Mikita? Byl pro mě druhým otcem. Nikdy mi ale nevařil, steaky jedl syrové, vzpomíná Wilson

Musel si připadat jako Alenka v říši divů. Když Doug Wilson na sklonku sedmdesátých let dorazil do Chicaga, ještě mu nebylo ani dvacet. Benjamínka s tmavými kučerami dali Black Hawks na pokoj se Stanem Mikitou. Veteránem, hrající legendou, "zasloužilým umělcem." O rok později se pak na ledě Wilson sešel se svým dětským idolem, fenomenálním Bobbym Orrem.

 Wilsonova kariéra, jež nakonec přece jen stačila na uvedení do Síně slávy, odstartovala po boku skutečných hokejových person.

Na talentovaného zelenáče, šestku draftu 1977, měl zásadní vliv především Mikita. "Když jsem přišel jako devatenáctiletý kluk do Chicaga, stál jsem u pokojových dveřích v hotelu Bismarck a vyhrkl jsem: To nemůže být pravda. Právě jsem zjistil, že mým spolubydlícím bude Stan. Doufám, že si nemyslel, že jsem nějaký podivín, ale pořád jsem pak na něj zíral."

Pro ottawského rodáka se stal Kanaďan se slovenskými kořeny ukázkovým mentorem, dával mu životní lekce. "Dodnes si říkám, že bylo neuvěřitelné, že jsem se na pokoji sešel právě s ním. Později se z různých důvodů de facto stal mým druhým otcem, výrazně ovlivnil mou kariéru i život," vzpomíná Wilson v rozhovoru pro NBC Sports.

Mikita si vzal Wilsona pod křídla, "vychovával" ho v hvězdu NHL. "Ale nikdy mi nevařil. Stan totiž své steaky jedl syrové. Rovnou z pytlíku je hodil na talíř," překvapil dnešní generální manažer San Jose Sharks odpovědí na žertem míněnou otázku, zda mu Mikita chystal jídlo.

Cenné zkušenosti předával Wilsonovi nejen čtyřnásobný král bodování zámořské soutěže, ale také bratr Murray. Na staršího ze sourozenců sázeli v sedmdesátých letech v Montrealu, hrával na centru a radoval se s Canadiens ze čtyř Stanley Cupů. Co na tom, že hned třikrát vyryli jeho jméno na slavnou trofej chybně jako "Murry Wilson."

"Murray byl tím nejlepším starším bráchou, jakého vůbec můžete mít. Hodně mě toho naučil," uznává Wilson, který se u Černých Jestřábů rychle rozkoukal a po pár sezonách se zařadil k nejvýraznějším postavám tradičního klubu. Postupně čím dál více prodával své přednosti - tvrdou ránu z voleje, precizní defenzívu a cit pro přihrávku.

V ročníku 1981/1982 se vyloženě utrhl ze řetězu. Dal neskutečných 39 gólů (v kabině byl lepší jen Al Secord), o deset víc než druhý nejúspěšnější střelec z řad obránců Paul Coffey. Navrch přidal Wilson 46 asistencí a jako jeden z mála chicagských hráčů si udržel kladné hodnocení účasti na ledě. Výsledek? První (a zároveň poslední) Norris Trophy!

Ve Windy City nakonec strávil 14 let. Když se zkraje devadesátek s Blackhawks loučil, patřilo mu výsostné postavení v klubových tabulkách. Žádný zadák na slavné adrese nenasbíral víc bodů, ani nedal víc branek. Platí to dodnes. Stejně jako fakt, že je Wilson v Top 10 Černých Jestřábů podle počtu odehraných zápasů, nastřádaných asistencí a získaných bodů.

Kroky výtečného zadáka, který se mimo jiné podílel i na vítězném Canada Cupu 1984, poté vedly do San Jose. Stal se historicky prvním kapitánem Žraloků a s kalifornským celkem je jeho život spjatý dodnes. Pro úplnost jen dodejme, že v NHL celkem odehrál 1024 zápasů a připsal si 827 bodů (237 + 590). Osmkrát si zahrál v All-Star Game, opakovaně se umístil v ligových výběrech hvězd.

Fanoušci si ho budou navždy pamatovat jako ofenzivně laděného démona na bruslích. A jako jednoho z posledních mužů, co hráli NHL bez helmy.

Wilson zkusil nosit přilbu jednu sezonu, hrál ale podle svých slov tak bídně, že ji zase odložil. "Nikdy jsem ze sebe nedokázal setřást pocit, že se hlavně chráním před zraněním. A tak jsem helmu zase sundal. Věděl jsem totiž, že pokud by opět předváděl tak špatné výkony, přišel bych o práci."

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter