Petr Adler: chystá Ilja Kovalčuk návrat ztraceného syna?

Ilja Kovalčuk, čerstvý vítěz Gagarinova poháru v ruské KHL v barvách SKA St. Peterburg, se chce vrátit do NHL. Jestli si ale myslí, že to bude cesta růžovým sadem, děsně se plete.

Stejně, jako se patrně pletou mnozí v okolí Montrealu, kteří se domnívají, že to bude právě Kovalčuk, kdo se připojí k Alexanderovi Radulovovi a pomůže Canadiens získat v příští sezóně vytoužený Stanleyův pohár.

V první řadě, Radulov se ještě nezmínil, alespoň ne veřejně, zda (nebo že) se bude vůbec ucházet u vedení Canadiens o novou smlouvu. Ve druhé řadě, montrealský generální manažer Marc Bergevin se dosud nerozpovídal o tom, jak se chystá dojednat s Radulovem novou smlouvu.

A teď přijde na řadu třetí řada: práva na Kovalčukovu práci v NHL patří New Jersey Devils.

Trochu zašmodrchaných paragrafů

Kovalčuk podepsal v roce 2010 smlouvu na 15 let v celkové ceně 77 miliónů dolarů. To je něco málo přes pět miliónů dolarů za sezónu. Tu smlouvu podepsal s Devils.

V prvním vydání NHL smlouvu zamítla. Podle jejího názoru obcházela některá ustanovení kolektivní smlouvy, zvláště ta, která se týkala mzdového stropu. NHL vadilo rozložení výplat, které podivuhodným způsobem řešilo rozložení výplat podle jednotlivých let tak, aby Devils zůstávalo co nejdéle co nejvolnější místo pod mzdovým stropem. To pro případ, kdyby mužstvo našlo a zajistilo si ještě nějaké další drahé hráče.

Tehdejší šéf Lou Lamoriello sice vyjádřil nad rozhodnutím ligy dost nezdvořile zdvořilý podiv, ale to byl jen takový lidový taneček. Vzápětí s Kovalčukem dojednal novou smlouvu, se stejným termínem 15 let a za stejnou částku 77 miliónů dolarů.

Jenže Kovalčuk v létě 2013 oznámil Devils, že by rád odešel v NHL do důchodu. Chce se vrátit do Ruska, řekl, a hovořil o rodině a podobných chvályhodných důvodech.

Devils mu, samozřejmě, nejen nemohli, ale ani nechtěli stát v cestě. Jen se poptali, zda Kovalčuk chápe, že se sice vzdává tuctu let platné smlouvy, ale že tím skončí závazek mužstva ve chvíli podpisu formuláře jménem seznam hráčů, kteří odešli dobrovolně do důchodu (Voluntary Retirement List, zkráceně VRL). Práva na jeho služby, kdyby se rozhodl se vrátit, Devils zůstávají, i kdyby se dožil stovky let a chtěl si ještě zahrát v NHL (a měl by na to).

Kovalčuk na to kývl. To znamená, že pakliže to myslí s návratem vážně, cesta musí vést skrz New Jersey. Ale neznamená to, že by bezpodmínečně musel dohrát kariéru v New Jersey.

Tady vzniká několik možností.

Devils se s Kovalčukem domluví, že mu ani teď nebudou stát v cestě za štěstím. Velkorysý krok, jenže s drobným zádrhelem. Dá se očekávat, že se o Kovalčuka bude zajímat více mužstev. Kovalčuk si bude moci vybrat. A pak to přijde: na jeho případný přechod někam jinak budou muset kývnout všechna ostatní mužstva (kromě Devils a mužstva, s nímž si Kovalčuk plácl). Logika je celkem zřejmá: Devils nevadí, že Kovalčuk půjde jinam, a mužstvu, s nímž se dohodl, nevadí, že se s ním hráč domluvil.

Nádherná představa, ale patrně zbytečně moc růžová. Aby devětadvacet mužstev řeklo, že jim nebude vadit, když Kovalčuk nastoupí proti nim a ne pro ně, to se asi nestane.

Pak je tu ještě druhá možnost. Na papíře jednoduchá, ve skutečnosti složitější než honička Sherlocka Holmese po profesoru Jamesi Moriartym. Narážka: Holmes toho zločince nikdy nechytil. Tak to alespoň tvrdí Sir Arthur Conan-Doyle, který si tu strašidelnou honičku vymyslel a pak ji popsal.

Ta možnost zní takto: Devils Kovalčukova hráčská práva vymění za něco nebo někoho, co nebo kdo se jim dle jejich názoru bude hodit.

A tady přijde ta složitá stránka. Dokud je Kovalčuk na seznamu dobrovolných důchodců, nemohou Devils dělat vůbec nic. Tedy: rozhodně ne nad stolem. Pod stolem se ale mohou domluvit s nějakým jiným mužstvem, tedy s tím mužstvem, s nímž si Kovalčuk přátelsky (ale neúředně) poplácal po ramenou. Devis podepíší s Kovalčukem novou smlouvu, takovou, jakou by s ním podepsalo to jiné mužstvo, a vzápětí ho vymění k onomu novému mužstvu za předem domluvenou cenu v hráčích nebo místech ve výběru (draft).

Jak řečeno, na papíře se toho dá udělat moc. Ve skutečnosti v takovém případě číhá spousta různých nebezpečí.

Třeba: Kovalčuk se domluví s mužstvem, s nímž by Devils nikdy neměnili. S nějakým úhlavním nepřítelem. S Devils bude jednat jiné mužstvo, které se bude tvářit, že se bystrým pomrkáváním dohodlo s Kovalčukem právě ono, a jakmile dostane z kanceláře NHL potvrzení, že výměna byla schválena, obratem vymění Kovalčuka k úhlavnímu nepříteli Devils.

Nesmějte se, takových případů už se stalo více než dost. Rozhodně tolik, aby Devils podobné nebezpečí viděli jako skutečně možné. Ray Shero bude muset být v křesle generálního manažera Devils jasnovidec, který si umí představit, co jeho protějšci, ti, kteří s ním budou jednat, potřebují doopravdy. A nejen to, bude si muset umět představit, zda jsou si ti protějšci svých potřeb vědomi tak, jak je vidí on.

Bude tedy hrát na několika šachovnicích najednou, a zároveň bude muset umět rozluštit bez jediné chybičky (a bez pomoci oxfordského slovníku, čili zpaměti) křížovku z londýnských The Times. Ty jsou prý nejkrkolomnější.

Další zádrhel

Ano, Ilja Kovalčuk odehrál v NHL 816 utkání a má na účtu 417 branek a 399 nahrávek.

Ano, Ilja KJovalcuk kamarádí s Alexanderem Radulovem, který byl nejlepším útočníkem Montrealu v právě prohraném prvním kole pohárové soutěže.

A ne, nikdo neví, zda se Radulov chce vrátit do Montrealu, a ano-li, za jakých podmínek, stejně, jako vlastně nikdo neví, jak to je doopravdy s údajnou žádostí, aby Canadiens udělali vše pro návrat Kovalčuka do NHL.

Tady je v sázce několik okolností.

Zajisté, Radulov byl jedním z nejlepších montrealských útočníků, a stejně tak zajisté neustále tvrdil, že od času svých slavných průšvihů v době, kdy byl zaměstnancem Nashville Predators, dospěl v zodpovědného člena společnosti.

Pro připomenutí: Radulov opustil Nashville Predators, ačkoliv měl platnou smlouvu, odešel rovnou do Ruska, po čase se vrátil, odehrál za Predators pár zápasů, čímž splnil podmínky smlouvy, pak s ním Predators vyrazili dveře, protože se (údajně) mezi dvěma pohárovými zápasy výtečně bavil jako nějaký seladon, barový povaleč a všeobecně budižkničemu až do ranního kuropění v nějakém baru, místo aby se odpočinkem na svém lůžku  chystal na pokračování soutěže.

Radulov pak zářil v Rusku, vrátil se na letošní sezónu do NHL, a co bude dál, je ve hvězdách.

Stejně, jako je ve hvězdách, co bude s Kovalčukem. Odhlédneme-li od opravdové možnosti návratu do NHL, je tu drobná otázka věkového rozdílu mezi ním a Radulovem. Iljovi Kovalčukovi je 34, Alexanderu Radulovovi bude v červenci 31. Vyvstává otázka: má Kovalčuk skutečně na to, aby se z něj stala další Věc Makropulos, v NHL známá pod jménem Jaromír Jágr?

Věkový rozdíl mezi Kovalčukem a Radulovem může mnohým připadat malicherný, jenže není.

Je totiž rozdíl mezi tím, že někdo přivede mužstvo Devils (v roce 2012) do finále Stanleyova poháru, jako to dokázal Kovalčuk, a že někdo žil životem mladého mladého bouřlivého šviháka, jako to dělal Radulov.

Další starost

Kromě toho, a to je otázka, která přidělává vrásky všem generálním manažerům NHL, kteří uvažují, že by nabídli smlouvu nějakému Rusovi: a co olympijské hry 2018 v Jižní Koreji? Kovalčuk i Radulov mají být oporami ruského národního mužstva. Zatím to je v pořádku, nejsou vázání k NHL, která (alespoň dosud) tvrdí, že se na olympiádu nepojede. Ale oba také jistě moc dobře vědí, co si o tom všem myslí jejich krajani, hvězdy NHL Alexander Ovečkin (Washington Capitals) a Jevgenij Malkin (Pittsburgh Penguins). Ti prohlašují, že na olympiádu pojedou, kdyby se měla NHL zbláznit.

Takže není moc divu, že generální manažeři NHL se veřejně moc nevyjadřují k náhlé změně názoru Ilji Kovalčuka, nebo k tajemnému mlčení Alexandera Radulova.

Ano, nejméně tři generální manažeři v soukromých rozmluvách naznačili, že by je docela zajímalo si s těmi dvěma chlapci promluvit. Na otázku, a co olympiáda, řekli všichni tři shodně, ačkoliv nezávisle na sobě, že na tenhle most vlezeme, až k němu dojdeme (we’ll cross that bridge when we get to it).

Jeden z nich, asi největší hazardér celé NHL, pak pokrčil rameny: kdo nic nezkusí, také nic nezvoře. Ale, dodal po chvilce přemýšlení, taky nic nezíská.

Ti Devils, podotkl, to totiž udělali strašně mazaně. Umožnili Kovalčukovi návrat do Ruska, jenže současně to udělali tak, aby se nemohl vyvázat ze smlouvy s nimi a pak si to najednou rozmyslet a zamířit (místo do Ruska) někam jinam v Severní Americe.

Kam? Hm, řekl ten pán, tak já vám to povím: třeba do Los Angeles Kings.

Na němou otázku po důvodech se ten pan zasmál: inu, řekněme, že proto, že tam mají lepší podnebí.

Ale, řekl vstávaje a napřahuje pravici k pozdravu, život už je takový, že risk je zisk. I když nemusí dopadnout tak, jak si to člověk představoval původně.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter