Petr Adler: Dallas Eakins dostal chůvu. Darryl Sutter bude hlídat každý jeho krok

Dallas Eakins (na snímku) nemá žádné mládí: hned od začátku nastávající sezóny, jeho první v úloze hlavního kouče Anaheim Ducks, mu bude přes rameno koukat zvláštní poradce Darryl Sutter. I když, budiž přírodě žalováno, co dvaapadesátiletý chlap už Eakins také není žádné čerstvě vylíhnuté kuřátko.

Na přímou otázku, co říká novému kolegovi, zněla Eakinsova přímá odpověď, že to uvítal, ostatně že o tom se šéfem mluvil už předem, a že pak o tom spolu mluvili s generálním manažerem Bobem Murrayem i v Sutterově přítomnosti.

Každý, kdo uvěřil tomuto tvrzení, zajisté uvěří také tvrzení, že země je kulatá, a na obou pólech z ní čouhají tyče, které mají znázorňovat její osu. Nakonec, co měl Eakins asi říkat, když mu nadřízený řekl, že v nejbližších chvílích ohlásí jmenování, nad nímž se většině zájemců o Anaheim Ducks nadzvedla obočí (a některým vypadl z úst umělý chrup).

Asi to vypadalo jinak: Bob Murray potkal svého spoluhráče z Chicaga, zeptal se, jak jde život, Sutter pokrčil rameny, odpověděl něco v tom smyslu, že jako na farmě ve Vikingu, obci uprostřed Alberty o zhruba tisícovce obyvatel, a Murray se optal, zda by se nechtěl ještě někdy vrátit do NHL. Sutter sice tvrdí, že mu NHL nechybí, ale nakonec nabídku přijal.

Výbušné spojení

Dallas Eakins je znám co zastánce rychlého, velice útočného pojetí hry. Bob Murray mu dal přednost před dalšími uchazeči o místo na střídačce, neboť se domnívá, že Eakins pomůže vést mužstvo, které čeká drastické omlazování. Naději založil na tom, že záloha Anaheim Ducks v nižší soutěži (AHL), San Diego Gulls, si pod Eakinsoým vedením vůbec nevedla špatně. Ve třech sezonách ze čtyř postoupili Rackové do soutěže o Calderův pohár. Sice nezvítězili, ale jejich majitele, rodinu manželů Samueliových, která také vlastní Ducks, zaujalo především, že jim roste rok od roku návštěvnost.

Eakins sice zahájil svou činnost v Anaheimu tím, že se osobně sešel se všemi veterány mužstva, a seznámil se také s jejich rodinami, ale jeho úkolem bude stavět na hvězdách budoucnosti. Úkolem veteránů bude, že mu v tom mají pomoci.

A úkolem Boba Murrayho bude, že mu ty nastávající hvězdy najde.

Pikantní ovšem je, že přístup Darryla Suttera se zdá být opačný.

V řeči nejvyšší soutěže se o hráči, který má na to, aby hrál v NHL, říká, že je “NHL-ready,” čili připraven na NHL. V mužstvech, která řídil Sutter, musel být podle zasvěcených hráč “Darryl-ready,” čili připravený podle Darryla Suttera. Jinak neměl naději.

Jaká náhoda vedla k tomu, že Murray pozval Suttera k návštěvě výcvikového tábora pro nováčky Ducks (development training camp), který se konal v Great Park v kalifornském Irvinu, ti dva neprozradí.

Ale k dohodě, že si Sutter k příjmům ze své farmy a hokejovému důchodu ještě přilepší mzdou za poradenství došlo právě tam.

Jistě, zkušenost 1.285 odkoučovaných utkání v NHL (Calgary Flames, San Jose Sharks, Chicago Blackhawks  Los Angeles Kings), z toho přes 56 procent vítězných) znamená hodně. Jenže hlavním důvodem, proč dostal Sutter od Kings výpověď, společně se svým tehdejším generálním manažerem Deanem Lombardim, bylo, že svým přístupem způsobili, že Kings najednou zaostávali za mladšími mužstvy. Jednoduše řečeno: zestárli, a už neměli na to, aby opakovali svá úspěšná tažení Stanleyovým pohárem.

Na první pohled to začíná vypadat, že si Bob Murray není moc jist, zda vybral do úřadu hlavního kouče svého mužstva nejlepšího možného uchazeče. Na druhý také.

Co si o tom myslí Eakins, to ví jenom on. Možná také jeho manželka Ingrid, ale asi ani ona ne.

A že si tímto krokem Murray možná trochu poškodil své postavení v očích majitelů mužstva, to už je zase jiná opereta.

Veď mě dál, cesto má

Dallas Eakins se původně jmenoval Dallas Yoder: jeho přírodním otcem byl americký Indián Ted Yoder. Jeho matka Carol Ploofová pocházela z Maconu ve státu Georgia. Její první manžel se jí nabažil krátce po narození syna.

Pak se seznámila s Jimem Eakinsem, kanadským řidičem dálkových náklaďáků. Slovo dalo slovo, zakrátko byla ruka v rukávě a slavila se druhá svatba. Jim Eakins ovšem byl jinší charakter než Ted Yoder. Mladého Dallase krátce po svatbě adoptoval, a ten ho má dodnes za svého skutečného tátu. O tom původním ví jen to, že snad patřil ke kmeni Čerokézů.

K hokeji se mladý Dallas Eakins dostal právě přes svého kanadského tátu. Ostatně, v Georgii možná neznali ani jméno toho podivného sportu. Baseball? To ano. Košíková? Inu dejme tomu. Automobilové závody na elipsovitých oválech hodiny kolem dokola? Zajisté. Přetahování traktorů? Ó, to samozřejmě. Ale led znávali jen na dnech sklenek s ohnivou vodou.

Jim Eakins rodinu přestěhoval do svého rodného Peterborough v Ontariu.

Z Dallase Eakinse se místo baseballisty stal hokejista. Levý obránce. V mládí vynikal hlavně schopností strhnout spoluhráče. Také proto byl několik sezón kapitánem dorosteneckých mužstev, za která hrál. Jeho bývalí spoluhráči na něj dodnes vzpomínají s obdivem.

S postupem let se dostal až na profesionální úroveň. V NHL si zahrál ve 120 zápasech, ale většinou pobýval v nižších soutěžích (v AHL a dnes už bývalé IHL). Tam odehrál 882 utkání, byl členem mužstev, která získala Calderův pohár (AHL, cena je pojmenována po bývalém presidentovi NHL) a Turnerův pohár (IHL, cena je pojmenována po bývalém brankáři Joem Turnerovi, který padl ve druhé světové válce). Eakins sám o sobě říká, že možná nebyl špatný, ale dobrý že nebyl zcela určitě.

Eakins nakonec pověsil brusle na hřebík a stal se z něj kouč V profesionálních soutěžích nejdříve asistent u Toronto Marlies (AHL), pak u jejich nadřízených Toronto Maple Leafs, potom hlavní kouč Marlies, a pak přišel ten první skandál, jehož si Eakins možná původně ani nebyl vědom.

Obdivuhodná neslušnost

Tehdejší generální manažer Edmonton Oilers Craig MacTavish se radil s tehdejším hlavním koučem mužstva Ralphem Kruegerem. Bavili se o Kruegerově nápadu, že  potřebuje k ruce asistenta, který by se soustředil na tělesnou připravenost hráčů.

MacTavish seděl v kanadském Edmontonu, Krueger ve švýcarském Davosu, povídali si přes počítač za použití programu jménem Skype.

Co to MacTavishe popadlo a jak, o tom mlčí dodnes, jisto však je, že zničehožnic Kruegerovi řekl, že už se nemusí vracet, že mu právě dal padáka, hlavním koučem že bude Dallas Eakins, a propouštěcí papíry že kancelář Kruegerovi pošle poštou.

Už je to tak, že posledním šéfem Oilers, který lpěl na loajalitě a vzájemné slušnosti byl Glen Sather. Ten se řídil poučkou, že jestli chce, aby byli ostatní loajální a slušní vůči němu, musí být v první řadě loajální a slušný vůči těm ostatním on.

Mimochodem, tahle hrubost se MacTavishovi vymstila: po nějaké době, když byl na jakémsi turnaji juniorů někde v Evropě, a sešel se s novináři, první otázka zněla, co říká svému odvolání z úřadu generálního manažera. Až do té chvíle se mylně domníval, že bude sdělovat moudra generálního manažera. Jeho nadřízený Bob Nicholson na to v tom fofru tak nějak lidsky zapomněl, a zprávu mu sdělil až o řadu hodin později.

Eakins se tenkrát v Edmontonu uvedl přímo skvěle. Jeho úplně první krok byl, že nařídil, aby jídelna pro novináře ze svého jídelníčku okamžitě vyřadila všechny potraviny, které považoval za nezdravé.

Kdyby zůstalo jen u toho (a u posměšných titulků, které následovaly), byla by to tzv. veselá historka z natáčení.

Jenže: Oilers pod Eakinsoým vedením v první sezóně z 82 utkání vyhráli 29, v pravidelné hrací době prohráli 44 zápasy, a v nastavení prohráli dalších devět. Ze 164 možných bodů jich získali mizerných 67.

Ve druhé sezóně z 31 utkání pod Eakinsoým vedením jich vyhráli Oilers pouze sedm, zatímco 19 utkání prohráli v pravidelné hrací době, a pět dalších v nastavení. Ze 62 možných bodů jich v den, kdy Eakins dostal výpověď, získali pouze 19.

Nic z toho ovšem neopravňovalo některé příznivce Oilers, kteří jsou současně příznivci neslušného chování, k chování, jehož se vůči Eakinsovi dopouštěli. Nejvíce ho ranilo, když ráno vedl svoji dceru do školy a kolemjdoucí na něj pokřikovali bezostyšně sprosté nadávky. A když se dozvěděl, že dětičky takhle povedených rodičů o něm mluví podobně sprostě před jeho dcerou, byla ta výpověď přímo vykoupením.

A teď je na tom tak, že mu jeho vlastní generální manažer, muž, který ho najal, dává najevo nedůvěru dříve, než písknutím svolal hráče na led k prvnímu tréninku.

Ano, je mu už 52 let, ale i tak, ten chlap nemá žádné mládí.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter