1917-1918: První ročník

NHA se nakonec před zahájením sezóny 1917-18 rozpadla, neboť její vnitřní systém byl zcela rozvrácen chamtivostí a neseriózností Livingstona i obavami z budoucnosti. Pro finanční těžkosti odstoupil z ligy Quebec. Toronto opustilo ligu ihned po odjezdu 228. batalionu, když Livingstone prohlásil, že jeho nejlepší hráči odjeli s armádou na evropskou frontu. Hokej se však hrál dál, kluby potřebovaly soutěž, a tak došlo 22. listopadu 1917 k ustavení dnes slavné National Hockey League. Bývalý předseda NHA, major Robinson, nesouhlasil s tímto vývojem, odmítl nabízené místo ve vedení nové ligy, a proto se jejím předsedou stal bývalý sekretář NHA - Frank Calder.

Prvního ročníku NHL v sezóně 1917-18 se zúčastnila čtyři mužstva: Montreal Wanderers, Montreal Canadiens, Toronto Arenas a Ottawa Senators. Zrušený tým Quebecu uvolnil své hráče za peněžitou náhradu pro ostatní mužstva ligy. Koncesi Toronta převzali po Livingstonovi majitelé torontské arény.

Prvním zápasem historie NHL bylo 19. prosince 1917 střetnutí Montreal Wanderers s Toronto Arenas v montrealské hale Westmount Arena s výsledkem 10:9 pro domácí 'Poutníky'. Ve druhém zápase se v téže hale utkali Canadiens s Ottawou, ale zápas byl ve stavu 7:4 přerušen ottawskými, kteří se stávkou dožadovali vyšších mezd. Ani nová soutěž se nevyhnula problémům a to ji ten největší teprve čekal. Po šesti odehraných kolech totiž 3. ledna 1918 vyhořela Wanderers jejich Westmount Arena, což pro klub znamenalo loučení s NHL. Problémy to přineslo i Canadiens, kteří v této hale hráli své zápasy, ale nakonec se právě Canadiens nejlépe vypořádali se vzniklou situací a dokázali, byť jen zásluhou lepšího skóre, vyhrát 1. ročník NHL. Výraznou osobnosti vítězného týmu přitom byl dlouholetý kapitán Quebec Bulldogs Joe Malone. Po rozpadu svého týmu nastoupil v dresu Canadiens a ve dvaceti zápasech dokázal nastřílet 44 (!) branky. Protože NHL ještě nebodovala asistence, zůstal počet bodů za vstřelené branky i konečným počtem získaných bodů, ale přesto je jeho bodový průměr 2,2 bodu na zápas dodnes druhým nejlepším výkonem všech dob, hned za Gretzkym, přičemž stejný průměr vstřelených branek nepřekonal dosud nikdo.

V souboji o postup do finále Stanley Cupu mezi dvěma prvními týmy, Montrealem a Torontem, se více dařilo torontskému týmu, který jako jediný majitel haly s umělým ledem dokonale využil šance, která se mu díky slabé zimě naskytla, a v zápasech, které se hrály výlučně v Torontu, neponechal nic náhodě. Finále poháru, ve kterém proti Arenas nastoupil tým Vancouver Millionaries, bylo rovněž v režii domácího týmu, a tak se Stanley Cup po roce, kdy jej poprvé získal tým z USA, vrátil zpět do Kanady. V mužstvu Toronta tehdy vynikl útočník Jack Adams, v té době nejlépe placený hokejista.

Na konci roku 1918 zastihla pohroma montrealský tým Wanderers. Jeho dřevěný stadion Westmont Arenu zničil požár. Klub musel vystoupit z ligy a tím ukončil slavnou kapitolu své existence. Pouze tři týmy nezaručovaly dostatečnou přitažlivost soutěže a bylo tedy jasné, že je třeba přijmout nový tým. Válka v Evropě bohužel přerušila i výchovu nových nadějných hráčů a vedení ligy se nepodařilo sehnat dostatek hráčů pro čtvrtý tým, takže si v následující sezóně musela NHL vystačit se třemi účastníky.