Díky za těch devět let! Dres Paula Kariyi už visí pod stropem Honda Center

Loni byl se svým dvojčetem Teemu Selännem uveden do Hokejové síně slávy, letos se dočkal poklony také od bývalého klubu. V neděli před utkáním s Buffalem vyřadil Anaheim navždy z užívání dres s číslem 9, který vystoupal pod strop Honda Center. Samotnému aktu předcházel tradiční slavnostní ceremoniál s připomínkou kariéry bývalého útočníka.

„Děkuji, že jste udělali dnešek tím nejpamátnějším dnem mého života,“ řekl Paul Kariya hostům i fanouškům. Čtyřiačtyřicetiletý hokejový vysloužilec si užil záři reflektorů a pozornost po hodně dlouhé době, od ukončení kariéry v roce 2010 se totiž na veřejnosti prakticky neobjevuje.

Kariya byl první draftovou volbou Anaheimu po jeho vstupu do ligy. V roce 1993 šel na řadu jako celková čtyřka. Pro nově se formující klub šlo o trefu do černého, ve druhé polovině devadesátých let vytvořil rychlonohý Kanaďan s Teemu Selännem jednu z nejúdernějších útočných dvojic ligy. Ne nadarmo se jí přezdívalo „dynamic duo“.

V Anaheimu nakonec strávil devět let, z toho sedm sezón jako kapitán. 300 ze 402 branek v NHL nastřílel právě za Kačery. V roce 2003 dovedl svůj tým do finále Stanley Cupu.

„Je tak skromný,“ řekl o bývalém spoluhráči Teemu Selänne. „Vždycky si myslel, že si tu poctu nezaslouží, ale já o tom nepochybuji.“ Právě jejich čísla jsou zatím jedinými vyřazenými pod stropem anaheimské haly. Příští rok mezi ně přibude číslo 27 Scotta Niedermayera.

Na ledě se spolu s dynamickou dvojkou objevil také Steve Rucchin, jenž oba ve společné formaci nejčastěji doplňoval. Diváci se tak mohli znovu pokochat přítomností zřejmě nejslavnějšího útočného tria v dějinách klubu. Nechybělo ani několik dalších bývalých spoluhráčů, brankářem Jeanem Sebastienem Gigeurem počínaje, brouskem Stu Grimsonem konče.

Současní vlastníci Ducks Henry a Susan Samueli koupili klub až po Kariyově odchodu, přesto hodně stáli o obnovení někdejších pout. „Paul hrál hokej srdcem i duší,“ řekl Henri Samueli. „Jednoduše řečeno, byl to úplně první hráč Anaheimu.“

Pohnutý osud

Hned na jeho první trénink s Kačery se přišlo podívat 9000 diváků. V jednadvaceti letech poprvé pokořil hranici sto bodů, když v sezóně 1995-96 nastřílel 50 branek, k nimž přidal 58 asistencí. Přes stovku se dostal ještě jednou (101 bodů v ročníku 1998-99), jednou skončil těsně pod ní (99 bodů v ročníku 1996-97).

V červnu 2003 vstřelil ve finále Stanley Cupu jeden ze svých životních gólů, bohužel ho krátce předtím ve druhé třetině stejného duelu brutálním hitem atakoval Scott Stevens. Z pohledu na nehybného hráče mrazilo v zádech, tím spíš byli diváci v šoku, když se později znovu objevil na ledě a ke všemu vstřelil rozhodující gól, jímž si pro svůj tým vynutil sedmý zápas.

Nejspíš to nebyl nejrozumnější nápad. Kariya zažil podobně devastujících hitů během kariéry několik. Surový krosček Garyho Sutera jej před lety vyřadil ze hry na dlouhou dobu, nezahrál si kvůli němu na olympiádě v Naganu 1998. Jak později přiznal, po zákroku Stevense si nepamatuje vůbec nic. Ani svou vítěznou trefu ani sedmý zápas, kde New Jersey přehrálo doma Anaheim 3:0.

Po skončení této sezóny podepsal Coloradu, kde dostal možnost nastupovat znovu s Teemu Selännem. Jako dřív už to ale nebylo. Později oblékal ještě dres Nashvillu a St. Louis, další otřesy mozku (hovoří se o šesti) ho však vyřadily ze hry docela. Končil o sedm let mladší než jeho finský kamarád.

„Za ty roky hodně vzpomínek na výhry a porážky vybledlo. Jako by to ale bylo včera, když jsem tady vkročil na led k mému prvnímu tréninku. Stejně tak si vybavuju ten řev davu, když jsme v roce 1997 vyhráli první sérii play off proti Phoenixu Coyotes. Díky všem fanouškům za podporu během těch devíti neuvěřitelných let,“ řekl dojatý Kariya.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter