Když si člověk vsugeruje, že je mu dobře, tak je mu prostě dobře, tvrdí Nestrašil

Jeho kariéra stoupala a na dosah měl i účast na Světovém poháru v Torontu. Pak ale přišel nešťastný únorový střet s Nazemem Kadrim, po němž si Andrej Nestrašil vážně poranil páteř a hrozilo mu, že už nikdy nebude chodit. Mladý útočník se ale obdivuhodně zotavil a nyní se opět probíjí do prvního kádru Caroliny. O čem v rozhovoru pro NHL.cz mluvil?

O tom, jestli se na srážku, po níž málem ochrnul, díval na videu:

V první chvíli jsem si myslel, že si to asi nikdy nepustím, ale když jsem obcházel doktory a fyzioterapeuty, tak oni střet chtěli vidět. Jednoho dne jsem si teda řekl: No, dobře, proč ne? Aspoň zjistím, jak to vypadalo. Takže nakonec jsem incident viděl na videu mnohokrát. Je fakt, že z něj srážka nevypadala tak hrozivě.

O tom, jak vnímal úterní návrat do torontského Air Canada Centre, kde k úrazu došlo:

Já jsem byl nadšený. Nijak mě to psychicky nesvazovalo, ani na tréninku jsem se tím nezaobíral. Jenom škoda, že jsem v tom zápase zrovna nehrál, protože by to pro mě bylo symbolické. Ale i tak jsem si to užil.

O pověrčivosti:

Když jsme přijeli do Toronta, přemýšlel jsem, kam bych zašel na večeři. Minule jsem byl v jedné fajn restauraci, ale pak jsem skončil na nosítkách, tak jsem váhal, jestli tam mám jít znovu. Ale nakonec jsem si řekl, že to nemá cenu řešit. Nechal jsem to plavat. Samozřejmě každého tyhle věci napadnou, ale snažím se myslet pozitivně a vypouštět to z hlavy.

O vlivu psychiky na zdraví:

Já nemám rád, když se člověk příliš soustředí na možné problémy po zranění. Podle mě je zdraví hlavně o mentalitě. Když si vsugerujete, že je vám dobře, tak je vám prostě dobře. Tělo zkrátka poslouchá hlavu.

O roli zdravého náhradníka a malém herním vytížení:

Když jsem se vrátil na led, chtěl jsem být okamžitě plnohodnotným členem mužstva, abych dohnal, co jsem minulou sezonu ztratil. Bohužel se teď děje, co se děje a nehraju tak často, jak bych si přál. Dlouhé pauzy mezi zápasy mi moc nevyhovují vzhledem k tomu, co se loni stalo, ale tak už to chodí. Teď si navíc nemůžu vyskakovat, protože jsme pětkrát v řadě vyhráli a týmu se daří.

O čekání na šanci:

Musím si počkat, než mi dá trenér další příležitost. Já už jsem byl ale v téhle situaci tolikrát, že věřím, že ta šance přijde. A až se tak stane, musím se jí pevně chopit a vybojovat si místo v sestavě. Na ledě se cítím dobře, makám na tréninku a vím, že na ligu mám.

O tom, jak vypadá jeho denní program:

Když je hrací den a nejsem nominovaný na zápas, tak jdu normálně s kluky dopoledne na rozbruslení, ale po něm ještě zůstávám s asistentem trenéra na ledě, kde z nás nehrajících náhradníků trošku dře kůži. Při utkání, když jdou kluci do akce, tak my máme ještě posilovnu a rotoped. Pak se jdu dívat na tribunu. Ve dnech, kdy žádný zápas nemáme a splním si své povinnosti, můžu být klidně v jednu hodinu odpoledne doma a odpočívat. Výborně jsem se odreagoval například při čtení Vladaře od Machiavelliho.

O situaci ve Slavii:

Jakožto odchovanec jsem samozřejmě sledoval, jaké změny se v klubu v poslední době udály. Navíc jsem na Slávii i trénoval před letošní sezonou, takže mě zajímá, jak se klukům daří. Je to ale složité, protože z lidí, kteří tam byli za mého mládí, už jich tam moc nezbylo. Klub se opravdových slávistů zbavoval. Jsem ale rád, že se situace zase obrací k lepšímu.

Ve spolupráci s Ivanou Paulovou

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter