Marcel Goc: V Nashvillu si připadám skoro jako doma v Německu

Sedmadvacetiletý rodák ze zhruba dvacetitisícového Calwu ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko vstřelil ve třiasedmdesáti stratech dvanáct gólů a přidal osmnáct asistencí. S výjimkou počtu odehraných utkání se jedná o osobní maxima vyslance našich západních sousedů v nejprestižnější lize světa.

Důvody zlepšení lze hledat podle všeho především ve změně prostředí. Klidnější Nashville vyhovuje Marcelu Gocovi evidentně mnohem víc, než milionové San Jose. „Teď si připadám skoro jako doma v Německu,“ říká hbitý útočník v rozhovoru pro server starting6.de.

„Hodně zeleně, spousta lesů, neuvěřitelný klid a uvolněnost,“ jmenuje hlavní přednosti nového působiště, kde prodloužil smlouvu o další rok. „Ve velkých městech lidé neustále někam spěchají, na ulicí bývá velký mumraj. V Nashvillu tomu tak není. Vše je takové venkovštější, skoro máte pocit, že čas tam ubíhá pomaleji,“ culí se během letního pobytu v rodné vlasti.

Tam se mimo jiné věnuje mladým nadějím v rámci kempu v Bietigheimu-Bissingenu, což považuje za velký přínos pro sebe i malé hokejisty. „Vždycky mě baví být na ledě s malými kluky,“ prozrazuje. „Oni zase mají možnost vidět na vlastní oči někoho, koho znají jen z televize,“ doplňuje a následně si vybavuje vlastní zkušenost.

„Pamatuji si, že jako malý jsem odjel na velký turnaj mladých hráčů do Quebecu, kam tehdy přišel i Peter Šťastný. Nic mi neřekl, jen se mi podepsal na bundu,“ vzpomíná Marcel Goc. „Tehdy jsem byl rád, že mám něčí podpis, až později jsem zjistil, o jak skvělého hráče se jednalo. Tehdy jsme přece jen znali pouze špičkové německé hokejisty a hvězdy NHL jako Gretzky nebo Lemieux,“ loví dále v paměti.

Nyní může být idolem nadějných německých hokejistů právě on, neboť patří do stabilního kádru některého z celků NHL i reprezentace, již vedl jako kapitán na domácím mistrovství světa. „Rozhodl o tom Uwe Krupp,“ přibližuje Marcel Goc.

„Přijel jsem v podstatě až na poslední přípravný duel, ale on si mě vzal stranou a řekl mi, že by byl rád, abych dělal kapitána,“ popisuje dále. „Rád jsem tuto funkci přijal, protože jsem s ničím takovým nepočítal. Přestože jsem patřil k nejzkušenějším, překvapilo mě to,“ přiznává.

Mohl si tak vychutnat zahajovací utkání před téměř osmasedmdesáti tisíci diváky na fotbalovém stadionu v Gelsenkirchenu, stejně jako senzační postup německého národního týmu až do semifinále turnaje.

Tam naši západní sousedé proklouzli přes Švýcarsko a Marcel Goc sehrál jednu z hlavních rolí nechutného závěru střetnutí, kdy došlo k hromadné bitce u německé střídačky. Švýcarský kouč Sean Simpson tehdy právě hráče Nashvillu označil za původce celé šarvátky, když u hrazení atakoval Thibaulta Monneta.

„Všichni už si mysleli, že zápas skončil, ale rozhodčí čas vrátil. Soustředil jsem se na buly a jen jsem viděl, že puk míjí branku a odráží se od mantinelu. Všichni zvedali ruce, ale švýcarský hráč se otočil a vystřelil, což se nedělá. Při takovém jednání po odpískání během utkání, musí dotyčný počítat s následky. Nic hrozného jsem neprovedl,“ ohlíží se.

„Jenže tady se to poněkud zvrhlo. Na led naskákali téměř všichni ze střídaček a strhla se mela, která trvala asi minutu,“ připojuje ještě jediný ze tří bratří, jenž získal stabilní místo v organizaci NHL. O čtyři roky starší Sascha si připsal v dresu New Jersey a Tampy Bay 22 starty v letech 1998 až 2002, o tři roky mladší Nikolaj ještě nebyl ani draftován.

„K tomu, abyste se prosadili, nestačí jen umění a schopnosti. Potřebujete mít za sebou ty správné lidi, kteří se za vás v organizaci postaví. Sascha působil v New Jersey v době, kdy vyhrálo Stanleyův pohár a dostalo se ještě jednou do finále. V obraně mělo borce jako Scott Niedermayer, Scott Stevens nebo Brian Rafalski. Přes ně se těžko prosazovalo,“ přemítá Marcel Goc.

„Jednou už to vypadalo, že to dokáže. Scott Niedermayer se zranil a Sascha nastupoval v první formaci vedle Scotta Stevense. Hrál skoro půl hodiny za zápas a ze všech stran slyšel, že mu to jde. Jenže po uzdravení Scotta Niedermayera putoval zpátky na farmu, což je hrozně frustrující,“ uzavírá.