Ovečkin zase válí. Může dostihnout Gretzkyho?

Alex Ovečkin je obrovská persona. Není potřeba o něm pochybovat, nepotřebuje nic dokazovat. Díky vítězství ve Stanley Cupu se stal definitivně legendou, už se nemusíme ptát “co by, kdyby”. Ale on stále pokračuje ve smrtelném tempu. Je mu 33 let, ale opět vévodí s 25 brankami střelcům NHL. Bude králem i po konci sezony? Možná. Pojďme si ale položit odvážnější otázku. Může překonat Waynea Gretzkyho?

„Nemyslím si, že je to možné,” řekl samotný Ovečkin po středečním tréninku, kdy měl ještě čerstvě v nohách zápas, ve kterém vstřelil svůj 21. hattrick. „Nevidím to jako možnost. Možná, kdybych dal sto gólů za sezonu...”

Tady zastavme. Pokud Ovečkinovi vydrží tempo, dosáhne letos 68 branek.

Možná je to opravdu odvážné tvrzení, ale pochybuje o jeho schopnostech snad někdo? Jak bylo zmíněno, konečně vyhrál Stanely Cup a ve Washingtonu se stal nesmrtelným. Na přípravu do nové sezony měl nejméně času v kariéře, do kempu vstupoval poprvé tako jako otec. Výsledek? Ve 30 zápasech má parádních 25 branek.

„Ovie je blázen,” řekl s úsměvem na tváři spoluhráč T. J. Oshie.

„Je to hráč, co v sobě pořád objevuje něco nového,” pokračoval trenér Todd Reirden.

Možná má jeho trenér pravdu, nicméně Ovie může měnit, co chce, výsledek je očividně pořád stejný. Puk skončí v síti s takovou pravidelností, s jakou to nedokázal v jeho éře žádný jiný hráč. 

K tomu se ještě dostaneme, teď se ale vrhněme na matematiku.

Wayne Gretzky ve svých dvaceti sezonách vstřelil neuvěřitelných 894 branek. Ovečkin právě prožívá první polovinu své čtrnácté sezony a zatím dal 632 branek. Manko na Gretzkyho je tedy vskutku velké. 

Kdyby Ovečkin ve zbývajících 52 zápasech vstřelil 25 gólů, což není nereálné, měl by jich letos přesně 50. Mimochodem, na tuto metu naposledy dosáhl v sezoně 2015/16. Ročník by tak zakončil s 657 brankami na jeho kontě. To znamená, že kdyby hrál ještě dalších šest let, to by bylo do jeho čtyřiceti, a kdyby měl v průměru 40 branek za sezonu, Gretzkyho by překonal.

To moc reálně nevypadá, co myslíte. Avšak do sezony vstupoval se sezonním průměrem 46,7 branek. To by přeci bohatě stačilo. Takže otázka je: do kdy plánuješ hrát, Alexi?

„Všechno to závisí na mém zdraví,” odpověděl Ovie. „Nechci, abych byl v pětatřiceti úplně zničený. Chci být také se svými dětmi, chci být schopný dělat i něco jiného. Ale o tom teď nechci mluvit, není to na pořadu dne.”

Přesně tak, na pořadu dne je, jak se mu daří nyní. Pozoruhodně. Gretzky zažil svou poslední čtyřicetigólovou sezonu, když mu bylo třicet. Ovečkin je na nejlepší cestě k tomu, aby překonal čtyřicetigólovou hranici potřetí od svých třicátin.

Samozřejmě musíme vzít v potaz, že období, ve kterých oba hráli, jsou diametrálně odlišná. V ročníku 1981/82, kdy dal Gretzky 92 branek, střílely týmy v průměru čtyři góly za zápas. Loni, když dal Ovečkin 49, byl průměr o gól menší, než ve zmíněné sezoně 1981/82.

Pro lepší představu je tady ještě jedno srovnání, tentokrát s hráči z jeho éry. Nikoho asi nepřekvapíme, když napíšeme, že od doby, co do ligy vstoupil, je druhým nejlepším střelcem právě za Ovečkinem Crosby. Ruský střelec má náskok 206 branek. Rozdíl mezi těmito dvěma je stejný, jako je rozdíl mezi Crosbym a Paulem Stastnym, který drží 66. příčku za stejném období. 

Ovečkinova největší zbraň je rozhodně bomba z kruhu přímo do brány. Tak, jak to tolikrát, hlavně v přesilové hře, udělal. Letos je ale patrná změna. Často a rád chodí do předbrankového prostoru, kde se dostává k dorážkám a velkým šancím. Také má více branek ze hry pět na pět než z přesilovky. 

Také to vypadá, že jeho vůdcovská role a schopnost se obětovat pro tým mu vydržela z playoff až doteď. Často ho můžeme vidět na ledě v situaci, kdy na konci zápasů Capitals brání vedení a soupeř odvolá gólmana, takže hraje přesilovku. Ano, schytá nějaké rány a zblokuje pár střel, nicméně za to je poté odměněn gólem do prázdné. 

Místo v obranné jednotce si prostě zasloužil, stal se z něj i dobře bránící hráč. To vám potvrdí i samotný tým, který ho vidí denně. Ovečkin změnil i svůj trénink. Kde to dříve flákal, teď maká. Kde mu to dříve šlo samo, teď zkouší nové věci. Kde se jednou trápil, teď slaví. Není neobvyklé vidět ho, když se mu na tréninku povede pěkná souhra nebo dá pěkný gól, jak mává na trenéry, aby se na to podívali na videu a zhodnotili to.

Radost ze hry a lehkost, tím Ovečkin Washington při svém příchodu uchvátil. Stejná radost ho zdobí i teď. Možná v tom má prsty to, že konečně vyhrál Stanley Cup a tlak je z něj pryč. Možná mu také hokejový život ulehčilo narození syna Sergeje.

Až Sergej trochu vyroste a bude chápat, o čem je hokej, možná ještě bude vídat tátu na ledě, jak střílí důležité branky jako na běžícím páse. Tak, jak to dělal celou svou kariéru. „Doufám, že to tak bude,” zasnil se Alex. „Nevím, jak dlouho ještě budu hrát, ale pár let to bude.”

Jeho konec se blíží, to je jasné. Ale čísla nic takového neříkají. Vypadají stejně, jako když mu bylo o pár let míň. 

„Jasně, musím myslet na budoucnost a na to, co bude po hokeji. Teď ho ale pořád hraju, mám před sebou ještě tři, čtyři, pět let, uvidíme,” zamítl brzký konec.

Chápeme, uvidíme, co bude, ale jenom připomínáme, že na to, aby Ovie dohnal Gretzkyho, pět let nestačí. Hodně se k němu ale přiblíží. A co víme, stát se může všechno. Už teď je ale legenda.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter