Kanonýr Kubalík. Patří k nejlepším nováčkům, bráchovo hecování už je passé

Když Dominik Kubalík o NHL ještě jen marně snil, starší sourozenec Tomáš ho hecoval. Já tam dal gól, a co ty? škádlil ho. Znělo to podobně, jako když nám babičky říkávaly: Neraď, nebyl jsi v Rusku. Teď už se Kubalíka bratrovo popichování netýká, stačilo mu pár měsíců v prestižní soutěži, aby se stal důležitým článkem základní sestavy Chicaga.

36 zápasů, 16 bodů.

To je nejstručnější pohled na Kubalíkovy výkony v dresu slavných Blackhawks. Jeho mise ve Větrném městě je ale barvitější.

Na adrese, kde chytával jeho jmenovec Dominik Hašek či zářil výtečný technik Martin Havlát, teď prohlubuje českou stopu. Není na to sám, v kabině se potkal s Davidem Kämpfem a je za to rád. "Vždycky je to lepší, když k sobě máte dalšího Čecha," pochvaluje si.

Má za sebou polovinu své nováčkovské sezony, přičemž brzy poznal, jak náročná NHL je. Stačilo, aby na chvíli polevil a v listopadu náhle skončil na tribuně.

"Jeho hra šla trochu dolů. Chceme, aby hrál stejně jako dříve. Občas k tomu pomůže trocha odpočinku a zpětná vazba," zdůvodňoval to chicagský kouč Jeremy Colliton. Neopomněl ale Kubalíka pochválit: "Když bruslí naplno s pukem i bez něj, je pro nás nesmírně přínosným borcem."

Nepřeháněl, Kubalík vládne mezi zelenáči v počtu branek (8) ve hře pět na pět. Nepotřebuje chodit na přesilovky, aby střílel góly. Umí se dostat do šancí, přečíst dění na ledě, pohotově zakončit. Zvykl si na tempo NHL.

"Začátky pro mě byly těžší, chvíli to člověku trvá, než se do toho dostane," přiznává. "Ale zápas od zápasu se cítím lépe a lépe." Není to jen zkreslený osobní dojem, Kubalík dostává od Collitona stále větší prostor, v posledním mači před vánoční pauzou poprvé prolomil hranici 17 minut.

Není žádné tajemství, že si v Chicagu služby plzeňského rodáka pochvalují. Píše se o něm jako o nalezeném drahokamu. Zelenáčem je jen na papíře, mezi mantinely působí poměrně vyspěle, připraveně na NHL. Tuze mu pomohla švýcarská epizoda, při níž pracoval na tom, aby nebyl pouhou mašinou na góly.

Makal na hře v oslabení, učil se lépe pohybovat bez kotouče, zlepšoval defenzivní stránku.

Snad i kvůli tomu teď může nastupovat s Jonathanem Toewsem či Patrickem Kanem, opravdovými superhvězdami. "Je to velká škola," povídá a z jeho hlasu je cítit vděčnost za takovou příležitost.

Ví, že vedle hokejových mistrů může ještě rozvíjet svůj talent, mnohému se přiučit. A třeba si zajistit dlouhodobé působení v kanadsko-americké lize. V lize, kterou si vyzkoušel i jeho brácha Tomáš.

Velkou díru tam ale starší z Kubalíků neudělal. Za dva roky stihl tucet zápasů. Připsal si čtyři body. Jednou skóroval. A dlouho tak mohl Dominika hecovat. Teď už ale v rodinném duelu ztrácí na góly 1:10. A můžete si být jistí, že se jeho ztráta bude prohlubovat.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter