bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Örnsköldsvik: Místo, kde se rodí největší hvězdy švédského hokeje

22. prosince 2019, 17:30

Jiří Sameš

Snad pro každého nadšence ledního hokeje město velmi dobře známé. Örnsköldsvik můžeme jistě označit za "továrnu" švédských hokejistů, valná většina z nich je navíc dosti úspěšná. Jaké jsou příběhy největších hvězd, legend, chcete-li, pocházejících z této oblasti?

Örnsköldsvik.

Průmyslové město s populací 33 000 obyvatel, ležící na severovýchodním pobřeží Švédska. Omývá jej Baltské moře, přesněji zde máme Botnický záliv.

Od Stockholmu je sice vzdáleno jen pět až šest hodin jízdy, přesto se tady ale cítíte trochu, jako by Vás někdo odřízl od světa. 

Město je teprve 125 let staré, plné kontrastů.

Najdete v něm komíny a jeřáby, skokanské můstky či obří červený tobogán v Paradisetu, aquacentru, které zahrnuje mimochodem i lázně.

Okolí města obklopují docela husté lesy. Svůj půvab má také rodinná, italská restaurace s názvem Mamma Mia. Proč tak míníme?

Její součástí je hokejové muzeum, což nás zároveň přivádí k hlavnímu bodu, na který můžete v Örnsköldsviku narazit.

"Ovik", jak jej Švédové přezdívají, proslul díky dvěma věcem. Výroba papíru je jednou z nich...

Zejména se ovšem jedná o město, ve kterém sídlí klub MODO Hockey, jenž vychoval několik špičkových hokejistů. Někteří už svou veleúspěšnou kariéru ukončili, jiní teprve kráčí po cestě.

Peter Forsberg, Markus Näslund, bratři Sedinové či Victor Hedman. Ti všichni začínali svou kariéru na venkovních kluzištích v Örnsköldsviku, a zároveň prošli zmiňovaným klubem. 

Pro zajímavost, žádné jiné město na světě nemá více vítězů Art Ross Trophy, než právě Ovik (3).

Peter Forsberg (2003), Henrik Sedin (2010), Daniel Sedin (2011)

MODO Hockey

Chcete zahájit v Örnsköldsviku s někým konverzaci? Stačí, když vyslovíte ze svých úst slovíčko "MODO" a okamžitě máte nového kamaráda.

Klub byl založen v březnu 1921 a dosud vyhrál dva tituly (1979, 2007). Momentálně ovšem hraje až druhou nejvyšší švédskou hokejovou soutěž, nesoucí název HockeyAllsvenskan.

Město bývalo hokejem doslova posedlé. Místním nedělalo žádný problém odejít z práce a pravidelně vyprodat Kempehallen, arenu, která sloužila klubu v období 1964 až 2006.

Do aktuálně už zbourané Kempehallen se jinak vešlo 5 100 diváků, nacházela se tam tak tehdy zhruba čtvrtina obyvatel.

Můžete si být jistí, že současná situace občany Oviku trápí. Fjällräven Center, nový domácí stánek MODO, se jim daří naplnit sotva z poloviny. I přesto jsou na svůj tým pyšní a hovoří o něm úplně klidně i při obchodních jednáních. 

Kromě výše jmenovaných mužů hrál za MODO před odchodem do National Hockey League útočník Mats Zuccarello nebo třeba i František Kaberle.

Aktuálně můžeme spatřit na soupisce například bývalého obránce Atlanta Thrashers / Winnipeg Jets Tobiase Enströma.

Průkopníkem Anders Hedberg

Zatím jsme o něm mlčeli, jeho jméno tady ale musí rozhodně zaznít. 

Vůbec prvním hokejistou z Örnsköldsviku, jenž se dostal do nejlepší hokejové ligy, byl Anders Hedberg, ročník 1951. Podařilo se mu to v období 1978-1979, kdy posílil New York Rangers.

Pochopitelně i Hedberg prošel týmem MODO, zvládl zde konkrétně pět sezon. Měl zcela zásadní vliv na Forsberga a Näslunda, byl jejich hrdinou.

Jeho cesta do NHL nebyla nikterak jednoduchá.

Mimo MODO působil doma chvíli ještě u Djurgårdens IF, až potom odešel do zámoří. Tady si nejprve střihl čtyři (vynikající) sezony s Jets, WHA, kde zažil také Bobbyho Hulla. Teprve následně se dostal k Rangers.

O svých kvalitách přesvědčil bleskurychle, v té době jej už sledovali Forsberg s Näslundem. Pozici v nejlepší hokejové lize si vydobyl navíc i jako jeden z prvních Evropanů.

Kariéru neměl příliš dlouhou, končil obdobím 1984-1985. 

Za svou sedmiletou štaci v NHL odehrál 465 zápasů, všechny za Rangers, přičemž v nich vstřelil 172 gólů a zapsal celkem 397 kanadských bodů.

V play-off přidal ještě 58 zápasů, v nichž vsítil 22 gólů a zaznamenal celkem 46 kanadských bodů. 

Stanley Cup nevyhrál, z individuálních trofejí získal Bill Masterton Memorial Trophy (1985) a jednou byl nominován na NHL All-Star Game (1979). Ve sbírce má také dvě stříbra a dva bronzy z mezinárodní scény.

Hrál logicky na postu útočníka, přesně pravé křídlo.

Po skončení kariéry pracoval několik let jako skaut, vyzkoušel si i funkci asistenta generálního manažera. V roce 1997 byl uveden do Síně slávy IIHF.

Peter Forsberg, Markus Näslund, bratři Sedinové a Victor Hedman. Přinášíme příběhy nejlepších mužů, spjatých s Örnsköldsvikem a MODO. 

Peter Forsberg a Markus Näslund

Psal se rok 1973, konkrétně šlo o druhou polovinu července uvedeného ročníku, kdy se v Örnsköldsviku narodili, pouhých deset dní od sebe, dva velcí hokejoví velikáni. Jedni z nejlepších švédských hokejistů v historii...

Forsberg a Näslund spolu vyrůstali, hráli hokej na venkovních kluzištích. Součástí MODO byli samozřejmě od mládežnických kategorií, aby se později stali velkými idoly bratří Sedinů.

„Dlouhá zima a krátké léto. Hokej byl prostě sportem číslo jedna," vzpomíná Daniel Sedin.

„Když vyrůstáte, vždy je tady někdo, ke komu vzhlížíte. Pro nás to byli Peter Forsberg a Näslund. Viděli jsme je každý den, jak tvrdě pracují, a co všechno umí na ledě," pokračoval.

Forsberg s Näslundem byli draftováni do NHL oba v roce 1991 v prvním kole. První jmenovaný se stal celkovou šestkou díky Philadelphia Flyers, druhý šestnáctkou zásluhou Pittsburgh Penguins.

Další dva roky společně váleli za MODO, než se jejich cesty rozdělily. Näslund odešel do zámoří, Forsberg si počkal ještě chvíli doma.

Forsberg napodobil svého parťáka až začátkem roku 1995. Nastoupil ovšem za Québec Nordiques, kteří na něj získali práva díky výměně, kde figuroval hlavně Eric Lindros.

„Domníval jsem se, že nejsem dostatečně dobrý," řekl Forsberg.

„Nechtěl jsem odejít. Hrál jsem za MODO od svých pěti let. Mým snem bylo být zde, nikoliv v NHL," poznamenal dále.

„Když jsem podepsal dohodu s MODO, chtěl jsem ji dodržet do posledního dne. Nechtěl jsem odejít do Québecu. Možná jsem nebyl zralý. Ale miluji svůj domov," doplnil.

Na konci sezony 2002-2003 byli Forsberg a Näslund velmi pravděpodobně nejlepšími hokejisty na světě. Oblékali přitom tehdy už nějakou dobu barvy Colorado Avalanche, respektive Vancouver Canucks.

Za uvedené období pokořili oba 100 bodovou hranici. Forsberg porazil těsně svého kamaráda a získal Art Ross Trophy, rovněž Hart Memorial Trophy.

Näslund ale neodešel s prázdnou, radovat se mohl totiž z Lester B. Pearson Award, v současné době známou jako Ted Lindsay Award.

Ocenění pro nejužitečnějšího hráče podle Hráčské asociace NHL musí určitě potěšit.

Co se Forsberga a Näslunda týče, má na jejich veleúspěšné kariéře zásluhy také Anders Melinder, trenérská legenda z Örnsköldsviku.

Melinderovo eso v rukávu bylo hokejové gymnázium (speciální střední škola), kde mohli nejtalentovanější mladíci kombinovat studium s intenzivním hokejovým výcvikem. Škola mimochodem existuje i v dnešní době.

„Ve Švédsku se konal turnaj patnáctiletých a šestnáctiletých, skautoval jsem tam pro hokejové gymnázium," pamatuje si Melinder.

„Táta Petera Forsberga, Kent, byl trenérem týmu z naší oblasti, na soupisce byli právě i Peter a Markus. Vyhráli, když porazili celek ze Stockholmu."

„Jel jsem s nimi pak domů autobusem a s Kentem jsme si povídali. Věděl jsem, že tohle může být skvělá příležitost. Začali jsme tak trénovat na elitní úrovni, až 20 hodin týdně," dodal.

Jak na gymnázium a Melindera, kmotra hokeje v Oviku, vzpomíná Näslund?

„Trénovali jsme přes den i večer, stále jsme přitom měli čas i na posilovnu. Bez problému," podotkl.

„Bylo to pro nás skvělé. Měli jsme fantastického trenéra Anderse Melindera. Ze všeho udělal pořádnou výzvu," pochvaloval si.

„Způsob, jakým vedl tréninky a pracoval na dovednostech... Byl o krok napřed. Jeden z prvních Švédů, který dbal hodně na detaily a požadoval dělat věci ve vysoké rychlosti," doplnil.

Melinder okoukal styl při návštěvě hokejového kempu v tehdejším Sovětském svazu. Uvědomil si zde, že jsou Švédové v lecčem pozadu. 

Näslund ukončil svou kariéru v nejlepší hokejové lize sezonou 2008-2009 v dresu Rangers. Vrátil se domů a hrál ještě rok za MODO. 

Forsberga trápily ke konci zdravotní trable, období 2007-2008 musel vynechat téměř celé. Následně působil dva roky doma u MODO. V únoru 2011 se vrátil do NHL, avšak pouze na dva zápasy.

Oba byli neskuteční.

Näslund zvládl v nejlepší hokejové lize přes 1 000 zápasů (konkrétně 1 117). Forsberg zase vyhrál dva Stanley Cupy s Avalanche (1996, 2001).

Výborně si jinak počínali i na mezinárodní scéně, kdy Forsberg je dokonce členem Triple Gold Clubu.

Forsberg byl uveden ještě v roce 2014 do hokejové Síně slávy. Dresy obou mužů vyřadili jejich dlouhodobí zaměstnavatelé (Canucks, resp. Colorado).

Po ukončení kariéry se dostali do vedení MODO. Näslund byl generálním manažerem (2010 až 2014), Forsberg asistentem GM (2011 až 2016).

Bratři Sedinové

Pomyslný štafetový kolík, můžeme-li to tak napsat, převzali od Forsberga s Näslundem bratři Sedinové, Daniel a Henrik, narození 26. září 1980.

Jak už bylo zmíněno výše, Forsberg a Näslund byli pro dvojčata velkými vzory. I jejich snem bylo nastupovat především za MODO.

„Örnsköldsvik je malé, hokejové město," řekl Per Hägglund, rodák z Oviku a dlouholetý novinář pro Örnsköldsviks Allehanda. 

„Pokud tady žijete, hrajete hokej nebo chodíte do kostela. Nemáme tady fotbal nebo další sporty," pokračoval.

„Takže vytvoříte velkou hvězdu typu Forsberg a každý chce být najednou jako on," dodal.

Taktéž Sedinové působili u MODO logicky od mládežnických kategorií. Mezi muže se potom dostali poprvé díky sezoně 1997-1998.

Výborné výkony znamenaly, že byli draftováni v roce 1999 v prvním kole Vancouverem. Daniel se stal celkovou dvojkou, Henrik trojkou. Canucks kvůli nim provedli "sérii" výměn, aby měli jistotu, že získají oba.

Po draftu zůstali ještě rok doma s MODO, se kterým zapsali druhou účast ve finále po sobě. Na pohár však znovu nedosáhli.

Stěhování do Britské Kolumbie se konalo před sezonou 2000-2001. Netrvalo dlouho a všem muselo být jasné, že má Vancouver na soupisce hotové klenoty.

Definitivně zlomovou sezonou dvojčat bylo období po výluce, tedy 2005-2006. Bodově se urvali zejména v sezonách 2009-2010, 2010-2011.

Stobodovou hranici pokořil nejprve Henrik, přičemž získal Art Ross Trophy a Hart Memorial Trophy. Daniel jej následoval o rok později, akorát si k Art Ross Trophy přivlastnil Ted Lindsay Award.

V období 2010-2011 byli jinak blízko toho, vyhrát Stanley Cup, avšak Canucks nestačili v sedmém zápase finálové série na Boston Bruins.

Sedinové pokračovali ve Vancouveru dalších sedm let. Henrik vykonával navíc od zmiňované sezony 2010-2011 funkci kapitána. I nadále byli jasnými lídry kanadského týmu.

Konečnou se pro ně stalo období 2017-2018 a jejich odchod ze scény byl doslova kouzelný, pohádkový.

V posledním domácím zápase sezony hostili Canucks divizního soupeře, Arizona Coyotes. Utkání dospělo za nerozhodného stavu 3:3 do prodloužení. 

Vancouver měl po chvíli k dispozici přesilovou hru. Krátce po polovině nastaveného času napřáhl ke střele od modré čáry, zprava, po přihrávce od Henrika, Daniel, přičemž rozhodl o osudu duelu. 

Jak symbolická byla celá tahle noc...

Daniel skóroval poprvé už ve druhé třetině, a to v čase 20:33, jednalo se o jeho 22. gól v sezoně. Vítězný gól potom padl v čase 62:33. U obou tref měl asistenci Henrik, což ostatně ladí perfektně s jejich rolemi v kariéře.

Tučné číslice tady asi netřeba vysvětlovat.

Dvojčata tak strávila společně v nejlepší hokejové lize, u Canucks dlouhých sedmnáct let. Oba muži odehráli přes 1 300 zápasů a zapsali více než celkem 1 000 kanadských bodů.

Na svém kontě mají spoustu klubových rekordů.

Daniel je nejlepším střelcem (393); Henrik odehrál nejvíc zápasů (1 330), je nejlepším nahrávačem (830) a nejproduktivnějším hráčem (1 070). Jsou tady ale i další fantastické výkony.

Oba slavili zlato jak na olympiádě (2006), tak i na mistrovství světa (2013).

Po skončení kariéry se vrátili Sedinové zpět do Örnsköldsviku.

„Každý tady moc dobře ví, kdo jsme. Není to ale vůbec žádný problém, nikdo nás neobtěžuje," poznamenal Daniel.

„Ovik je příjemné, klidné město," nezapomněl dodat.

Nezanevřeli ani na svůj mateřský klub, kterému darovali 50 000 dolarů pro stavbu několika venkovních hřišť. 

12. února 2020 se dočkají velké pocty, Vancouver jim vyřadí jejich dresy. Kanadský tým jinak přivítá Chicago Blackhawks, kteří v příběhu Sedinů sehráli velmi důležitou roli (účastnili se jedné z výměn).

Victor Hedman

Hraje na úplně jiném postu než jeho kolegové, přesto je obránce Victor Hedman dalším perfektním reprezentantem Oviku.

V mládí byl jeho velkým vzorem Nicklas Lidström, stejný styl hry ovšem nevyznával. Sledoval rovněž i Forsberga, ke kterému byl často přirovnáván.

„V určitém smyslu se Hedman podobá Forsbergovi, i když je to ve skutečnosti úplně jiný typ hráče," řekl Hasse Andersson, muž sledujíc pozorně situaci u MODO, už před téměř deseti lety.

„Hedman si podobně jako Forsberg nedělá hlavu z chyb, kterých se na ledě případně dopustí. Při příštím střídání prostě skočí na hřiště a jde do toho stejně naplno," pokračoval.

Zatímco ale Forsberg s odchodem do NHL vyčkával, Hedman se toho nebál a sbalil si kufry už v osmnácti letech. Za MODO jinak nastupoval taktéž od mládežnických kategorií, až do sezony 2008-2009.

Díky Tampa Bay Lightning se stal dvojkou Vstupního draftu NHL 2009. Okamžitě na podzim potom debutoval v nejlepší hokejové lize. 

V premiérovém období sice dělal nějaká špatná rozhodnutí, pár zápasů seděl jako zdravý náhradník, avšak stejně si vytvořil respekt.

Je pravdou, že chvíli trvalo než pořádně prorazil, klíčovou sezonou se stalo až období 2013-2014. Od té doby ale platí pravidelně za jednoho z nejlepších zadáků NHL.

Dosud nejlépe si vedl v sezoně 2016-2017 (celkem 72 kanadských bodů), James Norris Memorial Trophy však ještě nezískal. Radovat se mohl až o rok později, kdy si vytvořil kariérní maximum v gólech (17). 

Letošní období je jeho jedenáctým v kariéře. K dnešnímu dni odehrál přesně 728 zápasů, přičemž v nich vstřelil 101 gólů a zapsal celkem 447 kanadských bodů.

Už nyní je nějakou dobu v čele všech důležitých klubových statistik Lightning mezi beky. Získal i zlato z mistrovství světa (2017). 

Navíc v jednom předčil výše jmenované kolegy...

Začátkem listopadu letošního kalendářního roku se totiž uskutečnila ve švédském Stockholmu druhá část 2019 NHL Global Series. A jeho Tampa se tady postavila ke dvěma zápasům proti diviznímu soupeři, Buffalo Sabres.

„Okamžik, který si budu navždy pamatovat," hlásal Hedman.

Lightning byli v obou případech úspěšní a Hedman navíc vždy bodoval. Nejprve měl asistenci, ve druhém utkání vstřelil přesilovkový gól.

Devětadvacetiletý Hedman má dva starší bratry, Johana a Oscara. 

Johan, nejstarší, hrál několik let třetí nejvyšší švédskou hokejovou soutěž u Mörrums GoIS. Aktuálně zde trénuje druhým rokem juniorku.

Oscar je odchovancem MODO a s týmem nastupuje i v současnosti. Není to tak dávno, co oblékl jeho dres už v 600. zápase. Byl také na soupisce klubu v době, kdy dosáhl na druhý titul, tedy sezona 2006-2007.

Otec se jmenuje Olle a do Örnsköldsviku přišel v roce 1969. Jeho rodina se tam přestěhovala, když byl teenager. Hokeji rozuměl docela dobře.

„Hokej jsem trochu hrál, ale nebyl jsem moc dobrý," řekl Olle s úsměvem.

Po škole začal Olle pracovat, podobně jako většina obyvatel Oviku, v papírně. Strávil tady dlouhých 45 let, do důchodu odešel letos v červenci. Pozici měl konkrétně ve skladišti na dříví.

Kromě práce v papírně vypomáhal Olle po čtvrt století MODO jako kustod. Nebyl pro něj ani žádný problém zabalit jogurt a sendviče pro Victora a jeho bratry a strávit jejich mimoškolní čas hraním hokeje.

„Před začátkem školy, o přestávkách, po škole, kdykoliv. Hráli jsme pořád," pamatuje si Victor.

Kluziště, na kterém často hrával, se nachází pouhých 500 metrů od jeho domova, v jeho ulici. 

Dům, ve kterém Hedman vyrůstal, byl postaven v roce 1943. Žili v něm Olleho rodiče. Olle jej koupil poté, co se přestěhovali.

Téměř v každém pokoji můžete najít fotografie všech tří bratrů. Zdi zdobí také výstřižky z novin, například jeden, s titulem "Hvězda z MODO sklízí v NHL úspěch. Je senzační".

„Vyrostli tak rychle," poznamenala Elisabeth, matka.

Victor má doma zlatou medaili z mistrovství světa, patrně zatím asi jeho nejlepší okamžik v kariéře.

Také "Guldpucken" (ocenění, udělované asociací švédského hokeje pro nejlepšího švédského hokejistu, obdržel jej v roce 2015) či Norris Trophy, nemá v Tampě, nýbrž právě v Örnsköldsviku. 

„Kdo ví, co by bylo s Victorem, kdybychom se sem tehdy nepřestěhovali," podotkl Olle.

V průběhu července 2017 se Victor oženil v největším kostele Oviku, vzal si svoji dlouholetou přítelkyni Sannu. Místní mluví o jejich svatbě dodnes.

Nadějní mladíci

Örnsköldsvik a MODO nemají aktuálně další výrazné osobnosti, které by mohly napodobit Forsberga či Hedmana. Přesto si dejme pozor na dva muže.

Jsou jimi útočník Victor Olofsson a obránce Mattias Norlinder.

Victor Olofsson je rodákem z Oviku a odchovancem MODO, kde působil sedm let, plus tedy ještě mládež. Draftován byl Sabres v roce 2014 v sedmém kole, jako celkově 181. muž v pořadí.

Letos prožívá svou nováčkovskou sezonu v NHL a vede si skvěle.

K dnešnímu dni odehrál 37 zápasů, přičemž v nich vstřelil 16 gólů a zapsal celkem 34 kanadských bodů. V bodování nováčků je na prvním místě.

14. října se stal prvním hokejistou v nejlepší hokejové lize, jenž vstřelil svých prvních sedm gólů v kariéře při přesilovce.

Získá pro sebe Olofsson, čtyřiadvacetiletý hokejista, Calder Memorial Trophy?

Mattias Norlinder se narodil v Kramfors, městečku vzdáleném 86 kilometrů jižně od Örnsköldsviku. Začínal zde také s hokejem, brzy ale zamířil k MODO.

Aktuálně tady hraje svou čtvrtou sezonu, a to včetně juniorů. Na Vstupním draftu NHL 2019 jej vybrali Montreal Canadiens ve třetím kole, jako celkově 64. muže v pořadí.

„Během pěti let z něj bude vítěz Norris Trophy," věří Hägglund.

„Je jako Nicklas Lidström. Chytrý, má skvělé ruce, výborně bruslí. Bude dalším hráčem MODO, o kterém se bude hodně psát," doplnil.

Naplní Norlinder, teprve devatenáctiletý hokejista, vysoká očekávání? 

Návrat do elitní soutěže nutností

Ze současných Švédů, působících v NHL, prošli MODO rovněž brankář Linus Ullmark a útočníci Carl Grundström, Adrian Kempe.

Pro klub z Oviku bude jistě důležité, aby se co nejrychleji vrátil zpět do nejvyšší švédské hokejové soutěže. Pakliže se mu to nepodaří, mohou nastat problémy.

„Mladí hokejisté odejdou za lepší příležitostí," prorokuje Hägglund.

„Letos se musíme dostat zpět do elitní soutěže. Jinak může klub klidně začínat od bodu nula," komentoval ještě.

„Tohle je náš tým. Doufejme, že se mu podaří dostat zpět tam, kam patří," prohlásil Victor Hedman, jenž klub, podobně jako Sedinové, obdaroval finanční částkou.

Nezbývá nám nic jiného, než držet MODO palce. Bylo by určitě pěkné, pokud se by zde zrodil další Forsberg, Näslund, Sedin či Hedman...

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.