bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Jevgenij Malkin: Sledováním protihráčů se učím

8. února 2016, 16:00

Robert Novotný

Pokud bychom měli sepsat listinu nejlepších ruských hráčů v historii NHL, kromě Pavla Bureho či Igora Larionova by v ní určitě neměl chybět ani Jevgenij Malkin. Redaktorka Kristina Rutherfordová z magazínu Sportsnet si s ním popovídala nejen o hokeji a my vám tento rozhovor samozřejmě přinášíme.

Prý jste vtipný na sociálních sítích, málokdo ale rozumí rusky.
Občas používám Twitter, ale vůbec ne často. Teď více používám Instagram, ale nepřipadám si nějak vtipný. Myslíte si, že jsem vtipný?

Někdo tvrdí, že jste trochu praštěný...
To by mě zajímalo kdo (směje se). To vůbec není pravda. Jestli jsem někde vtipný, tak v normálním životě, na internetu rozhodně ne. Většinou jsem vtipný, aspoň tedy doufám, když jsem s rodinou a přáteli.

Připravil jste na spoluhráče v kabině někdy nějaký kanadský žertík?
Samozřejmě, mnohokrát. Sezóna je dlouhá a občas je dobré se trochu uvolnit. Nejvíce si ze sebe děláme srandu s "Flowerem" (Marc-Andre Fleury) a Crosbym. Hlavně se Sidneym, to je skvělý a zábavný člověk. Vždy používá černou pásku na hokejky, zásadně nepoužívá jinou barvu! Jednou jsem mu připravil hokejky s bílou páskou. Smál se a řekl: "Musím to zkusit."

Vy používáte bílou pásku, že?
Já to měním. Většinou používám bílou, ale když se mi nedaří, občas ji vyměním za černou.

Jste skvělý technik, kde berete všechny ty nové triky a finty?
Víte, v NHL hraje mnoho skvělých týmů, například Blackhawks, Islanders nebo Rangers, a v nich mnoho výborných hráčů. Snažím se je pečlivě sledovat, někdy se nejvíce naučíte právě od protihráčů. Něco od nich odkoukám a pak přemýšlím, zda to dokážu také. Je to všechno o tréninku. Když danou kličku nenatrénujete, v zápase ji nikdy neuděláte, protože si na ni nebudete věřit.

Kdo si myslíte, že má nejšikovnější ruce v NHL?
Patrick Kane, John Tavares a samozřejmě Sidney Crosby. Tito tři jsou podle mě nejlepší technici. Někdy se snažím dělat podobné kličky jako oni a pak si říkám: "Jak to sakra dělají?"

Vyrůstal jste v ruském městě Magnitogorsk, jaké bylo vaše dětství?
Měl jsem takřka běžný život. Mám bratra a samozřejmě mnoho přátel z ulice. Můj běžný den probíhal tak, že jsem ráno šel do školy, poté na trénink, pak jsem se vrátil domů a dělal úkoly. Hodně času jsem strávil na ulici s kamarády, hráli jsme fotbal, hokej, basketbal, vlastně skoro všechno. Byla to taková každodenní rutina. To byl můj život. Nevěnoval jsem se pouze hokeji, moc rád jsem trávil čas i se svými kamarády a rodinou.

Řeknete nám něco bližšího o zábavném příběhu, kdy jste dostal první brusle?
Trochu jsem s touto otázkou počítal (směje se). Nepamatuji si to úplně do detailů, vím však, že jsem byl malý a neměl jsem žádné brusle. Táta mi vyprávěl, že mi tehdy půjčil své. Měl samozřejmě mnohem větší nohu, mně bylo pět a jemu třicet (směje se). Zkusil jsem si je a byly doslova obrovské. Noha se mi v nich neustále hýbala, bylo to vtipné. Po této zkušenosti mi táta koupil nové.

Nyní už máte určitě správně brusle a jste skvělý bruslař...
Víte, všechno je to o tréninku. Musíte na sobě neustále tvrdě pracovat. Někdy to vypadá, že je to všechno hrozně jednoduché, ale to není vůbec pravda.

Kdy jste si uvědomil, že byste mohl být profesionálním hokejistou?
Mí rodiče vždycky chtěli, abych hrál hokej. Já sám jsem si však někdy v jedenácti nebo dvanácti letech, kdy jsem začal více trénovat, uvědomil, že bych to mohl někam dotáhnout. Trénoval jsem dvakrát denně a s týmem jsme jezdili po celém Rusku. Trenér mě jmenoval kapitánem a já si uvědomil, že hokej je pro mě ohromně důležitý a že tento sport je můj život. Byl jsem kapitán a tým začal vyhrávat. Nevyhráli jsme sice každý turnaj, věřte mi však, že jsme jich vyhráli opravdu mnoho. Začal jsem si uvědomovat, že jsem dobrý a že ten tvrdý trénink nepřichází vniveč. Ty týmové "tripy" Ruskem jsem si užíval. Někdy jsme třeba ve dvaceti lidech cestovali klidně jedenáct hodin. Vždy to ale uteklo rychle, protože jsme pořád mastili karty (směje se).

Kde se vzala vaše výška? Vaši rodiče jsou poměrně malí.
Asi po dědečkovi, to byl dlouhán. Dříve jsem byl také malý, ale v jednom roce, myslím že mi bylo 15, jsem vyrostl skoro o 13 centimetrů! Rodiče z toho měli obrovskou radost (směje se).

Jak těžký pro vás byl odchod z Ruska a příchod do Pittsburghu?
Těžký. Hodně mi ale pomohl Sergej Gončar, který tehdy v Pittsburghu hrál. Jednou mi zavolal a řekl: "Přijeď, se vším ti pomohu." A opravdu se tak stalo. Pomohl mi ale nejen on, ale i celá organizace Pittsburgh Penguins. Lidé z vedení mě vyzvedli na letišti a se vším mi pomohli, už to pro mě byl šok. Ze začátku jsem byl ze všeho trochu vystrašený, pak jsem si ale uvědomil, že můj sen se stává skutečností.

Jak dnes prožíváte návraty do Ruska?
Je to skvělé. Lidé v Rusku hokej milují. Pořád ho sledují, zejména mistrovství světa a olympijské hry. Vědí všechno nejen o mně, ale i o Pavlu Dacjukovi a dalších hokejistech. Často se mi stává, že mě lidé v Rusku zastaví na ulici a chtějí se se mnou vyfotit. Někoho to otravuje, mně to naopak vždy udělá velkou radost. Někdy mne osloví rodiče mladých hokejistů a s nadšením říkají: "Náš syn hraje hokej a vy jste jeho nejoblíbenější hráč!" To je prostě úžasné.

Zmínil jste už Sidney Crosbyho. Neunavuje vás o něm pořád mluvit?
Vůbec ne. To mě nikdy nepřestane bavit. Vždy o něm budu říkat to samé...

Co myslíte?
Že je to nejlepší hráč na planetě.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.