Ohlédnutí za historickou sezónou. Od jediného Stanley Cupu Flames uplynulo právě třicet let

V průběhu základní části to ještě vypadalo dobře. Kanadská média dokonce označovala Calgary za „největší letošní naději javorového listu na Stanley Cup“. Bylo by to symbolické už proto, že Flames letos slaví třicáté výročí svého jediného úspěchu. Růžové sny fanoušků se bohužel rozplynuly po pěti zápasech. Pojďme si u příležitosti kulatého jubilea historický triumf Plamenů připomenout.

Vítězná dynastie Edmontonu v té době přeci jen trochu ztrácela na síle. V roce 1988 byl Wayne Gretzky vyměněn do Los Angeles a v nadcházejícím play off 1989 se Oilers dokonale pomstil, když je pomohl vyřadit už v prvním kole. Po čtvrtém utkání série za stavu 3:1 pro Edmonton vyhlašoval majitel Olejářů Peter Pocklington: „Aspoň vidíte, jak dobrý obchod jsme s Gretzkym udělali.“

V dalších třech duelech Oilers postupně „rupli“ 2:4 venku, 1:4 doma a 3:6 venku. K rozhodující výhře přispěl Gretzky třemi body (2+1). Celkově nasbírala slavná 99tka v sedmi zápasech série 13 bodů (4+9) a podepsala se pod víc než polovinu z 25 gólů LA. Olejářský hegemon prohrál v ten moment teprve druhou sérii za posledních šest let. Druhý nezdar v devatenácti po sobě jdoucích sériích play off. Trůn se uvolnil, otázka zněla, kdo na něj usedne?

Rok po výměně Bretta Hulla

Kings jako by se úspěchem proti Gretzkyho bývalému týmu uspokojili, hned v další sérii vypadli po čtyřech zápasech s Calgary. „Flames byli lepší v každém aspektu hry,“ říkají tehdejší komentáře. Mnohem víc práce měli pozdější vítězové paradoxně v prvním kole, kde potřebovali na Vancouver sedm utkání. To poslední rozhodovalo až prodloužení.

Nikoho nezajímalo, že Canucks zaostali po základní části za lídry z Alberty o propastných 43 bodů. Play off znovu potvrdilo, že jde o zcela novou soutěž. Hrdinou posledního duelu byl šestadvacetiletý brankář Mike Vernon, jenž pochytal 42 soupeřových puků. Rozhodující gól vstřelil na konci prvního prodloužení Jim Peplinski.

Historická sezóna Flames přišla rok poté, co se klub zbavil Bretta Hulla. Tu výměnu dodnes najdete v některých přehledech jako „jeden z nejhorších trejdů všech dob“. Calgary se určitě nevyplatil, krátkodobě je ale neohrozil. Tým, v němž se pozoruhodným způsobem snoubila tvrdost a talent, měl velkou sílu. Lanny McDonald, Al MacInnis, Joe Nieuwendyk, Joe Mullen a Doug Gilmour jsou dnes členy Hokejové síně slávy. Málokoho by asi překvapilo, kdyby se časem dočkali i Gary Suter, Mike Vernon nebo trochu kontroverzní, leč hokejově mimořádný Theo Fleury.

Nejlepší hráč pohárových bojů 1989 Al MacInnis byl jedním z nejvšestrannějších obránců v dějinách této hry. Jeho střela strašila brankáře NHL přes dvacet let. Patrick Roy kdysi vzpomínal, že asi nejděsivější okamžik kariéry v brance zažil, když přišel v souboji o přilbu, rychle se postavil na nohy a uviděl napřahovat MacInnise.

Neocenitelná byla také práce technického Švéda Håkana Looba, jehož si pamětníci vybaví ze světových šampionátů přelomu osmdesátých a devadesátých let. Mistr světa 1987 a 1991 a olympijský vítěz 1994 z Lillehammeru se po triumfu ve Stanley Cupu 1989 v pouhých devětadvaceti letech trochu překvapivě sbalil a vrátil domů do Švédska.

Poslední dvě překážky

Semifinále play off bylo pro Calgary další relativně snadnou záležitostí. Chicago vzdorovalo jen ve druhém duelu, kdy díky třem gólům do 6. minuty získalo důležitý náskok vedoucí ke konečnému vítězství 2:4. Zbylá tři utkání už Plameny zvládly a staly se šampióny Campbellovy konference. Méně ceněný pohár po převzetí vzdor pověrám klidně zvedli nad hlavu.

Ve finále proti sobě stanula dvě suverénně nejsilnější mužstva sezóny. Jediné stobodové týmy toho roku. Calgary vedené Terrym Crispem jako vítěz Smytheovy divize (117 bodů) a Montreal Canadiens pod vedením Pata Burnse (později v roce 2003 vyhrál Stanley Cup s New Jersey, v listopadu 2010 zemřel na rakovinu tlustého střeva) jako vítěz Adamsovy divize (115).

Šlo také o reprízu finále z roku 1986, kdy Calgary perfektně zvládnutým druhým kolem s Edmontonem (4:3) připravilo Olejáře o pět pohárů v řadě. V souboji o všechno však nestačilo v pěti zápasech (1:4) na Montreal, kde zrovna startoval hvězdnou kariéru mladý Patrick Roy. O tři roky později dostaly Plameny šanci na reparát. Dodnes jde o poslední čistě kanadské finále Stanley Cupu.

Také české finále

Calgary bylo u vytržení. Zatímco mužstvo z Alberty bojovalo o svůj první Stanley Cup, Montreal jich vyhrál už 23. Otevírací domácí zápas zvládly Plameny, hlavně díky dvěma gólům MacInnise z úvodní třetiny, 3:2. První úspěch mužstvo nabudil. „Cítili jsme se sebevědomí, ale museli jsme si dávat pozor, aby to nepřešlo do domýšlivosti,“ vzpomínal Colin Patterson.

Za zmínku stojí, že v posledním finále, které jsme u nás na sklonku socialistického režimu nemohli sledovat, stáli proti sobě také dva Češi. Na straně vítězů jednatřicetiletý Jiří Hrdina, legálně uvolněný za vzorné služby reprezentaci, obíraný Pragosportem (jak bylo v té době zvykem) o půlku platu.

Na straně poražených emigrant, vítěz Stanley Cupu z roku 1986 a pozdější střelec zlaté branky v Naganu, Petr Svoboda. Na rozdíl od Hrdiny, který se musel na stará kolena pracně vyrovnávat s jiným prostředím, herním stylem i angličtinou, Svobodova kariéra teprve nabírala obrátky. Třiadvacetiletý rodák z Mostu byl v roce 1989 s 12 body (1+11) za nedostižným Chrisem Cheliosem druhým nejproduktivnějším zadákem Habs v play off.

Že se měl od koho učit, je vidět na střelecké listině druhého finále. V 5. minutě otevíral skóre za Montreal Larry Robinson, sedmatřicetiletý matador, šestinásobný vítěz poháru s Canadiens. Jeho 120 plusových bodů ze sezóny 1976-77 dodnes nedává fanatikům statistik spát. Vyrovnaný stav 2:2 naklonil ve třetím dějství na stranu hostů Chris Chelios, výhru potvrdil Russ Courtnall.

Za stavu 1:1 se finálová série přesunula na východ do Montrealu. Calgary bylo blízko druhé výhře, 41 sekund před koncem ale zachránil domácí vyrovnávací trefou na 3:3 Mats Näslund. Na konci druhého prodloužení, v čase 98:08, zajistil Montrealu vedení v sérii Ryan Walter.

Nepříznivý vývoj hráče Calgary zdravě naštval. Od té chvíle už byla série jejich. O dva dny později srovnali výhrou 4:2 stav série na 2:2, doma pak urvali pátý zápas 3:2. O góly se starali hlavně Joe Mullen, Al MacInnis a Doug Gilmour. Šestý duel zvládly Plameny na ledě Montrealu v poměru 4:2, třetí a čtvrtý gól utkání dával Doug Gilmour.

„Jsme jedničky!!!“

„Calgary, vezeme ti domů pohár!!“ řvali jásající hosté do kamer.

Al MacInnis dostal cenu pro nejužitečnějšího hráče play off. Lanny McDonald, zrzavý kapitán s obrovským knírem, ukončil ve 36 letech kariéru. Patrick Roy právě dohrál své jediné finále, kde nestál na straně vítěze. V letech 1986 a 1993 s Montrealem, 1996 a 2001 s Coloradem vždy triumfoval. Calgary se současně stalo prvním týmem v historii NHL, který vyhrál pohár po přestěhování. Flames se přesunuli do Kanady z Atlanty v roce 1972.

O rok později vypadli obhájci Stanley Cupu v prvním kole. Podal si je stejný kat, který o rok dřív setnul hlavu obhájcům z Edmontonu. Gretzkyho Los Angeles ale znovu nedokázalo na úspěšný vstup do play off navázat a v dalším kole vypadlo symbolicky s Edmontonem. Opět hladce 0:4.

Pro Flames tím začalo období bídy. Další pořádné play off si zahráli až v roce 2004, kdy podlehli ve finále Tampě Bay. V letech 1989-2003 nedokázalo Calgary vyhrát ve vyřazovací části jedinou sérii! Po výluce 2004-05 na tom není o moc líp. Série prohraných prvních kol nebo sezón zakončených základní části narušuje jen ročník 2014-15, kdy vypadly Plameny ve druhém kole.

Jak už víme, navzdory skvělé základní části to nebylo lepší ani letos.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter