Petr Adler: bývalí hráči se shání po svých pojišťovacích spisech

Co věděla pojišťovna NHL o zdraví hráčů, a kdy to věděla, chtějí vědět právníci, kteří zastupují 105 bývalých hokejistů, žalujících ligu, že je vinna tím, že jim nikdy pořádně neřekla, že zranění hlavy mohou mít dlouhodobé následky. A soudkyně Susan Nelsonová (na snímku) z amerického federálního soudu v Minneapolis jim dala za pravdu.

Zpravodajství z bojiště mezi NHL a hráči, kteří tvrdí, že liga jim byla povinna péčí, kterou jim ale neposkytla, se v poslední době přímo hemží požadavky o informace. Tu chtějí bývalí hráči vědět, kdo a jak řídil výzkum NHL v otázce zranění hlavy, případně, zda liga kdy vůbec něco takového uspořádala, a pakliže ano, s jakým výsledkem, tam zase žádá liga o nejnovější chorobopisy žalujících hráčů, neboť se může stát, že v případech, že dnes trpí (například) Alzheimerovou nebo Parkinsonovou chorobou, mohlo jít o potíže, které propukly buď dávno před tím, než se kdy postavili na brusle, nebo dávno poté, kdy je odložili.

Vína nebo její nedostatek NHL se totiž dá dokázat jedině tak, že žalující hráči prokáží nad veškerou oprávněnou pochybnost, že liga věděla, ale hráčům nikdy neprozradila, že zranění hlavy mohou mít dlouhodobé následky, a že oni sami trpí právě proto, že liga nesplnila svoji povinnost, nikoliv však z nějakého jiného důvodu.

Zajímavé na nejnovějším požadavku hráčů je, že žádají o záznamy pojišťovny Chubb Corp. Tento podnik ovšem začal spolupracovat s NHL až v roce 1994. Tedy v době, kdy liga několikrát prokazatelně žádala hráčské odbory NHLPA, aby své členy jemně upozornily, že údery do hlavy se mohou projevovat nejen až za mnoho let, ale také po mnoho let. Odbory tehdy lize stroze naznačovaly, že by udělala lépe, kdyby se starala sama o sebe.

Kromě toho se liga hájí tím, že hráči snad dovedou číst, a populární časopisy byly v té době přímo přeplněny články o tom, co se stane, když někdo dostane pár facek tak nešťastně, že utrpí otřes mozku.

To ovšem právníky žalující strany moz nezajímá: měli jste to naším zákazníkům říci vy v rámci povinné péče o své zaměstnance, a že jste jim to neřekli, budete platit. Na tom, že jsme se rvali jako ta zvířata, hlava-nehlava, jste vydělali právě vy.

Nákladná spravedlnost

Paní soudkyně Nelsonová ovšem hodila do věci pár podmínek. Ta první z nich zní, že Chubb Corp. musí před tím, než předá své chorobopisy právníkům žalující strany, vygumovat jakékoliv náznaky, které by jakkoliv mohly způsobit, že by kdokoliv z těch papírů poznal, o koho jde.

Chubb Corp. volá v slzách, že tohle ale bude stát strašně moc času, a jelikož čas jsou peníze, bude to stát i moc těchto.

Tahle námitka je soudu z pochopitelných důvodů lhostejná: úkolem soudu je dobrat se pravdy, nikoliv ušetřit kterékoliv ze stran peníze.

Výsledek ale nebude lhostejný straně, která prohraje. Ta totiž bude hradit nejen svoje náklady, ale také vše, co utratili vítězové. V případě Chubb Corp. půjde přinejmenším o stovky tisíc dolarů, ale spíše o jejich milióny.

V každém případě je už teď zřejmé, že strana, která lpěla na tom, že návrh NHL, podle něhož podobně spory spadají pod arbitráž tak, jak to stojí psáno v kolektivní smlouvě s NHLPA, měla pravdu alespoň v tom, že taková arbitráž je lacinější.

Zástupci Chubb Corp. navíc hovořili, že tím, že vydají lékařské zprávy, mohou narušit právo hráčů na soukromí. To paní soudkyně Nelsonová zamítla celkem šmahem: nejen, že nařídila, aby pojišťovna odstranila všechno, podle čeho by se dalo poznat, o koho jde, ale vztah mezi pojišťovnou a pojištěncem je jiný než vztah mezi lékařem a léčeným. Paní soudkyně Nelsonová označila vztah mezi pojišťovnou a pojištěncem za vztah nepřátelský (adversarial). Nemluvě už ani o tom, že hráči nutně věděli, že v pojišťovně bude mít přístup k těmto spisům více zaměstnanců než jeden, a že k nim budou mít přístup i jejich zaměstnavatelé, tedy jejich mužstva.

Pakliže žalující straně záleží na zjištění KDY si byla liga vědoma neblahých následků zranění hlav, nejnovější nařízení soudkyně Nelsonové jí moc nepomůže: kromě jmen, dat narození, rodných čísel, mužstev, za která hráli, současných zaměstnání, musí pojišťovna zabílit nebo začernit také přesná data, kdy mělo dojít ke zraněním těch kterých hlav.

Žalujícím tedy zůstává z hlediska času po ruce pouze údaj, že jde o doklady z doby po roce 1994.

Žaloba se opírá hlavně o údaje z vyrovnání, k němuž přistoupila americká fotbalová soutěž NFL. Nejen, že zaplatila bývalým hráčům dohromady celou miliardu dolarů, ale ještě musela zveřejnit údaje o zdraví svých bývalých hráčů. A ty byly úděsné: zhruba třetina bývalých hráčů amerického fotbalu bude trpět potížemi s rozeznáváním, a postihne je to mnohem dříve než lidi, kteří NFL znají jen z televize nebo zaplněných ochozů, pakliže vůbec.

Pochopitelně, z hlediska postižených jsou ta čísla strašlivá, z hlediska čistých statistik to je ale všechno trochu jinak. Bývalí hráči NFL do věku 50 let mají před sebou pravděpodobnost ve výši osmi desetin procenta, že onemocní Alzheimerovou chorobou nebo nějakou formou demence. Pravděpodobnost mezi ostatním občanstvem činí jen jednu desetinu procenta.

Zda, a do jaké míry, se tyto číslice mohou podobat chorobám mezi bývalými hokejisty, to neví zatím nikdo.

Ví se pouze jedno: ani proces mezi bývalými hokejisty a NHL nenajde na tuhle otázku odpověď. Hledání takových odpovědí totiž nepatří do soudních síni. Hledání takových odpovědí totiž nepatří jinam než do výzkumných pracovišť neurologů.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter