bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

ANALÝZA: Kam zmizely góly? Srovnání osmdesátých let a současnosti

29. února 2020, 19:15

Radek Černý

Zlaté osmdesátky. Říká se, že kdo zažil osmdesátá léta minulého století, má na co vzpomínat. Příznivci módních trendů určitě nezapomenou na objemné účesy, plísňové džíny či barevné legíny. Ti hokejoví zas na gólové hody, které byly v této době na každodenním pořádku. U nás i za mořem.

Zápasy, v nichž padlo deset a více gólů, nebyly žádnou výjimkou. Hráči sbírali body po hrstech a brankáři mnohdy jen bezmocně přihlíželi. Co bylo na této dekádě v NHL tak výjimečného a proč se už zřejmě nebude nikdy opakovat?

Časové a statistické vymezení

Pro začátek si ujasněme pojmy. Pod pojmem „osmdesátky“ budeme počítat deset sezón (1980/81 až 1989/90) a porovnáme to s posledními deseti ukončenými sezónami (2009/10 až 2018/19). Za zdroj informací vezmeme statistiky prezentované na oficiálních stránkách soutěže.

Teď si představíme základní statistická čísla:

Období

Počet týmů

Odehrané zápasy

Vstřelené góly

Průměr góly/zápasy

1980-90

21

8400

64761

7,71

2009-19

30 (31)

11872

66757

5,62

Z tabulky vyplývá, že v posledním desetiletí bylo odehráno o skoro tři a půl tisíce zápasů víc než v osmdesátých letech, ale gólů padlo jen o necelé dva tisíce víc. Divák tak byl v každém zápase ochuzen v průměru o dvě branky. To je dost, zhruba třetina. Například pro Nikitu Kučerova by to loni znamenalo sezónu s možná až 170 body.

Kdo za tuto ztrátu může? Seznam podezřelých nabízíme níže.

Podezřelý č. 1 – Gólman

Je to první, co asi každého fanouška napadne. Stačí se podívat na jakoukoliv fotku gólmana z osmdesátek a rozdíl je nepřehlédnutelný. Velikost výstroje, šířka betonů, lapačka, vyrážečka. Jejich miniaturní rozměry vyvolávají v současnosti až úsměv na tváři. Nechce se věřit, v jaké úsporné ochraně byli tenkrát brankáři ochotni čelit střelám vyhlášených kanonýrů typu Gretzkyho, Bossyho či Kurriho.

Ale není to jenom o výstroji. Dalším faktorem, na který je nutno brát zřetel, je vývoj brankářského stylu chytání. V osmdesátých letech byl preferovaný styl tzv. stojících gólmanů. Brankáři většinu střel vykopávali betony, případné skluzy byly provozovány formou „podmetu“, kdy nohy šly na jednu strany a tělo na druhou. K tomuto stylu chytání byli nejvhodnější malí a mrštní gólmani. A těch byla v té době také většina.

Začátkem devadesátých let se začal prosazovat tzv. „butterfly“ styl, který byl více o vykrývání úhlů, rozklecích a celkově šlo hlavně o to, aby co nejvíc puků gólmana trefilo a odrazilo se mimo branku. Na tento styl se nejvíc hodí brankáři vyšších postav. A čím větší a mohutnější muž ve výstroji a masce, tím méně volného místa zbývá pro puk.

Nejde tedy jen o výstroj, ale i o velikost gólmanů jako takových.

Podezřelý č. 2 – Taktika

Když člověk sleduje hru osmdesátých let, vidí, jak hráči projíždí středním pásmem s pukem na holi de facto neatakováni. Hlavní boj probíhal až v útočném pásmu po úspěšném nahození puku. To platilo do té doby, než přišel Jacques Lemaire, který svým Devils naordinoval v poslední dekádě minulého století přísnou defenzívu s důrazem na zachytávání protiútoků již v neutrální zóně.

S touto taktikou, nazývanou „past ve středním pásmu“, Devils získali v roce 1995 Stanleyův pohár, a když s ní o rok později nováček v soutěži Florida Panthers vyřadil hvězdami nabitý superofenzivní tým pittsburských Tučňáků, bylo rozhodnuto. Trend byl stanoven. Všichni jsou chyceni v pasti. Celá liga je nucena sledovat zápasy, kde se „ucpávají díry ve středním pásmu“ a po zbytek času se tým snaží udržet těsné vedení.

„Dead puck era“ přichází na scénu.

Abychom byli objektivní, past ve středním pásmu je pouze součástí celé změny v taktickém myšlení. V sedmdesátých a osmdesátých letech byly taktické pokyny pro křídelní útočníky jednoduché. Zavřít cestu podél mantinelů a sledovat svého hráče. Koncem devadesátých let už se od hráčů očekávalo, že budou přesně vědět, kde na ledě v jakém okamžiku být a co s pukem udělat, nejlépe ještě předtím, než ho dostanou. Podrobné video rozbory se staly běžnou součástí předzápasové přípravy.

Podezřelý č. 3  Přesilovky

Hra v početní výhodě přináší větší šanci vstřelit gól. O tom asi nikdo nepochybuje. Průměrné využití přesilovek se dlouhodobě pohybuje kolem 20%. Jak v osmdesátých letech, tak v současnosti. Rozdíl je pouze v tom, kolik přesilovek dostane tým k dispozici, tedy jak často jsou hráči vylučováni. A v tom je zakopaný pes.

Zatímco v osmdesátých letech hrál každý tým v průměru 4-5 přesilovek za zápas (to samé soupeř, takže diváci viděli 8-10 přesilových her na obou stranách), v současnosti jsou to tři přesilovky na jeden tým v jednom utkání, což je přibližně třetinový úbytek.

Při stejné využitelnosti to je třetinový úbytek gólů vstřelených při přesilovkách. V absolutních číslech to znamená, že v osmdesátých letech vstřelilo 21 týmů v 8 400 zápasech celkem 16 161 přesilovkových gólů. Na tuto cifru se v minulém desetiletí nedostalo ani 31 týmů při odehrání skoro 12 000 zápasů, když dokázaly vstřelit pouze 14 319 branek.

Období

Počet týmů

Odehrané zápasy

Počet přesilových her

Vstřelené PP góly

Průměr PP/zápas

 

1980-90

21

8 400

74 321

16 161

8,85

2009-19

30 (31)

11 872

76 498

14 319

6,44

Z ligy zmizeli bitkaři a hráči jsou k sobě ohleduplnější. To jsou na jednu stranu pozitiva, ale každá mince má dvě strany. Menší počet vyloučených znamená méně přesilových her a méně přesilových her znamená méně přesilovkových gólů.

Z výše uvedeného vyplývá, že pokud by zůstal zachován počet přesilových her jako v osmdesátých letech, tedy průměrně osm za zápas, znamenalo by to při současném počtu 1 271 zápasů v sezóně a téměř totožné úspěšnosti využití kolem 20%, že přichází diváci a hráči o cca 600 branek každý rok. Na drtivou většinu přesilovkových gólů jsou navázány dvě asistence, takže by si hráči mohli přilepšit klidně i o 1 800 bodů za sezónu. (Samozřejmě myšleno pro přesilovkové specialisty napříč celou ligou.)

Mezi viníky v souvislosti s přesilovkou se především v devadesátých letech mohou klidně zařadit také rozhodčí, kteří rezignovali na trestání hákování, držení či sekání. Stačí vzpomenout na Jaromíra Jágra, který řadu let doslova vozil na zádech jednoho i dva protihráče, a muži v pruhovaném vše ignorovali. Ne nadarmo se tomuto období někdy přezdívá „clutch and grab“ (chyť se a drž).

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.