Mikko Rantanen: Nejlepší od dob Gretzkyho a Lemieuxe?

Sezóna 2018-19 bude brzo ve své polovině a on ne a ne se vzdát. Už to trvá příliš dlouho, než aby to šlo ignorovat. Ligovou produktivitu vede ne příliš známý, skromný, dvaadvacetiletý Fin. Odstup mezi ním, Nathanem MacKinnonem a zbytkem ligy byl jednu dobu opravdu velký. Průměr 1,59 bodu na zápas je nejvyšší za poslední roky. Dlouhé roky. Kdo vlastně je Mikko Rantanen?

Ať se zeptáte kteréhokoli jeho současného spoluhráče v Coloradu nebo bývalého ve Finsku, všichni odpoví stejně. První věc, kterou zmíní, bude nejspíš „pohodář“. Bezvadný kluk s širokým úsměvem. Ne, není typem hlasitého chlapíka, který baví kabinu a užívá si pozornost. Spíš obvyklý seveřan, klidný, ale příjemný. Většinou v dobré náladě.

Zadek jako Jágr

Na draftu šel v roce 2015 v prvním kole jako celková desítka. Po roce na farmě, kde si už v osmnácti – devatenácti letech držel průměr víc než bod na zápas, se trvale uchytil v Coloradu. S Nathanem MacKinnonem a Gabrielem Landeskogem tvoří možná nejnebezpečnější útočné trio celé ligy. Výrazně vědět o sobě dal už loni. V kalendářním roce 2018 nasbíral v NHL víc bodů jen Connor McDavid.

„Upřímně mi nejde do hlavy, jak mohlo některým lidem trvat tak dlouho, než zjistili, co všechno dokáže,“ říká o Rantanenovi kapitán Colorada Gabriel Landeskog.

Pokud má tenhle chlapík svůj bodový zápis opřený hlavně o asistence, rozhodně nejde o náhodu. Urostlý, 193 centimetrů vysoký útočník, si dokonale kryje kotouč. „Dylan Larkin se na něj snaží zatlačit, ale Rantanen mu jednoduše nastaví záda a několik sekund si chrání puk, než ho rozehraje,“ popisuje situaci z prosincového utkání Colorada s Detroitem server sportsnet.ca.

„Není toho moc, co může soupeř proti takovému tělu udělat,“ říká útočník Avalanche Colin Wilson. „Když má puk, je jako Jágr. Má velký zadek a přes to se nedostanete.“

Uč se od Jereho Lehtinena

Urostlá postava je tak trochu součástí Rantanenovy přirozenosti, formované od dětství. Také v tom připomíná Jaromíra Jágra. Vyrostl v Nousiainenu, malém městečku asi dvacet kilometrů od Turku. Otec pracoval jako tesař, matka jako zdravotní sestra. Oba se zasadili o to, aby sport hrál zásadní úlohu v životech všech tří dětí, jak Mikka, tak jeho sester Laury a Noory.

S hokejem začal někdy ve třech letech. O pár let později už si bral brusle běžně s sebou do školy, aby hned po ní mohl vyrazit na nedaleké kluziště. Táta se snažil, aby synek zůstal při zemi. „Buď pokorný a skromný jako Jere Lehtinen,“ říkával mu. Finská hvězda minulosti se dokázala obětovat celku, třikrát vyhrál Lehtinen Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka NHL. S nároďákem získal čtyři olympijské medaile (bronz 1994, 1998, 2010, stříbro 2006), s Dallasem Stanley Cup (1999).

„Tátovi se vždycky líbilo, jaký byl Jere skvělý vůdce i člověk,“ vzpomíná Mikko. „Nikdy nemachroval, nic takového. Hrál tvrdě a vždycky se těšil respektu soupeřů. Otec mi říkával, ať se od něj učím.“

Ve finské nejvyšší soutěži debutoval v šestnácti letech. „Když jsem ho viděl prvně, už hrál za muže,“ vzpomíná Max Kolu, finský skaut Arizony Coyotes. „Vypadal ještě jako slaboučké dítě, ale přestože byl hubený, už jste mohli vidět záblesky talentu. Rychlost myšlení a vysokou dovednostní úroveň.“

Nabrat svaly není v tomhle věku zase takový problém. Stačí chtít a něco pro to udělat. Hodně mu v tomto směru pomohl kondiční trenér Hannu Rautala. Dnes sedmdesátiletý muž, bývalý desetibojař, se zaměřuje na hokejové klienty, jimž pomáhá nabrat sílu a váhu. S Rantanenem spolupracuje několik let, poslední dobou už výhradně v letním období mezi sezónami.

Mladý Fin má ještě jednu zajímavou obsesi. Zamiloval si strečink, k němuž ho vedl především otec. Někteří lidé z Rantanenova okolí potvrzují, že se dokáže protahovat klidně dvě hodiny v kuse. Když se dívá do noci na televizi, lehne si u toho na zem, roztáhne nohy a procvičuje třísla, hamstringy a další partie. V šatně Avalanche slouží po fyzické stránce jako příklad. Vzor pro ostatní.

„Geneticky je opravdu velmi, ale velmi dobře stavěný,“ přikyvuje Wilson.

„Vysoký a silný, na ledě je to skutečné monstrum,“ dodává Nathan MacKinnon; sám borec, jenž někdy na hřišti připomíná obrněný tank.

Nejlepší útok v NHL

Síla není jediná věc, na které poslední dobou pracoval. Hodně se zlepšil také v bruslení. Spolu s agentem v létě najali odborníka, který mu radil, jak zlepšit techniku pohybu po ledě. V kempu měl pak jedny z nejlepších výsledků u Avalanche. Hráči jeli tři intenzivní kolečka, na sobě měli přístroj měřící jejich tepovou frekvenci. Komentátor Colorada Peter McNab si všimnul, že Rantanen jako jeden z mála nekrátil krok, ani když byl unavený.

Právě tady vidí hlavní důvod Finova zlepšení. „Už tehdy to vypadalo, že má před sebou dobrou sezónu. Popravdě nepředpokládáte, že tak vysoký chlap bude mít takové ruce. Má typ rukou jako menší, šikovní hráči. Taky jeho herní přehled je vynikající.“

Rantanenovo bruslení je najednou na úrovni MacKinnona, který byl vždycky proslulý skvělým pohybem. Landeskog dodává celé formaci zkušenost a perfektně doplňuje jeden z nejlepších útoků v lize. Od října 2017 nedala žádná ofenzivní trojka v NHL víc gólů. Skutečně kuriózní zjištění nabídl nedávno jeden specializovaný web: 20. prosince mělo trio Rantanen – MacKinnon – Landeskog dohromady 152 bodů, což bylo víc než všichni útočníci Los Angeles Kings (149).

„Vybudovali si mezi sebou dokonalé porozumění. Musí to být velmi inteligentní lidé. Mluví spolu o tom, jak se zlepšit. Největší rozdíl, co vidím proti minulému roku, je absolutní důvěra. Věří hráči, který vede puk, že udělá to nejlepší rozhodnutí. Stačí se správně postavit a puk vám přijde,“ říká k souhře elitní řady Colorada McNab.

Zažijeme znovu 130 bodovou sezónu?

Co všechno z toho průběžně plyne, dobře víme. Mikko Rantanen vede o vánoční přestávce ligovou produktivitu s 59 body (16+43), Nathan MacKinnon je s 56 body (22+34) třetí, Gabriel Landeskog se 43 body (24+19) patnáctý. V zámoří se začínají objevovat odvážné titulky, že můžeme mít tu čest s nejlepším hokejistou od dob Waynea Gretzkyho a Maria Lemieuxe. Aspoň co se bodů týče.

Od výluky 2004-05, která s sebou přinesla zpřísnění posuzování nedovolených zákroků a tím víc prostoru pro tvořivé hráče, zažíváme sezónu s nejvyšším průměrem nastřílených branek. V éře platových stropů jsme viděli několik pozoruhodných individuálních výkonů. Třeba Alex Ovečkin vyhrál v sezóně 2007-08 Maurice Richard Trophy s 65 góly. Joe Thornton zaznamenal v sezóně 2005-06 bezmála sto nahrávek (96). Sidney Crosby nasbíral  během ročníku 2006-07 jako poslední 120 bodů.

Letos to poprvé od dob Gretzkyho a Lemieuxe vypadá, že bychom mohli zažít sezónu se 130 body. Vedle obou zmiňovaných se přes tuto hranici dostal v letech 1995-96 také Jaromír Jágr (149), což mu ale stačilo jen na druhé místo v bodování za Lemieuxem (161). Platí, že od roku 1980 nevyhrál krom čísel 99 a 66 Art Ross Trophy nikdo s výkonem přes 130 bodů. Zopakovat podobný výkon nebude snadné, ale pořád je to reálné.

Nejzábavnější na tom všem je, že Rantanen stojí letos Colorado jen 894 tisíc dolarů základního platu. Stále je totiž omezen nováčkovským kontraktem. Po sezóně mu skončí a denverský klub bude muset sáhnout do kapsy mnohem hlouběji. Ani MacKinnon (6,3 mil.) a Landeskog (5,57 mil.) přitom nejsou na současné poměry zrovna drazí.

Dosud platilo, že když šel Mikko Rantanen ulicemi doma ve Finsku, lidé ho nepoznávali. To se může podle bývalého spoluhráče z juniorských let Kasperiho Kapanena velmi rychle změnit. „Cítím, že až se letos vrátí domů, bude tam za velkou hvězdu. Tvrdě pracoval, plně si to zaslouží,“ říká na adresu nové finské celebrity.

Bavte se akcemi čísla 96:

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter