„Asi každý sní o tom, že z trestné lavice naskočí do brejku a dá gól. On to dokázal.“
Steven Stamkos z Tampy Bay dobře ví, že v zápase s Los Angeles jeho tým podcenil Kylea Clifforda.
Vstup do NHL: 15. květen 1926
První sezóna: 1926-27
Stadión: Madison Square Garden, 18.200 diváků
Adresa: 14th Floor, 2 Pennsylvania Plaza, New York, NY 10121
Největší úspěchy: Stanley Cup 1928, 1933, 1940, 1994
Individuální rekordy jedné sezóny:
Branky: 54 - Jaromír Jágr (2005-06)
Asistence: 80 - Brian Leetch (1991-92)
Body: 123 - Jaromír Jágr (2005-06)
Trestné minuty: 305 - Troy Mallette (1989-90)
Oficiální website: www.newyorkrangers.com
Po účinkování v konkurenční PCHA byl klub v roce 1926 jedním ze tří, jenž se za 250.000 dolarů dostaly do NHL. Hned v premiérové sezóně 1926-1927 vyhráli Rangers svou divizi s výrazným jedenáctibodovým náskokem a kapitán mužstva Bill Cook se stal nejproduktivnějším hráčem celé soutěže. O rok později Rangers vyhráli jako první americký klub vůbec Stanley Cup, když ve finálové sérii porazili Montreal Maroons 3:2 na zápasy. Ve druhém finálovém střetu si fanoušci vynutili, aby do branky Rangers nastoupil první trenér a generální manažer klubu čtyřiačtyřicetiletý Lester Patrick a ten pak pustil jen jeden gól! V prodloužení Rangers vyhráli a Patrickovo jméno navždy vešlo do historie klubu. V tak rychlém úspěchu se Rangers žádný jiný tým nemůže rovnat.
Stejný husarský kousek se mužstvu podařil o pět let později. Tehdy Rangers porazili Toronto 3:1 na zápasy. U zisku obou titulů stálo šest hráčů - Bill Cook, Bun Cook, "Ching" Johnson, Frank Boucher, Murray Murdoch a brankář Lorne Chabot, ve své době prakticky největší osobnosti kanadsko-americké NHL, které doplňovaly nové tváře - Babe Siebert, Cecil Dillon, Earl Seibert, Ott Heller a zejména Andy Aitkenhead v brance. Období vlády Lestera Patricka lze také označit za nejúspěšnější v historii klubu.
V roce 1937 se Rangers opět probojovali do pohárového finále, ale svého třetího triumfu se dočkali až v roce 1940, kdy už na střídačce působil coby trenér Frank Boucher a kdy už bylo jiné i složení týmu. Skvělého Dave Kerra v brance doplňovali další velikáni té doby. Kromě Arta Coultera, Ott Hellera, Philla Watsona, Babe Pratta, Alexe Shibickyho a Bryana Hextalla to byly i dvě bratrské dvojice - Neil a Mac Colvilleové, Lynn a Muzz Patrickové. Tento tým měl šanci dlouho kralovat celé NHL, v níž také v roce 1942 zaujal nejvyšší příčku, ale válka zcela rozmetala jeho řady, a tak se začala pro nové Rangers "černá éra".
V letech 1943 - 1946 se čtyřikrát za sebou propadli na samé dno ligové tabulky, a to byl také jeden z důvodů odchodu Lestera Patricka z funkce manažera. V té jej nahradil Frank Boucher, který začal pozvolna budovat nový tým, s nímž se v roce 1950 dokonce probojoval do finále Stanley Cupu. To byl však pouze jeden z mála ojedinělých úspěchů. Téměř po celou dobu "Velké šestky" se New York Rangers potáceli mezi pátou a šestou příčkou a celkem pouze sedmkrát postoupili do play off, když jejich nejlepším ligovým umístěním bylo v roce 1958 druhé místo tabulky. Na relativně úspěšném působení ve druhé polovině padesátých let měli největší podíl vedle brankáře Gumpa Worsleyho také Andy Bathgate a Bill Gadsby.
Rangers byli spolu s Bostonem prvními kluby NHL, které se začaly vážněji orientovat na kontakty s evropskými celky. Historickým navždy zůstane jejich měsíční turné po Evropě v roce 1959, kdy newyorské mužstvo odehrálo v šesti západoevropských zemích dvaadvacet exhibičních zápasů. Styky s Evropou dospěly k tomu, že v sezóně 1964-65 se stal švédský reprezentant Ulf Sterner jedním z prvních Evropanů, který si zahrál v NHL. I když jen ve čtyřech zápasech.
V šedesátých letech se hráčský kádr klubu často měnil a krátce zde působily i takové hvězdy, jako byli Jacques Plante, Doug Harvey, Bernie Geoffrion či Tom Horton a Terry Sawchuk. S příchodem nového trenéra a manažera Emile Francise - bývalého gólmana Rangers - v roce 1964 se začala karta obracet a klub se pomalu propracovával výše v ligové tabulce. Silný tým začal patřit k vážným aspirantům na nejvyšší pocty a již v roce 1972 hrál ve finále Stanley Cupu. Podlehl však Bostonu 2:4 na zápasy.
Hala Garden často hřměla skandováním "Eddie! Eddie!" jako projev ocenění výkonu, jaký podával gólman Eddie Giacomin. V obraně to byli Brad Park a Harry Howell, jenž zde prožil sedmnáct sezón. Tuto éru v historii klubu zdobila výbušná útočná řada ve složení Rod Gilbert, Jean Ratelle a Vic Hadfield. Gilbert a Ratelle do dnešní doby patří mezi střelce týmu Rangers s nejvyššími počty nastřílených gólů. Gilbert jich na svém kontě má 406 a Ratelle 336. Hadfield byl zase prvním hráčem mužstva, který dal 50 gólů v jedné sezóně.
Další osobností celku byl bezesporu Phil Esposito, který však do New Yorku přešel až na ústupu ze své slávy. Právě on byl společně s Vladimírem Petrovem aktérem úvodního vhazování památného zápasu New York Rangers - CSKA Moskva (3:7), který 28. prosince 1975 otevřel první nezapomenutelnou supersérii zápasů klubů NHL se sovětskými mužstvy. Phil Esposito ani dvě švédské hvězdy Hedberg a Nilsson nepřinesly Rangers zlepšení postavení a dokonce od roku 1976 neměl klub zastoupení v nejlepší desítce střelců a nahrávačů soutěže.
V témže roce odešel trenér a manažer Francis a začala další z "černých etap" historie Rangers. V roce 1979 se sice probojovali do finále poháru, tam je ale poměrem 4:3 na zápasy vyřadil Montreal. Úspěchy z dob Francisova účinkování, tedy druhá místa v celé NHL z let 1968, 1971 a 1972, se již zopakovat nepodařilo. V All-Star absentovali newyorští v tomto období rovněž povážlivě dlouho. Posledním jejich zástupcem byl v roce 1972 obránce Brad Park. Podobná byla situace i v individuálních trofejích. V dalších deseti letech, poznamenaných devíti výměnami na postu trenéra, byli hlavními pilíři celku kapitán Barry Beck a brankář John Davidson. Po jeho odchodu pak John Vanbiesbrouck, který v sezóně 1985-86 získal Vezinovu trofej pro nejlepšího gólmana. Bylo to rok poté, co svými výkony zaujal i na pražském mistrovství světa v dresu USA. Na nevýrazných výkonech nic nezměnily ani rozsáhlé nákupy a prodeje hráčů prováděné manažerem Philem Espositem v letech 1986 - 1989.
V roce 1989 se kormidla v klubu Rangers ujal Neil Smith. Smith byl čilým obchodníkem s hráči. Mezi jeho největší získané akvizice patří podepsání Marka Messiera (4. 10. 1991) a levého křídelního útočníka Adama Gravese, který v ročníku 1993-94 vstřelil 52 branek, čímž překonal Hadfieldův rekord. Fanoušci a spoluhráči si jej však nejvíce cení za jeho vůdcovské kvality. V sezóně 1991-92 se po padesáti letech Rangers prosadili na první místo celkové tabulky NHL a po ročním výpadku v sezóně 1993-94, kdy dokonce nepostoupili do play off, se znovu vrátili na trůn NHL a po čtyřiapadesáti letech dokázali vybojovat svůj teprve čtvrtý Stanley Cup.
Do finále proti Vancouveru je poslal gól Stephanea Matteaua ve druhém prodloužení sedmého zápasu s New Jersey Devils. Vedle trenéra Mikea Keenana se na tomto úspěchu nejvíce podílel kapitán týmu Mark Messier, který byl obklopen spoluhráči z edmontonské dynastie osmdesátých let: Lowem, Andersonem, McTavishem, Bokeboomem, Gravesem a Esou Tikannenem. Gólman Mike Richter, obránce Brian Leetch a útočník Mark Messier byli skutečnými vůdci týmu.
Dramatická sedmizápasová finálová série s Vancouverem přinesla vynikající hokej. Rozhodující gól, který Rangers konečně přinesl Stanleyův pohár, dal v posledním zápase série Mark Messier, jenž již pětkrát vybojoval Pohár v dresu Edmontonu. Když se Rangers a celé město koupali v žáru nadšení z dlouho očekávaného triumfu ve Stanleyově poháru, hlavní trenér Mike Keenan po skončení série oznámil, že od Rangers odchází k St. Louis Blues. Jeho rozhodnutí zapůsobilo jako výbuch bomby. Na místě hlavního trenéra jej vystřídal Colin Campbell.
Od sezóny 1996-97 byl tým Rangers doplněný o hvězdu největší velikosti, Waynea Gretzkyho. Celá NHL se tak mohla opět těšit na spolupráci dvou velkých hokejových přátel. Výborné výkony obou hráčů také přivedly klub až do semifinále play off, kde zraněními unavený tým podlehl ambiciózním Letcům z Filadelfie. V letní přestávce pak dal Messier přednost před dalším působením v "Big Apple" lukrativní nabídce Vancouveru Canucks. NY Rangers na to reagovali angažováním zraněními sužovaného střelce Pata LaFontainea. Gretzky i přesto zůstal v ročníku 1997-98 se svými jako vždy skvělými výkony prakticky sám a následná neúčast v play off byla pro Jezdce velkým zklamáním.
Ovšem i následující sezóna 1998-99 byla pro velkoklub z New Yorku absolutně neúspěšná. Rangers se znovu nedostali do vyřazovacích bojů, a to i přesto, že tým byl jako obvykle doslova nabitý hvězdnými jmény. Jezdci tak na sebe v průběhu sezóny kromě průměrných výkonů upozornili především odchodem dvou velkých hráčů do hokejového důchodu. Na začátku ročníku to byl excelentní střelec Pat LaFontaine, který ukončil kariéru ze zdravotních důvodů. Poté se Rangers opět alespoň na chvíli opět stali centrem hokejové světa, to když kariéru ukončil Wayne Gretzky, legenda legend ledního hokeje.
Ve snaze napravit předchozí neúspěchy, rozhodl se generální manažer Neil Smith v roce 1999 k dalšímu velkorysému nákupu nových hráčů. Za fantastické sumy získal do svého kádru velké hvězdy Fleuryho, Kamenského, Schneidera a Quintala. Výsledek byl znovu více než žalostný. Mužstvo se celou sezónu trápilo a play off opět zůstalo nad jeho možnosti, když srdce fanoušků hřála snad jenom hra populární "Czech Line" Hlaváč - Nedvěd - Dvořák. Majitelům klubu za této situace definitivně došla trpělivost a jak Smith, tak i hlavní trenér John Muckler se museli od týmu poroučet.
Glen Sather, nový generální manažer Rangers, přivedl před sezónou 2000-01 k mužstvu své dva staré kamarády, kouče Rona Lowa a Marka Messiera. Ale i přes slavnostní Messierův slib, že tentokrát Jezdci do play off postoupí, zůstalo opět pouze u zbožných přání. Ztráta Fleuryho, který nastoupil na protialkoholické léčení, zoufale špatná obrana a zdravotní problémy gólmana Richtera, to vše dalo dohromady děsivé manko šestnácti bodů na osmou příčku Východní konference.
Řešením krize měly být opět další drahé posily - hvězdný, ale k častým zraněním náchylný Eric Lindros, nebo na jedno oko téměř slepý Bryan Berard. Oběma navrátilcům je však třeba za jejich výkony vzdát hold, ale ostatní nákladné opory (Messier, Fleury, Nedvěd, Leetch, Richter), které měly být přinejmenším zárukou pohárového postupu, zůstaly dlužni své pověsti. Start sezóny 2001-02 měli Rangers velmi nadějný, ale v půlce ligy se jejich mašině zadřela ložiska a s výkony týmu to šlo od deseti k pěti. Ani pět minut po dvanácté angažovaný Pavel Bure spásu nepřinesl a konec ročníku byl pro newyorský klub naprostým fiaskem. Marnotratní Jezdci se ani popáté za sebou nekvalifikovali do play off.
I s novým trenérem Bryanem Trottierem zněla New Yorkem stále stejná písnička. Odešel Fleury, nově byli štědře zaplaceni Bobby Holík a Darius Kasparaitis. Jezdci znovu okupovali spodní patra ligy, navíc byli sužováni zraněními. Bure kvůli zničenému koleni odehrál necelou polovinu své poslední sezóny. Mike Richter utrpěl otřes mozku již v předchozím ročníku. V březnu 2002 mu puk po dělovce Chrise Tamera rozrazil hlavu a sezóna pro něho skončila. V létě však začal opět s tréninkem a s vedením klubu podepsal novou dvouletou smlouvu na osm milionů dolarů. Ve třináctém utkání ale přišel znovu otřes mozku a ve zbytku sezóny pouze z tribuny přihlížel, jak se jeho spoluhráči pošesté za sebou marně snaží o postup do play off. Zdecimovaný tým nepozvedl ani příchod Alexeje Kovaljova, Rangers skončili ve své konferenci na devátém místě.
Jeden z nejbohatších klubů NHL byl všem pro smích i v následujícím ročníku, před jehož startem se sedmatřicetiletý Richter rozhodl ukončit aktivní kariéru. Důvodem jeho rozhodnutí byly přetrvávající zdravotní problémy po otřesu mozku. Richter odešel jako brankář, který v roce 1994 dovedl populární klub po dlouhých 54 letech k triumfu ve Stanley Cupu. Mimo to vytvořil řadu týmových rekordů. V základní části soutěže odchytal 666 zápasů, přičemž na ledě strávil 38.185 minut. Na kontě má 301 výher, 258 porážek a 73 remíz. V play off pomohl svému týmu k vítězství v jednačtyřiceti utkáních, v devíti z nich dokonce s čistým kontem.
V závěru sezóny 2003-04 si manažer Sather konečně uvědomil, že cesta vydlážděná miliónovými smlouvami nikam nevede, a tak se na Manhattanu začaly dít věci. Odešla řada přeplácených hráčů a k nelibosti početné skupiny fanoušků i Brian Leetch, což byl jasný signál, že Rangers hledí do budoucna. Přesto jeden velký obchod Sather udělal, když z Washingtonu přivedl Jaromíra Jágra, který měl naplnit Messierova slova a ukončit sedmileté čekání na play off. V závěrečném utkání před výlukou ,,kapitán kapitánů“ Mark Messier naposledy zamával ochozům v Madison Square Garden. Odešli i Lindros a Holík.
Po zavedení platové stropu tipoval prestižní magazín Sports Illustrated, že Jezdci skončí na dně ligy. Krásná ukázka nevyzpytatelnosti nové NHL. Vždyť kdo by čekal, že Jágr, jehož kariéra tři roky stagnovala ve Washingtonu, nastřílí 54 branek a nasbírá 123 bodů (v obou případech se jedná o nové klubové rekordy), a až v posledních zápasech sezóny mu uniknou dvě nejcennější individuální trofeje Hart Trophy a Art Ross Trophy? Nebo výkony Henrika Lundqvista, do té doby neznámého švédského gólmana, jemuž se povedlo zacelit díru v brankovišti po odchodu Richtera. Překvapením bylo rovněž 30 gólů dalšího nováčka Petra Průchy, Michael Nylander se stal Jágrovým elitním centrem, útok skvěle doplňovali olympijští vítězové z Nagana, Martinové Straka a Ručinský. Výsledná mozaika dala dohromady mužstvo, které překonalo veškerá očekávání a skončilo šesté v konferenci. Svěřenci kouče Toma Renneyho narazili v prvním kole na New Jersey. A narazili tvrdě, hned ve druhém utkání se při střetu se Scottem Gomezem zranil Jágr a o dva zápasy později bylo po sérii.
V sezóně 2006-07 už se s newyorským klubem muselo počítat, navíc do ní Rangers vstoupili posíleni o Brendana Shanahana, trojnásobného vítěze Stanley Cupu. V prosinci nastalo krizové období, skončilo až začátkem února, příchod provokatéra Seana Averyho zapůsobil na tým jako polití živou vodou, Michal Rozsíval patřil k elitním bekům soutěže, probral se i Jágr, který nakonec dovedl spoluhráče podruhé v řadě do vyřazovacích bojů, poprvé však jako kapitán. Atlantu vyřadili snadno, Buffalo Sabres představovalo tvrdší oříšek. Zlomovým byl pátý zápas, v němž Jezdci ztratili vedení 7,7 vteřin před koncem a následně inkasovali z hole Chrise Druryho v prodloužení, výhodu už si Sabres nenechali vzít.
Když je nemůžeš porazit, spoj se s nimi. Právě toho se nejspíš držel Sather, když podepsal Gomeze a Druryho, na Nylandera, odešel do Washingtonu, peníze nezbyly. Ovšem ani jedna z drahých akvizic si neporozuměla s Jágrem, ten nastřílel nejméně branek v kariéře a nesplnil žádnou z podmínek pro automatické uplatnění opce na další ročník. Rangers přesto postoupili do play off, kde je ve druhém kole vyřadil talentem nabitý Pittsburgh. A bylo ironií osudu, že právě proti tomuto celku, v němž kdysi začínal, odehrál Jaromír Jágr, nejlepší Evropan, který se kdy proháněl po zámořských kluzištích, pravděpodobně svá poslední velká utkání v NHL.
14:33 / 09.02. - Slavnostní buly středečního zápasu v aréně HP Pavilion mezi San Jose a Calgary obstaral bývalý útočník obou klubů Owen Nolan, jenž před dvěma dny oznámil ukončení aktivní kariéry. Rodák z Belfastu, který v neděli oslaví 40. narozeniny, nastupoval v NHL také za Quebec, Colorado, Toronto, Phoenix a Minnesotu. Na kontě má 1200 utkání a 885 bodů (422+463).
14:18 / 09.02. - Středeční duel proti Calgary byl 400. startem útočníka San Jose Joea Pavelskiho v základní části NHL. Sedmadvacetiletý centr působí v organizaci Sharks od začátku své profesionální kariéry v sezóně 2006-07. Během necelých šesti sezón si připsal do statistik 283 bodů za 123 branek a 160 přihrávek.
14:08 / 09.02. - Dan Cleary z Detroitu nedohrál středeční souboj s Edmontonem poté, co ho tvrdě sestřelil útočník Oilers Ben Eager. Cleary odstoupil ze zápasu v polovině druhé třetiny a do hry už se nevrátil. Podle informací zámořských médií trápily třiatřicetiletého útočníka bolesti kolena, bližší rozsah zranění však zatím není znám. Cleary v této sezóně odehrál 55 duelů s bilancí jedenácti gólů a šestnácti nahrávek.
11:26 / 09.02. - Kapitán Minnesoty Mikko Koivu, který si od půlky ledna léčí vykloubené rameno, nastoupí zřejmě do dnešního utkání s Vancouverem. Nasvědčuje tomu skutečnost, že Wild zapsali na listinu volných hráčů Jeda Ortmeyera, aby pro svého druhého nejproduktivnějšího hráče uvolnili místo na soupisce. Koivu nastupoval v posledních trénincích mezi Danym Heatleym a Devinem Setoguchim.
11:24 / 09.02. - Dlouhá série zápasů Henrika Sedina bez pauzy je v ohrožení. Kapitán Vancouveru aktuálně odehrál již 552 duelů v řadě, jeho start ve čtvrtečním utkání proti Minnesotě je však nejistý. Švédský reprezentant totiž v úterním souboji s Nashvillem utrpěl zranění kotníku. Ve čtvrtek absolvuje lékařské vyšetření, až po něm se rozhodne o tom, zda do duelu s Wild naskočí. Hvězdný útočník v této sezoně nasbíral 57 kanadských bodů.
19:14 / 08.02. - Calgary prodloužilo smlouvu s Derekem Smithem. Podle zámořských médií se obě strany dohodly na dvouleté smlouvě v celkové hodnotě 1,55 miliónu dolarů. Sedmadvacetiletý obránce, jenž se od 30. prosince zotavuje po zranění kotníku, odehrál letos za Flames 32 utkání, ve kterých nasbíral 10 bodů (2+8).
19:06 / 08.02. - Příští zápas NHL pod širým nebem by se měl uskutečnit na stadiónu michiganské univerzity v Ann Arbor, stát Michigan. Při utkání amerického fotbalu se do jeho ochozů vměstná 109 901 diváků. V šestém ročníku Winter Classic by spolu měly zkřížit hokejky týmy Detroitu a Toronta. Oficiální potvrzení zprávy ze strany NHL a NHLPA je očekáváno ve čtvrtek.
19:01 / 08.02. - Křídelní útočník Montrealu Michael Blunden se ve středu podrobil artroskopické operaci kolena. Při zákroku mu lékaři napravili poškozený meniskus. Rekonvalescence pětadvacetiletého forvarda je odhadována na čtyři až šest týdnů. V letošním ročníku oblékl Blunden dres Habs ve 28 zápasech, na své konto si v nich připsal dvě branky a jednu asistenci.
Washington
Winnipeg
New Jersey
St. Louis
Columbus
Dallas Stars
NY Rangers
Tampa Bay
NY Islanders
Montreal
Philadelphia
Toronto
Florida
Los Angeles
Ottawa
Nashville
Minnesota
Vancouver
Phoenix
Calgary
Buffalo
Detroit Red
Anaheim
Colorado
Carolina
San Jose
Chicago
Boston
Edmonton
Pittsburgh
Poslední dny a hodiny před zimní uzávěrkou přestupů v České republice příliš novinek nepřinesly, tou možná nejzajímavější bylo stěhování mladého obránce Vladimíra Rotha (na snímku) ze Slavie do Liberce. Talentovaný bek zamířil na sever Čech výměnou za útočníka...
