Bratři Hatcherové vstoupí mezi nesmrtelné. Jeremy Roenick s nimi

„Byl jsem nadšený, když jsem se to dozvěděl,“ přiznává Derian Hatcher. „Volali mi asi před deseti dny, ale neřekli, kdo další bude uveden. Mluvil jsem potom s Kevinem a on se zmínil, že jeho pozvali také. Tím je celá věc ještě úžasnější. Myslím, že jsme prvním párem amerických bratrů, kteří oba odehráli tisíc zápasů v NHL. Během své kariéry jsme spolu působili v několika týmech a teď spolu budeme uvedeni do Síně slávy. Moc se na to těšíme.“¨

Potěšen je i Roenick. „Hatcherové pocházeli z velké a hrdé rodiny. Říkali jsme jim Twin Towers. Kevin byl jedním z těch, proti kterým jste nikdy nechtěli nastupovat, protože to byl chytrý a silný hokejista, který díky své postavě ovládal velkou část plochy. A když jste nastoupili proti Derianovi, pokaždé vás to bolelo.“

Roenick ví, o čem hovoří. V době, kdy se jako hokejista Phoenixu postavil v závěru sezóny 1998-99 proti budoucím vítězům z Dallasu, odnesl Hatcherovo naražení na mantinel zlomenou čelistí. Ale o celé kariéře populárního J.R. jste se mohli před rokem dočíst na našich stránkách v poměrně obsáhlém článku, na který odkazujeme níže, takže se obšírněji budeme věnovat jen bratrské dvojici.

Společně vyrůstali ve Sterling Heights v Michiganu, kde se (o šest roků) mladší z nich, tj. Derian, dokonce narodil. Kevinův osud byl deset sezón spojen s Washingtonem, který ho v roce 1984 draftoval ze sedmnácté pozice. V jeho dresu se během sezóny 1992-93 stal teprve sedmým obráncem v historii National Hockey League, který pokořil třicetibrankovou hranici. Po dalším roce odešel do Dallasu, kde už tehdy působil jeho bratr. Jejich cesty se rozešly po dvou sezónách a když Derian získal v roce 1999 jako první americký kapitán Stanleyův pohár, Kevin končil své angažmá v Pittsburghu. Následovaly roční smlouvy s NY Rangers a Carolinou a poté už konec aktivní kariéry.

„Často nám kladli otázku, zda někdy dostaneme příležitost hrát za jedno mužstvo, a já ještě častěji odpovídal, že zřejmě ne,“ říká Kevin Hatcher. „Mýlil jsem se. Zahráli jsme si spolu pár let v Dallasu a byla to báječná šance. Hrával jsem s Derianem i v mezinárodních zápasech, ať už šlo o Světový pohár nebo olympiádu. Moc to pro nás znamenalo.“

Derian Hatcher má sice všechny statistická čísla nižší než jeho starší bratr, ale kromě zisku Stanley Cupu ho trumfnul ještě v jedné věci - byl draftován rychleji, Minnesota North Stars si ho v roce 1990 vybrali už z osmého místa. Zažil stěhování do Dallasu a Hvězdám zůstal věrný až do roku 2003, kdy se jako volný hráč upsal na pět let Detroitu. Měl to být jeho poslední kontrakt v NHL, ale výluka a zranění mu připravily jiný osud. Rudá křídla ho vyplatila ze smlouvy a Hatcher našel nové uplatnění ve Philadelphii.

„Podepsal jsem s Red Wings dlouhodobý kontrakt, na pět let. Doufal jsem, že tam zakončím kariéru, ale nevyšlo to. Zranil jsem se už ve druhém nebo třetím zápase a vrátil se až před play off. Příští rok byla výluka. Bylo to těžké, ale jsem rád, že jsem to aspoň zkusil,“ svěřil se Derian Hatcher novinářům z Detroitu.

Za Letce odehrál ještě tři sezóny, ve vstupu do čtvrté mu zabránilo vážné zranění kolena. U ročníku 2008-09 tedy nenajdeme v oficiálních statistikách u jeho jména žádný zápis, takže následná informace o ukončení aktivní činnosti nebyla žádným velkým překvapením. Hatcher zůstal Flyers a hokeji věrný jako ředitel oddělení pro hráčský rozvoj.

Oba muži uvedení do Síně slávy amerického hokeje jako funkcionáři absolvovali s reprezentačními týmy USA hodně mezinárodních akcí. Art Berglund byl jedenáct let zodpovědný za národní mužstva v rámci americké federace. Devětkrát byl generálním manažerem výběru dospělých, osmkrát u juniorů. V nějaké funkci působil u šesti olympijských výběrů a jeho přínos ocenila v roce 2008 uvedením do své Síně slávy i mezinárodní hokejová federace IIHF.

George Nagobads působil jako lékař u minnesotských klubů v NHL i WHA. O zdraví amerických reprezentantů se staral na pěti olympiádách, dvou Kanadských pohárech, patnácti světových šampionátech dospělých a pěti juniorských mistrovstvích a také u prvního ženského týmu USA.