Horvat je klíčem k úspěšné budoucnosti Canucks

Hraje teprve třetí sezónu v nejlepší lize světa, přesto má Bo Horvat nakročeno k zářné budoucnosti. A především k tomu, aby se stal jednou z hlavních tváří klubu. Jak známo, kariéry švédských dvojčat Sedinových spějí do své poslední části, Danielu a Henrikovi už příliš času na získání Stanley Cupu s Canucks nezbývá. Jejich roli brzy možná převezme jednadvacetiletý rychlík z Ontaria, aktuálně nejproduktivnější hráč Vancouveru. Ne náhodou je mezi smetánkou, která se na konci ledna objeví mezi mantinely při Utkání hvězd.

Nebývalá rychlost, všestrannost a vytrvalost, to jsou největší přednosti mladého centra, který si z hlediska osobních statistik a výkonů nemůže na průběh ročníku 2016-2017 stěžovat. V dosavadních šestačtyřiceti zápasech získal třicet bodů za třináct branek a sedmnáct nahrávek, to mu mimochodem přisuzuje i pozici nejlepšího střelce Kosatek. Jeho forma přitom – alespoň dle číselného vyjádření – stále roste. Období 2014-2015 dokončil na metě 25 bodů, o rok později jich velebil o patnáct více. 

Je nabíledni, že dosavadní osobní maximum Horvat hravě překoná, a to i v kolonce nasázených gólů.  Není tak divu, že zámořští novináři přispěchali s jedním vskutku zajímavým údajem – jestliže Kanaďan vydrží v popředí bodového hodnocení Vancouver Canucks do konce dlouhodobé části, bude prvním hráčem organizace od roku 2007, který nakupí v jedné sezóně více přesných zásahů a asistencí než slavné švédské duo. Takřka deset let u Kosatek nejlépe bodoval vždy jeden z bratrů Sedinů. 

Pojďme hned na další srovnání se Švédy. Již jsme zmiňovali loňskou čtyřicetibodovou sezónu Horvata. Vzhledem k tomu, že mu tenkrát bylo teprve dvacet let, dokonce Daniela s Henrikem předčil. Když oni byli v jeho věku, přes čtyřicítku kanadských bodů nešli (jeden jich měl 32, druhý 36). K tomu dodejme, že posledním hokejistou Canucks, kterým čítal v těchto letech čtyřicet nebo více bodů, byl Pavel Bure během sezóny 1991-1992.

Teď vezměme v úvahu jeden důležitý aspekt, který nelze opomenout. V době, kdy začínali Sedinové či Bure, šlo v komparaci s dneškem daleko snadněji střílet branky. Opět doložíme na číslech. V devadesátých letech padalo více než sedm zásahů na jedno utkání, dnes je to v průměru pět a půl gólu na zápas. 

Muž původem z kanadského Rodney taktéž skvěle zvládá hru při oslabení, i proto ze všech útočníků Vancouveru tráví nejvíce času mezi mantinely v době, kdy jeho mančaft vzdoruje početní nevýhodě. Pomineme-li, že s ledovým klidem řeší vypjaté situace při samostatných nájezdech (které jsou hodně individuální a za rok Horvatovi třeba vůbec jít nemusí), upozorněme ještě aspoň na jeden fakt – vyhrává vhazování s více než padesátiprocentní úspěšností. Přičemž z třiadvacetiletých a mladších borců za poslední tři roky nebyl nikdo lepší než on (porovnáváme s hokejisty, jež provedli aspoň 1000 vhazování).

Je tohle všechno náhoda? Těžko, statistiky nelžou. Bo Horvat míří vysoko, záleží pouze na tom, jak famózně načaté kariéry mladíka využijí Canucks a kterak se k ní postaví zejména sám jedinec. Jestli má skutečně nahradit takové legendy, jakými už nyní jsou Daniel a Henrik Sedinové, potřebuje k sobě někoho (rozumějme další naději), kdo s ním může v dresu Vancouveru strávit příštích několik sezón. 

Pokud generální manažer klubu sáhne k razantnější přestavbě, pak má řadu důvodů začít budovat ofenzívu kolem Horvatovy maličkosti. Jisté to není, ale existuje veliká šance, že právě on patří mezi možné cesty k úspěchu, od kterého je Vancouver v tuto chvíli na hony vzdálený.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter