Petr Adler: daňoví poplatníci odmítají platit za opravu haly St. Louis Blues

Radnice v St. Louis přiklepla, že daňoví poplatníci města musí zaplatit za údržbu a vylepšení sídla St. Louis Blues ve Scottrade Center (na snímku), a to neměla dělat: teď čelí žalobě, která tvrdí, že tento druh veřejných výdajů je podle ústavy státu Missouri nezákonný.

Žalobu podali tři místní občané, včetně jedné radní, která zasedá za Demokratickou stranu. (Tohle je obdivuhodné samo o sobě: byla to totiž právě Demokratická strana, která kdysi, pod rouškou tzv. Nového údělu - New Deal - zavedla podobné manýry, a úzkostlivě na nich od té doby lpí.)

Žaloba se netýká ani tak neslušnosti majitelů profesionálních sportovních podniků, kteří vytrvale trvají na podpoře všech daňových poplatníků, tedy nejen těch, kteří si jsou ochotni zakoupit vstupenky, ať jsou jakkoliv předražené. Soudům nepřísluší posuzovat míru slušnosti nebo neslušnosti žalovaných (nebo žalujících).

Žaloba se také netýká ekonomiky. Ta je jako věda příliš odtažitá, alespoň, zdá se, soudcům všech stolic, od místní až po Nejvyšší soud.

Žaloba se týká toho, co může soud poměřit prostým okm. Stojí v ústavě státu Missouri, že nikdo nesmí po daňových poplatnících chtít, aby mu zaplatili za soukromý podnik? Stojí. Odpověď musí být biblicky prostá: ano ano, ne ne.

A to podle žalobců je.

Na případné námitky úřadu pro vývoj (Land Clearance Redevelopment Authority) žaloba sděluje předem, že nikde nestojí psáno, že by město bylo povinno platit za zvelebování haly. Nájemní dohoda, sjednaná v roce 1992, se od té doby sice několikrát změnila, ale co se týče platebních povinností, zůstala od té doby stejná, tvrdí žalobci.

Výbor radních v únoru schválil, že Scottrade Center potřebuje opravy a úpravy, a zařadil náklady podniku do rozpočtu města.

A teď najednou ne?

V hrdlo nám lhali

“Schválili jsme to na základě nesprávného předpokladu,” řekla radní Cara Spencerová. “Pořád nám říkali, že město tu budovu vlastní, takže je povinno ji udržovat. Není.”

Proto se stala jednou ze žalujících.

Na tom ovšem je nejzajímavější, že radní se dožadovali, aby dostali výtisk původní nájemní smlouvy. Dožadovali se všichni, ale nejhlasitěji ti, kterým se nezamlouvala myšlenka, že město má utratit 106 miliónů dolarů na údržbu a zvelebení budovy soukromého vlastníka.

Paní Spencerová se sice nezmiňuje, kdy dostala onen výtisk, zmiňuje se ale, že po jeho přečtení byla “zděšená.”

Na otázku, jak mohli radní hlasovat, když věděli, že nemají po ruce jeden z nejdůležitějších podkladů, zatím neodpověděl nikdo.

Žaloba tedy žádá soudce, aby vyhlásil rozhodnutí radnice, že město obnoví a zvelebí Scottrade Center, za nevymahatelné.

“Chceme,” řekla paní radní Spencerová, “aby město dvakrát za sebou během jednoho roku zvedlo daně z prodeje, jen aby se bezpečí občanů dostalo na přijatelnou úroveň, a současné chceme, aby město zaplatilo 106 miliónů dolarů na vylepšení budovy podniku, který podniká pouze pro zisk.”

Zajímavý rozpor, který patrně skončí rozhodnutím soudu, zda vlastně Scottrade Center doopravdy patří městu. Soudě podle toho, že se krátce po podání žaloby ozval podnik Kiel Center Partners, který (alespoň na papíře) odpovídá za správu haly, bude ta odpověď patrně hodně rozporuplná.

Kiel Center Partners, podle nichž se hala jmenovala na začátku, označili žalobu za nesmyslnou. Dodali, že jsou zklamání, a že to je pro město ostuda, a vůbec, že to bude stát hodně peněz. Navíc, řekli, utrpí pověst St. Louis.

To městský právník Michael Garvin šel na věc přímo: nebude se nijak vyjadřovat, zda ta žaloba stojí nebo padá s něčím podstatným, ale město se bude hájit s převelikou vervou.

Město se bude hájit proti nařčením zvolené zástupkyně města. Kdo? Úředníci? Ostatní radní? Takhle daleko už pan Garvin nešel.

Vymysleli spoustu nápadů

Finanční úředníci města si ovšem nejsou jisti. Uvažovali, že začnou prodávat dluhopisy, ale dosud neprodali ani jeden. Obávají se (velice oprávněně), že by to mohlo mít značně záporný dopad na úvěrové hodnocení. Jak známo, čím horší úvěrové hodnocení, tím vyšší úroky na každý halíř, o který město požádá jakýkoliv peněžní ústav.

Pokladní města navrhl, že by se na úpravu haly dalo použít peněz z parkovišť, která patří městu. Jenže žalobci oznámili, že pokladní se nemá míchat do ničeho podobného, neboť tyhle věci jsou vysoko nad jeho platovým zařazením (to je takový pěkný severoamerický výraz, který označuje lidí, kteří se pletou do věcí, které jim nepřísluší: above his/her pay grade).

St. Louis Blues, kteří mohou vyprodat něco přes 19 tisíc sedadel na každý zápas (na koncerty nebo košíkovou má hala o zhruba tři tisíce sedadel více), se zatím k celé věci nijak veřejně nevyjádřili. Tak proč: ať už Scottrade Center patří komukoliv, nepatří jim. St. Louis Blues jsou pouhými podnájemníky nájemníků.

Mimochodem, stejně se ta hala asi nebude dlouho jmenovat tak, jak se jmenuje teď. Scottrade totiž míní koupit americká pobočka kanadské banky Toronto Dominion jménem TD Ameritrade. Očekává se, že slůvko “trade” zůstane, ale Scotta zamění Ameri.

Nejhezčí (nebo nejošklivější, záleží jedině na úhlu pohledu) na tom všem je, že si nikdo neráčil všimnout, ani žalobci ne, že ekonomové už delší dobu sdělují, že výstavba a údržba profesionálních sportovišť ani dost málo nepomáhá daňovým poplatníkům. I přesto, že to tvrdí zastánci tzv. chňapání peněz (cash grab).

Během posledních dvou desetiletí vyšla v Severní Americe celá řada rozborů skutečných situací (case studies se jim říká). Tyhle rozbory, jeden jako druhý, dokazují na zdánlivě nudných řadách čísel a dalších údajů, že barnumská tvrzení o hospodářských zázracích jsou vycucaná z malíčků těch, kteří je pronášejí.

Většina těchto studií také cituje řeči zastánců používání veřejných peněz na soukromé podnikání. Jejich projevy se podobají jeden druhému jako vejce vejci z téhož chovu. Ekonomičtí odborníci nemají za nutné, aby ty projevy nějak hodnotili. To ponechávají na laskavých čtenářích. Ovšem, žalovat úřad za podobné výdaje jenom na základě ekonomických rozborů by se mohlo protáhnout do divoké nepříčetnosti. Oč jednodušší je, když se zjistí, že úřad porušil zákon.

Bude na soudci z okresního soudu v St. Louis, aby zjistil, zda je zákon dost pružný na to, aby město donutilo daňového poplatníka k dalšímu prohýbání.

Žalobci doufají, že se soudce vztopoří: vždyť i on patří mezi daňové poplatníky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter