Johnsonovi zkazilo sezonu vážné zranění. Chci patřit k nejlepším obráncům, hlásí

Od sezony 2005-06, kdy dal Coloradu sbohem Rob Blake, postrádali Avalanche obránce, který by se řadil mezi ligovou špičku a byl tahounem jejich obranného valu. Až výměna z února 2011 to měla změnit. V rozsáhlé transakci se St. Louis Blues pod Skalisté hory zamířil supertalentovaný obránce Erik Johnson, jednička draftu 2006, který se měl stát dirigentem obrany. Scénář dlouho nenašel naplnění. V posledním ročníku, přesněji řečeno do jeho půlky, však Johnson zářil a byl nominován do Utkání hvězd. Účast v něm mu ale zkazilo zranění, které vyřadilo zadáka Lavin ze hry do konce sezony.

Dlouho si museli v Coloradu počkat na probuzení svého elitního obránce. Erik Johnson odehrál v dresu Avalanche po přestupu ze St. Louis více než dva ročníky, ve kterých s ním nemohlo být vedení klubu spokojeno. Viditelné zlepšení ve hře amerického zadáka přišlo v sezoně 2013-14, kdy získal větší důvěru trenéra Patricka Roye a stal se vůbec poprvé během svého angažmá v Coloradu nejvytěžovanějším hráčem týmu. Přestože odehrál 23 minut v každém zápase a nasbíral obstojných 39 bodů (9+30), stále nepatřil do užší špičky nejlepších obránců NHL.

Zlom nastal právě v uplynulé sezoně. Erik Johnson měl našlápnuto k nejlepšímu roku své kariéry, vždyť ještě v lednu se s dvanácti zásahy dělil o první místo mezi nejlépe střílejícími obránci celé NHL! Kromě toho měl tou dobou nasbíráno 23 bodů (12+11), byl nejvytěžovanějším hráčem Avalanche (24:25), měl nejvíce zblokovaných střel (107) a dělil se také o první místo v počtu branek nastřílených v početních výhodách (3).

Nebylo divu, že fantastické výkony vynesly sedmadvacetiletému Američanovi pozvánku do Utkání hvězd. Čest to byla o to větší, že naposledy se podobný kousek z obránců Colorada povedl právě Robu Blakeovi ještě v sezoně 2003-04. Další zadáci, kteří se od přestěhování týmu z Quebecu do Colorada mohou pyšnit nominací do této společnosti, jsou už jen legendární Ray Bourque a Sandis Ozolinsh.

„Jsem velice poctěn, že jsem byl vybrán do Utkání hvězd,“ řekl Johnson po lednovém zveřejnění soupisky. „Je to skvělý individuální úspěch, který je ale zároveň odrazem mých výborných spoluhráčů a trenérů, kteří mi pomohli dostat se tam, kde jsem,“ dodal skromně.

Do Utkání hvězd však urostlý rodák z Bloomingtonu ve státě Minnesota zasáhnout nemohl. Zabránila mu v tom artroskopická operace kolene, kterou musel podstoupit 26. ledna. Pro Johnsona to také znamenalo konec sezony, ve které měl skvěle našlápnuto překonat všechna svá dosavadní osobní maxima.

Zajímavé je, že se Eriku Johnsonovi podařilo nastavit své osobní brankové maximum právě v sezoně, ze které odehrál jen polovinu. Dosud bylo jeho nejlepším výsledkem deset branek v 79 utkáních sezony 2009-10, kdy ještě hájil barvy St. Louis Blues. Johnson zkrátka vyzrál, což u obránců trvá většinou déle. Jak je vidno, klidně až do sedmadvaceti let.

Sám Johnson se prý cítil pohodlně už v minulé sezoně a věřil, že se to projeví i v dalším ročníku. „Od samého začátku sezony jsem se cítil dobře, byl jsem svěží a připraven hrát hodně minut. Pořád jsem se snažil zlepšovat a udržovat vysokou úroveň své hry,“ hlásí stříbrný medailista z Olympijských her. „Trenéři po mně před sezonou chtěli, abych se zhostil větší role a hrál více minut, což se mi dařilo. Byl jsem v dobrém tempu a byla škoda, že jsem nemohl sezonu dokončit. Teď ale vím, čeho jsem schopen,“ dodává sebevědomě.

Přestože operace kolene překazila zadákovi Colorada po osobní stránce nejlepší sezonu kariéry, Johnson chce navázat na své výkony v další sezoně 2015-16. „Vím, že se můžu ještě zlepšovat, hrát lépe a převzít více zodpovědnosti. Rád bych se zařadil mezi ty nejlepší obránce a s tím půjdu do další sezony,“ říká. Tentokrát už na to v Coloradu nebude sám. Vedení Lavin v létě ulovilo zkušeného Francoise Beauchemina, se kterým by měl dirigovat obranu Colorada.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter