Pět důvodů, proč jsou Oilers po 11 letech znovu v play off

Celou sezonu to vypadalo nadějně, teprve až nyní to ale mohou nahlas vykřiknout. Edmonton Oilers se po desetiletém půstu opět vracejí do boje o Stanleyův pohár! Naposledy se v něm představili v ročníku 2005/06, kdy došli až do finále. Od té doby ani ťuk, až letos. Novináři oficiálního webu NHL se pokusili nastínit pět hlavních důvodů, proč to Oilers po letech draftování na vrchních pozicích konečně vyšlo.

V minulé sezoně dosáhl Edmonton po základní části jen na 70 bodů, v celé lize mu patřilo 29. místo. Zase jedna promarněná sezona, říkali si fanoušci Olejářů. Zdálo se, že je před Edmontonem ještě spousta práce. Když se ale povedlo Oilers v noci ze úterý na středu porazit tým Los Angeles v poměru 2:1, připsali si sedmé vítězství z posledních osmi duelů, ale hlavně po dlouhých 11 letech konečně postupili do vyřazovacích bojů.

„Jsme lepším týmem,“ řekl pro NHL.com útočník Olejářů Jordan Eberle. „Hrajeme lépe defenzivně, máme dostatečně široký kádr. Naše speciální týmy byly zatím opravdu dobré. Zlepšili jsme se v mnoha směrech, což se projevilo,“ doplnil.

Zde je pět klíčů, proč se Edmonton poprvé od sezony 2005/06 ukáže v boji o stříbrný grál.

1. Fenomenální Connor McDavid

Syndrom druhé sezony? Co to je? Takovou otázku si možná Connor McDavid klade. Nebýt jeho zranění, možná by na tom Oilers byli lépe už v minulé sezoně. McDavid je zkrátka fenomenálním hokejistou, který zřejmě bude patřit mezi ligovou elitu dalších 15 sezón. Možná i více. Aktuálně s 89 body (27+62) vede produktivitu celou soutěže, na nejbližšího pronásledovatele Patricka Kanea má nyní náskok pěti bodů. Není pochyb o tom, že v hlasování o Hartovu trofej bude patřit mezi největší favority.

McDavidovi parádně sedla spolupráce s Patrickem Maroonem a Leonem Draisaitlem. Oba už v tuto chvíli překonali svá osobní maxima (Maroon má nyní 39 bodů, Draisaitl 71 bodů). Teprve dvacetiletý útočník hraje také neuvěřitelně vyrovnaně, v celé sezoně nezaznamenal bod maximálně ve dvou zápasech za sebou. Skvěle si také vede v roli kapitána mužstva. „Je pro náš tým muž číslo jedna,“ řekl o něm spoluhráč Matt Hendricks. „Společně s dalšími kluky táhne náš tým, po většinu času to byl ale právě on, kdo nesl největší břímě,“ dodal Hendricks.

2. Fungující defenzíva

Nedá se říct, že by Oilers měli ve svých obranných řadách zrovna ligové superhvězdy, do defenzívy však přibylo pár důležitých faktorů, který ji už na první pohled zlepšily. Zatímco vloni inkasoval Edmonton v základní části dohromady 245 branek a byl v tom pátý nejhorší v lize, v nynější sezoně zatím mužstvo Oilers obdrželo jen 196 gólů a lépe na tom je v celé soutěži už pouze osm celků.

Generální manažer Peter Chiarelli v létě vyztužil zadní řady svého mužstva například o Švéda Adama Larssona. Za něj sice musel dát hodně, konkrétně střelce Taylora Halla, zdá se ale, že zatím litovat nemusí. Dalším pozitivním článkem je zkušený Kris Russell, jehož Edmonton získal zadarmo jako volného hráče. Společně s Oscarem Klefbomem a Andrejem Sekerou tak tvoří silnou obrannou čtveřici. 

3. Jistá brankářská jednička

Zejména o Philadelphii se mluví jako o pohřebišti brankářů, v posledních letech to však dost platilo také o Edmontonu. Od dob Dwaynea Rolosona, který Oilers v sezoně 2005/06 dotáhl až do finále Stanley Cupu, nebyl v brankovišti muž, na kterého by se za každé situace dalo spolehnout. Před loňskou sezonou se však Edmontonu povedl tah s Camem Talbotem, který v Rangers přerostl post gólmanské dvojky.

Už v minulé sezoně nechytal špatně, nyní je ale ještě o něco lepší. A je pořádně vytížený! Cam Talbot si prozatím v letošní sezoně připsal nejvíce startů (68), nejvíce odchytaných minut (3 992) a také nejvíc zákroků (1 829). S největší pravděpodobností se stane jediným brankářem, jenž odchytá 70 utkání. „Je páteří našeho týmu celou sezonu. Několikrát nám vychytal vítězství, které jsme si ani nezasloužili,“ řekl na Talbotovu adresu Hendricks.

4. Důležité změny a trenér McLellan

Jak již bylo zmíněno výše v prvním bodu, generálnímu manažerovi Peteru Chiarellimu se povedlo s mužstvem zahýbat tak, aby jej nasměroval správnou cestou. Kromě Larssona s Russellem se mu povedlo přivábit volného hráče Milana Lucice, silového útočníka s instinktem střelce. Tito hráči pomohli Oilers nejen na ledě, ale i mimo něj.

Trenér Todd McLellan dokázal nové hráče zapracovat do svého systému, který si ozkoušel už v minulé sezoně. Ze zkušeností z loňského ročníku zkrátka položil základ letošnímu úspěchu. „Rozdíl mezi těmito Oilers a Oilers, proti kterým jsem hrál v minulých letech, je ten, že hráči v týmu momentálně plně důvěřují hernímu systému a plánu. Myslím, že nám to pomáhá být v různých herních situacích lepší,“ uvedl útočník Milan Lucic.

5. Dobrý start vnesl víru v úspěch

Říká se: Nepřepálit začátek. Jenže z ničeho takového zřejmě v Edmontonu strach absolutně neměli. Oilers se přestěhovali do nové Rogers Areny a neúspěchy z předchozích let jakoby nechali ve svém starém domovu Northlands Coliseum. Vždyť v prvních osmi zápasech nového ročníku padl Edmonton jen jednou jedinkrát.

Následně sice trochu polevil, na začátku listopadu si dokonce připsal pět porážek v řadě, od té doby ale Oilers vyhráli 42 utkání a padli jen v 17 případech. „Naším prvotním cílem bylo dobře odstartovat s tím, že se pak uvidí. Začali jsme parádně a najednou jsme si začali věřit, že můžeme vyhrát každý zápas,“ prozradil Jordan Eberle.  „Nová aréna zřejmě taky trochu pomohla. Postavili jsme kolem ní nový tým,“ doplnil.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter