Brodeurova kletba zlomena. Lapačkou a betony nechtěného učně z Bathgateova města

Dlouhých, předlouhých, byť necelých, šest let čekal na svou premiéru. Dva roky po svém draftu stále dřel mezi juniory, Kanadě pomohl na "dvacítkách" k bronzu, pak farmařil, mnohdy i v ECHL. Přednost před ním dostával ledaskdo, mezi třemi tyčemi Ďáblů až do předloňska válel Martin Brodeur, navíc tou dobou přišel Cory Schneider, v New Jersey navíc ze svých talentů nejvíce věřili Keithu Kinkaidovi. Scott Wedgewood zkrátka musel mít trpělivosti na tři nůše, o to cennější je růže, kterou dnes utrhl.

Ano, pro českého fanouška byl dnešní mač mezi Columbusem Blue Jackets a New Jersey Devils zajímavý především kvůli debutu Vojtěcha Mozíka, nicméně "své poprvé" zažil i třiadvacetiletý Kanaďan, původem z ontarijského Bramptonu. Tedy stejného města, které do NHL "dodalo" Tylera Seguina, Seana Monahana a hlavně Andyho Bathgatea. Na rozdíl od nich Wedgewood puky nepálí, ale lapá.

Wedgewood na sobě tvrdě dřel, ve stínu ostatních gólmanů Devils nepřešlapoval na místě a ukřivděně nezíral na trenéry New Jersey. Zůstával dobře naladěný, zlepšoval se, šel si za svým. "Celé ty roky jsem příliš nechtěl přemýšlet nad tím, kdy ten den konečně přijde. Raději jsem zůstával pozitivní, už jsem prostě takový. Došlo mi, že Brodeur byl dlouho dobou skvělý a že poté zase začal odvádět výborné výkony Schneider. Navíc se málokdy někdo zranil."

Nakonec právě zdravotní trable, konkrétně pak Kinkaidovy, vynesly Wedgewoodovi, který se na svůj první mač v NHL těšil tak, že nemohl usnout (vše nakonec řešil prášky na spaní), vytoužený okamžik. Sympatický zelenáč se velké šance nezalekl, do své klece pustil jen jediný puk a zvítězil. Dokázal to, co se nepovedlo Kinkaidovi, Jean-François Damphoussovi či Jeffu Frazziemu, zkrátka nikomu od chvíle, kdy do velké ligy vstoupil Martin Brodeur.

Vítěznou premiéru v NHL si kromě něj a Brodeura v historii New Jersey užili také Craig Billington a Alain Chevrier, nicméně Wedgewood je tím, kdo ukončil "Brodeurovu kletbu", uťal téměř čtyřiadvacetileté čekání, které začalo od 26. března 1992, kdy "Marty" porazil bostonské Medvědy. "Na farmě jsem dělal to nejlepší, co bylo v mých silách, a nakonec jsem se dočkal své šance," culil se hrdina dnešní partie, kterou ozdobil 27 zákroky.

Zářil před zraky své rodiny, ani před ní se mu nerozklepaly betony. "Asi mi pomohlo, že jsem si tuhle chvíli mnohokrát v hlavě přehrával. A pak když jsem opravdu stál v kleci, přišlo mi, že tam patřím." oněch šest let měl skutečně času na podobné přehrávání času více než dost... Mimochodem, Wedgewood nebyl jediný, kdo se zbavil dlouhého čekání. Jediný gól mu totiž dal známý brousek Jared Boll, který skóroval poprvé od loňského února.

"Škoda, že jsem nepomohl k výhře," litoval. Ne, dnes byla s triumfem řada na Wedgewoodovi.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter