuzvolení, si nemohl přát nic lepšího než požadavek CSEC, aby na novou halu přispěli rozhodující částí daňoví poplatníci.

Nedávné (páteční) prohlášení dnešního (a, jak on doufá, i nastávajícího) starosty města Nenshiho nazvalo věci pravými jmény: Calgary Flames chtějí mít novou halu, chtějí, aby větší část nákladů zaplatili daňoví poplatníci, a současně si přejí, aby oni sami nemuseli platit žádné daně.

Aby upokojil ty, kteří se obávají, že Flames, jak ostatně vyhrožovali, zvednou kotvy, pan starosta dodal, že i přes drsné řeči vedení mužstva a NHL, je radnice schopna a ochotna jednat s CSEC dále, ve snaze najít řešení, které by mohlo být přijatelné pro obě strany.

Páně starostova snaha je pochopitelná: v pondělí 16. října se všech obcích Alberty konají volby do obecních zastoupení. Kdyby bylo zřejmé, že současný starosta Nenshi bere jednání s CSEC na lehkou váhu, ohrozil by tím své naděje.

Takhle je tu jen ta druhá strana, která tvrdí, že už nemá o čem jednat. Vydává při té příležitosti prohlášení o svých bezpodmínečných požadavcích, a tím, ne právě mazaně, posílá současnému starostovi a uchazeči o další pobyt ve starostovně vítr do plachet.

Starosta Nenshi veřejně označil nejnovější prohlášení vedení CSEC za projevy výbuchu vzteku (temper tantrum, což někteří překládají, poměrně volně, jako hysterické záchvaty). To je sice hodně silné, ale není to moc vzdáleno pravdě.

Flames o žebrácké holi

Už proto ne, že president CSAEC (a potažmo Flames) Ken King předstoupil v pondělí před calgarskou obchodní komoru, aby ohlásil, že mužstvo se ani zdaleka netopí v penězích. Zatímco až donedávna přispívalo do společné pokladny NHL, z níž se dále rozdělují peníze mužstvům, která prodělávají, jenže letos to prý bude naopak.

Kingova slova potvrdil i komisař ligy Gary Bettman: Flames, řekl, až dosud posílali šeky, letos je budou dostávat.

To je dost obdivuhodné. O to obdivuhodnější, že King svým posluchačům nenabídl jakékoliv účetní podklady. A Bettman také ne.

Zajímavé ovšem je, že Calgary Flames mají zápas co zápas vyprodáno, že Scotiabank Saddledome se svými 19.289 sedadly patří mezi největší haly celé ligy, a že vlivný a důstojný americký časopis Forbes loni vypočítal cenu mužstva na 410 miliónů amerických dolarů (letošní čísla zatím nebyla zveřejněna, pakliže už jsou spočítána). Tím Forbes umístil Flames na docela důstojné 16. místo v NHL.

Takže jestli je pravda, že Flames prodělávají, měli by se jejich majitelé poohlédnout po lepších správcích svého majetku. Ne vydírat daňové poplatníky.

Objevily se také hlasy o tzv. tvůrčím účetnictví (creative accounting). To je obor, který často předstupuje před soud, a odchází odtud velice pravidelně v železech. Je to totiž tak, že takhle dramaticky drastický obrat v hospodářských výsledcích by nešlo přirovnat k ničemu jinému než k Černému pátku v roce 1929, kdy ze dne na den zkrachovalo dění na burze v New Yorku. Rozpoutalo to tehdy první opravdu velikou a světovou krizi.

Že by došlo k podobnému obratu v hospodaření Flames, tomu, při jejich vyprodaných sálech, věří málokdo.

Něco visí ve vzduchu

Tady nastupuje do hry něco jiného, trochu zlověstnějšího.

Když president King před několika měsíci lamentoval, že město bohapustě sabotuje snahu mužstva vypumpovat z daňových poplatníků částku nutnou k vybudování nového hokejového svatostánku, dostalo se mu otázky: a když ty prachy od města nedostanete?

Nikdo neví, snad kromě tazatele a presidenta Kinga, zda ta otázka byla domluvená předem. Odpověď ale zněla výhružně: ne, nebudeme nikdy nikomu ničím vyhrožovat, natož pak snad tím, že bychom sbalili kufry a odjeli tam, kde mají na pastvinách zelenější trávu. Prostě se jednoho krásného rána calgarští vzbudí a zjistí, že stojí před problémem, co s prázdnou halou.

Tuhle větu, o níž tvrdil, že to není žádná pohrůžka, že to je jenom sdělení, opakoval King několikrát.

O něco později ji zopakoval, hlasem snad ještě dramatičtějším, šéf hokejových operací mužstva, chlap, který neví, jak se uvazuje kravata, Brian Burke. Mluvil ke shromáždění místních podnikatelů, a když se tihle pánové zatvářili pochybovačně, bezmála začal dupat nohama.

Komisař ligy, Gary Bettman, dotázán na budoucnost Flames, odpověděl, že pokud je jemu známo, jednání o nové hale skončila. Tak to přece řeklo vedení mužstva. Že vedení města řeklo opak, ho už nezaujalo. A dál se o věci nebavil. Přešel plynule na sdělení, kvůli současnému skandálu amerických fotbalistů a košíkářů, kteří se nemají k projevům úcty vůči státním symbolům své země (jde o hymny), že obecenstvo nepřišlo, aby platilo za pohled na sportovce, kteří vyjadřují své politické názory. Jistě, dodal, sportovci mají, jako každý jiný, nárok si myslet cokoliv, a vyjadřovat to, ale ne za peníze platících diváků. Na návrat k otázce Flames už nedošlo. Skončil čas vyměřený k rozhovoru.

Takže nedošlo ani na otázku, jak si Flames představují, že město vytříská z už delší dobu utrápených obyvatel další daně, aniž by sami přejali nějakou odpovědnost (a nechali se zatížit podobným způsobem).

Spor se nyní vede v oblasti čísel, někdy pro nezasvěcené nudných, ale pro ty, pro které představují roční účet od radnice, ohromně napínavých.

Pod pokrovem noci

Ovšem, otázka, jak si Flames představují, že zvednou kotvy, aniž by si toho někdo všiml, zůstává nezodpovězena.

Totiž: v dějinách amerického profesionálního sportu by to nebylo poprvé, kdy se majitel odmítl spokojit s ujištěním, že ho místní fanoušci milují, pokud svoji náklonnost nevyjádřili značnou částkou dolarů. Jenže to bylo v dobách přímo dřevních ve srovnání s dnešními spojovacími možnostmi.

Stalo se několikrát, že majitel mužstva se neshodl s místní radnicí, že potřebuje nový stadión, který by měli platit daňoví poplatníci (pakliže v domnění, že jsou všichni nadšenými příznivci jeho mužstva nebo ne), a radnice se z nějakých důvodů zdráhala. I odjel pan majitel na výlet někam, kde slyšel, že tamní radnice má pocit méněcennosti, že v jejím městě nehraje ani jedno mužstvo některé ze špičkových soutěží (fotbalová NFL, baseballlová MLB nebo košíkářská NBA; hokejová NHL se do této hry začala dostávat až dodatečně). Ve veškeré tichosti se takový majitel domluvil buď se starostou nebo s nějakým jiným rozhodujícím občanem. Za krátkou dobu poté obdrželi radní návrh, že by stálo za to vybudovat stadión, a do něj by pak stálo za to nalákat nějaké špičkové mužstvo. Že to udělá divy nejen s pověstí města, ale i (a to hlavně) s jeho vyhlídkami na zlepšení jeho hospodářské situace. Jen zasvěcení věděli, že takové mužstvo čeká za rohem na znamení, že už je to uděláno, už je to hotovo.

Takhle to už teď nejde. Dnes se neutají nic.Zvláště ne to, co má zůstat utajeno.

Edmonton Oilers na to před několika lety šli jinak. Jejich papalášové podnikli dva výlety. Tvářili se, že jsou překvapení, když se ty výlety vzápětí dostaly do sdělovacích prostředků.

Navštívili Québec City, aby pak mohli říkat, že se jenom šli podívat, jak vzniká tamější nová hala.

Navštívili Seattle, aby pak mohli povídat, že  i tento výlet byl naprosto nevinný, že určitě neměli žádné postranní úmysly.

My a vydírat? Prosím vás, neurážejte nás.

Bylo sice jasné, že se NHL bude bránit rozšíření soutěže do Východní konference, protože protesty proti nedostatku rovnováhy mezi východem a západem už začaly být hodně hlasité; bylo také jasné, že Seattle by sice byl pro ligu lákavý, jenže tou dobou tam nebyl ani návrh na novou halu, kterou by její stavitelé museli zaplatit z vlastních kapes: tamní radnice je naprosto alergická vůči všem návrhům, aby se na podobných radovánkách podíleli daňoví poplatníci.

Oilers tenkrát nakonec dosáhli svého, a mnozí místní voliči dodnes litují, že nevyhodili radní, kteří tehdy šli do voleb s tím, že podporují nápad, aby se na stavbě nové haly podílela veřejnost, včetně té, které hokej nejen nic neříká, ale ani nic nešeptne.

Shrnuto: ano, vedení Flames si může (alespoň teoreticky) najít, jak se říká v severoamerickém obchodním slangu, tanečního partnera, ale je otázka, zda to dokáže udělat naprosto utajeně.

A ta nejdůležitější otázka je, zda se v dnešní Severní Americe vůbec najde ještě nějaké město, které by bylo ochotno se pustit do podobného dobrodružství, aniž by riskovalo, že se voliči vzbouří nad veškerou přijatelnou míru.

Není jasné, kdo najde odpověď, a jaká ta odpověď může být.

Starosta Nenshi nedávno navrhl, aby hala stála 555 miliónů dolarů. Město, neboli daňoví poplatníci, by vložilo do hry 185 miliónů, Flames tu samou částku, a stejnou částkou by přispěli návštěvníci jejich zápasů tak, že by platili zvláštní přirážku k ceně vstupného. Dodal, že by klub byl vlastníkem nové haly, co by vydělal, to by vydělal, jen by platil městu daně stejně, jako je platí kterýkoliv jiný majitel jakékoliv budovy, ať je to mrakodrap pro podniky, nebo rodinný domek pro jednu rodinu o dvou rodičích, třech dětech, jednom psovi a jedné kočce (a klecí, již vévodí kanárek, nebo také s akváriem se zlatou rybkou).

President King to odmítl s tím, že příplatek na stavbu haly patří mužstvu, neb je to součást jeho příjmů, a pakliže jde o to, aby mužstvo vlastního halu a platilo za to daně, tak to už je od starosty úplná nehoráznost.

Nějaký zvídavý podnikatel se na schůzi obchodní komory Kinga zeptal, zda by mohl nějak uspokojivě vysvětlit, proč má přirážka na stavbu haly patřit mužstvu a ne stavitelům.

King odpověděl doslova (ovšem anglicky): “To bych mohl, ale neudělám to” (I could, but I’m not going to).

Při takové úrovni jednání je jakýkoliv výsledek, ať kladný nebo záporný, v nedohlednu, pakliže vůbec někde.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter