Ohlédnutí za 7. červnem 1997. Dnem, kdy se Steve Yzerman rozplakal

Spousta fanoušků si ten okamžik pamatuje a nemusí jít ani o věrné Detroitu. 7. června 1997 vytáhnul majitel Red Wings Mike Ilitch archivní šampaňské. Schovával ho pro tu příležitost od roku 1982, kdy organizaci Wings koupil. Vložil ho do rukou Stevea Yzermana, který jej pro sebe a spoluhráče otevřel.

Krátce předtím zvedl na ledě nad hlavu svatý hokejový grál.

Bylo mu 32 let. Už to málem vypadalo, že se nikdy nedočká. Posledních pár sezón tým kolem něj zesílil, konečný úspěch ale všechny pořád míjel. Teď ho měl. Prsten pro vítěze Stanley Cupu, který udělal z Yzermana navždycky klubovou ikonu. Město čekalo na ten úspěch 42 let, sám kapitán 14.

St. Louis, Anaheim, Colorado, Philadelphia

Nebyla to snadné cesta. Ve druhém zápase prvního kola byl Detroit dvacet minut od situace, kdy by odlétal do St. Louis s mankem 0:2. Ve 46. minutě ale Kris Draper srovnal v oslabení a o tři minuty později Larry Murphy nasměroval svůj tým k těsné výhře 2:1. Ve třetím duelu vstřelil Yzerman vítězný gól na 3:2. Do historie však vstoupil hlavně v následujícím utkání, respektive po něm.

Gólman Grant Fuhr ho totiž ukradl pro Blues výhrou 4:0. Tehdy se Yzerman postavil v šatně hostů a deset minut hovořil ke spoluhráčům, kteří se ještě ani nestihli vysvléknout z výstroje. „Musíme přitvrdit. Hlavně nejlepší hráči. Na každého jsou kladena určitá očekávání a odpovědnost a vy musíte hrát podle toho,“ řekl všem tiše ale důrazně. 

V pátém zápase otevřel skóre a pak přihrál na závěrečný pátý gól. Právě tehdy použil Scotty Bowman poprvé v celém utkání ruskou pětku, o níž později řekl, že působila na ledě jako basketbaloví exhibicionisté Harlem Globetrotters. Chvílemi jste nevěděli, kdo je útočník a kdo obránce. Dokonalá harmonie a souhra. Šestý zápas v Kiel Centeru sérii ukončil.

Druhý soupeř byli Mocní Kačeři z Anaheimu. Dnes to vypadá při pohledu do kronik hladce, ale na výhru 4:0 bylo třeba 18 třetin. Třikrát se prodlužovalo. Při gólu nejtiššího chlapíka v šatně Wings Vjačeslava Kozlova ze třetího prodloužení druhého zápasu Joe Louis Arena málem explodovala. Těch 101 odehraných minut zdrželo diváky v ochozech 5 hodin a 40 minut.

„Nic mimořádného. Ne pro Rudá křídla v téhle formě. Zvládli bychom odehrát víc třetin. Žádný problém,“ cituje Kozlova rekapitulační kniha The Big 50: Detroit Red Wings.

Nejtvrdším oříškem byl asi třetí soupeř. Arcirival z Colorada, vyztužený třemi nejproduktivnějšími hráči pohárových bojů Claudem Lemieuxem, Joem Sakicem a Peterem Forsbergem. Soupeř, který ve vypjaté sérii zhatil o rok dřív Detroitu pohárový sen. Wings přitom byli v tehdejší základní části s 62 výhrami bezkonkurenční.

V regulérní sezóně bylo tentokrát lepší Colorado, a to o celých 13 bodů. Proto začínalo doma a odstartovalo vítězstvím 2:1. Detroit prahnul po odvetě, ve druhém duelu srovnal. Třetí zápas ovládl 27 zákroky Mike Vernon. Čtvrtý skončil jasně 6:0 pro Red Wings, kteří tak vedli už 3:1.

Vytočený trenér Avs Marc Crawford se ve třetím dějství snažil dostat na lavičku soupeře, zasypávaje ho nadávkami. Zkušenější Scotty Bowman si mladšího kolegu vychutnal slovy, že „znal jeho otce, který by byl z hysterického vystupování syna nejspíš v pořádných rozpacích“. Crawford se později za svoje chování omluvil, NHL ho odměnila pokutou 10 tisíc dolarů.

V pátém utkání oplatilo Colorado doma soupeři stejnou mincí, když ho smázlo 6:0. V šestém ale Rudá křídla soustředěným výkonem došla k výhře 3:1 a oplatila rivalovi loňské vyřazení.

Na řadě byl poslední protivník - Philadelphia Flyers. Nejlepší tým z východu, vedený ambiciózním, opěvovaným Ericem Lindrosem.

Slzy radosti

Byla to nakonec nejsnazší práce. Letci zaplatili daň z nezkušenosti. Vyzrálý tým Detroitu byl hladovější, pracovitější, cílevědomější. Výsledky 4:2, 4:2, 6:1 a 2:1 nepřipustily žádné komplikace. Conn Smythe Trophy dostal Mike Vernon. Pohár předal Gary Bettman „s potěšením“, jak sám řekl, Steveu Yzermanovi.

Objel s ním pár koleček, načež ho dal potěžkat majiteli Mikeu Ilitchovi. Pak přišel na řadu Vjačeslav Fetisov, hráč, který si svůj odchod za moře v těžkých bojích s prolhaným Viktorem Tichonovem doslova vyvzdoroval. Opakovaně mu někdejší trenér CSKA a národní sborné možnost odejít do NHL slíbil, opakovaně slovo porušil. V roce 1997 mu bylo 39 let a na ledě pořád působil neuvěřitelně pohyblivě a svěže.

„Několik posledních dnů jsem dumal, komu bych chtěl Stanley Cup předat. Myslel jsem na Slávu. On a Igor Larionov jsou skvělými příklady pro mladé hráče. Všech pět ruských hráčů bylo pro nás důležitých, jsou to skvělí chlapi,“ řekl Yzerman.

Zvláštní pocity zažil také při pohledu na tituly ověnčeného, třiašedesátiletého kouče Scottyho Bowmana, jenž si dal s pohárem rovněž kolečko. Tradičně odtažitý a chladný muž na chvíli roztál. „Úžasné, už jsem viděl všechno. Neprojevuje emoce. Nepouští si nás k tělu. Ale na těch pár minut byl jedním z nás,“ dodal kapitán vítězů.

Několikrát v životě po zápase plakal. V roce 1993 neudržel v šatně slzy po vyřazení v prvním kole Torontem. Rozesmutnil ho také nezdar se San Jose o rok později. Moc důvodů k radosti neměl ani v roce 1995, kdy Detroit ve finále tvrdě narazil na perfektně organizované New Jersey.

V červnu 1997 konečně brečel od radosti. 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter