1975-1976: Hullův protest

Ve WHA došlo k dalším změnám. Zanikly tři kluby: Vancouver Blazers, Chicago Cougars a Baltimore Blades. Byly však ihned nahrazeny dalšími. 'Kanadskou' skupinu doplnil klub Calgary Cowboys, 'Východní' Cincinnati Stingers a 'Západní' Denver Spurs. 

Po zahájení dalšího ročníku soutěže bylo zřejmé, že finanční situace některých klubů je katastrofální. Už po několika úvodních kolech zbankrotoval klub Denver Spurs. Hráči byli okamžitě přemístěni do Ottawy a pokračovali v lize jako tým Ottawa Civics. Ale krátce na to jejich nový vlastník ohlásil, že není solventní. Po jedenačtyřiceti kolech mužstvo odstoupilo ze soutěže. O šest týdnů později skončil v 59. kole další tým 'Západní' skupiny Minnesota Fighting Saints. Klub dlužil svým hráčům plat za dva měsíce a městu St. Paul dlužil 1,5 milionu dolarů za pronájem haly.

V roce 1975 hráli ve WHA významnou roli Evropané, tucet Švédů a deset Finů. Domácí hráči jim však ztrpčovali život, provokovali je, faulovali a působili na majitele klubů, aby zastavili dovoz hokejistů ze starého kontinentu. Důvod byl jasný: Evropané brali Kanaďanům dobře placenou práci. Bobby Hull byl vývojem situace tak rozhořčen, že odmítl nastoupit k ligovému zápasu na protest proti stupňovanému násilí v hokeji. Nemohl se už dívat na honičku pořádanou na jeho evropské spoluhráče. K Hullovu protestu se přidali právníci, vychovatelé, politici a žádali vedoucí osobnosti profesionálního hokeje, aby zabránili dalšímu pronikání brutality do sportu. 'Znal jsem hráče, kteří byli hotovými beránky, ale když se střetli s Evropany, jako by se zbláznili', prohlásil zkušený rozhodčí Bill Friday. Hullův protest pomohl, spoustu lidí probudil. WHA potom začala organizovat před jednotlivými zápasy schůzky koučů a vybraných hráčů s rozhodčími. Jedna taková schůzka v Quebecu ani pořádně nezačala a už se do sebe pustili dva kouči Bobby Kromm z Winnipegu a Marc Boileau z Nordigues. Prali se jako dva kluci. Nebyli schopni diskutovat o násilí bez násilí.

Po dvanácti zápasech základní části NHL byl v listopadu 1975 prodán Phil Esposito z Bostonu do New York Rangers. To byla největší senzace úvodu nové sezóny. Zejména proto, že Espositův spoluhráč a spolutvůrce všech úspěchů Bostonu z posledních let Bobby Orr odehrál kvůli zraněnému kolenu v celé sezóně jen deset utkání. To pro něj prakticky znamenalo konec skvělé osmileté série. Ale ani Espositovi se v jeho novém působišti nedařilo. Dokonce se neprobojoval ani do první desítky nejlepších střelců a nahrávačů NHL. Díky tomu se mohl po patnáctileté odmlce radovat ze zisku Art Ross Trophy opět hráč z kanadského týmu, konkrétně Guy Lafleur z Montreal Canadiens. Na uvolněný 'Orrův trůn' nejlepšího obránce usedl dosti překvapivě zástupce jednoho z nejslabších týmů NHL, NY Islanders, Denis Potvin, velká naděje tohoto týmu a vítěz Calder Trophy 1974. 7. února 1976 zažila NHL úchvatné vystoupení Darryla Sittlera (Toronto Maple Leafs), který si v zápase proti Bostonu připsal deset bodů za šest gólů a čtyři nahrávky.
Přes odpor Montrealu, Toronta a Vancouveru byl schválen návrh klubu Philadelphia Flyers, aby hráči nosili povinně na zadní straně dresů svoje jméno. Někteří začali v tomto roce používat na dresech zdvojená čísla. Iniciátory v tomto směru byli noví hráči New York Rangers: Phil Esposito s číslem 77 a Ken Hodge s číslem 88.

Do čela NHL se pod dvou letech vlády Philadelphie vrátili hokejisté Montrealu Canadiens. Tyto dva kluby také proti sobě nastupovaly ve finále Stanley Cupu. Pro Flyers to byla šance na třetí zisk poháru v řadě, ale Canadiens si možnost zisku své už devatenácté kopie poháru vzít nedali. V sezóně 75-76 se také uskutečnila první série zápasů mezi klubovým celky NHL a posílenými mužstvy sovětské ligy CSKA Moskva a Křídly Sovětů. Osm zápasů, které se odehrály na přelomu roku vždy před vyprodaným hledištěm, nepřineslo NHL úspěch a jen ve dvou případech se podařilo ruské hokejisty porazit. V posledním zápase této série překonala Philadelphia mužstvo CSKA 4:1. Ti až do té doby ztratili jediný bod remízou s Canadiens 3:3 a zbylé dva zápasy vyhráli: s Rangers 7:3 a s Bostonem 5:2. Ani soupeři druhého sovětského týmu nebyli úspěšnější. Buffalo sice výhrou 12:6 vylepšilo skóre NHL, ale prohry Pittsburghu 4:7, Chicaga 2:4 a New York Islanders 1:2, určitě o tolik proklamované převaze nad Evropou nesvědčily, spíše naopak.

Nicméně už v září 1976 si mohla NHL svou reputaci napravit a to na nejlépe obsazeném turnaji historie. Podnět k tomuto turnaji dal předseda hráčské asociace NHL, i u nás dobře známý hokejový diplomat Alan Eagleson. Ve spolupráci s prezidentem NHL Campbellem vymysleli turnaj, jehož se směli účastnit jak profesionálové, tak i 'amatéři'. Na turnaj pak pozvali týmy Finska, Švédska, SSSR a Československa. Šestici účastníků doplňovaly týmy domácí USA a Kanada. Turnaj byl nazván World Cup, ale po protestech světové hokejové federace byl název změněn, a tak se zrodil populární Canada Cup.