Patnáct let v jednom dresu. Pokud jednou vznikne kniha o Minnesotě, musí ji napsat Koivu

Je to jako věčnost, přesto si svůj první zápas v Xcel Energy Centeru dobře pamatuje. Měl za sebou sezónu na dnes již zaniklé farmě v Houston Aeros. Sezónu, kdy fanoušci Wild sledovali svůj záložní tým s větší pozorností než obvykle, protože NHL zrovna stála kvůli výluce. Právě po ní, na podzim 2005, ochutnal Mikko Koivu poprvé v dresu Minnesoty nejslavnější soutěž.

„Byl jsem na hotelu v St. Paul,“ vybavuje si finský hokejista. „Seběhl jsem dolů a volal domů: ‚Je to tady jako doma!‘ To byl můj první zápas, nehrál jsem v něm moc dobře.“

Od té doby se hodně změnilo. V NHL i v Minnesotě. Mikko Koivu ale zůstává. Už dávno není tím osmnáctiletým vyjukaným klukem, jako když ho Wild v roce 2001 draftovali. Není mu ani těch dvaadvacet, kdy ve slavné lize debutoval. Je mu šestatřicet a pořád je součástí původního týmu. Twin Cities dávno přijal za svůj domov.

V neděli proti Buffalu sehraje svůj tisící zápas v NHL, všechny v jednom dresu!

„Snažíte se o tom moc nepřemýšlet. Pravděpodobně si to uvědomíte a užijete si to víc, až bude po všem,“ říká finský útočník.

Přesto se zamyslí a vzpomíná. To první, co si vybaví, je draft 2001, kdy do něj skaut Matti Vaisanen vrazil ve výtahu a slíbil mu, že by neměl jít později než ze šestého místa. Právě z této pozice si jej Wild opravdu zamluvili. „Nevěnoval jsem tomu velkou pozornost,“ přiznává Fin.

Svou první volbu na něj tehdy obětoval klub, ke kterému už šestnáct let neodmyslitelně patří. „Řeknete si Minnesota a první věc, která vás z hokejového světa napadne, je Mikko,“ říká brankář Alex Stalock. „Je tady. S číslem devět. Céčko na dresu má roky.“

Koivu si pamatuje i další momenty. Premiérový zápas z 5. listopadu 2005 proti San Jose. Nebo když Nino Niederreiter na jaře 2014 rozhodl prodloužení sedmého duelu proti Coloradu a lídr zažil se svým týmem poprvé v kariéře pocit z vyhraného kola play off.

Pokud má někdy vzniknout kniha o historii Minnesoty Wild, byl by jejím perfektním autorem. Jeho kariéra prakticky kopíruje nedlouhé dějiny klubu, který ho draftoval jen rok po svém vzniku. Dvanáctou sezónu mu dělá kapitána. Byl s ním v době vzletů i pádů, nahoře i dole.

„Vypadá jako tichý chlap, ale v kabině se umí vyjádřit. Když už to udělá, každý naslouchá,“ říká obránce Jared Spurgeon. „Jenom sledovat, jak tvrdě pracuje, dělá hráče kolem lepšími,“ přidává centr Joel Eriksson. „Je to skvělý lídr a opravdu dobrý člověk.“

Vlastnostem vůdce se učil od bráchy Saka. O devět let starší nositel slavného hokejového jména je už pár let v hokejovém důchodu, Mikko stále hraje. Leccos odkoukat mohl také od Teemu Selänneho, Kimmo Timonena nebo Teppo Numinena.

„Všichni tihle chlapi pomáhali vytvářet současnou finskou hokejovou kulturu,“ přikyvuje Koivu.

Sám měl co nabídnout řadě bývalých i současných spoluhráčů. Nastupoval s Mariánem Gáboríkem, Brianem Rolstonem, Wesem Walzem. Velký vliv na něho měl bývalý trenér Jacques Lemaire. Tvrdý kouč ho naučil, co obnáší hrát nejslavnější ligu světa. Koivu to teď učí ostatní.

„Vždycky jsem byl na tenhle tým pyšný a vždycky budu,“ vzkazuje jubilant.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter