Alexandr Ovečkin: Tak přece jen existuje spravedlnost

Pamatujete si ta slova? Petr Vichnar je vyřknul během naganského finále po gólu Petra Svobody. Rozhodčí tehdy přehlédli hodně faulů na české hráče a nejen v komentátorovi ČT rostl pocit křivdy. Po včerejšku se ta věta vkrádá na mysl i v souvislosti s Alexandrem Ovečkinem. Autor 607 branek v NHL a držitel řady individuálních ocenění má konečně i to hlavní – Stanley Cup.

Stalo se už standardem, že je srovnáván se Sidneym Crosbym. Oba vstoupili do NHL ve stejný okamžik. Jsou bez debaty nejvýraznějšími osobnostmi éry od zavedení platových stropů. Jenomže zatímco Kanaďan má už tři prsteny pro vítěze, jeho ruský protějšek na velkou trofej stále čekal.

Mockrát byl vyplísněn za nezdar celého mužstva, mockrát neprávem. Ve většině případů hrál dobře už v minulých letech. Teprve letos se všechno sešlo. Washington se nevyčerpal v základní části a jeho forma kulminovala v pravý čas. Tým se zbavil starých mindráků, v každé sérii dokázal obrátit vedení soupeře; prokázal odolnost, vůli a hlavně obrovský hlad.

V současné NHL zřejmě nebylo hladovějšího hráče, než byl borec Capitals s osmičkou na zádech. Radují se všichni, ovšem Ovečkin a trenér Barry Trotz, který za dvacet v NHL do letošního roku rovněž nepřešel druhé kolo, mají k oslavám zvlášť silné důvody. Stejně jako majitel Ted Leonsis, jenž do klubu léta pumpuje milióny dolarů a teď konečně zažívá první triumf.

Makali jsme celé roky

Capitals rozšířili NHL v roce 1974, pouze jednou si zahráli finále. V roce 1998, shodou okolností krátce po našem naganském úspěchu, nestačili na Detroit. Druhý pokus po dvaceti letech už vyšel. „Je to jako sen,“ řekl kapitán mužstva. „Byla to náročná a dlouhá sezóna. Vybojovali jsme si to. Makali jsme tvrdě celé ty roky. Letos to byla týmová práce, drželi jsme se systému, nepanikařili jsme. Výsledek se dostavil.“

Ovečkin bude do kronik ligy zapsán také jako nejužitečnější hráč letošních pohárových bojů. Jevgenij Kuzněcov byl o něco produktivnější, hlavně třetí a čtvrté finále bylo hodně v jeho režii, novináři se ale nakonec rozhodli pro jeho krajana. Podobně jako v případě Crosbyho v předešlých dvou letech zřejmě zohlednili přínos sahající za branky a asistence – vůdcovství, pomoc v defenzivě, zablokované střely, nasazení, osobní příklad.

„Zlepšil se. Už dřív hrál v play off neskutečně, ale letos byl opravdu neuvěřitelný. Obranná hra, všechny ty maličkosti, zablokované střely v dnešní třetí třetině, absolutně se obětoval pro vítězství,“ řekl ke hře svého lídra Jay Beagle, který je mimochodem s Ovečkinem a Nicklasem Bäckströmem služebně nejstarším hráčem Washingtonu.

Patnáct vstřelených gólů je nejlepší individuální výkon letošních vyřazovacích bojů a současně nový klubový rekord Capitals. V kanadském bodování byl lepší pouze Kuzněcov (32), jenž překonal Ovečkina (27) o pět bodů. Ten dokázal bodovat v každém utkání finálové série (3+2) a po Jevgeniji Malkinovi (2009) se stává druhým ruským držitelem Conn Smythe Trophy. K tomu je historicky prvním ruským kapitánem vítězného týmu.

Pokud je pro Ovečkina něco charakteristické, pak obrovská spontánnost, s níž slaví vstřelené branky, své i spoluhráčů. Stalo se zvykem letošního play off, že se kamery v důležitých okamžicích zaměřovaly na střídačce na něj. Viděli jsme hluboké výdechy úlevy při skvělých Holtbyho zákrocích, exploze radosti po vstřelení gólu. Všechno ale překonává okamžik, kdy si šel pro pohár. Tohle bude ozdoba obrazového archivu NHL na mnoho budoucích let.

Je škoda, že to muselo odnést zrovna Vegas, které ve své premiérové sezóně zanechalo fantastický dojem a rozepsalo nádherný příběh, ale tenhle chlap si to už opravdu zasloužil. Ze seznamu skvělých hráčů, kteří nikdy nevyhráli Stanley Cup, si jméno Ovečkin jednou provždy škrtněte.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter