Petr Adler: Arizona, Arizona, to je silných mužů zóna

Pakliže je pravda, že Arizona Coyotes nutně potřebují novou halu, nechť si ji postaví. Ale za své. Tato zásadní slova zazněla ze vznešených síni Senátu státu Arizona při projednávání návrhu zákona, který by umožnil mužstvu NHL stavbu nové haly za 395 miliónů dolarů s tím, že 225 miliónů, čili více než polovinu, by zaplatili daňoví poplatníci.

Tahle zpráva povzbudila komisaře NHL Garyho Bettmana tak, že usedl a sepsal arizonským zákonodárcům dopis, který nesouhlasí s jejich ohledy na peníze, které jim nepatří.

Jenže předseda (Speaker) Senátu J.D. Mesnard vyjádřil zdravé pochyby. Návrh, aby se daňoví poplatníci podíleli na stavbě haly pro profesionální sportovní mužstvo, to není žádná maličkost, řekl, a pak dodal dvě věty, které Bettmanův dopis zpochybnily na celé čáře: “NHL bude v první řadě muset přesvědčit daňové poplatníky, že je nezbytné, aby podpořili stavbu nové haly. Nevidíme mezi veřejností nějak moc nadšení nad tím, že by si přála hradit účet za novou halu, a dokud NHL sama nepřesvědčí daňové poplatníky, nebude to mít v zákonodárném sboru moc lehké.”

Několik arizonských zákonodárců při té příležitosti zmínilo dvě zajímavé číslice: zákon, který umožňuje naúčtovat daňovým poplatníkům větší část nákladů na výstavbu nové haly pro Coyotes, nenávidí skoro tři čtvrtiny voličů. Pro (a někdy s výhradami) je méně než čtvrtina. Zbytek dotázaných o svém názoru pomlčel, ale to už nebylo tak podstatné, takže tuhle číslicí zákonodárci vynechali.

Komisař Bettman ve svém listě cituje názor znalců ze společnosti Elliott D. Pollack & Company. Tvrdí, že tito znalci odhadli, že výstavba nové haly poskytne práci dvěma a půl tisícům lidí na dva roky, během nichž se bude hala stavět, a provoz haly že poté poskytne práci více než třema tisícům prácechtivých Arizonců. Nějak se mu do dopisu vloudilo sdělení, že hala v Glendale, kde Coyotes sídlí posledních několik let, zaměstnává tři stovky místních obyvatel. Kde a jak se vzal ten rozdíl, je-li to tím, že nová hala bude o to větší, nebo zda to může být něčím jiným, o tom už dopis taktně mlčí.

Bettman vyzdvihl firmu, od níž dostal tak příznivé informace, jako spolek nezávislých znalců. Nezmínil ani slovem, že jde o místní realitní kancelář, která sídlí v dalším předměstí, jménem Scottsdale, a která si přivydělává tzv. ekonomickým poradenstvím.

Ze sněhu pod okap

Coyotes se přestěhovali do Arizony z kanadského Winnipegu před více než dvaceti lety. V hlavním městě Manitoby jim pšenka nekvetla tak, jak si představovali. Kromě toho, tehdejší tamní vláda silně váhala, když tehdejší Jets žádali o peněžní příspěvek na výstavbu nové haly.

Nedá se ovšem říci, že by stěhování do teplejšího podnebí bylo nějak moc úspěšné. Zajisté, mnohý kanadský důchodce, zvláště ten ze západní Kanady a movitější, tráví zimu právě ve Scottsdale. Vypadalo by to, že se takovému Kanaďanovi, který zimuje v arizonském suchem teplíčku, někdy zasteskne po nejrychlejší kolektivní hře světa, a že tedy se stane pravidelným návštěvníkem. Důvodů, proč se tomu dosud nestalo je několik. Ani graduovaní sociolozi si nedovolí určit jejich pořadí co do důležitosti. Namátkou: úroveň přestěhovaného mužstva byla pod psa dlouho před tím, než se odstěhovalo z Winnipegu. Nebo: vedení skákalo z rohu do rohu (asi hledalo vhodnou polohu), takže šlo jen těžko mluvit o jeho tváři. Skoro od samého počátku panovaly nejistoty, jak dlouho mohou takoví Coyotes vydržet v Arizoně, a to mělo zásadní vliv na rozhodování mnohých místních i kanadských přespolních, zda si mají vytvořit nějaký vztah věrnosti a přízně vůči mužstvu, které může být už zítra na druhém konci světadílu.

Přičtěme k tomu okolnost, že se NHL náramně (a několikrát) sekla, když vybírala z několika zájemců jednoho, který by měl dost hluboké kapsy, aby si mohl dovolit takový přepych jako je vydržování profesionálního hokejového mužstva na nejvyšší úrovni, tedy i s nejvyššími možnými náklady.

Phoenixu přirostla k srdci košíkářská NBA, navíc je ve městě a jeho okolí několik vysokoškolských mužstev ve všech sportech, které mají Američané tak rádi (baseball, jejich odnož kopané, hokej, atd.). Cena vstupenek na utkání vysokoškoláků je mnohem nižší než cena vstupného na zápasy NHL, a užije se tam mnohem více srandy. Už proto, že ti mladíci (a mladice) hrají hlavně pro radost že hry.

A navíc, majitele Coyotes, jeden za druhým, prokázali buď naprostou neschopnost nebo trestuhodnou nepoctivost.

Ostatně, co si mají sportovní nadšenci myslet, když vidí, že liga musela před devíti lety převzít Coyotes do vlastní (hlavně finanční) péče, a zbavila se toho břemene více (nebo také trochu méně) teprve v roce 2013?

Tomu se neříká důvěryhodnost.

Smutný dějepis

Po řadě malérů s různými majiteli se ten tehdy poslední v řadě, Jerry Moyes, pokusil v roce 2009 ohlásit úpadek a potažmo prodat mužstvo jako podstatu z úpadkového řízení, čili za pakatel, kanadskému bohatci Jimu Balsilliemu, tenkrát spolumajiteli podniku RIM (Research In Motion), který vyrábí slavné dorozumívací prostředky značky Blackberry.

NHL už jednou před tím vyrazila s Balsilliem dveře. To se stalo, když zkoušel koupit Pittsburgh Penguins a netajil se úmyslem, že by je málem vzápětí přestěhoval do Kanady (do ontarijského Hamiltonu).

Balsillie měl podobné úmysly s Coyotes, ale liga vstoupila do hry, aby úpadku zamezila, a nakonec se sama stala vlastníkem. Jak NHL, tak pozdější soukromí majitelé, se okamžitě začali dožadovat pomoci danovvych poplatníků. Do hry vstoupil tzv. Ústav Barryho Goldwatera. Pojmenován po bývalém politikovi, je tento ústav sdružením, které zastupuje daňové poplatníky a dohlíží, aby žádná vláda (obecní, městská, státní) nezacházela s penězi daňových poplatníků jako by ji patřily.

Goldwater Institute pohrozil žalobou, pakliže se radnice v Glendale třeba jen pokusí nějak přispět Coyotes na jejich provoz.

Vyhrál. Arizonský zákon totiž přímo a výslovně podobné směšnosti zakazuje.

Po spoustě nejrůznějších oznámení, že teď, teď, teď konečně máme nového zájemce, liga mužstvo prodala v roce 2013. Coyotes se přestěhovali do Glendale. Měli sice s radnicí sjednanou dlouhodobou nájemní smlouvu, ale po řadě vzájemných podrazů, kde snad ani sami právníci dnes netuší, kdo je vlastně větší darebák, město smlouvu vypovědělo, a Coyotes si Gila River Arena pronajímají rok od roku.

Právě proto Bettman naléhá, že Coyotes nemohou v Glendale přežít, ba ani přežívat. Krátkodobě, inu, dejme tomu, ale dlouhodobě rozhodně ne.

Coyotes měli předběžnou úmluvu s arizonskou státní universitou, že by novou halu postavili někde v jejím sousedství. Jenže vysokoškoláci z předběžné úmluvy nakonec vycouvali. Důvod: zjistili totiž, že někdo navrhl v arizonském Senátu zákon, který by umožnil, aby daňoví poplatníci těžce vydělaným dolarem přispěli na stavbu. A to tedy ne, pravila universita. Maji-se peníze z daní utrácet v této čtvrti na cokoliv, mělo by to být na příspěvky universitě k další výuce a výzkumu.

Proto tedy přišli Coyotes s návrhem stavby někde uprostřed města. Tam, tvrdí Bettman i majitelé mužstva, mají největší šanci na úspěch.

Zda se pletou nebo ne, to je otevřená věc. V každém případě liga i mužstvo otevřeně žádají, aby Senát přijal nový zákon, který jeho autoři sepsali tak, aby daňoví poplatníci přispívali ať se jim chce nebo ne.

Je sice pravda, že Coyotes (a NHL) neříkají rovnou, aby daňoví poplatníci přispěli přímo ze svých daní. Jdou na to mazaněji: přejí si, aby si Coyotes mohli ponechat polovinu z prodejních daní, jejichž povinné splácení vznikne z provozu arény a podniků v oblasti kolem ní.

Je ale také pravda, že Gila River Arena, kde hrají dnes, patří daňovým poplatníkům, a že Glendale chybí 145 miliónů dolarů k poslední splátce.

Názoru daňových poplatníků nepomáhá, že Glendale musil omezit výstavbu nové veřejné knihovny a odložit nákup nového zařízení pro místní hasiče jenom proto, že platí za novou halu.

Bettman ve svém dopise napsal, že příspěvek neuvede daňové poplatníky do žádného nebezpečí. Nová hala někde, kde je více hokejových fanoušků, se s léty vyplatí.

Jen těžko lze uvěřit, že si Bettman není vědom spousty ekonomických studií, které zcela nezaujatě prošly řadou podobných projektů po celých Spojených státech. Došly k jednoznačnému rozhodnutí: není pravda, že by stavby nových zařízení pro profesionální sportovní mužstva představovaly jakýkoliv dlouhodobý ekonomický přínos pro celou obci. Maji smysl pouze pro majitele zmíněných mužstev, kteří tak ušetří na nákladech. Jak říkají autoři těchto studií, jde o rozpor mezi přínosem pro majitele a přínosem pro celou obec. Obec, shodují se, v dlouhodobém měřítku prodělává. Šli dokonce tak daleko, že řekli, co to je, to dlouhodobé měřítko. Zhruba tři desítky let. Po jejich uplynutí začnou majitelé trvat na tom, že dosavadní zařízení je zastaralé a tudíž také nebezpečné, takže potřebují zbrusu nové, a že jestli daňový poplatník nezaplatí, přestěhují se jinam.

Bettman sice zdůraznil (v dopise i při následné tiskové konferenci), že NHL si nepřeje nic jiného než to, aby Coyotes zůstali v Arizoně, jenže i přesto se začaly objevovat dohady, zda dá liga přednost již zbudované nové hale v Québec City nebo dosud ani neschválené nové hale v Seattle.

Odchod Coyotes z Arizony by pro Bettmana byl osobní prohrou, jenže i on dobře ví, že prodělávat rok co rok desítky miliónů dolarů, to musí jednoho krásného dne přestat bavit i toho nejmovitějšího podnikatele.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter