GLOSA: Labanc hraje vabank. Velkorysost se mu ovšem nemusí vyplatit

Profesionálním hokejem si Kevin Labanc dosud vydělal zhruba 2,7 milionu dolarů. "Drobné" ve srovnání s tím, kolik už působení v NHL vyneslo mnohým z jeho spoluhráčů. Vedle Erika Karlssona, Logana Couturea či Brenta Burnse působí syn slovenských rodičů jako chudý příbuzný. Přesto právě Labanc předvedl nevídané gesto: pro sezonu 2019/2020 se výrazně uskromnil, aby San Jose Sharks zbylo volné místo pro podpis dalších hokejistů.

Labanca žene, alespoň podle jeho vlastních slov, prostá motivace. Chtěl, aby Žraloci byli pro příští ročník co nejsilnější a poprvé v klubových dějinách vybojovali pro San Jose mýty opředený Stanley Cup.

Tím, že se spokojil s milionem dolarů, nechal Dougu Wilsonovi pod platovým stropem dost místa na to, aby protřelý a všemi mastmi mazaný generální manažer podepsal slavné veterány Patricka Marleaua s Joem Thorntonem, případně jiné borce. "Byl to ode mě laskavost," říká sám třiadvacetiletý Američan o svém kroku.

Zároveň však přiznává: "Vsadil jsem sám na sebe." Je mu jasné, že další mimořádnou sezonou si může ještě zlepšit vyjednávající pozici a v létě 2020 podepsat pohádkový kontrakt, klidně s podobnými parametry jako má smlouva Davida Pastrňáka.

Šest let, čtyřicet milionů dolarů.

Ideální scénář. Ale podle těch se život, a ten sportovní zvláště, odehrává jen málokdy. Labanc odmítl finanční jistotu, už letos mohl připojit podpis pod pakt, jímž by se zabezpečil na dlouhá léta dopředu. A zvolil riskantní řešení. A to hned v několika ohledech.

Stejně jako letmým pohledem napříč kabinou produktivní forvard zmerčí mnohem větší boháče, než je on sám, jistě si všimne i pár hokejistů, jimž sebrala kus kariéry vážná zranění. Labancovi by se stačilo otočit třeba jen na jediného muže, aby dokonale pochopil, jak zdravotní trable mohou zbrzdit raketový rozlet.

Také si vzpomínáte, jak řádil v NHL jako nováček Tomáš Hertl? Na jeho čtyřgólovou show s prohazovačkou proti NY Rangers? A na chvíli, kdy mu poničil koleno drsným faulem Dustin Brown?

Jsem ten poslední, kdo by Labancovi něco takového přál. NHL je ovšem v tomto směru nemilosrdná a nevybírá si. Patálie se zdravím občas potkají (téměř) každého a rok co rok pár hráčů utrpí opravdu vážné zranění. Třeba otřes mozku může hokejistovu kariéru i předčasně ukončit.

Další riziko představuje ztráta formy. Labanc sice každou sezonu výkonnostně roste a teď by měl v NHL dostat nejvíce prostoru, přesto se může začít trápit. Přestane mu to klapat se spoluhráči, nezvládne výraznější roli v mančaftu Sharks, dostane sám sebe pod tlak i vědomím, že hraje o velké peníze.

Bídná sezona by zle pošramotila Labancovy vyhlídky a šlechetné gesto by při dalších vyjednáváních bylo rázem druhořadou záležitostí.

S tím souvisí i další důvod, proč je volba newyorského rodáka riskantní. Je sice pravda, že mu Wilson mu dluží laskavost, jenže na ty se čas od času v NHL zapomíná.

Stačí si vybavit případ Daniela Alfredssona, švédský machr se pár let zpátky rozkmotřil s Eugenem Melnykem, majitelem ottawských Senátorů, kvůli penězům a ze svého osudového klubu odešel neslavně. Marně očekával, že mu kanadský klub vynahradí v novém kontraktu tučnou sumu, kterou dříve nechal na stole. Když se zrady mohl dočkat dlouholetý kapitán, kde je jistota, že takhle nenarazí "bažant"?

Ne, nikdo neříká, že některé z těchto "ale" nastane, cílem textu bylo upozornit na prostou skutečnost, že Labanc bude hrát v ročníku 2019/2020 o hodně. O všechno. Vabank.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter