bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Jágr se rve v Calgary: Ego musí stranou, jinak nemáš šanci a končíš

22. listopadu 2017, 13:30

Jan Šimek

(WASHINGTON, od našeho zpravodaje) Hned po vítězném zápase ve Washingtonu, kde tři sezony válel, si sundal výstroj a odkráčel ze šatny. V červeném sportovním triku usedl na rotoped a makal dál, aby se udržel v tempu. Během jízdy stíhal odpovídat na otázky a nakonec na těžký převod ujel zhruba 3,5 kilometru. „Ukazuje to v kilometrech, ale mně se zdá, že jsem šlapal míle,“ směje se Jaromír Jágr. Nejslavnější český hokejista, který si zvyká na novou roli v Calgary.

Na ledě totiž nedostává tolik prostoru jako dřív. Jeho příděl minut je menší než v uplynulých letech, a tak český veterán musí makat mimo led ještě víc, aby ve 45 letech dokázal držet krok s mladými dravci v nejlepší lize světa. V bitvě na ledě Washingtonu, kde Flames vyhráli 4:1, zapsal svůj 1920. bod v NHL a dokázal, že v Calgary není jen do počtu.

Vaše formace byla oproti utkání ve Philadelphii mnohem nebezpečnější. Čím to je?
V první třetině ve Philadelphii jsme se nedotkli puku. Lajna, která proti nám hrála, nás přebruslila. Vůbec jsme se nedostali ke své hře. Máme to založené spíš na mantinelech, protože jsme všichni tři velcí. Proti Philadelphii jsme nějaké šance měli až ve třetí třetině, ale ne z naší hry. Konecny nebo Raffl, to jsou všechno rychlí hráči a k ničemu nás nepustili. Pak už bylo jasné, že nás trenér moc hrát nebude.

Nyní hrajete dvanáct třináct minut za zápas. Jak náročné je tedy plnit očekávání, která jsou spojena s vaším jménem?
Vím, že to takhle bude. Sám žádné očekávání nemám. S touto rolí jsem se sžil a prostě se jí musím co nejvíc přizpůsobit, abych podával co nejlepší výkony. Upřímně mi to nevadí. Na druhou stranu, když na tom zapracuji...

Jde o to, že musím jít 45 sekund absolutně na doraz, a pak zase sedím šest, sedm minut. To jsem nikdy neměl. Většinou jsem na led chodil častěji, nebyla to tak náročná střídání a čekal jsem na svou příležitost, na přesilovky a podobně. Teď jsem měl štěstí, že jsem na přesilovku dostal. Tím si ale nestěžuji, takhle to má být. Naše první lajna? Klobouk dolů. Třeba Gaudreau – neviděl jsem lepšího hráče. Doufám, že to nezakřiknu, ale v této lize je to dominantní hráč. McDavid je jiným typem hráče. Potřebuje to dostat do jízdy, ale co předvádí Gaudreau, klobouk dolů.

Gaudreau jako Messi. Má talent vyhrát bodování NHL

Pomáháte mu i coby jakýsi mentor?
Jak bych to popsal… Má talent vyhrát kanadské bodování, což moc hráčů v lize říct nemůže. Záleží jen na něm. Když chceš vyhrát kanadské bodování, nemůžeš si dovolit vynechat jeden dva zápasy. Zkrátka když se nedaří, vykašlat se na to. Ani když si řekneš, že se hraje 82 zápasů.

Ze své zkušenosti vím, že když máš extra motivaci v základní sezoně, že nesmíš nic vypustit, i když se ti nedaří, přeneseš si to i do play off. Některé zápasy nejsou takové, že bys dominoval. Opravdu musíš jít na doraz a čekat na svou šanci. To samé v některých zápasech, když se ti nedaří. Když máš extra motivaci něco vyhrát v základní soutěži, nemůžeš si to dovolit. Takhle to aspoň vidím já.

Připomínáte mu to?
Jasně. Hrozně mu přeju. Je vidět, že si to uvědomuje. Daří se mu a maká každé střídání. Je to hráč, který dokáže dát gól, nebo přihrát a udělat šanci pro druhého. Tím jak bruslí. On je prostě takový Messi, kdybych to přirovnal k fotbalu. Jak je malinký a má hokejku u těla, je těžké mu to vzít. Stejně jako Messimu. Když pojede vysoký útočník, který má dlouhou hokejku, vždycky říkám, že obránce má dvě šance. První vyrazit mu puk hokejkou, a když ne, má pořád dva metry, aby trefil jeho tělo. U něj má jen jednu šanci, protože Gaudreau má hokejku u těla. Když promáchne, tak na shledanou.

Myslíte, že by se hráč jako je Gaudreau takto prosazoval v 90. letech?
To nejde. Pravidla by ho k tomu vůbec nepustila. Oni by ho prostě zahákovali a nedostal by se k příležitosti. Když to přeženu, být velký a silný je v současném hokeji nevýhoda.

Inspirujete se naopak něčím od něj?
Člověk se samozřejmě snaží nějak nachystat. I já se od něj učím, jak to hraje. Nemůžu ale hrát jako on, protože nemám rychlost. Jakmile získáme puk, on letí. Za nás trenéři vždycky říkali: Nesmíš opustit obranné pásmo, dokud ho neopustí puk. Tady je to úplně něco jiného. Moderní hokej. Dva jedou hned dopředu. On toho je tam gólman, aby to chytil. (směje se)

Jágr? Je neuvěřitelné, jak bojuje s mladými, hlásí Frolík

S tím souvisí změna vašeho stylu hry. Kdy jste si uvědomil, že je potřeba udělat změnu? Musel jste upravit i životosprávu?
Ono to záleží. Jsou momenty, kdy je to důležité. Nemusíš být tak silný a mít nějakou extra váhu, protože také s menší silou se to dá uhrát v pohodě. Obránci jsou dneska typu – hubený, rychlý a útočný. Už nehraješ proti žádným obrovitým chlapům. Tyhle typy obránců už jsou dávno pryč. Je zajímavé, že stejné typy obránců, kteří před deseti lety vyloženě nemohli hrát, nyní dominují.

Jak si zvykáte na novou roli? V přesilovkách jste často zaparkovaný před brankou a cloníte brankáři…
Hlavně jsem rád, že se tam vůbec dostanu. Nemůžu si moc vybírat.

V čem je to tedy jiné?
Je to taková rychlost, že vůbec nemáte čas. Učili nás, že si musíte podržet puk a mít trpělivost. Tyto rady už ale prostě nefungují. Nejhorší je, že je mám zažité v hlavě a těžko se to nějakým způsobem mění. Vidím to i před bránou. V devadesátých letech nebo v roce 2000 jste dostali puk, mohli jste si počkat až brankář spadne a dát si to do strany. Teď v žádném případě. Musíte vystřelit hned. Předělat si tyto věci v hlavě je hrozně těžké.

„Musíš dát ego na stranu a být jako jeden podprůměrný hráč. Jinak nemáš šanci a končíš.“

S týmem Calgary jste na tripu, vyhráli jste na ledě Philadelphie, teď ve Washingtonu. V obou městech jste hrával. Probleskly vám hlavou vzpomínky na předchozí angažmá?
Vůbec. Cyklus je tak rychlý, že nemáš čas o těchto věcech přemýšlet. Prostě jedeš z města do města. Trénink, zápas, příprava na trénink… Je to trochu náročnější v tom směru, že musíš strávit ještě víc času, když v zápase tolik nehraješ. Musíš extra víc trénovat, aby ses udržoval. Naopak když v utkání hraješ víc, je to něco jako extra trénink.

Jste živým důkazem, že když se maká, NHL jde hrát i ve 45 letech. Jak toho dosáhnout?
Je spousta faktorů, které si musíte nějakým způsobem přinést. Musíte se přizpůsobit soutěži, to je jedna věc. Druhá věc je, že musíš dát ego na stranu a být jako jeden podprůměrný hráč, jinak absolutně nemáš šanci a končíš. Za další si člověk nesmí myslet, že věci, které fungovaly před deseti lety, budou platit i dneska.

Musíte brát jakoukoliv roli a uvědomit si, že nejste hráč, který to tady rozhoduje, ale spíše určitý doplněk. Když se s tím srovnáš a nějakým způsobem tě to pořád baví, i ve třetí lajně pořád věřím, že příležitost dostanu.

Je pro vás těžké dát ego stranou?
V první lajně bych hrát nemohl. Zaprvé na to nemám, protože bych ty minuty nevydržel a nepomohl bych týmu. Takhle v té třetí lajně, když se tomu přizpůsobím, šanci dostanu. Budu mít dvanáct třináct minut na zápas, a když na to budu mít fyzicky, příležitosti přijdou.

Teď (v utkání ve Washingtonu - pozn. red.) jsme jeli dvakrát sami do brány. Kdybych měl v zápase tři body, nikdo neřekne ani slovo. Dá se to udělat, šance jsou. Pak jde o to, že musíš dát gól. Jinak už příležitost nedostaneš. Stejně tak musíš mít dobrou první třetinu, jinak hrát nebudeš. Ve Philadelphii se nám to nepovedlo a byli jsme v pr… Teď jsme ale měli šance a hráli jsme víc. Takhle to je správně a mělo by to tak být.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.