Petr Adler: bitva o budoucnost hráčských odborů NHLPA zuří vesele dál

Vedení hráčských odborů NHLPA se sešlo s hráčskými zástupci, které má na seznamu oprávněných. To by samo o sobě neznamenalo nic moc. Až na to, že až dosud se podobné schůze konaly v několika místech, aby se zástupci nemuseli příliš vzdalovat od svých domovů. Tentokráte to odbory vzaly všechno najednou. Ke schůzi došlo v sídelním městě NHLPA Torontu. Vedení odborů si přálo vidět, jak se budou hráčští zástupci tvářit, když budou muset všichni, před zraky všech ostatních, položit karty na stůl lícem nahoru. Jde totiž o budoucnost NHLPA, hráčských zástupců a jejich vztahů s odbory a odboráři vůbec.

Hráče NHL může úplně klidně a čistě teoreticky zastupovat kdokoliv, s kým se hráč domluví, ale ve skutečnosti by se hráč, který si vybral někoho odjinud, potázal se zlou. Stanovy NHLPA totiž stanoví, že se takový nastávající zástupce musí zapsat v odborové kanceláři, aby tamní papaláši mohli rozhodnout, zda mu vydají oprávnění. A bez oprávnění může zastupovat nejvýše svého invalidního dědečka. Rozhodně nesmí zastupovat profesionálního hokejistu, účtovat mu své náklady a podílet se na jeho příjmech nějakou předem domluvenou částí.

Jenže v tuto chvíli jde o budoucnost celé NHLPA. Tři oprávnění hráčští zástupci totiž už delší dobu tvrdí, že vedení celého podniku by zasloužilo pořádný rozbor, a nebudou-li výsledky tohoto rozboru uspokojivé, mělo by se současné vedení rozloučit.

Jde o drobnost: o stovky miliónů dolarů.

Právník Richard Rodier (na snímku) před časem řekl vedení NHLPA, že řada mužstev NHL nehlásí své hokejové příjmy (hockey-related revenue, zkráceně HRR) s dostatečnou přesností. Výsledek: hokejové příjmy soutěže jsou nižší o ty neohlášené částky. Ovšem: mzdový strop se počítá jako přesná polovina hokejových příjmů ligy. Jsou-li příjmy nižší, je nižší i jejich polovina.

Vedení NHLPA řeklo Rodierovi, že se plete. Rodier se po celou svoji právnickou kariéru zabývá tím, že se šťourá lidem v účtech a hledá v nich nedostatky. Předložil tedy vedení NHLPA hromadu papírů, o níž tvrdil (dodnes tvrdí), že je z nich jasné hned na první pohled, že účetní mužstev (a ligy) nebyli dostatečně pozorní, takže přehlédli hokejové příjmy někde mezi čtyřmi stovkami až šestisty padesáti miliónů dolarů ročně.

V právnické angličtině se tomu říká, za použití latiny, důkazy prima facie.

Výkonný ředitel NHLPA Donald Fehr Rodierovi tehdy řekl, že se velice spletl, načež Rodier, do té doby ještě právník hráčských odborů, rozeslal obratem svoji při všem zástupcům NHLPA u jednotlivých mužstev se žádostí, aby se o jeho sdělení podělili se svými spoluhráči.

Od té chvíle byl bývalým právníkem NHLPA. Odborářské vedení mu pohrozilo žalobou, případně také stížností k advokátní komoře, ale jakýkoliv možný trest by nezměnil skutečnost, že zhruba sedm set hráčů, členů NHLPA, mělo už tou dobou v rukách psaní, které se vyjadřovalo značně opovržlivě o vládě výkonného ředitele odborů Donalda Fehra.

Pár hráčských zástupců, vědomo si, že NHLPA má na jejich živobytí vliv tím, že jim může odepřít oprávnění k činnosti, řeklo, že si hráči zvolili své funkcionáře hlavně proto, aby jednali za ně, a oni aby se mohli soustředit na hokej.

A to právě bylo hlavním bodem buřičského poselství Richarda Rodiera: páni hokejisté, zvolili jste si vedení, které na vás kašle, a měli byste se ptát, z jakých důvodů tak činí.

Pořádná roztržka

O hokejistech se říká, že když se s někým spřátelí, je to na život a na smrt, i kdyby na sebe narazili v nějakém důležitém utkání. Tam si sice půjdou po krku, ale po konci zápasu, jakmile se osprchují, nejede-li jejich mužstvo ze stadiónu rovnou k odletu na letiště k zápasu na jiném konci světadílu, zaběhnou s kamarádem na pivo.

Tento spor ale mnohé z nich rozkmotřil: je totiž jasné, že takový hráčský zástupce nemůže mluvit jenom sám za sebe, je tady od toho, aby zastupoval hráče. To znamená, že když tři hráčští zástupci začnou házet blátem na odborové vedení, berou to všichni ostatní hráči tak, že tím blátem hází na pokyn svých zákazníků.

Falešné zprávy ohledně současného amerického presidenta někdy blednou závistí.

Třeba: hráči Anaheim Ducks, Colorado Avalanche a Columbus Blue Jackets (v abecedním pořadí) prý odhlasovali, že výkonný výbor NHLPA by potřeboval, aby se mu někdo podíval na chrup, a ten někdo že by měl být jakýsi nezávislý výbor.

Současně přišla další zpráva, která doplňovala tu první: hráči těchto tří mužstev se údajně domnívají, že tak, jak by ten nezávislý vyšetřovací výbor měl vypadat podle současných stanov, bude zaručeno, že bude všechno, jen ne nezávislý.

Jenže někteří hráči z těchto tři mužstev přísahají na zdraví svých dětí, že obě zprávy nejsou pravdivé.

Ti tři zástupci se jmenují Kurt Overhardt, Anton Thun, a Ritch Winter. Všichni tři jsou známi tím, že si čas od času vyskočí, a že se také čas od času spletou.

Otázku, zda se pletou ve svém tvrzení, že současné vedení NHLPA by mělo nejen otevřít účetní knihy, ale také vysvětlit, co je pravdy na názoru některých hráčů, že se zbytečně moc kamarádi s vedením NHL, zatím nikdo nezodpověděl alespoň tak, aby se odpovědi dalo alespoň trochu uvěřit.

Takhle to tvrdí pánové Overhardt, Thun a Winter, s dodatkem, že oni jsou tady jenom poslíčky, pochyby že mají jejich zákazníci, tedy hráči, kteří jsou členy NHLPA.

Technicky řečeno, nemůže (a ani nesmí) to být jinak: hráči jsou odborovými členy, zatímco jejich zástupci sice musí mít oprávnění od NHLPA, ale jinak jsou vlastně mimo.

Anton Thun tvrdí, že se na něj obrátila skupinka patnácti až dvaceti hráčů, že mají určité potíže s pochopením některých kroků vedení NHLPA pokud jde o její hospodaření. Žádali vedení o vysvětlení, kterému by rozuměli i oni, a zatím se nedozvěděli skoro vůbec nic.

Mezi hráči údajně koluje zhruba pětiminutové video, které shrnuje otázky nespokojenců. Video vyrobili na žádost hokejistů jejich zástupci. Zdůrazňuje se v něm, že pořád ještě čekají na uspokojivé odpovědi na položené otázky.

Jednou ze základních potíží je, že nezávislý vyšetřovací výbor musí ustanovit a schválit výkonný výbor NHLPA, v němž zasedá po zástupci z každého z jedenatřiceti mužstev NHL. Tedy ten výbor, který odpovídá za veškeré dění v NHLPA, jak uvnitř, tak navenek. Výkonný ředitel Donald Fehr sice na papíře skládá účty všem zhruba sedmi stovkám členů NHLPA, ale ve skutečnosti mluví pravidelně převážně jenom se členy výkonného výboru.

Paní, nesu vám psaní

Overhardt poslal před časem psaní Donaldu Fehrovi. Označil je za důvěrné, a sdělil výkonnému řediteli, že jeho zákazníci Ryan Kesler a Brandon Dubinsky by se moc rádi dozvěděli podrobnosti ohledně situace kolem hokejových příjmů. Fehr odpověděl poměrně prapodivně: ano, hráči si mohou prohlédnout informace o hokejových příjmech, jenže NHLPA nemůže, na základě dohody s ligou, porušit jejich důvěrnost, čili, nemůže tyto údaje hráčům poskytnout písemně ani elektronicky.

Poté poslal e-mailová sdělení rovnou oběma hráčům: odbory vám zaplatí cestu do Toronta, ale i ubytování v Torontu, abyste si v odborové kanceláří ve dvanáctém patře 10 Bay Street mohli prohlédnout vše, co vás zajímá, s nevyslovenou, ale zřejmou podmínkou, že nebudete nic fotografovat ani kopírovat. O tom, zda si hráči smí věci zapisovat, nebylo řeči.

Podle zdrojů z NHLPA se na tuto velkorysou nabídku neozval ani jeden z oslovených hráčů.

Podle dalších zdrojů, Donald Fehr pravidelně říká hokejistům, s nimiž se setkává, že jestli mu nebudou důvěřovat, složí úřad ve veškeré pokoře a úctě do jejich rukou, a ať si vyberou někoho jiného (s nevysloveným dodatkem: lepšího? To se, chlapci, nahledáte! A ještě budete prstíčkem hrabat!).

Avšak, dodává Fehr s významným pohledem, rozhodnutí o důvěře nebo jejím nedostatku patří hráčům, nikoliv jejich zástupcům.

Malý drb: Kurt Overhardt opustil schůzovní místnost ještě před skončením. Prý měl nějaké důležité závazky osobní povahy.

Já na bráchu, a naopak

Severoameričtí odboráři se navzájem nazývají bratry (u ženských pak sestry). Chtějí vyjádřit, že jsou jedné krve, ty a já, jak psávali ve špatných knížkách o Divokém Západě autoři právě sedící v evropských věznicích za pojišťovací podvody.

První hráčské odbory vznikly v roce 1957, řídili je skvělí hráči Ted Lindsay (Detroit Red Wings) a Doug Harvey (Montreal Canadiens). Podnik zanikl po pouhých dvou letech, díky neslýchanému tlaku majitelů.

Pouhých osm let po zániku první NHLPA vznikla nová. Předsedou se stalo tehdejší levé křídlo Toronto Maple Leafs Bob Pulford. Tentýž Pulford se později stal generálním manažerem Los Angeles Kings, poté šéfoval u Chicago Blackhawks.

Avšak NHLPA tohoto období představoval hlavně její výkonný ředitel Alan Eagleson. Ten pohrozil majitelům, že hokejisty zapíše co odbory u kanadského výboru pro zaměstnanecké vztahy. Majitelé ustoupili za slib, že hráči se nedopustí stávky, pakliže majitelé budou dodržovat kolektivní smlouvu.

Po nějaké době se objevila řada jednotlivců, ano, i celých kolektivů, tvrdících, že Eagleson nějak moc kamarádí s majiteli. Začalo to smrdět nejrůznějšími nesrovnalostmi, které nakonec skončily u soudu, kriminálem, vyhazovem z místa u NHLPA a vyškrtnutím Alana Eaglesona z řad členů Řádu Kanady.

Na jeho místo nastoupil Bob Goodenow, který se proslavil tím, že vyjednal u St. Louis Blues na svoji dobu skandálně vysokou smlouvu pro Bretta Hulla. Pod jeho vedením došlo k první hráčské stávce, a stejně tak došlo pod jeho vedením k první výluce. Nakonec se ale zachoval jako gentleman: tvrdil, že nepřistoupí na mzdový strop, a když ho NHL nakonec prosadila, odstoupil.

Za něj přišel jeho zástupce Ted Saskin, muž, který prosadil, že NHLPA nakonec přece jen kývla na mzdový strop. Brzy po jeho nástupu se ale přišlo na to, že nezákonným způsobem čte e-mailové vzkazy, které si hráči posílají mezi sebou. Saskin byl vzápětí pryč.

Na jeho místo přišel Paul Kelly, právník a nějakou dobu okresní žalobce v Bostonu, který zastupoval státní žalobu ve věci Eagleson. Jenže po čase prosadil, na návrh tehdejšího obránce Bruins Andrewa Ferenceho, že odbory sepíší smlouvu se zeleným strašákem Davidem Suzukim, podle níž budou všichni hráči NHL přispívat srážkou z měsíčních platů na Suzukiho nadací v rámci nákupu tzv. uhelných bodů (carbon credits) za znečištění vzduchu tryskáči, jimiž létají od zápasu k zápasu. Tohle zpolitizování popudilo většinu hráčů do té míry, že Kelly letěl.

Místo něj nastoupil Donald Fehr. I on má dnes na účtu jednu výluku. Současně ho mnozí obviňují, že právě on (a jeho bratr Steve) a jejich neústupný způsob jednání způsobují neustálé napětí mezi odbory a NHL. Zajisté, odbory zhusta bývají zdrojem napětí mezi zaměstnavateli a jejich zaměstnanci, to není nic nového. Nové není ani to, že hráči neradi vidí, když jejich placený zaměstnanec, výkonný ředitel jejich odborů, záhadně mlží, když jde o peníze, které mu neříkají pane.

Nové je jedině to, že hráči dříve také tu a tam zaprotestovali, ale tentokráte jsou ochotni rozpoutat bratrovražednou válku se vším všudy.

A to tu ještě nebylo. Což o to, malé bitky tu a tam někde v předměstích, to známe. Ale nikdy nešlo o tak nesmlouvavou válku, v níž nebude zajatců ani rukojmích.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter