Synové poprvé otevřeně promluvili. Legendární Gordie Howe trpí projevy demence.

Ve svých třiaosmdesáti letech je Howe stále žádanou osobou. Chystá se dál angažovat v získávání peněžních prostředků na výzkum demence. A pro něj má boj s touhle chorobou opravdu osobní nádech. Jeho žena Colleen stejné nemoci podlehla v roce 2009 a příznaky onemocnění začíná pociťovat i legendární Mr. Hockey.

„Je na tom trochu hůř než loni,“ potvrzuje jeho syn Marty. „Nejhorší na téhle nemoci je to, že nemůžete dělat vůbec nic.“ Gordieho žena Colleen zemřela ve věku 76 let na Pickovu chorobu, což je velmi vzácná forma demence, jež se projevuje změnami nálady, chování a osobnosti, a následně také ztrátou paměti podobnou té, s jakou se setkáváme u Alzheimerovy choroby.

Nepříjemná diagnóza

Gordieho demence je zatím mírná a není jasné, jak se bude dál vyvíjet. Podle dalšího ze synů legendárního hráče, lékaře Murrayho, nepasují otcovy příznaky ani na Alzheimera ani na Pickovu chorobu. „Má to, čemu se odborně říká mírné kognitivní (poznávací) zhoršení. Schopnost jeho mozku není taková, jaká bývala. Pokud jde o diagnózu a prognózu, je to stále otevřené.“

„Nespadá ani jedné konkrétní kategorie. Nezdá se, že by spadl do kategorie Alzheimera, jeho onemocnění je poměrně stabilní.“ V jednom z dřívějších rozhovorů pro tisk Marty prohlásil: „Táta nemá tu nemoc, na kterou umřela máma. Je to jakási forma demence.“ Ve čtvrtek se ovšem od slova demence distancoval. „Asi jsem neměl použít tohle slovo. Je to trochu zavádějící a není to tak zlé, jak to všichni vidí.“

Informace vyvolala v zámoří bouřlivou reakci a Marty své původní vyjádření poněkud krotil. Nicméně Murray Howe označil článek za „velmi dobře napsaný“ a slovu demence se před reportéry nevyhýbal. Rodina se rozhodla vyjít s celou věcí na veřejnost, protože zdravotní stav Gordieho už docela dlouho držela v tajnosti. „Jak postupuje čas, některé věci jsou evidentní. Usoudili jsme, že je čas.“

„Trpí ztrátou slov. Má sníženou poznávací schopnost, což je způsobeno mnoha různými vlivy, včetně úrazů hlavy. Nejčastěji se to projeví, když je unavený.“ Gordie s reportéry nemluvil, setkal se ale s majiteli klubu, hráči a dalšími hosty týmu WHL Vancouver Giants. Dnes se dočká slavnostního ocenění před zápasem tohoto týmu.

Krátkodobá ztráta paměti, obtížné mluvení a lehké zmatení, jakmile večer zapadne slunce, to jsou nejběžnější příznaky. „Večer je to vždy horší. Jakmile zapadne slunce, je to, jako by někdo přepnul vypínač,“ prozrazuje Marty. Proč se stav lidí s demencí při absenci slunečního svitu zhoršuje, není přesně známo. Naštěstí se Gordieho osobnost zatím příliš nezměnila. Stále poznává svou rodinu a přátele. Podle Murrayho je otec i přes potíže s krátkodobou pamětí stále schopen učit se a vstřebávat nové informace.

Fyzická aktivita pomáhá

Právě energie a životní síla byly pro Howea příznačné během jeho třiatřiceti sezón v profesionálním hokeji. Fyzicky je na tom dokonce docela dobře, na chlapíka, kterému bude v březnu již 84 let. Podle obou synů má rád domácí práce a rybaření.

„Pořád je to Mr.Hockey a to je prostě skvělé. Je nám potěšením mít ho kolem sebe. Ráno vstane jako první, venku je hromada listí a on ho klidně hrabe tři hodiny. Je veselý a pozitivní,“ popisuje Murray. „Když jsme poprvé zpozorovali, že ztrácí paměť, dělali jsme si starosti, že je to Alzheimer.“

Podle něj jsou otcovy potíže cévního původu. Se srdcem měl již dříve problémy a zhruba před deseti lety musel dokonce podstoupit malý zákrok. „S jeho léčbou jsem spokojen. Nechceme podnikat něco, co by bylo příliš agresivní. Chceme, aby se cítil pohodlně, aby cítil, že ho potřebujeme. Musí vědět, že tady má své místo a svou roli. Přikláním se k tomu, abychom byli konzervativní a snažili se zachovat jeho důstojnost a komfort.“

Občasné chvilky zapomnětlivosti měl Gordie již před šesti lety, kdy se staral o svou ženu Colleen. Jejich děti si u otce všimly projevů, které dřív pozorovaly u matky. Táta byl navíc paličák, často se unavil, ale dokud pečoval o svou ženu, odmítal hledět na sebe, což jeho stav nezlepšilo, spíš naopak.

Podle Murrayho pomáhá jeho tátovi pravidelná fyzická aktivita. „V pohodě ujde čtyři míle ve velmi kopcovitém terénu. Když k nám přišel poprvé, sotva ušel 100 yardů bez toho, aby cítil bolest na hrudi. Pak se to úplně otočilo.“

Otřes mozku, v současnosti hodně přetřásané téma

V poslední době se v zámoří neustále probírají dlouhodobé účinky otřesů mozku. Dávat ale Gordieho zdravotní stav do přímé souvislosti s častými údery do hlavy by bylo příliš zjednodušené. V době, kdy hrával, se otřesy mozků nesledovaly jako dnes. Jeho nemožné dnes zjistit, kolik otřesů během kariéry utrpěl.

„Myslím, že na tohle nedokáže odpovědět nikdo. Dlouho neměl žádné symptomy. Nemusíte být sportovec, abyste trpěli demencí,“ říká Marty. Po smrti Colleen bylo rodině nabídnuto zdravotnickou organizací Baycrest z Toronta, aby se Gordie stal tváří kampaně, jež měla shromáždit finanční prostředky na boj s Alzheimerovou chorobou.

Společně se svými syny během několika veřejných vystoupení a hokejových turnajů napříč Kanadou získal pro svůj fond Gordie and Colleen Howe Fund cca 16 milionů dolarů. Podle Martyho se otec také letos na jaře chystá na turnaje v Edmontonu, Calgary a Torontu.

Fanoušky milován

Pod dohledem svého syna ve čtvrtek ve Vancouveru rozdával autogramy a fotil se s fanoušky. Možnost, že by Gordie Howe přednesl projev, je však vyloučena. Rodina jej nechce stresovat. Důvod, proč svolila k fotografování a podepisování, je jednoduchý. Vždycky měl setkání s fanoušky rád a rodina si myslí, že takováto akce by jej mohla povzbudit.

„Má rád lidi a užívá si to. Jakmile je na veřejnosti, je zase tou osobností.“ Podle Martyho jsou lidé ze setkání se členem Síně slávy nadšení, a je jim jedno, že Gordie toho moc nenamluví. „Lidé ho vidí a jsou šťastni, že s ním vůbec mohou promluvit.“

Svůj čas rozděluje mezi své čtyři děti. Hodně času tráví s Martym v Connecticutu nebo u Murrayho v Ohiu. Loni byl přitom, když byl další ze synů, Mark, uveden do Hokejové síně slávy v Torontu. Dcera Cathy žije v Texasu a podle synů by bylo ideální, aby tam byl přes zimu otec s ní.

Martyho vystrašil stav jeho otce loni v Calgary, kde otec nedokázal odpovídat na otázky reportérů ve videorozhovoru.  Jeho věty byly trhané, působily zmateně a Marty musel rozhovor zastavit. „Zkusili jsme udělat interview a já si myslel, že to zvládne. Ale taková je tahle nemoc. Někdy se to nečekaně zrychlí, což vás dokáže vystrašit.“

„Je toho mnoho. Jste zmatení. Nejste si jistí, co je to za místnost nebo kdo je v domě. Ztratíte určitou část krátkodobé paměti.“ Marty nejprve nechtěl stav svého otce zveřejňovat, rodina se musela se situací nejprve trochu srovnat. Vzhledem k jeho věku a faktu, že se stále angažuje ve veřejném životě, nakonec s informací o demenci vyšli na veřejnost.

„Nepotřebuji dělat definitivní diagnózy. Mohli jsme ho nechat projít celodenním neurokognitivním testem, jako naši mámu. Bylo by to pro něj ale velmi frustrující. Jednak proto, že trpí dyslexií, což by mu dost překáželo. Vždy měl potíže se čtením a s některými úkoly by asi zápasil. A jednak by nám to také ukázalo jeho potíže s pamětí, což by jej dost vystresovalo.“

„Viděl jsem to u naší mámy. Strávili jsme spoustu času stanovováním diagnózy, ale upřímně, nic s tím nešlo dělat. Zkusili jsme všechny léky, ale ona se jen pomalu potápěla hlouběji a hlouběji.“ I přes nepřízeň osudu Marty Howe tvrdí, že zkušenost s matkou jim pomáhá při rozhodnutích ohledně otcovy péče.

Smysl pro humor jako nejdůležitější pomocník

„Pro lidi, kteří si tímhle procházejí, musíte mít smysl pro humor. Nikdo nechce vidět někoho ze své rodiny procházet něčím takovým. Je to těžší a těžší. Ke konci už nemůže být o kvalitním žití ani řeč. Je to depresivní, ale smysl pro humor si musíte udržet. Nebo vás to taky zabije. “

Marty i Murray jsou vděčni, že demence zatím výrazně nezasáhla osobnost jejich táty, a modlí se, aby vydržel šťastný co nejdéle. Během pěti dekád svého hokejového života byl nepřehlédnutelnou postavou. Na ledě dominoval. Střílel branky, bojoval v rohu, uměl přitvrdit, a na konci roku vždy pobral nějaké ceny. Vždy vynikal svou neuvěřitelnou silou.

V National Hockey League odehrál 1767 utkání, nikdo nenastoupil víckrát. Než se objevili Wayne Gretzky a Mark Messier, dlouho byl nejproduktivnějším hráčem historie. Jeho 1850 bodů je úctyhodných, a Gretzky si velmi cenil momentu, kdy se vyrovnal téhle šedovlasé legendě. Pouze tihle dva nastříleli v NHL přes 800 gólů.

Přejme Gordiemu ještě mnoho let v kruhu jeho nejbližších. Kanadě i celému hokejovému světu by Mr. Hockey hodně chyběl.