bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Bylo to těžké, ale nepoložil jsem se, říká Šimek o zranění. Svatební cesta musí počkat

2. srpna 2019, 8:21

Václav Jáchim

Poctivě dřel a čekal na životní šanci. Když Radim Šimek po dvou měsících konečně získal místo v sestavě San Jose, neužil si slavné NHL ani do konce základní části. Bývalý obránce Liberce se v duelu proti Winnipegu vážně zranil, po střetu s útočníkem Coppem měl přetržený křížový i postranní vaz v pravém koleně, k tomu také poškozený meniskus. „Hned jsem věděl, že to je vážné. Že mám po sezoně," vzpomíná na událost, s jejímiž následky se pere dosud.

Velký bojovník je z nejhoršího venku. Každý den poctivě maká v pražském centru kondičního kouče Adama Antmanna.  „V hlavě mám myšlenky jen na to, abych se vrátil co nejdřív. Nic samozřejmě nechci uspěchat, ale také nebudu sedět v koutě a čekat, až mě něco přestane bolet," připomíná.

Šimek je tvrďák. Zakousl se jako pitbul. Touhu znovu hrát NHL by na něm poznal každý. „Po příletu do Ameriky začnu bruslit, na kemp bych byl rád v takové formě, abych mohl zabojovat o sestavu," povídá zarputile. Účastník světových šampionátů 2016 a 2017 prožil za poslední rok spoustu bolesti, ale i krásných chvil. „Když jsem se dozvěděl, že konečně nastoupím v NHL, byl jsem uvolněný. Chtěl jsem si to užít. Na tohle jsem přece čekal celou kariéru," říká například o velké zámořské premiéře.

Od vážného zranění už uteklo víc než pět měsíců. Jak se aktuálně cítíte?
Teď už mnohem lépe než třeba dva měsíce po operaci. To je logické. Ale ke konci června přišla trošku komplikace, protože jsem měl problém s propínáním nohy. Nemohl jsem ji propínat naplno, šlo to jen přes bolest. Posílal jsem video fyzioterapeutům do San Jose, kterým se to nelíbilo. Takže jsem následně odletěl do Ameriky, asi na deset dní. Podstoupil jsem další operaci, lékaři mi čistili koleno, u menisku mě zbavili nějaké sraženiny, která mi bránila v propínání nohy. Musím říci, že teďka je to o devadesát, vlastně o sto procent lepší.

Takže není nic, co by vás omezovalo?
No, trošku tam něco je. Noha po operaci zeslábla. Ale už mohu s trenéry dělat věci, které před tou druhou operací dělat nešly.

Jste tedy v lepší náladě než na počátku prázdnin?
Určitě! Když člověk může jet skoro naplno, je to lepší. Už tam nejsou situace, kdybych musel trenérovi říci, že mě noha bolí a určité cviky tudíž dělat nemohu.

Dokážete odhadnout, kdy se postavíte na brusle?
Já doufám, že v srpnu. Jakmile přiletím do San Jose. Chci, aby si noha zase začala zvykat na brusle. Na klasickou zátěž. Uvidím. Je možné, že bych se šel sklouznout ještě doma. V Benátkách. Jenom lehce, žádné jančení. Hlavní trénink podstoupím až v Americe s kondičním trenérem, který má zkušenosti s hráči, co se také vraceli po operaci kolen. Připravoval se s Tomášem Hertlem, Vlasicem, s Jumbem Thorntonem.

Máte pořád před očima nešťastný souboj s Coppem z Winnipegu? Věděl jste hned, že půjde o vážné zranění?
Když mi na koleno spadl, cítil jsem, jak mi tam něco prasklo. Jablko jsem měl úplně na straně (ukazuje na noze). Cítil jsem, že to je špatné. Nikdy předtím jsem podobné zranění nezažil, ale bylo mi jasné, že jde o vážný problém. Jak jsem byl napříč, chtěl jsem se postavit. Nebo si kleknout. Jenže to koleno jsem vůbec necítil. Hned mě napadlo, že to je v háji. Že mám po sezoně.

Přitom jste byl zrovna v hokejovém rozletu. Konečně se vám povedlo vybojovat pevné místo v sestavě Sharks.
Bylo to těžké, jasně. Dva měsíce jsem nejdřív čekal na šanci. Když přišla, začalo se dařit. Mně i týmu. Byli se mnou spokojeni. Pak dvě sekundy – a člověk je zase ze hry. Má zranění a neví, co bude dál. Protože po takovém zranění ani nemusí fungovat. Ale jsem v dobrých rukách. Tady v Čechách, kde trénuju, i v Americe. Věřím, že to bude v pohodě a já navážu na práci, kterou jsem tam odvedl.

Stihnete se dát do pořádku před startem kempu?
Je to můj cíl. Chci být připravený, abych hned mohl zabojovat o sestavu a zase hrát NHL. Ovšem zdraví máme jednom jedno, kariéru také. Samozřejmě nechci nic uspěchat, na druhou stranu ale nebudu sedět někde v koutě a čekat, až mě něco přestane bolet. Myslím, že koleno mě asi bude bolet do konce života, když je operované. Nebudu však kolem toho chodit v rukavičkách, jak se říká.

Měl jste v kariéře jiné vážnější zranění?
Neměl. Tohle bylo první, proto ani nevím, jak se ke kolenu chovat. Ale zase musím říci, že jsem to psychicky snášel docela dobře. Nepoložil jsem se. Nehroutil se. Bral jsem to, jak to je. Hned od prvního dne, co jsem byl po operaci, si neustále opakuju, že hokej budu hrát dál! Nejsem první ani poslední. Bohužel se mi staly tři věci najednou – byly přetržené oba vazy a k tomu poškozený meniskus. Kdo si zranil jeden vaz, měl to trošku lehčí. Tvrdě pracuju na tom, abych se co nejdřív zase vrátil.

Velkou bojovnost a trpělivost jste dokázal na začátku minulé sezony, kdy jste byl dva měsíce členem prvního týmu Sharks, ale trenéři vám nedali ani jeden zápas. Jak jste se vyrovnával se situací, kterou v NHL zažil asi málokdo?
Četl jsem jeden rozhovor s Michalem Kempným. ten to měl možná podobné. V Chicagu začal sezonu, ale v jejím průběhu ho vyndali ze sestavy a on také jenom trénoval. No, není to příjemné. Makáte fakt tvrdě. Jste 45 minut na ledě s kluky z týmu, děláte totéž, pak máte další půlhodinu, kdy bruslíte bez puku jako blázen. Po těch dvou měsících to bylo na hlavu. Ráno jsem vstal a na manželku jsem byl kolikrát nepříjemný.

Protože to pořád nepřicházelo.
Taky, samozřejmě. Frustrace tam je. Ale hlavně jsem si říkal: ty jo, mám jet  na zimák, co tam budu dělat? Zase mě tam strhají z kůže... Bylo to těžký. Dva měsíce jenom bruslíte a čekáte. V duchu jsem si říkal, jestli jsem nezapomněl hrát hokej. Mám to vůbec ještě v sobě? Pak jsem v prosinci konečně dostal zápas a ten se mi povedl. Nějak mě to nakoplo. Psychicky. A držel jsem se v sestavě dál.

Každý den jste doufal – a velmi dlouho marně. Jak jste bojoval proti tomu, abyste neklesal na mysli?
Pomohla mi manželka. Stejně tak spoluhráči. V Americe je konkurence, to ano, ale kluci z týmu mi přáli. Odehrál jsem první zápas a ti kluci, co čekali také a makali jako já, přišli a podali ruku. Třeba Tim Heed a další. Tohle vás hrozně moc potěší. Když víte, že jsou na tom podobně, ale nezávidí a ještě povzbudí. To bylo super.

Před premiérou v NHL si parťáci z týmu dopřáli na váš účet kanadský žertík, na rozbruslení jste vyrazil úplně sám. To jste asi docela koukal ne?
Trošku mě to překvapilo, trošku jsem to i čekal (směje se). Vím, že se to v NHL dělá. Něco podobného jsem tušil. Když mě poslali prvního, říkal jsem si: první chodí gólman nebo nějaká hvězda, co to je? No, tak jsem si tam chvilku zabruslil (směje se).

Duel proti Montrealu vám pak vyšel parádně.
Já přitom ani původně nevěděl, že budu hrát. Ráno jsem šel na snídani, najednou mám telefon od Tomáše Hertla. „Hlavně se nepřežer, večer hraješ," říkal. „Jo, díky za zprávu," odpověděl jsem (znovu se směje). Ani jsem nebyl nervózní. Psal jsem domů, že jestli chtějí, ať si to v noci na dálku užijí. Já si to chtěl užít stoprocentně! Nejen zápas, ale celý ten den. Čekal jsem na to dva měsíce, celou kariéru! Co člověk může chtít víc? NHL a olympiáda jsou vrchol všeho.

V sestavě jste zůstal a na ledě působil hodně uvolněně.
Jo, to sedí. Bylo důležité, že jsem hrál s Brentem Burnsem. Pomáhal mi psychicky i na ledě. Když jsem byl v zápase třeba v určitých nesnázích, věděl jsem, že mu to můžu nahrát a on něco vymyslí. I trenéři mi pomohli. Chtěli po mně určitou hru, přinesl jsem i trošku tvrdosti, nějaké hity. Což se jim líbilo.

Vás hokej byl ale logicky jiný, než co si u vás pamatovali fanoušci Liberce nebo národního mužstva.
Jasně. Hru jsem musel trošku změnit, protože na útočení tam jsou Erik Karlsson a Brent Burns. Já měl jinou roli. Pokud nastupuju s Burnsem, musím být dobrý dozadu, abychom nedostávali góly. Měl jsem také štěstí, že se mužstvu začalo dařit. Brent byl do té doby v mínusových číslech, ale pak se dostal na plus 14. I to mi hrálo do karet. Nějak se to celé otočilo a já prožíval nejhezčí období v kariéře.

Ale přišlo zranění a dlouhá pauza. Jak jste bral závěr sezony, v němž Sharks došli do semifinále Stanley Cupu?
Na operaci jsem byl 18. března, ke konci základní části jsem nejezdil na tripy. V play off už ano, chtěl jsem být s týmem. Létal jsem do Vegas, do Colorada. Byl jsem i v St. Louis.

Trápil jste se v hledišti hodně?
Říkal jsem si, že je to strašná škoda. Že bych si hrozně rád zahrál. Play off je něco jiného než základní část. Ale psychika mi dolů nešla. Pořád jsem byl odhodlaný. Klukům jsem fandil a byl s nimi rád. V hlavě jsem měl jen a jen to, abych se rychle zase dostal zpátky.

Změnila dlouhá léčba vaše léto?
Do Česka jsme se s manželkou vrátili koncem května. Tohle léto není takové, že bych si odpočinul. Za prvé jsme se museli v Benátkách nastěhovat do nového bytu, takže jsem montoval nábytek, s manželkou jsme převáželi věci. A hlavně jsem začal trénovat, načež přišla nepříjemnost, kdy mě začalo bolet koleno. Musel jsem do Ameriky, jsem hrozně rád, že mě tam povolali a odoperovali to. Asi bych se dál trápit. Teď je noha v pohodě. Neměl jsem tím pádem dovolenou. Ženil se Tomáš Hertl a pak jsem měl svatbu i já.

Jak se cítíte jako novomanžel. Je znát, že to je životní změna?
Ani ne. Manželka se mnou byla v Americe a musím říci, že po tom zranění byl její režim těžší než můj. Ráno mě musela odvézt do kabiny, pak zase domů. Později pro mě přijela, jeli jsme na rehabilitaci, tam se mnou byla hodinu a půl. Navíc vařila, uklízela, dělala úplně všechno. Protože já po operaci nemohl skoro nic.

Stihli jste svatební cestu?
Ne, vůbec. Bohužel. Ženě jsem říkal, že koleno je pro nás nejdůležitější. Po sezoně mi skončí smlouva, budu bojovat o novou. To je priorita. Manželce jsem slíbil, že ji příští rok vezmu, kam bude chtít. Možná už v době Utkání hvězd NHL, to bychom rádi jeli na Havaj. Po sezoně vyrazíme kamkoli. Teď si hlavně přeju, abych byl zdravý. A také, ať se daří týmu, ať jsou všichni z organizace zdraví a spokojení.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.