NHL v číslech: Když o transakcích rozhodují analytici. Aneb které týmy je využívají?

Za poslední léta se v zámoří výrazně rozmohla poptávka po analyticích. NHL, která si téměř 100 let vystačila jen se základními matematickými počty (body, góly, asistence či plus/mínus), totiž zavádí nové trendy a nové metody, jež jsou založené na podrobných číslech různých statistik. Je to ale směr, který stále několika fanouškům, manažerům či trenérům nevoní.

Důvodů je samozřejmě hned několik. Především zkušení borci, kteří ještě hráli, respektive už trénovali v minulém století, tyto nové trendy z velké části neuznávají. Byť jsou samozřejmě i výjimky, které se snaží jít s dobou.

To je taky ten důvod, proč jsme za poslední léta viděli hned několik nových generálních manažerů a trenérů, kteří nedosáhli ještě ani 40 let. Zmínit můžeme například Johna Chayku, generálního manažera Coyotes, Kylea Dubase, generálního manažera Maple Leafs, či Jeremyho Collitona, hlavního trenéra Blackhawks.

Analytici jsou dnes zaměstnáváni proto, aby pomocí čísel dokázali pomáhat realizačnímu týmu s věcmi, které obyčejné oko při zápase přehlédne, respektive není schopno zaznamenat.

Aby byla hokejová čísla dobře užita, musí být dobře interpretována a převedena do hry, což je ten nejtěžší úkol.

Důležité je ale nezapomenout, že hokej se hraje stále především na ledě, tudíž nelze odstranit realitu na kluzišti a řídit se pouze čísly, jako to zkusili na Floridě. Tom Rowe tam ve funkci vydržel pouze jen jeden rok.

Ovšem jak, proč a kdy využívat čísla je na delší rozbor, téma pro jiný článek. V tomto se podíváme na to, jak často jednotlivé kluby využívají analytiky.

Seattle nemarní čas

Začneme trochu zřejmě překvapivou informací. Podle našich zdrojů jsou v NHL už čtyři kluby, které si najaly takové analytiky, po nichž chtějí nejen sledování podrobných čísel, která jsou už dnes k dispozici, ale aby také vytvářeli různé nové statistiky a metody, které zatím nikdo jiný nemá a jejich kádr se tak mohl posunout oproti ostatním opět o krok vpřed.

A jedním z těchto celků je Seattle, který neodehrál ještě jediný zápas. Ron Francis, generální manažer klubu, necelé tři měsíce po svém nástupu do funkce jmenoval hlavním analytikem ženu jménem - Alexandra Mandrycky. Společně pak doplnili analytický tým hned o další čtyři odborníky.

Dalšími třemi celky jsou pak - Carolina Hurricanes (částečně od léta 2014, na plný úvazek od léta 2015), Colorado Avalanche (od podzimu 2016) a Pittsburgh Penguins (od léta 2015).

Canes a Penguins jsou pak vůbec jedni z prvních týmů v celé NHL, kteří začali využívat podrobná čísla a najali si na to příslušné lidi.

Asi není třeba zmiňovat, že Pittsburgh ovládl celou NHL dva roky po sobě v letech 2016 a 2017. A ať už tomu věříte, nebo ne, analytici zde hráli zásadní roli. Právě oni dali Jimu Rutherfordovi, generálnímu manažerovi klubu, podnět k tomu, aby odvolal Mikea Johnstona, protože na jejich farmě působí trenér, který praktikuje dobrý a účinný hokej, což potvrzovala i čísla. Jeho jméno bylo a je Mike Sullivan.

Penguins pak od léta 2016 až na výjimku v podobě Jacka Johnsona nepodepsali žádného hráče, který by vykazoval negativní čísla, nikoho zásadně nepřeplatili, a to ani v létě 2016, kdy se rozdávaly peníze na volném trhu, jako kdyby rostly na stromech (viz smlouvy pro Erikssona, Ladda, Lucice, Okposa a další...).

Fenomén Eric Tulsky

Možná jste to jméno už slyšeli, někde ho postřehli, nebo možná ne. Každopádně stručně a jasně: je to nejznámější hokejový analytik napříč celým světem, který šéfuje organizaci Hurricanes.

Šéfuje? Jistě, generálním manažerem není, takže ty poslední kroky v transakcích na starosti nemá, ale v podstatě o nich rozhoduje. Každá nabídka, každý podpis smlouvy, každá výměna musí projít souhlasem Erica Tulskyho. Takový vliv v Raleighu tento muž má. Jakmile neprojde jeho souhlasem, celá transakce je ihned zrušena, byť by Don Waddell mohl konat, neboť konečné rozhodnutí má záviset na něm.

Waddell byl jednu dobu i generálním manažerem Atlanty Thrashers, kde se podepsal pod velmi špatné výměny jako když poslal talentovaného Kariho Lehtonena do Dallasu za Ivana Višněvskiho, za Ilju Kovalčuka, tehdy jednoho z nejlepších hráčů NHL, nezískal jediného hráče do první či druhé formace a Mariána Hossu poslal do Pittsburghu ještě s Pascalem Dupuisem za trio hráčů a jednu volbu v draftu. I onen Pascal Dupuis měl následně lepší kariéru než všechny jednotlivé protihodnoty, které Atlanta získala.

A nyní bývá Waddell za svoji práci v klubu Carolina Hurricanes velmi vyzdvihován a chválen. Jistě, mohl se poučit ze svých chyb, vylepšit své obchodní schopnosti, to nikdo nepopírá. Ale až tak výrazně, že by dokázal poznat hodnotu Dougieho Hamiltona, Teuvo Teräväinena, Vincenta Trochecka a dalších hráčů, které trejdoval a v drtivé většině případů vzešel jako vítěz? Nikoliv. Tady je jasně zřetelný podpis Erica Tulskyho.

V Coloradu byl v září 2016 najat do analytického oddělení Arik Parnass. Ten měl vedle Joea Sakica hlavní slovo ve výměně mezi třemi kluby, do které se dostali hráči jako Matt Duchene, Kyle Turris, Samuel Girard a další. Koho dnes považovat za vítěze tohoto většího trejdu? Jednoznačně Avalanche.

Dále jeho souhlasem prošly výměny například s Torontem, kdy Colorado získalo Nazema Kadriho, s Washingtonem, kdy klub z Denveru obětoval dva výběry v draftu za André Burakovskyho a další.

A jak si celkově Carolina a Colorado vedly od doby, co se mohly také opírat o podrobná čísla díky analytikům?

Začneme tím nejlehčím. Okolo roku 2015, kdy první týmy začaly využívat analytiky, byla velmi oblíbená statistika 'corsi'. Tedy poměr všech střeleckých pokusů pro a proti.

V obou případech vidíme, že oba týmy šly v tomto směru velmi nahoru, začaly daleko více dominovat svým zápasům.

Jak už to bývá, s přibývajícím časem přišly i další metody. Jednou z nich bylo, že vlastně 'corsi' není kolikrát tak účinné, když započítává střely ze všech míst, třeba i z poloviny kluziště, odkud dáte gól jen výjimečně.

A tak se začaly střely různé oddělovat, porovnávat, až vznikla statistika 'očekávání gólů (xG)', která vyznačuje ty největší šance. Jednoduše řečeno. Je v tom samozřejmě mnoho výpočtů, vzorců, které by slovy snad nešlo ani vyjádřit.

Vidíme, že se oba celky před příchodem analytiků pohybovaly pod hranicí 50 %, tudíž většinou byly přehrávány. I díky těmto analytikům, kteří mají za úkol tyto statistiky sledovat, sbírat, sdělovat trenérům, navrhovat jistá vylepšení, se oba celky postupně dostaly nad onu hranici a dnes patří mezi nejdominantnější kluby v lize.

Co nakonec ale nejvíc fanoušky a trenéry zajímá? Samozřejmě výhry. Jak jste jistě sami postřehli, oba kluby dnes patří k nejlepším i v tomto směru.

A co další?

Rozebírat práci analytických oddělení u jednotlivých týmů bychom mohli i nadále, ovšem článek by byl tak dlouhý, že už by vás pravděpodobně nebavil ani číst.

Stručně si tedy pojďme shrnout, které týmy mají zaměstnané odborníky v analytickém oddělení.

Celky, které se výrazně opírají o podrobná čísla, jsou: Arizona Coyotes, Boston Bruins, Columbus Blue Jackets, Chicago Blackhawks, New Jersey Devils, Tampa Bay Lightning, Toronto Maple Leafs, Vegas Golden Knights a Washington Capitals.

Asi není třeba zmiňovat, že Boston, Tampa Bay, Toronto, Vegas a Washington patří poslední roky k nejlepším klubům v lize.

Kdo udělal minulé léto velký progres v tomto směru, tak to byla Philadelphia Flyers. Ta do příchodu Chucka Fletchera měla pouze jednoho analytika. V létě však najala další tři, Alain Vigneault se poučil z působení v NY Rangers, kde údajně podrobná čísla ignoroval, začal s analytiky v novém angažmá více komunikovat a Flyers letos patřili mezi nejlepší celky v celé NHL.

Zatímco o některých klubech nejsou známy přesnější informace, jedno víme určitě: dnes už každý klub má alespoň jednoho analytika (přehled).

Víme ale, které kluby tuto "novinku" dlouho ignorovali: Anaheim Ducks a Detroit Red Wings.

Jaké měly tyto celky výsledky v posledních ročnících? Jaké udělaly přešlapy v transakcích (například smlouvy pro Abdelkadera, Helma, Fowlera či Keslera, trejd Theodora kvůli ochraně Vatanena)? To už víme...

Závěr

Článek může znít jednostranně pro analytiky, negativně pro generální manažery. To byste ale chápali špatně. Aby klub fungoval a analytici na něj měli dobrý vliv, musí fungovat správná komunikace mezi těmito odborníky, generálním manažerem a celým realizačním týmem.

Jakmile totiž hlavní trenér či manažer k analytikům a podrobným číslům nemají pozitivní vztah, práce odborníků je k ničemu a rázem nefunguje.

Na druhou stranu je čím dál více skutečně potvrzováno, že analytici mají na hokej dobrý vliv, když jsou jejich rady dobře podány a využity.

Nakonec stejně konečné slovo má generální manažer. Důkazem toho je Jim Benning, generální manažer Canucks, který už proti vůli svých analytiků udělal několik rozhodnutí (například podpis T. Myerse či L. Erikssona).

A nikdy nezapomeňme - hokej se pořád hraje na ledě a dosud nikdo nedokázal zpracovat takové statistiky, které by vyjadřovaly mentální a psychický stav hráčů, což je nakonec tím nejdůležitějším faktorem v zápasech. To vám potvrdí každý profesionální sportovec.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter