Případ Crosby: hodně zašmodrchané vztahy mezi lékaři a hokejisty

Létat na Floridu, do Utahu, a pak do Kalifornie jen tak, pro nic za nic, to by byl dost nákladný špás. Nemluvě už ani o tom, že Crosby vyhledal také odborníky přes otřesy mozku přímo v Pittsburghu. Potom, na žádost Penguins, Crosbyho případ přešetřil ještě další lékař, který ale neměl s tímto pacientem původně vůbec nic společného. Dokonce ani vůbec s Crosbym nemluvil. Podíval se na záznamy magnetických (a jiných) obrázků Crosbyho šíje a řekl, že nešlo o žádné zlomeniny. Crosby pak na tiskovce vyjádřil spokojenost, že konečně ví, na čem je. Komentátoři se začali tvářit jako nejodbornější doktoři a teď hovoří neslušně o týmových lékařích Penguins. Celá věc se zvrhla v komedii. Ovšem, přesně podle Shakespeara: v tragickou komedii.

Za důvěru jakost

Jeden za základních veřejně vyslovovaných závěrů je, že Crosbyho případ porušil důvěru mezi hráči a lékaři jejich mužstev. Vytahují se případy jako třeba cesta Aleše Hemského za operacemi ramen až do Clevelandu v Ohiu. Až na to, že právě v tomto případě nešlo opravdu o nic jiného než o to, že v Edmontonu by v tu chvíli šel na operační sál za dva týdny, zatímco v Clevelandu šel na operační sál za týden.

Pamětníci připomínají, že roztržku mezi Ericem Lindrosem a Philadelphia Flyers způsobilo to, že Lindros obvinil Flyers, že po něm po zranění plic chtěli, aby nastoupil do letadla, což by ho patrně zabilo. Všichni pohodlně zapomínají, že to byli Flyers, kteří poslali Lindrose do nemocnice v místě, kde se mužstvo právě nacházelo, a pouze hráče poprosili, aby dal vedení klubu vědět, až mu lékaři dovolí cestu domů. Navíc prý Flyers ignorovali, že Lindros měl (také!) otřes mozku.

Tenkrát se ve věci ohromně angažovali Lindrosovi rodiče, zvláště jeho matka, tentokrát kraluje Crosbyho agent Pat Brisson.

Mladík Cody Hodgson, který si před několika lety vlastním přičiněním přivodil vážné zranění zad, se zájmem vyslechl názory lékařů Vancouver Canucks a pak, na radu svých rodičů, vyhledal léčbu u někoho jiného. Že to byla ta samá léčba jakou mu nabízeli vancouverští? Nevadí, byla to léčba, kterou si zvolil Hodgson. Sice tím trochu (dost) popudil vedení mužstva, ale to byla jeho nejmenší starost.

Lékaři nic nedovedou?

Má to celé několik chybiček.

Tak v první řadě, dnešní lékařská věda se ohromně specializovala. Je znám případ, kdy ortopedický chirurg poslal pacienta k odborníkovi přes páteře, aby se podíval na ten či onen obratel. Odborník sdělil pacientovi otráveně, že ten či onen obratel nedělá, on dělá ty dva, co jsou pod ním, pročež ortopedický chirurg spolkl něco neslušných slov, aby mohl pacienta nasměrovat k jinému odborníkovi, tomu, který dělá právě TEN obratel. Čili: týmoví lékaři jsou sice ve svých oborech odborníci, ale právě proto sami vědí, kdy je zapotřebí, aby zraněný hráč navštívil ještě někoho jiného. Navíc, hráči jsou také jen lidé. A lidé jsou různí. Někdo se klidně spokojí s tím, co mu řekne jeho lékař, jiný chce slyšet ještě nějakého jiného odborníka. V Severní Americe se tomu říká "jiný názor" (second opinion).

Až na to, že stojí za to připomenout, co o věci říkal v jedné ze svých povídek Karel Čapek. Ten totiž soudil, že odborníci by po příchodu do místnosti s marodem měli odkládat názory na věšák. Tak, jako se tam odkládají deštníky nebo klobouky.

Jen několik málo (novějších) klubů NHL v USA si obstarává týmové lékaře tak, že přijme toho, kdo se nabídne, a ten, kdo se nabídl, získává výměnou tabule, že je lékařem toho či onoho mužstva nejvyšší hokejové soutěže. Jedna z takových tabulí pak visí také na stadiónu, čili, lékař má postaráno o reklamu. Mužstvo mu platí (prostřednictvím své pojišťovny ) pouze za provedené zákroky. Profesionálnější mužstva v USA (a všechna kanadská mužstva) si své lékaře vyhledávají mezi odbornými špickami, a potom je zaměstnávají (je to pro ty lékaře vedlejší zaměstnání, přes den ovšem léčí ve svých ordinacích). Mužstva jim platí podle počtu hodin, které stráví na stadiónu. Za zákroky platí zase pojišťovny.

Znamená to, že takový lékař musí poslouchat vedení mužstva, místo aby poslouchal své znalosti (a své svědomí)? V žádném případě. Severoameričtí lékaři si jsou moc dobře vědomi nejen toho, že při převzetí diplomu podepsali Hippokratův slib. Všichni také moc dobře vědí, že je mohou nespokojení pacienti žalovat. Sice jsou pojištění, navíc většina takových žalob neuspěje, ale je to ztráta času (o nervech nemluvě). Takže obviňovat týmové lékaře (a zrovna ti v Pittsburghu mají mezi sportovními lékaři ohromně kladnou pověst) ze šlendriánu je samo o sobě šlendrián.

Kde je tedy tajemství?

Ale jak to, že přehlédli zranění v Crosbyho šíji?

Inu, jak to jen říci: Sir Arthur Conan-Doyle sepsal postavu Sherlocka Holmese podle svého známého, lékaře-internisty. A aby to pořádně drželo, on sám byl také lékař. Prostě, stanovit diagnózu je práce pro skvělého detektiva. A přijít na způsob léčení jakbysmet. Tohle platí i dnes, kdy mají lékaři po ruce přístroje, o nichž se Sherlocku Holmesovi (ale ani jeho vzoru nebo autorovi) nemohlo zdát.

Ovšem, na druhou stranu, o čem by sportovní novináři psali, kdyby neměli po ruce skandály? Tu bostonský Tim Thomas nejde do Bílého domu, tam pittsburghský Sidney Crosby má (nebo nemá) přeraženou páteř. Vždyť to je paráda!

Nebo ne?