bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Fóbie: Hraju NHL, ale bojím se létat!

3. září 2016, 16:00

Jiří Lacina

O životě špičkového profesionálního sportovce sní spousta malých kluků, ať už honí po hřišti míč, puk nebo cokoli jiného. Popularita, peníze, navíc práce, která vás baví. Kdo by to nechtěl? Zdánlivá nirvána má ovšem i své stinné stránky. Občas se musíte smířit s věcmi, které vám mohu být velmi nepříjemné. Třeba s dlouhými přelety za soupeři roztroušenými po celém kontinentě.

Přesně takový je život hokejisty NHL. Hráči San Jose nalétali v uplynulé sezóně skoro 93 tisíc kilometrů. To je nějakých 93 cest mezi Prahou a Londýnem. Týmy z východu jsou na tom lépe. Newyorští Jezdci dojedou k nejednomu soupeři autobusem, ve vzduchu překonali za sezónu něco přes polovinu toho co Žraloci. Létání se každopádně nevyhne nikdo.

Statistika nuda je, některé lidi nepřesvědčí

Každý Američan ví bezpochyby docela přesně, co dělal, když došlo 11. září 2001 k pádu World Trade Center. Jeff O’Neill, bývalý hráč Caroliny a Toronta, si ten okamžik vybavuje nad jiné intenzivně. Seděl v posilovně a šlapal na rotopedu. Krátce předtím absolvoval cosi jako terapii, která ho měla zbavit strachu z létání.

„Obrátil jsem se ke spoluhráči, který šlapal vedle mě a řekl: ‚Zrovna jsem opustil kancelář, kde do mě chlap hustil, že létání je ta nejbezpečnější věc, kterou mohu dělat,‘“ vzpomínal před časem pro Hockey News O’Neill.

Tehdy pětadvacetiletý hokejista byl už zavedeným forvardem Hurricanes. Mezi lety 1999-2003 nasbíral čtyřikrát po sobě přes 60 bodů. Úspěchy na ledě mu ale kalil úzkostný strach z létání. Těsně před pádem „dvojčat“ byl u psychiatra, který ho bombardoval statistickými čísly o tom, jak je letecká doprava tím „nejbezpečnějším způsobem přepravy na světě“.

Každý rok dojde na světě k několika desítkám leteckých tragédií. Zemře při nich řádově několik set lidí. Kupříkladu v roce 2004 to bylo jen 434 osob, jindy atakuje počet mrtvých až osm stovek. Jedna oběť vychází v průměru na 1,3 miliónu letů. Srovnejte s auty, kde zemřelo jen v roce 2013 po celém světě 1,1 miliónu lidí. To je kolem tři tisíc lidí za den.

Čísla jsou hezká, nelžou, nikdy ale nezrcadlí všechno. Záleží na jejich interpretaci. Jeden slavný matematik, nominovaný na Nobelovu cenu, kdysi vtipně poznamenal: „Statistická data, když je dostatečně dlouho mučíte, se nakonec přiznají.“ Létání je bezpochyby bezpečným způsobem přepravy, někteří lidé se ho ale přesto bojí.

Znáte někoho s fobií cestovat autem? Proč? Při autohavárii máte pořád určitou šanci přežít. Když s vámi spadne letadlo, nestane-li se tak krátce po startu nebo těsně před přistáním, je váš osud se stoprocentní jistotou zpečetěn. Navíc si ten fakt můžete během několikaminutového pádu nepříjemně dlouho uvědomovat. A trpět. Ta představa děsí, přiznejme si to.

O’Neilla děsila celou kariéru. V Hartfordu, odkud se klub přestěhoval do Caroliny, i později v Torontu. Celých jedenáct let v elitní hokejové lize. Raději by se postavil na ledě v pěstní bitce Zdeno Chárovi, než znovu a znovu usedat do letadla. Jednou si řekl klubovému lékaři o prášky na zmírnění úzkosti, ale bylo to spíš horší. Nepomáhaly ani karty s kamarády. „Byl jsem tak nervózní, že jsem chodil na záchod každých pět minut,“ nebál se upřímnosti O’Neill.

Spouštěčem může být jeden nepodařený let

Své si s létáním užil také Rick Vaive, jehož si můžeme pamatovat s kanadských národních výběrů osmdesátých let. Do smrti nezapomene, jak jednou letadlo prudce propadlo. Jelikož nebyl se sousedem připoután, pád je vymrštil, až zasáhli hlavami strop. „Budu upřímný, bylo to nejdelších 45 minut v mém životě,“ řekl k průletu bouří Vaive, tehdejší hráč Buffala Sabres.

Spoluhráč Bob McGill vzpomínal, jak Vaive trpěl jednou při letu z Winnipegu do St. Louis, kdy bylo obzvlášt špatné počasí. Během čtyřhodinového hororového letu se letadlo několikrát ocitlo ve volném pádu. „Jako když propadáte oblohou,“ vyprávěl pro Hockey News McGill. „Bylo to šílené. Ricky ječel tak hlasitě, že to vlastně všechny kolem pomáhalo umlčet, tak moc to bylo komické.“

Vyspat se před zápasem s vědomím, že druhý den před sebou máte dlouhou cestu letadlem, bylo pro některé hráče skoro nemožné. U některých šla fobie tak daleko, že poznamenávala výkony. Jeff O’Neill, jenž se začal bát létat po jednom mimořádně peprném letu z Mexika, se někdy obtížně soustředil při utkáních na hřištích soupeřů. Tak moc ho děsila představa zpátečního letu.

Letecká kultura v Rusku

Podle Hockey News zažil sportovní svět 26 leteckých katastrof, jejichž součástí byl nějaký sportovní tým. Za český hokej vzpomeňme tragédii z listopadu 1948, kdy nás nezdařený přelet kanálu La Manche k mezistátnímu zápasu s Anglií připravil o polovinu národního týmu. Poslední smutnou událostí, která se dotkla českého hokeje a nepochybně si ji vybaví každý, je pád letadla s týmem Lokomotivu Jaroslavl z roku 2011. Patřili do něj také Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček.

Nic se nenamlouvejme, Rusové jsou specifický národ, a pokud jde o bezpečnost létání, nikdy tu nebyla na vysoké úrovni. Bezpečnost jakékoli práce tu totiž obecně není na vysoké úrovni. Vincent Lecavalier, jenž si vyzkoušel ruský hokej během výluky 2004-05, vzpomínal po tragédii hokejistů Jaroslavli na létání v Rusku s mimořádnou nechutí.

„Letadla jsou tam stará,“ řekl tehdy pro list Tampa Tribune. „Ve vzduchu jsem se necítil bezpečně. Byl jsem šťastný, když jsem se vrátil a začal létat zase v Americe. Bezpečnost tady a tam byla na úplně jiné úrovni. Všechno to vypadalo, jako by to uděláno jen na nějakých osmdesát procent. Možná devadesát. Havárie Jaroslavli mě nepřekvapila. Necítil jsem se uvnitř jejich letadel nikdy dobře.“

Nehoda přiměla vedení Kontinentální hokejové ligy ke zvýšení tlaku na zajištění odpovídající kultury cestování, která začala některé hráče od angažmá v Rusku odrazovat. Škoda, že se autority pohnuly až v okamžiku, kdy přišlo několik desítek lidí o život a řada rodin o živitele.

Největším „strašpytlem“ Gretzky

Přestože je úroveň leteckého cestování v Severní Americe vyšší a speciálně americké letecké společnosti jsou považovány za jedny z nejlepších, někteří lidé se strachu z létání prostě nezbaví. Téma je pak samozřejmě vděčným námětem pro novináře. Hned několik periodik se pak pokusilo sestavit svůj TOP TEN největších „strašpytlů“.

Ze známějších jmen, která žebříčkům dominují, jmenujme například Cassiuse Claye alias Muhammada Aliho. Ano, žaludek boxera, jenž dostal za život bezpočet ran, se víc kroutil v letadle než v boxerském ringu. Později, když konvertoval k Islámu, prý už byl Ali při létání klidnější, neboť věřil, že Alláh jeho smrt v letadle nedovolí.

Specifickým případem byl fotbalista Dennis Bergkamp. Slavný Holanďan raději podnikal s řidičem dlouhé cesty napříč Evropou, než by usedl se spoluhráči do letadla. Když to bylo moc daleko, radši vůbec nejel. V roce 1997 odmítl s Arsenalem odcestovat k utkání prvního kola poháru UEFA do Řecka. Jeho tým tam prohrál 0:1, a jelikož pak doma jen remizoval 1:1, z poháru předčasně vypadl. Spousta fanoušků dodnes věří, kdyby Bergkamp netrpěl fobií z létání, dopadlo by všechno jinak.

Ze známějších hokejistů je uváděn například Alexandr Mogilnyj. Vynikající střelec, autor 76 branek ze sezóny 1992-93, přiznal, že jeho největšími překážkami při adaptaci na Spojené státy americké byly na začátku kariéry jazyk a strach z létání, který však postupem času minimalizoval.

To nejlepší nakonec. Jménem, které se stalo jedničkou žebříčku největších „strašpytlů“ serveru TAUNTR, není nikdo menší než Wayne Gretzky. Slavná 99tka se rovněž bála hlavně na začátku kariéry. Strach z létání zkoušela tlumit různými způsoby, včetně lékařských terapií. Aby cesty lépe snášel, pouštěli někteří piloti Waynea Gretzkyho dokonce k sobě do kabiny.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.