Jak vypadá práce skautů NHL na startu nové sezóny

Role průvodce se ujal Vladimír Havlůj, služebně nejstarší český skaut v organizacích NHL. Odborník z Kladna vyhledává talenty už devatenáctou sezónu pro Detroit a má podíl na koncepčním budování kádru Red Wings, který v uplynulých letech dokráčel ke Stanley Cupu. „Hlinkův memoriál je pro nás velmi důležitý, máme totiž první možnost, jak vidět nejlepší hráče ročníku ve vzájemné konfrontaci. V Břeclavi a Piešťanech sice nebyli Němci, nedorazili možná nejsilnější Američané a někteří Švédové, ovšem jinak tu byl výkvět toho nejlepšího,“ konstatuje.

Klasický turnajový den je pro skauty v podstatě monotónní a stejný. „Dopoledne máme volno, já to řešil tím, že jsem pustil počítač a psal posudky na jednotlivé hráče. Začátkem sezóny je toho hodně, protože musíte zachytit informace o spoustě hokejistů. Seznam se pak postupně zužuje. Oddělíte ty, kteří jsou pro NHL velmi zajímaví, další část tvoří hráči, co by mohli překvapit. Pak ti průměrní a nakonec borci bez perspektivy,“ vypráví.

Po obědě usedají pozorovatelé do aut a míří na zápasy. „Většinou jsou dva v jednom dni, konkrétně v Břeclavi jsem měl na starost dopravu našich klubových skautů, protože jsem z Čech a znám místní prostředí. Před zápasy si připravíme zápisy, své poznámky,“ hlásí a ukazuje do desek, kde má předtištěné formuláře s logem Red Wings. Na každého hráče jedna kolonka. Která se zaplní nejvíc, tam lze odhadovat velký zájem. Blok a propiska jsou nejdůležitějšími aktuálními pomůckami.

„Máme filozofii, že se na hráče díváme ve větším počtu, hodnotíme si je navzájem. Já informuji kupříkladu švédského kolegu, aby sledoval určitého juniora, Fin mi zase řekne, na koho bych se měl zaměřit já. A podobně. Víc očí víc vidí. V minulosti jsem třeba při draftu doporučil pardubického Petra Sýkory. Vynikající střelec, hokejista s potenciálem na NHL. Přesto se tam neprosadil. Ve stejném roce bral kolega Hakan Andersson ruského útočníka Juruje Bucajeva, což byl podobný případ jako Sýkora. Od té doby si nezávisle na sobě děláme hodnocení hráčů, před draftem je to velice důležité.“

Při zápasech Hlinkova memoriálu sledovali skauti širší spektrum hokejistů. „Většinou všech čtyřicet, co byli na ledě, protože začíná sezóna. Okruh se postupně změní,“ naznačuje Havlůj. Některé kluby si prý juniory mapují číselným hodnocením, jinde používají konkrétnější zprávy. „Jde o slovní popis, kam uvedu základní poznámky. U hokejistů pro NHL je podstatné, aby měli všechny podstatné vlastnosti. Klíčová je hlava. Kdo nemá správné hokejové myšlení, nelze to ničím nahradit. Stejně tak charakter, srdce, bojovnost,“ vypočítává.

Jakmile má někdo jednu výjimečnou přednost, ještě to neznamená, že může na ligu pomýšlet. „Bruslení se dá zlepšit, jiné hokejové vlastnosti rozvíjet. Třeba Jiří Hudler měl fantastické ruce a hlavu, to ho předurčovalo do NHL, ačkoli třeba postrádá fyzické parametry.“ Doba se v tomto ohledu hodně posunula, vysoká postava už sama o sobě pro NHL není doporučením. „Pamatuju si, jak jsem v začátcích našemu vedení říkal, aby se podívali na Róberta Švehlu. Bylo to v sezóně 1991-92, Švehla se pak stal nejlepším bekem mistrovství světa. Můj šéf přišel na stadion, podíval se dolů. Uviděl Švehlu a hned vypálil: To nemyslíš vážně!“ usmívá se Havlůj.

Kdyby NHL zůstala stejná jako před 20 lety, nehráli by ji patrně třeba ani Židlický, Višňovský a další hokejisté. Jenže liga se změnila, v současnosti je hodně o kombinaci, bruslení či o technice. Logicky tomu odpovídají požadavky skautů. Hvězdu umí najít každý, špičkového gólmana třeba taky. Ale kdo vypátrá ze skupiny relativně stejně vybavených hokejistů pozdější osobnost, má vyhráno.

Zrovna Detroitu se to náramně daří. Zetterberg, Dacjuk a další hráči přišli do organizace z pozdějších kol draftů. „To samé Jirka Hudler, Tomáš Fleischmann. Někdy jsme byli předem k podobnému záměru přinuceni, protože Red Wings na draftech kolikrát neměli vůbec první kolo. V takových případech je pak lepší vyměnit pozici ve druhém třeba za dvě třetí kola. Získáte dva kvalitní hráče za jednoho, navíc pokud máte o dotyčných konkrétní informace, je to jenom plus,“ upozorňuje Havlůj.

Všichni skauti si během sezóny vytvářejí interní žebříček hráčů, kteří posléze projdou výběrem. Evropští pozorovatelé sledují hokejisty z našeho kontinentu, zámořští zase ze Severní Ameriky. „Ale v Břeclavi jsme měli za úkol pozorovat i Kanaďany a Američany, psali jsme na ně posudky. Jde o nezávislý objektivní pohled jiných lidí, kteří s hráči jinak nepřijdou do styku. To samé na mistrovství světa,“ zmiňuje. Debaty o hráčích probíhají neustále. „Během turnaje jsme měli každý den dopoledne mítink, kdy jsme si řekli základní organizační věci. I poznatky, na koho se třeba konkrétně zaměřit,“ dodává.

Vrcholem ročního snažení je draft. Cíl je jasný - doplnit kádr tam, kde by časem mohla tlačit bota. Přivést perspektivní hokejisty - nejen střelce, techniky, ale třeba také bojovníky, srdcaře, progresivní beky, univerzály... „Když hodnotíme šance hráčů, kolikrát se pěkně pohádáme. Vedení jsem třeba upozornil na Petra Mrázka. Šikovný, ohromně pracovitý gólman. Znal jsem ho, a mám radost, že jsem ostatní přesvědčil. Petr teď kolegům stále víc dokazuje, že má velký potenciál,“ říká.

Čeští hokejisté nejsou poslední dobou pro skauty NHL tak zajímaví, ale pořád se najdou ti, kteří mohou v lize obstát. „Na Čechy jsem dost změnil názor poté, co jsme draftovali Jirku Fischera. Měl jsem ho vysoko na žebříčku mladých hráčů - to jsou ti, kteří jdou do draftu později. Jirka pak šel do kanadské juniorky, kde ohromně pracoval a vybudoval si respekt. Profesionál po všech stránkách. Ostatním českým hráčům dost otevřel dveře,“ chválí Havlůj.

Když padne řeč na to, které hokejisty v organizaci vyloženě prosadil, jen se usměje. „Skauting je týmová činnost. Ale hodně jsem usiloval o to, abychom vzali Hudlera, Fleischmanna, Kopeckého, Tatara. Pořád si stojím za tím, že dobrou variantou byl Mirek Blaťák. Hraje výborně v KHL i v reprezentaci, v NHL by byl bez debat. Jenže hráč a jeho agent chtějí velké peníze, proto na spolupráci s Detroitem nedošlo.“

Práci skauta se Havlůj věnuje pomalu dvacet let. „Po revoluci jsem učil v Americe anglickou literaturu, doma jsem vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu, mou aprobací byly tělocvik a angličtina. Během pobytu jsem párkrát v Pittsburghu navštívil Jardu Jágra, poznal jsem lidi z klubu. Někteří se mě ptali, proč nedělám skauta. Vrtalo mi to hlavou, tak jsem sedl a napsal dopis na 20 klubů NHL. Předtím v Kladně jsem trénoval mládež, v hokeji jsem se pohyboval dlouho,“ popisuje.

Před rokem 1989 mohl na podobnou práci pomýšlet jedině ten, kdo emigroval. Jenže pak se otevřely možnosti, stejně tak NHL. Hráči z Evropy byli najednou víc a víc zajímaví. „Odpovědělo mi 16 týmů, pět z nich mělo zájem. Jel jsem nejdřív do Detroitu. Asistent generálního manažera se mnou udělal interview, a když zjistil, že bych měl umět také rusky, povolal Sergeje Fjodorova. Ten přišel a zkoušel mě z ruštiny! Pak řekl, že umím, což mi pomohlo. V Detroitu měli tehdy pro Rus slabost. Bylo mi řečeno, ať už do jiného klubu nejezdím, hned před asistentem GM jsem musel do těch týmů zavolat a schůzky zrušit. Záhy mi nabídli smlouvu.“

Od té doby je hodně věcí v NHL jinak, ale princip skautingu je v podstatě pořád stejný. „Jestliže vám někdo řekne, že je o uplatnění hráče v lize stoprocentně přesvědčený, pak lže. Nikdy nevíte, co se může stát. Ano, někteří hráči mají velkou perspektivu, je určitě špatně, když klub vezme hráče v prvním kole a ten se pak neuplatní. Ovšem tahle alchymie je dost složitá. Kupříkladu můj list talentů není velký. Zařadím si tam nakonec jen ty, kteří tam podle mě mají z určitých důvodů být. Všechno předtím tisíckrát zvažuju.“

Skaut NHL, který pracuje v Evropě, vidí během sezóny 250 až 280 utkání. Někdy dvě nebo tři denně, času stráveného bez hokeje je každopádně málo. K tomu hodně cestování, nocování v hotelích, pátrání po maličkostech, které mohu celkový obrázek o hráči doplnit. Pozorovatele klubů NHL nezajímají jen výkonnost a hokejové předpoklady, nýbrž i rodinné prostředí, vlastnosti hráče, povahové rysy... O tom všem píší pravidelné zprávy do centrály klubu, tohle všechno v hlavě celý rok převalují. „Když dorazíte ze zápasu v jedenáct večer na hotel, dáte si jedno pivo a druhý den jdete nanovo. Jakmile jeden turnaj skončí, uvažujete o dalších zápasech. Ten kolotoč nikdy nekončí,“ uzavírá.