Za první úspěch mohli Capitals považovat výkonnostní vzestup, který je v sezóně 1976-1977 konečně odpoutal od poslední příčky v pomyslné tabulce NHL. Výrazně se zlepšila obranná činnost, dvojici brankářů Ron Low - Bernie Wolfe se podařilo snížit průměr obdržených branek na zápas pod čtyři. Podařilo se navíc získat Guy Charrona, který se stal nejproduktivnějším hráčem mužstva a byl nominovaný i na mistrovství světa 1977 jako člen kanadské reprezentace, první v historii šampionátů, kterou tvořili profesionálové.

Dlouhotrvající neúspěchy nenechávaly klidným ani vedení klubu, které začalo navazovat kontakty s Evropou. Průkopníky v dresu s hvězdami byli švédští reprezentanti Rolf Edberg a Leif Svensson, později přišel i další výborný hráč Bengt Gustafsson. V listopadu 1979 převzal Washington teprve osmadvacetiletý Gary Green. Ani jemu se však nepodařilo prolomit bariéru, která jakoby existovala mezi klubem a play off. Se začátkem osmdesátých let se začalo postavení Capitals měnit. V sezóně 1982-83 se Caps ziskem 94 bodů a třetím místem v Patrickově divizi dočkali vytoužené premiéry v play off. Tam však pro ně byli hokejisté New Yorku Islanders příliš silným soustem (1:3 na zápasy). V této sezóně se objevil na soupisce Washingtonu Capitals první hráč z bývalého Československa, kterým byl Milan Nový. Jako jedenatřicetiletý se však těžko přizpůsoboval náročné soutěži, a i když dostal dost příležitostí a chyběl pouze v sedmi zápasech, vrátil se po roce do Evropy. Otcem washingtonského úspěchu byl v té době trenér Bryan Murray. Nejlepším důkazem tohoto tvrzení je skutečnost, že Murray získal v roce 1984 cenu pro nejlepšího trenéra NHL.

V klubu působila řada skvělých hokejistů, i když do nepříliš hokejového amerického hlavního města jen málokdy zamířila hvězda první velikosti. Mezi ty lze počítat jen kapitána Roda Langwaye - dvojnásobného vítěze James Norris Trophy. V osmdesátých letech se Washington vyznačoval výbornými brankáři, hráli zde například Al Jensen a Pat Riggin - vítězové Jennings Trophy, Pete Peeters, Clint Malarchuk, Mike Liut či Don Beaupre. Dále skvělou obranou, o čemž svědčí jména hráčů jako Scott Stevens, Larry Murphy, Kevin Hatcher a Calle Johansson. V útoku se v jejich dresu objevilo několik velikánů: superstřelec Mike Gartner, hokejový mozek mužstva Bengt Gustafsson, Denis Maruk, Ryan Walter, Bobby Carpenter, Dave Chrisitan, Dino Ciccarelli, Dale Hunter či Kelly Miller. V této konkurenci se od roku 1986 začal prosazovat i náš Michal Pivoňka, posléze i Slovák Peter Bondra. Klub se díky těmto borcům na dlouhé roky usadil na přední příčky své divize. V poháru se po osmileté absenci v play off prosazovali washingtonští střídavě do prvního a druhého kola. Teprve v sezóně 1989-90, kdy vyhráli svoji divizi, se dočkali postupu až do semifinále Stanley Cupu, kde ztroskotali na Bostonu Bruins.

Na svůj nejvýraznější úspěch v bojích o pohár si museli Capitals počkat až do sezóny 1997-98, kdy dosáhli svého historického maxima a postupně přes Boston, Ottawu a Buffalo postoupili až do finále Stanley Cupu, kde však nestačili na úřadující dynastii Red Wings z Detroitu. Nejlepší americký trenér druhé poloviny devadesátých let Ron Wilson se tehdy opíral především o skvělé výkony brankáře Olafa „Godzilly“ Kölziga, nekompromisních obránců Marka Tinordiho a Joea Reekieho, s přehledem hrající Calle Johanssona a Sergeje Gončara, dále pak o superstřelce Petera Bondru, nahrávače Adama Oatese, divokého Chrise Simona, Joea Juneaua, zkušené veterány Briana Bellowse, Dalea Huntera, Kellyho Millera, Esu Tikkanena a Michala Pivoňku či o nadějné mladíky Jaroslava Svejkovského a Richarda Zedníka.

Jenomže rok po postupu do finále Stanley Cupu čekal na Capitals velmi tvrdý pád, když se tým po velmi neúspěšné sezóně vůbec neprobojoval do play off. Klub navíc opustil dlouholetý kapitán Dale Hunter, který jako jediný hráč historie dokázal dát tři sta branek a současně si odsedět více než 3000 trestných minut.

Ani ročník 1999-2000 se z počátku pro Caps nevyvíjel příliš dobře. Klub střídal světlé okamžiky s těmi hodně tmavými a postup do play off se zdál být opět nad síly spíše průměrného týmu. Avšak o Vánocích nastal nečekaný výkonnostní zlom a Capitals nakonec ještě vyhráli Jihovýchodní divizi. V play off je ovšem hned v prvním kole překvapivě vyřadili Pittsburgh Penguins, kteří se tak postarali se o jedno z největších překvapení celého play off.

Navlas stejná situace se opakovala i v sezóně 2000-01. Caps měli opět pomalejší start, poté se ovšem rozehráli a znovu ukořistili první příčku ve své divizi. Mužstvo jako obvykle táhli Oates, Bondra, Kölzig, Gončar, Dahlén či Konowalchuk. Ani tito borci však v úvodním kole vyřazovacích bojů nestačili na tradičního soupeře z Pittsburghu. Tučňáci, s legendárním Mariem Lemieuxem v sestavě, vyhráli 4:2 na zápasy.

O ničem jiném se před startem sezóny 2001-02 tolik nehovořilo jako o přestupu Jaromíra Jágra do Washingtonu. Smlouva mezi pětinásobným majitelem Art Ross Trophy a zámožným vlastníkem týmu Tedem Leonisem zněla na neuvěřitelných 88 mil. dolarů za osm let věrných služeb. Caps tak získali superhvězdu, jakou ve své historii dosud neměli. S Jágrem v sestavě se mohl Washington rázem počítat mezi velké aspiranty na Stanley Cup.

Realita však byla úplně jiná. Caps načali sezónu dlouhou šnůrou porážek. Největším kamenem úrazu byla celá řada zranění největších tahounů mužstva: Johansson, Konowalchuk, Jágr, Oates, Kölzig, Gončar, Halpern. Ti všichni byli v různých fázích ročníku ze zdravotních důvodů mimo hru. I tak Capitals o svou účast v play off bojovali do poslední možné chvíle. Nakonec skončili na devátém místě tabulky Východní konference, o dva body za posledním postupujícím Montrealem.

Podprůměrné výsledky ambiciózního mužstva znamenaly konec pro Rona Wilsona, místo něj se na lavičku postavil Bruce Cassidy, debutant mezi trenéry NHL. Odešli veteráni Johansson s Oatesem, naopak Capitals podepsali Roberta Langa, Jágrova parťáka z Pittsburghu a angažovali šikovného Švéda Michaela Nylandera. Hlavním úkolem pro další sezónu bylo najít herní systém, který by naplno využil schopnosti královsky placeného pravého křídla. Jenže Cassidy zacházel s Jágrem jako s řadovým hráčem, na což český útočník nebyl zvyklý. Méně času na ledě, méně volnosti. I tak nasbíral solidních 77 bodů, ale byl jen stínem ofenzivního krále z let předešlých. Caps proklouzli do play off z šestého místa, opanovali úvodní duely na ledě Tampy Bay, avšak následně čtyřikrát prohráli a znovu nepřekročili práh prvního kola.

Rok poté nezůstal kámen na kameni. Spory Jágra s Cassidym narůstaly, fanoušci byli zklamáni výkony týmu i jeho největší hvězdy, stejně tak vedení. Cassidy dostal padáka, vystřídal ho další kouč s nulovými zkušenostmi z NHL, bývalý brankář Glen Hanlon. Začala velká čistka soupisky, bylo třeba začít znovu od začátku. Jágr dostal šanci oživit uvadající kariéru v NY Rangers, vyměněni byli také kapitán Steve Konowalchuk (Colorado) i klubová ikona Bondra (Ottawa), nejlepší obránce týmu Sergej Gončar zamířil společně s Nylanderem do Bostonu a Lang, toho času vedoucí muž kanadského bodování, se stěhoval do Detroitu (vůbec poprvé v historii byl nejproduktivnější hráč vyměněn uprostřed sezóny). Nebylo tedy překvapením, že Capitals skončili po základní části v suterénu ligy.

Na draftu si vylosovali první volbu, kterou v létě 2004 nemohl být nikdo jiný než obrovský ruský talent Alexandr Ovečkin. Výluka oddálila jeho vstup do ligy o jeden rok, který strávil v mateřském Dynamu Moskva. Ovečkinova premiérová sezóna překonala všechna očekávaní. Rusky forvard skončil třetí mezi kanonýry i v produktivitě, uspěl i v ostře sledovaném souboji s dalším supertalentem, Sidney Crosbym, když obdržel Calder Trophy pro nejlepšího nováčka. Washington měl při závěrečném resumé na kontě 70 bodů, shodný počet nasbíral i v ročníku 2006-07, v obou případech se umístil daleko od postupových pozic. Ovečkin znovu opanoval klubové bodování, tentokrát vydatně podporován krajanem a dalším skvělým střelcem Alexandrem Sjominem.

Před sezónou 2007-08 se Caps vrátili ke starým týmovým barvám z let 1974-95, ale výsledkově žádná změna. Po jednadvaceti utkáních, z nichž vyhráli jen šest, byl vyhozen Glen Hanlon a potřetí za sebou dostal příležitost trenérský zelenáč, tentokrát Bruce Boudreau, do té doby lodivod záložního celku Hershey Bears. Washington šel nahoru. Pod Boudreauem (na snímku) měl bilanci 37-17-7 a po stíhací jízdě v závěru základní části získal dokonce i divizní titul. Krom nového trenéra se pod zlepšené výkony podepsali i předsezónní akvizice, navrátilec Nylander, zkušený Viktor Kozlov, ale i švédský mladík Nicklas Bäckström, jeden z pozdějších kandidátů na Calder Trophy. Ještě před uzávěrkou přestupů tým posílil veterán Sergej Fjodorov a francouzský gólman Cristobal Huet, který uzmul pozici dlouholeté jedničce Olafu Kölzigovi. Obránce Mike Green ohromoval útočnými výpady a Ovečkin byl bez diskuze nejlepším hráčem soutěže.

Soupeřům nasázel 65 branek, což znamenalo rekordní počin mezi levými křídly. Celkově si připsal 112 bodů a slavnostní předávání cen v Torontu bylo jeho show. Moskevský rodák získal Art Ross Trophy, Maurice Richard Trophy, Lester B. Pearson Award a pochopitelně i nejcennější individuální ocenění, Hart Trophy. Již během ledna podepsal rekordní kontrakt, který mu v následujících 13ti letech zaručil příjem 124 miliónů dolarů. V prvním kole nestačil Washington na Philadelphii, podlehl jí těsně 4:3 na zápasy. Ovšem předvedená hra i výsledky jsou velkým příslibem do budoucna. A bude u toho i Bruce Boudreau, držitel Jack Adams Award pro nejlepšího trenéra roku 2008. Původně měl být jen dočasnou záplatou, ale očekávanou nabídku na prodloužení pobytu v hlavním městě USA rád přijal.

14:33 / 09.02. - Slavnostní buly středečního zápasu v aréně HP Pavilion mezi San Jose a Calgary obstaral bývalý útočník obou klubů Owen Nolan, jenž před dvěma dny oznámil ukončení aktivní kariéry. Rodák z Belfastu, který v neděli oslaví 40. narozeniny, nastupoval v NHL také za Quebec, Colorado, Toronto, Phoenix a Minnesotu. Na kontě má 1200 utkání a 885 bodů (422+463).

14:18 / 09.02. - Středeční duel proti Calgary byl 400. startem útočníka San Jose Joea Pavelskiho v základní části NHL. Sedmadvacetiletý centr působí v organizaci Sharks od začátku své profesionální kariéry v sezóně 2006-07. Během necelých šesti sezón si připsal do statistik 283 bodů za 123 branek a 160 přihrávek.

14:08 / 09.02. - Dan Cleary z Detroitu nedohrál středeční souboj s Edmontonem poté, co ho tvrdě sestřelil útočník Oilers Ben Eager. Cleary odstoupil ze zápasu v polovině druhé třetiny a do hry už se nevrátil. Podle informací zámořských médií trápily třiatřicetiletého útočníka bolesti kolena, bližší rozsah zranění však zatím není znám. Cleary v této sezóně odehrál 55 duelů s bilancí jedenácti gólů a šestnácti nahrávek.

11:26 / 09.02. - Kapitán Minnesoty Mikko Koivu, který si od půlky ledna léčí vykloubené rameno, nastoupí zřejmě do dnešního utkání s Vancouverem. Nasvědčuje tomu skutečnost, že Wild zapsali na listinu volných hráčů Jeda Ortmeyera, aby pro svého druhého nejproduktivnějšího hráče uvolnili místo na soupisce. Koivu nastupoval v posledních trénincích mezi Danym Heatleym a Devinem Setoguchim.

11:24 / 09.02. - Dlouhá série zápasů Henrika Sedina bez pauzy je v ohrožení. Kapitán Vancouveru aktuálně odehrál již 552 duelů v řadě, jeho start ve čtvrtečním utkání proti Minnesotě je však nejistý. Švédský reprezentant totiž v úterním souboji s Nashvillem utrpěl zranění kotníku. Ve čtvrtek absolvuje lékařské vyšetření, až po něm se rozhodne o tom, zda do duelu s Wild naskočí. Hvězdný útočník v této sezoně nasbíral 57 kanadských bodů.

19:14 / 08.02. - Calgary prodloužilo smlouvu s Derekem Smithem. Podle zámořských médií se obě strany dohodly na dvouleté smlouvě v celkové hodnotě 1,55 miliónu dolarů. Sedmadvacetiletý obránce, jenž se od 30. prosince zotavuje po zranění kotníku, odehrál letos za Flames 32 utkání, ve kterých nasbíral 10 bodů (2+8).

19:06 / 08.02. - Příští zápas NHL pod širým nebem by se měl uskutečnit na stadiónu michiganské univerzity v Ann Arbor, stát Michigan. Při utkání amerického fotbalu se do jeho ochozů vměstná 109 901 diváků. V šestém ročníku Winter Classic by spolu měly zkřížit hokejky týmy Detroitu a Toronta. Oficiální potvrzení zprávy ze strany NHL a NHLPA je očekáváno ve čtvrtek.

19:01 / 08.02. - Křídelní útočník Montrealu Michael Blunden se ve středu podrobil artroskopické operaci kolena. Při zákroku mu lékaři napravili poškozený meniskus. Rekonvalescence pětadvacetiletého forvarda je odhadována na čtyři až šest týdnů. V letošním ročníku oblékl Blunden dres Habs ve 28 zápasech, na své konto si v nich připsal dvě branky a jednu asistenci.