Nejlepší individuální sezóna Devils. Hall překonal Eliáše, Giontu, Pariseho i další klubové hvězdy

Byl horký letní den. V NHL právě skončila sezóna 2016-17 a trenér Devils John Hynes si řekl, že by bylo fajn sejít se s jedním ze svých klíčových hráčů osobně a popovídat si tváří v tvář. Sešli se v Torontu, dali si oběd, dlouze pohovořili. New Jersey i Hall měli za sebou ne zrovna uspokojivou sezónu, řeč se tedy vedla kolem toho, jak se odrazit k lepším zítřkům.

„Účelem cesty bylo dát mu nějakou zpětnou vazbu k tomu, co cítíme. Co cítí trenéři, Ray Shero, co se má udělat, aby se stal lepším hráčem,“ vzpomíná Hynes. „Bylo tam víc věcí, které byly nezbytné, aby se stal lídrem.“

Konverzace nebyla jednosměrná, Hynes si chtěl současně vyslechnout názor hokejisty. Po dvou letech koučování v NHL nepatřil dvaačtyřicetiletý trenér mezi nejzkušenější, také on chtěl vědět, v čem může být mužstvu prospěšnější, co by mohl podle Hallova názoru dělat jinak.

„Zdůraznili jsme si, že jsme v tom společně, vyjasnili jsme si co dělat. Myslím, že ta komunikace posílila vzájemnou důvěru, dialog formuloval naše potřeby,“ kvituje s odstupem času kouč.

Nositel týmové kultury

Efekt se dostavil až neuvěřitelný. Hall nasbíral ve své první sezóně u Devils po přestupu z Edmontonu v 72 utkáních 53 bodů (20+33). V minulém roce zapsal ve srovnatelném počtu 76 odehraných zápasů 93 bodů (39+54), to je o celých 40 bodů víc! Někdejší jednička draftu 2010 si vytvořila nová osobní maxima v počtu bodů, branek i asistencí.

Ještě podstatnější je týmový progres. Součástí posunu vzhůru byla změna klubové kultury, snaha dostat všechny hráče do souladu, pokud jde o herní styl a systém. Hall byl nositelem změn osobním příkladem, vlastní hrou i hlasem, který byl v kabině mnohem víc slyšet. Ve své druhé sezóně v New Jersey se nebál vést spoluhráče a sdělit jim své postoje.

„Je to něco, co přijde s časem,“ řekl ke svému zrání šestadvacetiletý útočník. „Samozřejmě, když mě loni vyměnili, necítil jsem, že bych měl v šatně moc mluvit. Nicméně jak šel čas a vaše role v týmu roste, řečnění a vedení příkladem k tomu začne patřit.“

Hynes viděl v Hallovi potenciál, proto ho Devils v létě 2016 za Adama Larssona vyměnili. „Součást trénování je, že chcete, aby se vašim hráčům dařilo. Proč by nemohl být jedním z nejlepších hráčů v lize? Proč by nemohl být opakovaně v All-Star? Proč by nemohl vyhrát Hart Trophy? Proč by si neměl zahrát na olympiádě? Proč by si nemohl zahrát na World Cupu? Na všechno má talent…“

Simply the best

New Jersey patří k týmům s ne zrovna dlouho historií, přesto už má za sebou pár skvělých sezón. Zářili tady Robert Holík, Martin Brodeur, Patrik Eliáš, Brian Gionta, Zach Parise nebo Travis Zajac. Žádný Ďábel ale dosud nevyhrál Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu základní části. Že nebyl nikdo tak výrazný, si myslí i Travis Zajac, jenž v téhle organizaci právě zakončil dvanáctou sezónu a v jiném klubu nehrál. 

„Když se podíváte na některé další hokejisty, co tu odehráli vyborné sezóny, jako Zach, Ilja Kovalčuk nebo Gio, myslím, že kolem sebe měli jiné skvělé hráče. Taylor to ale dokázal, i když většinu roku hrál se dvěma nováčky. Neříkám, že nejde o dobré hráče, ale rozhodně ještě nejsou tam, kde budou za pět nebo za deset let.“

Dodejme, že Hallovi scházely jen tři body do překonání klubového rekordu Patrika Eliáše, který zde v sezóně 2000-01 nasbíral 96 bodů (40+56). Své osobní střelecké maximum z Edmontonu (27) překonal držitel letošní Hart Trophy už v polovině února. V průběhu ledna, února a března bodoval ve 26 zápasech po sobě, v nichž nasbíral 38 bodů (18+20).

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter