NHL v číslech: Kdo získá Hart Memorial Trophy?

Nejprestižnější ocenění na závěr. V posledním šestém díle individuálních trofejí NHL se zaměříme na Hart Memorial Trophy, která je udělována na základě hlasování novinářů nejužitečnějšímu hokejistovi sezony. Byť nebyla základní část kompletně dokončena a pravděpodobně už ani nebude, byli jsme svědky několika vynikajících výkonů.

Proto vybrat finálové trio a následně i samotného vítěze nebylo vůbec lehké. O to těžší, že ohledně kritérií tohoto ocenění se vede neustále několik debat pomalu v každém hokejovém městě.

Nejužitečnější hráč - nejvíce lidí se shoduje na tom, že by to měl být hokejista, který svému týmu nejvýrazněji pomohl k postupu do vyřazovacích bojů. Zastánci tohoto názoru také většinou obhajují to, že vítěz by neměl být někdo, kdo ve svém týmu hraje s další velkou hvězdou a kdo vlastně nedostal svůj tým do play off. Může ale on za to, že další formace týmu už nebyly tak silné? Někteří tvrdí, že to má být hokejista, který vyniká nejen v týmové produktivitě, ale i v té celkové. Ale co pak jeho výkony směrem dozadu, směrem k jeho spoluhráčům? Jak zase jiní hlásí, měl by to být taky hráč, který umí dělat své kolegy výrazně lepšími hokejisty než jsou, čímž se nejvíce projevuje dopad na celý kádr.

Aneb konečné hodnocení má několik různých názorů a je to svým způsobem v pořádku. Každý fanoušek má jiný náhled na tuto skvělou hru, každý preferuje u určitých hráčů jiné vlastnosti.

Jistě, liga už měla sezony, kdy o držiteli Hartovy trofeje nebylo pochyb ani mezi hlasujícími (například Kučerov v roce 2019 či Kane v roce 2016), ovšem letos by to neměl být ten případ. Nemálo hráčů si totiž drželo famózní úroveň výkonů téměř po celou sezonu.

Nominace

Životní a vynikající ročník má za sebou (předpokládejme, že základní část už pokračovat nebude, i když samozřejmě doufáme v opak) Leon Draisaitl, útočník klubu Edmonton Oilers.

Německý útočník stihl v 71 utkáních nasbírat sto deset bodů, čímž pochopitelně stanovil svůj individuální rekord. Body rozdělil mezi 43 gólů a 67 asistencí.

Draisaitl dlouho působil (a zřejmě v dalších sezonách opět bude) ve stínu kapitána Connora McDavida, ovšem letos měl šanci dokázat, že se neveze pouze s McDavidem. A dokázal. Ve většině utkání dostal na starosti svoji formaci a navíc kapitán Oilers vinou zranění nezasáhnul do sedmi duelů, ve kterých právě Draisaitl doslova zářil a umlčel většinu kritiků.

Dave Tippett, trenér Edmontonu, na německého forvarda letos velmi spoléhal, když ho pravidelně nechával na ledě přes dvaadvacet minut na zápas. V konečném důsledku se to vyplatilo, když Olejáři obsadili druhé místo v divizi.

Celkově do ofenzívy letos lepší hráč v celé NHL zřejmě nebyl, ovšem kaňkou na výkonech německého forvarda je obranná hra a jeho vliv na spoluhráče. Edmonton totiž, ať to zní sebevíc paradoxně, s Draisaitlem na ledě byl ve většině utkání přehráván a většina jeho spoluhráčů hrála hůř s ním než bez něj, respektive Draisaitl nedokázal své parťáky dělat lepšími, než ve skutečnosti jsou.

Jak tedy ale dosáhnul Draisaitl takové produktivity? Nutno určitě zmínit jeho úspěšnost střel, která byla vyšší než 16 %, a vysokou produktivitu na přesilových hrách. Což jsou samozřejmě jen a jen kladné vlastnosti, které poukazují na výjimečný talent německého rodáka.

Další vynikající ročník má za sebou i Nathan MacKinnon, který už pár let patří mezi nejužší špičku elitních hráčů na světě.

Nejlepší hráč Avalanche si držel laťku svých výkonů velmi vysoko po celý ročník a je hlavním důvodem, že Colorado i přes absenci několika klíčových hráčů v nemálo zápasech obsadilo třetí místo v celé NHL.

Kdykoliv byl MacKinnon na ledě, Colorado svého protivníka přehrávalo. Kdokoliv s ním hrál, toho dělal ještě lepším, svoji produktivitu zvyšoval bez větších výpadků téměř v každém utkání.

Pouhých dvanáct trestných minut je jedním z dalších důvodů, že jej Jared Bednar mohl využívat v podstatě kdykoliv potřeboval, což nakonec vyústilo ve 21 minut a 13 sekund průměrně odehraného času na zápas.

Dominance Nathana MacKinnona se odrazila i v celkovém rozdílu gólů, když Laviny s ním na ledě skórovali hned devětašedesátkrát, zatímco inkasovali 45 branek. Pouze jiní dva hráči v celé NHL byli u více vstřelených branek při hře pět proti pěti.

Výtkou u MacKinnona může být slabší úspěšnost na buly (43,1 %). Vhazování jsou celkově slabinou kanadského útočníka už od jeho samotného vstupu do NHL.

Lepší start v novém angažmá si ani ve snu nemohl přát Artěmij Panarin. Alespoň z toho individuálního hlediska. Ruský útočník stihl odehrát sice pouze 69 utkání, ale i to mu stačilo na to, aby překonal své dosavadní rekordy.

Kariérní maximum překonal v gólech i asistencích (a tedy logicky i v bodech). Svých 95 bodů rozdělil mezi 32 gólů a 63 asistencí. Při samotné hře pět proti pěti nasbíral hned 59 bodů, což byl nejlepší výsledek v lize.

Ovšem ani takto brilantní čísla Panarina nestačila na to, aby se Rangers umístili na pozicích zaručující postup do vyřazovacích bojů.

Ruský útočník přitom skutečně nemohl hrát už o moc lépe. Velmi výrazně totiž nebyl na ledě vidět jen on, ale jakýkoliv spoluhráč, který se zrovna s ním na kluzišti objevil. Nemálo odborníků tvrdí, že liga nepamatuje takové výkony hráče z křídla, které by dokázalo mít takový vliv na všechny své čtyři spoluhráče z formace.

Poslední křídelní útočník, který dokázal vykazovat taková čísla a výrazně zvyšovat výkony svých spoluhráčů, byl Jaromír Jágr ještě v dresu Penguins. Tím samozřejmě nechceme zapomínat na fantastické výkony Alexandra Ovečkina, ovšem ten měl vedle sebe drtivou většinu času N. Bäckströma či později J. Kuzněcova, díky čemuž jeho vliv na ostatní nebyl tak individuálně poznamenaný.

Asi není třeba dodávat, že Panarin velkou část ročníku hrál v útoku s útočníky jménem R. Strome a J. Fast. Zatímco druhý jmenovaný se letos vyrovnal svým dosavadně životním výkonům ze sezony 2017/18, tak prvně jmenovaný s naprostým přehledem odehrál nejlepší ročník kariéry v NHL.

Závěr

Každý nominovaný hráč letos předváděl v celkovém kontextu vynikající výkony. Všichni platili za nejlepší hráče svých mužstev.

Našim vítězem ocenění Hart Memorial Trophy se stává:

Nathan MacKinnon (Colorado Avalanche).

Další adepti: C. Hellebuyck (Winnipeg), R. Josi (Nashville), A. Matthews (Toronto), B. Marchand (Boston), C. McDavid (Edmonton), D. Pastrňák (Boston).

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter