Petr Adler: Calgary zaplatí polovinu ceny nové haly

Že by přece jen? Calgary Flames patrně dostanou novou halu. Sice úplně jinde než původně chtěli jejich majitelé, sice mnohem levnější než si původně přáli, a budou rozhodně platit mnohem větší díl nákladů než platil mizerných 300 kilometrů severněji majitel Edmonton Oilers Daryl Katz.

Radnice po pondělní schůzi zveřejnila základní podmínky předběžné smlouvy s Calgary Flames.

Nová hala bude stát 550 miliónů dolarů, a město uhradí polovinu nákladů za její stavbu. Současně ale zůstanou daňoví poplatníci majiteli nové haly. Flames budou během pětatřicetileté platnosti smlouvy zodpovědni za náklady na provoz a údržbu budovy. Budou také platit městu tzv. poplatek za nájem budovy (facility fee). Navíc se Flames s městem podělí o příjmy získané z tzv. jmenovacích práv (naming rights): to jsou poplatky, které platí různé podniky za to, aby se nějaká oblíbená budova honosila jejich jménem.

Současné bydliště Flames, Scotiabank Saddledome, vzniklo v roce 1983 kvůli zimní olympiádě, která se ve městě uskutečnila v roce 1988. Nahradilo původní sídlo Calgary Flames, Stampede Corral, což je název pro hokejové mužstvo vskutku neobvyklý: stampede je úprk, v tomro případě úprk splašených koní, a corral je ohrada pro koně.

Na rozdíl od dřívějších jednání, která skončila skandálně rozčileným boucháním do stolu, doprovázejícím prohlášení presidenta Flames Kena Kinga, že v životě nezažil nic méně produktivního, se tentokráte jednalo zhruba čtvrt roku za zavřenými dveřmi. Jak hlásí reportérka Calgary Herald Meghan Potkinsová, King se nyní omezil na stručné sdělení: veřejnost se dozví podrobnosti o předběžné dohodě od svých radních.

Radní vyslechli zprávu zvláštního výboru, pověřeného jednáním, v pondělí odpoledne. Hlasovat o ní mají příští týden. A během tohoto týdne bude mít calgarské občanstvo možnost si to celé přečíst a vyjádřit se.

Rozhodnutí pondělní schůze se týkalo pouze toho, zda se má návrh smlouvy stát věcí veřejnou hned teď. Páni radní budou mít přesně týden: v pondělí 27. července by měli hlasovat, zda se smlouvou souhlasí a tím pádem město zavazují k účasti na stavbě nové haly.

To by mohlo způsobit zastáncům smlouvy bolesti hlavy: když šlo o otázku, zda se město bude podílet na nabídce, že by se Calgary ucházely o uspořádání olympijských her, návrh propadl ve veřejném hlasování.

Jenže: radnice se zavázala předem, že jakýkoliv návrh smlouvy o příspěvku daňových poplatníků na stavbu nového bydla pro Calgary Flames musí nejdříve posoudit občanstvo. Radnice se v tomto případě nezavázala k veřejnému hlasování, jenže její volení členové mohou očekávat, že občanstvo nezůstane zticha.

To chce klid

Radní Jeff Davison, který vedl jednání za město, vzápětí ohlásil, že nepůjde o nějaké formální debaty nebo dokonce schůze: Obyvatelé přece mohou svým radním posílat e-maily, mohou jim telefonovat, mohou použít sociálních sítí, mohou poslat dopis prostřednictvím kanceláře úřadu. Všechna tato sdělení, dodal Davison, se stanou součástí záznamu o jednání.

Jenže, zmínila reportérka Potkinsová, Davisonův kolega, radní Evan Woolley, se ihned poté nechal slyšet, že voliči by měli mít na rozmyšlenou více času než jen jeden týden.

A když se to nestihne, tak se prostě odloží hlasování radních na jindy, dodal radní Wooley.

Ostatně, tato předběžná smlouva je výsledkem už třetího pokusu o vyřešení otázky nové haly pro  Flames během posledních čtyř let. Nač najednou spěchat?

V demokracii by se dalo očekávat, že radní ve svém hlasování přihlédnou k názorům svých zaměstnavatelů.

Jak řekl reportérce Potkinsové starosta Naheed Nenshi, ať už budou radní hlasovat o návrhu jakkoliv, radnice musí uspořádat veřejnou debatu o případné smlouvě ještě před tím, než se její členové rozjedou na srpnové prázdniny.

Skandální minulost

Závažné ekonomické studie, které se už léta zabývají otázkou peněžní účasti daňových poplatníků na výstavbě nových sportovišť pro profesionální sportovní mužstva, už dávno došly k jednoznačnému závěru: jde o citové vydírání. Strohými číslicemi dokazují, že není pravda, když zastánci podílu daňových poplatníků tvrdí, že takové mužstvo je čistým ekonomickým přínosem pro obec (tou se v těchto studiích rozumí jakékoliv sdružení občanů, od samoty až k celému státu). Je to čistým přínosem pro peněženku majitele mužstva, případně pro původní majtele pozemku, patřil-li dříve soukromníkovi a ne obcí, a pro ty, kteří se podílí na stavbě.

Ony ekonomické studie se také zabývají otázkou, jak je možné, že známe neuvěřitelná množství staveb ze středověku, které dodnes slouží svému účelu, zatímco moderní sportoviště začínají být zastaralá zhruba po třiceti letech od chvíle, kdy otevřela brány.

Ty důvody samy o sobě zaplnily pár mohutných spisů.

V calgarském případě je důležité, že hala považovaná před 36 roky za výkřik moderní architektury a technologie stojí dnes před zbouráním, protože je prý zaostalá.

Spor mezi Flames a radnicí, potažmo značnou částí obyvatelstva, spočíval ještě v jiném rozměru. Je pravda, že politika nepatří do sportu (a sport nepatří do politiky), jenže pokladna města zeje prázdnotou, a důvody jsou čistě politické.

V roce 2015 zvítězili v provinčních volbách sociální demokraté. Nezískali sice ani zdaleka většinu hlasů, ale získali většinu křesel (jedna z potíží volebního systému podle okrsků, tzv. první v cíli neboli first-by-the-post).

Sociální demokraté z čistě ideologických důvodů vyjeli proti ropnému průmyslu, základnímu hospodářskému odvětví Alberty. Ovšem: většina ředitelství kanadských naftařských podniků sídlí v Calgarech. Po několika měsících vlády sociálních demokratů byly ty budovy prázdné, nabízeny na prodej nebo alespoň k pronájmu, obé za snížené ceny, avšak bez úspěchu.

Když se k tomu přičte ideologie současné kanadské federální vlády, bylo dílo zkázy dokonáno.

Letos v dubnu albertští sociální demokraté projeli na celé čáře, a národem se začíná šířit názor, že něco podobného by mělo čekat na podzim i současnou liberální vládu. Jenže škody se napravují hůře než se páchají: zapálit dům je snazší a rychlejší než postavit nový.

Právě proto calgarská radnice nesouhlasila s návrhem Flames, který by stál kolem dvou miliard dolarů, z nichž by větší část uhradila radnice, čili daňoví poplatníci: vlády totiž nevlastní ani halíř z peněz, které rozhazují.

Daňoví poplatníci souhlasili s názorem radnice, takže zvolili znovu většinu radních, včetně starosty, kteří se snažili přivést Flames zpět na zem. I přes zcela zřejmé veřejné pokusy vedení Calgary Flames podpořit starostova protikandidáta, který tvrdil, že potřeba udržet NHL ve městě má být nejdůležitějším bodem programu radnice.

O čem je řeč teď?

Nová hala, dosud bezejmenná, by měla stát kousek od místa, kde sídlí dnešní Saddledome. Hala se za ta léta jmenovala různě, podle toho, kdo zaplatil: Olympic Saddledome (1983 - 1995), Canadian Airlines Saddledome (1995 - 2000), Pengrowth Saddledome (2000 - 2010). Její výstavba stála ve dnešních penězích necelých sto miliónů dolarů. V roce 1994 prodělala přestavbu v ceně 37 miliónů dnešních dolarů. Počet sedadel se měnil: 16.605 (1983 - 1988), 20.240 (1988-1995), 19.289 (1995 - dodnes). Do nové haly se má vejít 18 tisíc sedících diváků.

Kromě zmíněné haly má na místě stát veřejné kluziště, a pod tím vším má být podzemní parkoviště, které má obsáhnout 40 tisíc čtverečních stop, zhruba 37 set čtverečních metrů.

Největší průšvih spočívá v tom, že v pondělí se mají radní bavit o tom, kolik přispějí daňoví poplatníci na stavbu soukromého sportoviště, a o den později, v úterý, v pokračující schůzi, budou projednávat snížení výdajů v rozpočtu města o 60 miliónů dolarů. Nejvíce to pocítí hasiči, ambulantní pohotovostní lékařské služby, policie, a veřejná doprava.

Důvodem je pokus zachránit místní podnikatele tzv. daňovou úlevou (tax relief), která bude město stát skoro 131 miliónů dolarů.

Jak hlásí reportérka Calgary Herald Meghan Potkinsová, daňová úleva vyvolala mezi daňovými poplatníky pocity pohříchu smíšené. Zásahy do rozpočtu, o nichž se má hlasovat den po hlasování o příspěvku na výstavbu zbrusu nové haly pro Calgary Flames, se patrně nesetkají s přílišným nadšením.

Navenek to smrdí, řekl starosta Nenshi, opravdu to zapáchá. Ale, dodal, jako starosta nepatří k lidem, kteří by chtěli ovlivňovat průběh veřejné debaty tak nebo naopak: jestli bude dohoda připravena, občané si zasluhují vědět, oč jde.

Budou na to mít celý týden.

Ty škrty v podstatě to znamenají i to, že řada zaměstnanců města, kteří pracují ve zmíněných službách, dostane výpověď.

Jelikož v Kanadě vyjíždějí hasiči také k nehodám a jiným případům, kde je potřeba první pomoci zvláště vysoká, těžko očekávat, že calgarští daňoví poplatníci budou nějak zvlášť nadšení. I přesto, že nový návrh dohody s Flames dává najevo, že celá věc nebude stát více než 600 miliónů dolarů, a že větší část této částky zaplatí majitele mužstva.

Calgarští radní jsou v postavení, jemuž se anglicky říká mezi skálou a tvrdým podložím (between a rock and a hard place): drsný pokles příjmů města z daňových odvodů podnikatelů nezpůsobili oni, ale jsou to oni, kdo se s tím musí vypořádat.

Celé jednání mezi Flames a městem stojí a padá na citovém vydírání příznivců mužstva.

Rozbouřené vášně

Dřívější jednání mezi městem a mužstvem ztroskotala na návrhu pana starosty, že podíl daňových poplatníků by se dal vyřešit svérázným způsobem: podíleli by se příznivci Flames. Jednoduše: k cenám vstupenek by se přidala daň, kterou by město použilo co podstatnou část svého příspěvku.

Tenhle návrh uvedl presidenta mužstva do varu: co vybereme, to je naše, hřímal značně popuzeně, nijak si nevšímaje, že by vlastně šlo o dobrovolný příspěvek těch, kteří si přejí, aby Flames nejen zůstali ve městě, ale aby tske získali novou domácnost. Ano, dobrovolný: nikdo přece nikoho nenutí, aby si kupoval lístek, o němž ví, že součástí jeho ceny je daň, která má přispět na onu výstavbu.

Pan starosta to chce vidět

Starosta Nenshi se vyjádřil velice přesně: těší se na podrobnou zprávu městských vyjednávačů. Snažili se splnit měřítka, řekl, která jim uložili radní: jak moc budou takto utracené veřejné peníze přínosem pro veřejnost.

Tohle vyjádření z úst starosty nezní nijak nadějně. Nejen, že radnice míní snížit rozpočtová vydání o 60 miliónů dolarů, ale navíc ve veškeré tichosti už teď začala krátit některé veřejné služby. Málokoho zarazí, když sníží příspěvky na golfová hřiště nebo sběrny odpadových surovin. Zrušení zlevněných jízdenek pro veřejnou dopravu, které až dosud město poskytovalo nemajetnějším občanům, vzbudilo silný odpor.

Stručně řečeno, v teorii vyjednávání, součástí teorie her v ekonomice, se tomu říká, že jedna strana prohrává na celé čáře, a další vzájemný vztah pak neomylně směřuje směrem k nule (nebo pod ní).

Calgary Flames vydělávali až do chvíle, kdy se jejich majitelé rozhodli, že potřebují novou halu, a že netuší, proč by ji měli stavět za své.

A to se jim povedlo.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter