„Asi každý sní o tom, že z trestné lavice naskočí do brejku a dá gól. On to dokázal.“
Steven Stamkos z Tampy Bay dobře ví, že v zápase s Los Angeles jeho tým podcenil Kylea Clifforda.
Vstup do NHL: 22. listopad 1917 jako Toronto Arenas, 1919-26 jako Toronto St. Patricks, od roku 1926 jako Toronto Maple Leafs
První sezóna: 1917-18
Stadión: Air Canada Centre, 18.819 diváků
Adresa: Air Canada Centre, 40 Bay Street, Suite 400, Toronto, Ontario M5J 2X2
Největší úspěchy: Stanley Cup 1918, 1922, 1932, 1942, 1945, 1947, 1948, 1949, 1951, 1962, 1963, 1964, 1967
Individuální rekordy jedné sezóny:
Branky: 54 - Rick Vaive (1981-82)
Asistence: 95 - Doug Gilmour (1992-93)
Body: 127 - Doug Gilmour (1992-93)
Trestné minuty: 365 - Tie Domi (1997-98)
Oficiální website: www.mapleleafs.com
Po torontských klubech Wellingtons, Marlboros, Trolley-Leaguers, Blueshirts, Arenas a St. Patricks vznikl v roce 1926 klub Javorových listů, jenž se stal v dlouhé historii NHL jejím druhým nejúspěšnějším kanadským týmem. V NHL vedle Montrealu Canadiens nehraje slavnější klub než právě Toronto Maple Leafs.
Novým majitelem Toronto St. Patricks se před sezónou 1926-27 stala společnost Maple Leafs Ltd., která klub, za nějž zaplatila 160 000 dolarů, přejmenovala a díky manažerovi Connu Smytheovi z něj brzy vybudovala jedno z nejlepších mužstev NHL. To bylo ale až po první neúspěšné sezóně, v níž Maple Leafs skončili na posledním místě v Kanadské divizi. V roce 1927 se Smythe stal na dlouhá tři desetiletí i manažerem klubu a v prvních čtyřech sezónách jej vedl i jako trenér. Když svůj tým dovedl až na druhou příčku v divizi, svěřil post trenéru Artu Duncanovi. Ještě během sezóny 1931-32 ale našel na střídačku lepšího muže. Tím vyvoleným se tehdy stal začínající Dick Irvin, který hned v roce 1932 dovedl Maple Leafs k vítězství ve Stanley Cupu.
Ostatně s týmem, jaký se v Torontu v té době sešel, to nebylo ani tak obtížné. Vedle kapitána Hapa Daye v kádru působili i další skvělí hráči. Ať už to byl gólman Lorne Chabot, v poli Charlie Conacher, Joe Primeau, Ace Bailey, King Clancy, ale i nadějný mladíček Harvey Jackson nebo zlý muž Red Horner. Tato sestava i schopnosti kouče Irvina dávaly Torontu do dalších sezón předpoklady k dobrým výsledkům. V lize také tyto předpoklady vycházely a torontští v letech 1933, 1934, 1935 a 1938 zvítězili ve své divizi. Sezóny 1933-34 a 1934-35 jim dokonce přinesly titul nejlepšího klubu NHL. Ve Stanley Cupu však Maple Leafs neuspěli. Pohár nad hlavu nezvedl ani kapitán Charlie Conacher, který po deseti letech v sezóně 1937-38 vystřídal ve funkci Daye. Převzít Stanley Cup se nepodařilo ani Redu Hornerovi, jenž byl kapitánem v letech 1938 - 1940. Pozoruhodné je, že byl kapitánem jednoho z nejslušnějších týmů NHL zvolen osminásobný nejtrestanější hráč celé soutěže.
Druhým kapitánem Toronto Maple Leafs po Hapu Dayovi, jenž přebíral nejslavnější pohár, se stal v roce 1942 Syl Apps. Hap Day u toho ani tentokrát nechyběl, ale už v roli kouče, když v roce 1940 nahradil na tomto postu Dicka Irvina. A podobně jako Irvin, se i Day opíral o výkony skvělých hráčů té doby. Na prvním Dayově trenérském úspěchu se nejvíce podíleli spolu s brankářem Turkem Brodou (dvojnásobný držitel Vezina Trophy) a již zmíněným kapitánem Appsem takoví borci jako Gordie Drillon, Dave Schrinner a Lorne Carr, kteří byli jádrem později tak úspěšného týmu. Ve finále Stanley Cupu 1942 se Torontu mimochodem podařilo otočit nepříznivý stav zápasové série s Detroitem z 0:3 na 4:3 ve svůj prospěch. Stali se tak jediným týmem v historii NHL, jemuž se to povedlo.
Dobu Dayova trénování lze označit jako nejúspěšnější éru historie klubu. Kromě sezóny 1945-46, v níž obsadili předposlední příčku, se po celých deset let drželi na špici NHL a pětkrát postoupili do finále Stanley Cupu. Důležitější však je, že ze všech pěti duelů vyšli vítězně a k zisku poháru v roce 1942 přidali i další v letech 1945 a 1947 - 1949. Dosáhli tak první pohárový hattrick v historii. Trenér Day soustředil ve svém týmu celou řadu skvělých hokejistů a během jednoho jediného desetiletí vystavěl sobě i svým svěřencům nezapomenutelný pomník. Kromě již zmíněné čtveřice takovými hokejisty byli: nový kapitán týmu Ted Kennedy, Babe Pratt, Gus Bodnar, Bud Poile, Max Bentley, Hovie Meeker, Harry Watson či Don Metz.
Hala Maple Leaf Gardens, otevřená 12. 11. 1931 zápasem s Chicagem Blackhawks, byla při každém utkaní neustále a beznadějně vyprodaná. Odchod kouče Hapa Daye v roce 1950 neznamenal konec torontské série a jeho bývalý spoluhráč Joe Primeau, který jej na lavičce týmu vystřídal, dokázal přivést své svěřence k zisku poháru ještě v roce 1951. Po tomto úspěchu se začali Toronto Maple Leafs postupně propadat až k poslednímu místu v tabulce v sezóně 1957-58. Paradoxem či spíše ironií osudu je, že právě v této jediné sezóně byl manažerem týmu bývalý tolik úspěšný kouč Day, který na nejvyšším místě nahradil legendárního Conna Smythe. Tento ročník byl také první sezónou nového kapitána Leafs - indiána George Armstronga, který v šedesátých letech čtyřikrát zvedl nad hlavu Stanley Cup. V Torontu nastala druhá nejúspěšnější éra klubové historie.
Prvním mužem té doby byl nepochybně George Punch Imlach, který se stal v letech 1958 - 1969 manažerem a trenérem klubu. Imlach zavedl v mužstvu železnou disciplínu. Mnozí hráči před ní utekli, ale i tak se vytvořilo perfektní mužstvo, které s výjimkou Montrealu Canadiens nemělo v šedesátých letech konkurenci. Během deseti sezón dovedl Imlach svůj tým k již zmíněným čtyřem triumfům ve Stanley Cupu a v roce 1963 i k vítězství v NHL. V témže roce získali torontští druhý Stanley Cup ze tří v řadě za sebou, aby pak v roce 1967 přidali čtvrtý triumf.
Přitom je pozoruhodné, že v době častých změn se základní kádr týmu dlouhá léta neměnil a jen sporadicky někteří hráči odcházeli či přicházeli. Ke stálicím, které si připsaly účast při všech čtyřech úspěších, se řadili i mnozí slavní hráči historie NHL. Byl jím gólman Johnny Bower, útočníci Dave Keon, Bob Pulford, Frank Mahovlich a kapitán George Armstrong, obránci Bobby Baun,Tim Horton, Allan Stanley a Red Kelly. Z dalších slavných, kteří v Torontu v této éře působili, stojí za zmínku Carl Brewer, Al Arbour, Dick Duff, Bill Harris, Bert Olmstead, Ron Ellis, ale také Andy Bathgate, Terry Sawchuk a Marcel Pronovost. S odchodem George Imlacha v roce 1969 skončilo i úspěšné období torontského týmu. V roce 1968 Maple Leafs po dlouhých letech nepostoupili do play off a v roce 1970 si k témuž neúspěchu připsali i poslední místo v divizi. Je neuvěřitelné, že od rozšíření NHL v roce 1967 se Javorové listy již nikdy neprobojovaly do finále play off.
O návrat zašlé slávy usiloval ve vedení klubu třicet let Harold Ballard, ale svoji netrpělivostí spíše tým destabilizoval. Bouřlivé změny zažil i hráčský kádr. I když prvním Evropanem, který absolvoval tréninkový kemp Toronta, byl švédský brankář Kjell Svensson začátkem šedesátých let, tak modrobílý dres Maple Leafs poprvé oblékli v zápasech NHL až jeho krajané Börje Salming a Inge Hammarström v sezóně 1973-74. Salming se poté stal na šestnáct sezón (1973 - 1989) neodmyslitelnou postavou mužstva.
Celkově pak sedmdesátá léta, ale i léta osmdesátá, představovala pro Maple Leafs pobyt ve spodní části tabulky. Příčinou byla především častá výměna koučů, o hráčích ani nemluvě. Na výkonech svého týmu nic nezměnili ani tři nejlepší torontští hráči sedmdesátých let: Paul Handerson, Darryl Sittler a Lanny McDonald. Sittler přesvědčil o svých kvalitách celý hokejový svět nejprve 7. února 1976. V zápase, v němž Leafs rozdrtili Boston 11:4, zaznamenal 10 bodů za 6 branek a 4 asistence, a to je dodnes platný rekord NHL. Proslavil se i v prvním ročníku Canada Cupu, v roce 1976, kdy brankou v prodloužení druhého finále rozhodl o porážce mužstva ČSSR. Postupně se majiteli týmu, panu Haraldu Ballardovi, podařilo "vyštvat" i tyto hráče, a tak zřejmě nejslavnějším "Toronťanem" sedmdesátých a osmdesátých let zůstal švédský obránce Börje Salming.
V průběhu 80. let začali pronikat do Toronta i naši hokejisté. V letech 1979-1981 zde hájil branku Jiří Crha. Krátce po něm přišel plzeňský obránce Vítězslav Ďuriš, ten však hrál většinou na farmě. V sezóně 1981-82 přišel do mužstva Miroslav Fryčer, který se stal osobností a za čtyři roky dokonce nejproduktivnějším hráčem týmu. Rok předtím si zahrál i v All Star Game. V Torontu hráli i Peter a Miroslav Ihnačákovi. Především Peter se při svém debutu v sezóně 1982-83 uvedl fantasticky. Jeho bratr se však již tolik neprosadil. V roce 1986, kdy se v Torontu objevil, zde končil svoji kariéru Marián Šťastný. Svérázný názor majitele Toronta Ballarda, že žádný komunista nepřekročí práh jeho haly Maple Leaf Gardens, znamenal pro tým také pravidelnou absenci v exhibičních utkáních s kluby Sovětského svazu.
Do devadesátých let vstoupili Maple Leafs nejen bez Haralda Ballarda, ale i s vyhlídkami, že se po dlouhých letech neúspěchů vrátí do Toronta kvalitní hokej. Na soupisce měli Leafs velmi silnou sestavu. Byly v ní vynikající střelecké osobnosti Wendel Clark, Doug Gilmour, Dave Andreychuk a nekompromisní obránce Jamie Macoun. Branku pak střežil bravurní mladý brankář Felix Potvin. Obnovení zašlé slávy se Javorové listy dočkaly hlavně zásluhou trenéra Pata Burnse, který v letech 1993 a 1994 dovedl tým dvakrát za sebou do semifinále Stanley Cupu. Především v play off 1993 měly Javorové listy k vysněnému finále nejblíže. Sedmé rozhodující utkání série proti Los Angeles Kings se totiž hrálo v jejich slavné Maple Leaf Gardens. Teoretickou výhodu domácího prostředí však Toronto nevyužilo. Utkání, ve kterém prohrálo 4:5, rozhodl famózní výkon Waynea Gretzkyho, střelce tří branek.
Po těchto úspěších přišly znovu roky velkého půstu. V dalších čtyřech sezónách průměrný tým žádnou díru do světa neudělal, když dvakrát skončil v prvním kole play off a dvakrát se do vyřazovacích bojů ani nekvalifikoval. Klubem začaly zmítat neustálé a někdy i nesmyslné změny a přestupy. Postupně tak odešly všechny největší opory týmu. Jediným světlým momentem zůstal příchod švédského reprezentačního útočníka Matse Sundina v roce 1994. Fyzicky skvěle disponovaný forvard byl vytrejdován z Quebecu Nordiques a nejen vynikajícími výkony, ale i svým charakterním přístupem si brzy řekl o kapitánské "Céčko".
Na lepší časy se v Torontu začalo blýskat až v roce 1998. To se po katastrofální sezóně bez účasti v play off prezidentem klubu stal Ken Dryden a pod jeho vedením získal tým nové výrazné posily ve formě brankáře Curtise Josepha a útočníka Stevea Thomase. Takto posílené Javorové listy se pak pod vedením vynikajícího stratéga Pata Quinna probojovaly až do finále Východní konference a rozhodně udělaly fanouškům svými výkony velkou radost. Další velkou událostí roku bylo - nejen pro Toronto - loučení se starou Maple Leafs Garden, kteru nahradila hypermoderní hala Air Canada Centre.
Javorové listy, v podstatě jediný finančně silný kanadský klub, pokračovaly v solidních výkonech také v sezónách 1999-2000 a 2000-01. V roce 2000 dokonce vyhrály svou divizi a v play off pokaždé jen o pověstný chloupek nepřešly přes favorizované New Jersey Devils do finále Východní konference. V prvním kole Maple Leafs mimochodem vždy vyřadili Ottawu Senators, velkého rivala ze Severovýchodní divize. Kromě tradičních opor Sundina, Josepha a Thomase se Maple Leafs v těchto letech opírali o výkony borců jako Yanic Perreault, Gary Roberts, Jonas Höglund, Tomáš Kaberle, Tie Domi či Igor Koroljov.
Bohužel přišly i chvíle plné smutku. 13. března 2000 utrpěl po nešťastném zásahu holí Mariána Hossy těžké zranění oka talentovaný obránce Bryan Berard, pro kterého tak málem skončila celá hokejová kariéra. Berard se nakonec po sérii náročných operací vrátil do hry až v ročníku 2001-02, ovšem již v dresu NY Rangers.
Na minulost se v Torontu hezky vzpomíná, ovšem Maple Leafs vyhráli Stanley Cup naposledy v roce 1967 a generální manažer a hlavní trenér Pat Quinn, podporovaný vedením klubu, hodlá toto dlouhé čekání co nejrychleji ukončit. Před ročníkem 2001-02 proto už tak silné Javorové listy posílili vynikající hráči jako Alexander Mogilnyj, Robert Reichel a Mikael Renberg. Navíc se podařilo obnovit kontrakty se dvěma klíčovými hokejisty, kapitánem Matsem Sundinem a obráncem Tomášem Kaberlem.
Po celou sezónu 2001-02 mířilo Toronto opravdu vysoko. Zisk sta bodů znamenal druhé místo ve Východní konferenci a třetí celkově. V play off sehráli Maple Leafs dvě vynikající, ale velmi vyčerpávající série s NY Islanders a Ottawou Senators. V nich přišli o hezkou řádku opor (Sundin, Renberg, Tucker atd.). Nebýt toho, nemusela jejich cesta skončit na Carolině Hurricanes těsně před branami vysněného finále.
Nepříjemné překvapení přichystal fanouškům gólman Joseph, když dal během prázdnin místo prodloužení smlouvy přednost Detroitu. Takřka okamžitě bylo dojednáno angažmá veterána Eda Belfoura, jehož forma měla v Dallasu sestupnou tendenci. Ovšem Belfour se poměrně překvapivě zařadil mezi nejlepší gólmany v lize, ale ani jeho výkony nepomohly týmu ke kýženému úspěchu, z play off se Javorové listy poroučely již po prvním kole, kde nestačily na Philadelphii.
Základní část sezóny 2003-04 byla nejlepší v historii klubu, se 103 body jim scházel k diviznímu titulu pouze jeden zářez navíc. Přes startem play off mělo Toronto k dispozici plno zkušených hráčů, především pak dvojici posil a budoucích jistých členů hokejové Síně slávy, Briana Leetche a Rona Francise. Úvodní série s Ottawou se natáhla na sedm utkání, ale na jejím konci to byli Senátoři, kdo opouštěl led se sklopenou hlavou. Belfour vychytal tři čistá konta a ve druhém kole proti Philadelphii dostal on i jeho spoluhráče možnost odvety za loňské vyřazení.
První dva zápasy venku Leafs prohráli, doma v Air Canada Centre se dvěma výhrami vrátili do série, ovšem v utkání číslo pět je Flyers vyprovodili debaklem 7:2. Z něj už se Javorové listy nevzpamatovaly a následně sérii ukončil v prodloužení šestého duelu Jeremy Roenick. Na dlouhou dobu to byly poslední zápasy Toronta ve vyřazovacích bojích.
Po roce promarněném výlukou skončilo Toronto v dalších dvou letech vždy těsně pod čarou, nejprve o dva body, poté pouze o jeden. Nevyplatilo se podepisování starších hráčů, jako byli Jason Allison, Eric Lindros, Jeff O’Neill či Michael Peca. kteří nejenže byli za výkonnostním zenitem, ale ani jim nesloužilo zdraví. Kouč Quinn dostal vyhazov, nově příchozí Paul Maurice dosáhl prakticky úplně stejných výsledků. Obdobná situace byla i v brankovišti, po odchodu Belfoura se věřilo držiteli Calder Trophy 2004 Andrew Raycroftovi, jenže ani on mužstvo Maple Leafs nespasil.
Pokud se v těchto dvou ročnících dala část viny svádět na smůlu, sezóna 2007-08 již byla plnohodnotným propadákem. Toronto skončilo ve Východní konferenci dvanácté. Tehdejší generální manažer John Ferguson Jr. dal řadě hráčů do kontraktu klauzuli zamezující výměně proti jejich vůli, takže se mohl třeba stavět na hlavu, ale kádr příliš obměnit nešlo. Ferguson skončil, místo něj byl manažerem jmenován Cliff Fletcher, jenže i jemu svazovali ruce tahy jeho předchůdce. Do budoucna tak jeden z nejslavnějších a nejstarších celků NHL přehodnotil své cíle. Místo Stanley Cup tam stojí: play off.
14:33 / 09.02. - Slavnostní buly středečního zápasu v aréně HP Pavilion mezi San Jose a Calgary obstaral bývalý útočník obou klubů Owen Nolan, jenž před dvěma dny oznámil ukončení aktivní kariéry. Rodák z Belfastu, který v neděli oslaví 40. narozeniny, nastupoval v NHL také za Quebec, Colorado, Toronto, Phoenix a Minnesotu. Na kontě má 1200 utkání a 885 bodů (422+463).
14:18 / 09.02. - Středeční duel proti Calgary byl 400. startem útočníka San Jose Joea Pavelskiho v základní části NHL. Sedmadvacetiletý centr působí v organizaci Sharks od začátku své profesionální kariéry v sezóně 2006-07. Během necelých šesti sezón si připsal do statistik 283 bodů za 123 branek a 160 přihrávek.
14:08 / 09.02. - Dan Cleary z Detroitu nedohrál středeční souboj s Edmontonem poté, co ho tvrdě sestřelil útočník Oilers Ben Eager. Cleary odstoupil ze zápasu v polovině druhé třetiny a do hry už se nevrátil. Podle informací zámořských médií trápily třiatřicetiletého útočníka bolesti kolena, bližší rozsah zranění však zatím není znám. Cleary v této sezóně odehrál 55 duelů s bilancí jedenácti gólů a šestnácti nahrávek.
11:26 / 09.02. - Kapitán Minnesoty Mikko Koivu, který si od půlky ledna léčí vykloubené rameno, nastoupí zřejmě do dnešního utkání s Vancouverem. Nasvědčuje tomu skutečnost, že Wild zapsali na listinu volných hráčů Jeda Ortmeyera, aby pro svého druhého nejproduktivnějšího hráče uvolnili místo na soupisce. Koivu nastupoval v posledních trénincích mezi Danym Heatleym a Devinem Setoguchim.
11:24 / 09.02. - Dlouhá série zápasů Henrika Sedina bez pauzy je v ohrožení. Kapitán Vancouveru aktuálně odehrál již 552 duelů v řadě, jeho start ve čtvrtečním utkání proti Minnesotě je však nejistý. Švédský reprezentant totiž v úterním souboji s Nashvillem utrpěl zranění kotníku. Ve čtvrtek absolvuje lékařské vyšetření, až po něm se rozhodne o tom, zda do duelu s Wild naskočí. Hvězdný útočník v této sezoně nasbíral 57 kanadských bodů.
19:14 / 08.02. - Calgary prodloužilo smlouvu s Derekem Smithem. Podle zámořských médií se obě strany dohodly na dvouleté smlouvě v celkové hodnotě 1,55 miliónu dolarů. Sedmadvacetiletý obránce, jenž se od 30. prosince zotavuje po zranění kotníku, odehrál letos za Flames 32 utkání, ve kterých nasbíral 10 bodů (2+8).
19:06 / 08.02. - Příští zápas NHL pod širým nebem by se měl uskutečnit na stadiónu michiganské univerzity v Ann Arbor, stát Michigan. Při utkání amerického fotbalu se do jeho ochozů vměstná 109 901 diváků. V šestém ročníku Winter Classic by spolu měly zkřížit hokejky týmy Detroitu a Toronta. Oficiální potvrzení zprávy ze strany NHL a NHLPA je očekáváno ve čtvrtek.
19:01 / 08.02. - Křídelní útočník Montrealu Michael Blunden se ve středu podrobil artroskopické operaci kolena. Při zákroku mu lékaři napravili poškozený meniskus. Rekonvalescence pětadvacetiletého forvarda je odhadována na čtyři až šest týdnů. V letošním ročníku oblékl Blunden dres Habs ve 28 zápasech, na své konto si v nich připsal dvě branky a jednu asistenci.
Washington
Winnipeg
Columbus
Dallas Stars
NY Rangers
Tampa Bay
NY Islanders
Montreal
Philadelphia
Toronto
New Jersey
St. Louis
Florida
Los Angeles
Ottawa
Nashville
Minnesota
Vancouver
Phoenix
Calgary
Buffalo
Detroit Red
Anaheim
Colorado
Carolina
San Jose
Chicago
Boston
Edmonton
Pittsburgh
Poslední dny a hodiny před zimní uzávěrkou přestupů v České republice příliš novinek nepřinesly, tou možná nejzajímavější bylo stěhování mladého obránce Vladimíra Rotha (na snímku) ze Slavie do Liberce. Talentovaný bek zamířil na sever Čech výměnou za útočníka...
