Gordieho jsem o devítku prosit nechtěl. Jak se Modano vrátil domů

Je to na den přesně deset let, co Detroit představil novou posilu. Čtyřicetiletého veterána, jemuž se dlouho honilo hlavou, jestli vůbec ještě pokračovat v kariéře. Nedostal totiž smlouvu od svého bývalého spoluhráče a velkého kamaráda Joea Nieuwendyka, skončila jeho éra v Dallasu. Řeč je o Mikeu Modanovi.

Vítěz Stanley Cupu.

Výtečný lídr, jeden z nejlepších amerických hokejistů všech dob.

Rodák z Livonie ležící 20 kilometrů od arény Red Wings.

Ale také chlap za zenitem, jehož Stars postupně odstavili.

Tím vším byl Modano v roce 2010, kdy se vrátil do rodného kraje a podepsal roční smlouvu s klubem, kterému držel palce jako malý kluk.

„Poslední dvě sezony mě vysály. Hodně jsem se přikláněl k tomu, že ukončím kariéru. Ale Rudá křídla mě přesvědčila, že mi změna prostředí pomůže. Vrátil se mi zápal pro hru a potřebný elán,“ povídal elegán s dokonalým úsměvem.

Těšil se domů. Vždyť o tom rudém dresu snil už od útlého dětství. V dobách, kdy ve sklepě střílel puky na vlastní mámu, která se kryla víkem od popelnice a holeně si obalila starými katalogy.

Tehdejší detroitský GM Ken Holland plánoval, že Modano povede třetí formaci, na křídla měl dostat Dana Clearyho s Jiřím Hudlerem.

„Myslím si, že Mikea nakopne návrat domů. Vždyť tady stále žijí jeho rodiče. Věřím, že mu to u nás sedne. Nebude na něj žádný tlak, aby táhl celé mužstvo. Dostane roli ve třetí formaci a když mu to půjde, klidně může i povýšit,“ povídal Holland.

Na dres si vybral Modano číslo devadesát. „Poprvé od devíti let nebudu hrát s devítkou. Nechtěl jsem prosit Gordieho Howea, aby mi dovolil hrát s jeho číslem,“ glosoval svůj výběr. Dres muže přezdívaného „Mr. Hockey“ totiž tou dobou visel pod stropem Joe Louis Areny.

Modana do kádru chtěl i sám kouč Mike Babcock. Věřil, že stále může být přínosným a platným hráčem. A když poté ostřílený čtyřicátník skóroval během svého druhého střídání s okřídleným kolem na prsou, začali tomu věřit snad všichni fanoušci tradičního celku z Motownu.

Jenže pohádky neexistují. Modano se nakonec sezonou u Red Wings protrápil. O půlku zápasů ho připravilo zraněné zápěstí, ve zbylých zůstával jen svým stínem. Za 40 utkání stihl jen 15 bodů, čtyřikrát skóroval. Hůře si za 21 let v NHL nikdy nevedl.

Hořký byl pro Modana závěr základní části. Mohl odehrát svůj 1500. duel v NHL. Místo toho se ale Babcock rozhodl americkou legendu posadit. Připravil ho o rozlučku, nechal ho mezi zdravými náhradníky. Tolik k svérázné osobnosti úspěšného trenéra, jemuž bylo blízké heslo „účel světí prostředky.“

V play off pak sice Modano dostal dvě příležitosti ukázat, co z někdejší superhvězdy v něm ještě zbývá, většinou ale zůstával mimo základní sestavu. Nemohl se tak ani přičinit o odvrácení rozhodující porážky od San Jose Sharks. Hráčskou kariéru potupně uzavřel prosezeným zápasem na tribuně.

Vstřícného gesta se ovšem nakonec dočkal od klubu, kde prožil 20 sezon. Dallas s ním podepsal jednodenní kontrakt, aby se Modano mohl rozloučit jako hráč Stars. Pro někoho šaráda, pro samotného centra ale zcela jistě satisfakce a alespoň trochu důstojné hokejové sbohem.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter